Útěk z tábora 14

20:23 Ivcca 9 Comments



"Všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější."

Větu v podobném duchu jako tu, kterou jsem použila na začátku recenze, použil George Orwell ve svém románu Farma zvířat.


Její nadčasovost mě nikdy nepřestane udivovat.


Sin Tong-Hjok se narodil v pracovním táboře v Severní Korei. Třiadvacet let svého života zde strávil bez sebemenšího tušení o existenci světa mimo ostnatý drát, jímž byl pracovní tábor obehnán. Severokorejské pracovní tábory existovaly mnohem dříve než sovětské gulagy a existují dodnes, navzdory mystifikacím za strany vlády Severní Korei. Sin je jedním z mála, kterým se z pracovních táborů podařilo utéct. O jeho tvrdém životě svědčí nenávratné tělesné deformace zapříčiněné namáhavou prací, jizvy od popálenin, ale hlavně hluboké jizvy na jeho duši, jizvy člověka, který viděl umírat při popravě vlastní matku a bratra, člověka, který žil mnoho let v pekle, nepřekonatelně daleko a přitom tak blízko od civilizovaného světa.




Útěk z tábora 14 přináší syrové vyprávění, které se vám zaryje až do morku kostí. Vyprávění o systému, jehož krutost a nespravedlnost vám vyrazí dech.

Sinův příběh byl přepracován do knižní podoby novinářem Blaine Hardenem. Kniha je rozdělena celkem do 23 kapitol, přičemž každá kapitola pojednává o určitém zážitku nebo části Sinova života v pracovním táboře. Postupně se nám tak odhaluje způsob fungování Tábora číslo 14 a vztahů mezi vězni od doby, kdy byl Sin ještě dítětem až po šokující zjištění, že existuje i svět mimo tábor, plánování útěku a jeho konečnou realizaci a útěk za hranice Severní Korei.


Útěk z tábora 14. 196 - 197 - výňatek

Deset pravidel Tábora 14
1. Varování před pokusem o útěk
Vězeň chycený na útěku bude okamžitě zastřelen.
Každý, kdo se stane svědkem pokusu o útěk a nenahlásí to, bude okamžitě zastřelen.
2. Zákaz spolčování více než dvou vězňů
Každý, kdo se spolčí se dvěma nebo více vězni, aniž si předem vyjedná povolení od dozorce, bude okamžitě zastřelen.
3. Zákaz krádeží
Každý, kdo ukradne nebo ukryje potraviny, bude okamžitě zastřelen.
4. Bezvýhradná poslušnost vůči dozorcům
...





Hodnocení

Máme před sebou unikátní knihu s velkým poselstvím. Příběh je neuvěřitelný a poutavý, čtete řádky a až po chvíli si uvědomujete, že to, co čtete, není žádná fikce nebo antiutopický román.. Je to tvrdá realita, tak neuvěřitelně odlišná od té naší, postrádající jakoukoliv logiku a lidskost. Je to jako lavina, která vás smete a vám nějakou dobu trvá, než se z ní vzpamatujete a smíříte se s hrůznými fakty, které vám byly předloženy.

Přes vše výše zmíněné však musím zkritizovat příšerné zpracování celého příběhu. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že pan Blaine Harden se pouze snaží vytěžit z příběhu mladého severokorejce co nejvíc prospěchu pro svou osobu. Jako kdyby mu šlo hlavně o proslavení a zviditelnění se. Knihu také velice často prokládá svými politickými názory, které vám místy až vnucuje. Kniha tak ztrácí na objektivnosti a stává se takovým nenápadným vnucováním teorií a subjektivních názorů pana Hardena.
Nehledě na to, že dle mého názoru neumí moc pracovat s tím, co má a půlku obrovského potenciálu, který příběh má, pohřbívá.
V textu zmateně skáče z jednoho do druhého, neumí správně popsat atmosféru okamžiku, která by mnohým pasážím přidala hodně na kvalitě. V závěru - kniha, jež určitě stojí za přečtení díky poselství Sina, příběh který bychom měli znát a prožít a to i za občasného skřípání zuby nad Blaine Hardenem.







9 komentářů:

  1. Musí to být skvělá kniha, jen bych na ni teď asi neměla moc náladu, respektive se mi do ničeho pochmurného nechce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíš, třeba časem :) Za přečtení vážně stojí, ale je to ten typ knih, na kterou po přečtení jen tak nepřestaneš myslet.

      Vymazat
  2. Není co závidět je o 100% lepší. Nebo Pchjongjanská akvária. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani jednu ze zmíněných jsem nečetla a tu druhou ani neznám. Takže Ti moc děkuji za typy. Ale člověk vážně potřebuje chvíli oddych, než se může znovu vrhnout na něco podobného..

      Vymazat
  3. Tuto knihu mám v plánu už poměrně dlouho a myslím si, že si ji díky tvé recenzi brzo přečtu. Podle mého názoru se hodně lidí této tématice vyhýbá...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, na tohle by si měl vážně najít čas každý.

      Vymazat
  4. Už jsem podobných názorů slyšela více, já četla knihu Není co závidět a to byla pecka, sice spíš fakta, ale psaná celkem beletristicky. Chystám se taky časem na Syna správce sirotčince. Nicméně perfektní fotky a ten walllpaper! Parádní! Čím fotíš a co je to za pozadí? A taky pěkně napsáno :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty neznám, určitě se na ně podívám a případně si je i přečtu. A děkuji moc za pochvalu :) Wallpaper je originální propagace od nakladatelství. Já fotím Nikonem D3100, objektiv tuším 18-55 AF-S DX VR. Pozadí je jen obyčejné prostěradlo natažené přes gauč! :) Kdybych nebyla líná a vyžehlila ho, tak by to možná působilo trochu lépe :D Každopádně mohu jen doporučit, během pár minut je nafoceno. Chce to jen vychytat dobré světlo, což je v bytě docela problém.

      Vymazat
  5. Hm, tak tuhle jsem měla v plánu číst, ale pokud tam autor strká své vlastní názory, tak ještě dobře, že o tom vím. Na to jsem hodně alergická. Takže to bude raději to "Není co závidět". Skvělá recenze a nevyžehlené prostěradlo má svého ducha, vyžehlené by bylo moc fádní :))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář!