Volání netvora - Patrick Ness | recenze

14:39 Ivcca 12 Comments


Conorovi je třináct let a ještě nedávno žil celkem normální život. Pak ale jeho maminka začala pravidelně navštěvovat nemocnici, aby se zde podrobovala neúspěšným pokusům o léčbu své nemoci. Navíc s nimi teď nějakou dobu bude bydlet babička, se kterou si Conor vůbec nerozumí. Ale co je nejhorší, každý den se mu vrací děsivá noční můra. Každý den se z ní s křikem probouzí a pak jednoho dne Conora někdo navštíví. Někdo, koho prý sám přivolal a kdo mu má již brzy změnit život. Je to netvor.

Jsem vlk, který zabíjí jelena, jestřáb, co zabíjí myš, pavouk, jenž zabíjí mouchu! Jsem ten jelen, ta myš a ta moucha, co jsou požíráni! Jsem had světa, co polyká svůj vlastní ocas. Jsem všechno nezkrocené a nezkrotitelné! Jsem nespoutaná země a přišel jsem si pro tebe, Conore O'Malley.
Navzdory skutečnosti, že autorovo jméno je mezi čtenáři skloňováno ve všech pádech, jsem se s Patrickem Nessem setkala až nyní. Již po přečtení úvodního proslovu mi bylo jasné, že tento pán bude velký sympaťák a že i jeho sláva je nejspíš zcela zasloužená. Volání netvora je kniha inspirovaná příběhem Siobhan Dowd, která ho už sama bohužel nestihla dopsat a jí je také celá kniha věnována.

Myslím, že slovo, které celý příběh nejlépe vystihuje, je „zvláštní“. A když to píši, myslím to v tom nejlepším slova smyslu. Hlavním hrdinou je mladý chlapec, se kterým se život vůbec nemazlí. Spolužáci ve škole si na něj čím dál víc dovolují, maminka se léčí z rakoviny a tatínek se přestěhoval do Ameriky, kde má teď rodinu se svou novou přítelkyní. Příběh se tváří jako pohádka pro mladší čtenáře, ale těžké téma spolu s nádechem nadpřirozena z něj dělá něco mnohem náročnějšího a bohatšího. Často čtenář přemítá, zda se nachází v realitě nebo v Conorových představách a snech a právě tato neurčitost a tajemnost mě na celém příběhu snad nejvíce bavila. Občas se příběh dostává až do určité psychologické roviny a nutno říct, že dohromady to vše skvěle funguje.

Kniha je velice bohatě ilustrovaná. Ať již se jedná jen o detaily na krajích jednotlivých stran a nebo rozsáhlé ilustrace zabírající celé dvojstrany. Vše je temné a opravdu vyvedené. Styl ilustrací skvěle podtrhuje samotný děj a já se na ně nemohla vynadívat. Obzvlášť netvor, jehož epičnost a monumentálnost se Jimovi Kayovi, jež je autorem zmiňovaných ilustrací, podařilo vystihnout víc než zdařile. Navzdory tématu, které může svádět k přimíchání nějakého toho správného klišé nebo slzy ždímajících scén, nutno říci, že Patrick Ness se se vším popral naprosto bravurně a když jsem při dočítání příběhu měla v očích slzy, nebylo to kvůli žádným laciným dojímavým scénám. Autor zvládl vystihnout dětskou nevinnost a jejím prostřednictvím vyprávět vážný příběh a já věřím, že přečíst si takové dílo by mohlo velice pomoci lidem a převážně pak dětem, kteří si podobnou situací musí procházet také.

Svůj život nepíšeš slovy, vysvětlil mu netvor. Píšeš jej skutky. Není důležité, co si myslíš. Význam má jen to, co děláš.
Ne každému může Volání netvora sednout. Přece jen dílo místy působí jako kniha pro děti, hlavně kvůli velice mladému hlavnímu hrdinovi. Někoho pak může odradit téma rakoviny a života lidí, kteří s ní musí bojovat. Do knihy jsem šla takzvaně „naslepo“ a kdybych dopředu věděla, o čem je, nejspíš bych i já pochybovala a bála se, že to není to pravé pro mě. Nyní po jejím dočtení však mohu říct, že tenhle příběh byste měli vyzkoušet, protože toho má hodně co nabídnout. Je jedinečný, něžný, ale zároveň vážný. Užijete si překrásné kresby a překvapí vás nečekaně hluboká myšlenka celého díla.

80%
Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Slovart. 
Knihu můžete zakoupit ZDE.

12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!