Čtenářské (zlo)zvyky
Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám tento příspěvek zveřejnit nebo ho radši pohřbít v
nejtemnějších hlubinách složky "Koncepty". Ptáte se proč? Prozrazuji tu na sebe dost zvláštní věci. O některých už jsem se možná zmínila, ale rozhodně se jimi nechlubím na potkání. Ale říkala jsem si, že když je takto sepíšu a uvidím hezky pohromadě ve vší ostudnosti, třeba mě to namotivuje k jejich odnaučení se.
Ale upřímně?
Moc tomu nevěřím..
» Problém číslo 1: Čtečky jsou až moc moderní
Co všechno člověk nevymyslí, že ano? Z klasického papíru jsme se přesunuli na ten "elektronický" a do čtečky knih naládujeme několik vrchovatých knihoven. Od prehistorických kousků jsme se dostali až ke krásným tenkým čtečkám s podsvíceným dotykovým displayem. Není to super? No ano, je.
Chvála všem vědátorům, kteří nám tyto inovace přinesli. Co jste si ale mohli odpustit?
ČAS! Ano.. Moje čtečka má funkci, že vám ukáže, kolik hodin a dokonce i minut vám zbývá do dočtení kapitoly / celé knihy. Super vynález? To teda ani náhodou. Od chvíle, co jsem na tuhle "vymoženost" přišla, ji pokaždé při čtení sleduji jak ostříž a mnohdy se víc než písmenkům věnuji číslicím v levém dolním rohu.
"Hmm kolik mi asi tak zbývá? COŽE?? 13 hodin??? To ses jako asi trochu seknul ne... Tak počkej, já ti ukážu, jak vypadá rychlo-čtení."
*čtení, otočení strany*
"Takže jednu stranu přečtu za dvě minuty? No to bych se na to teda podívala."
*zběsilé čtení, otočení strany*
"Haha, kleslo to na minutu, tak kolik zbejvá celkem do konce?"
A takhle můj vnitřní monolog pokračuje až do okamžiku, kdy si uvědomím, že
posledních x stran vlastně skoro vůbec
nevím, o čem čtu.
Já vím. Jsem divná.
» Problém číslo 2: Knihy voní
Tedy většina. Ale já čichám samozřejmě ke všem, i k těm smradlavejm z knihovny. V tom ostatně
tkví podstata zlozvyku, ne? Doma můj zlozvyk nikoho netrápí, ale když si čtete třeba v MHD, může z vás neustálé očichávání otevřené knihy udělat tak trochu podivína. Všimla jsem si, že zvlášť lidi, kteří nečtou, to jen těžko přenáší přes srdce. No ovšem! Protože si nedovedete představit, jak božsky a opojně nové knihy voní!
» Problém číslo 3: Ona tě neslyší
Samozřejmě, že to mě vůbec nezajímá, protože
"To si ze mě děláš legraci? Co tam lezeš ty blbko, no to jsme nikdo nečekal, že teď kvůli tobě umřou všichni tvý kámoši, co tě museli přijít zachránit"
Chápete správně, občas vedu
dialogy s vlastní knihou (Monologem to nazývat nebudu, nejsem přece blázen, abych si povídala sama se sebou, hahaha.... Nebo?). Je mi jedno, že osud hlavních hrdinů je
dávno zpečetěný a na rozdíl od filmu, u knihy to dokonce můžu fyzicky vnímat, vidět a vědět, že to bude trvat přesně 346 stran. Ale je mi to jedno. Někdo přece musí hlavní hrdince říct, že je úplně mimo! Tečka.
» Problém číslo 4: Knihovna plná knih je krásná a proto ji máme vystavenou tak, aby byla vždy na očích
To je každopádně jediná správná možnost. Problém se z toho stává v okamžiku, kdy vám nějaké
těžko definovatelné síly knihy třeba zašťouchávají dovnitř. A kdo si všimne, že jeden hřbet v řadě je o dva milimetry víc vevnitř nebo venku?
KAŽDÝ!
Ale většina mých knih je na sobě namačkaná tak natěsno, že se mezi ně nevejde už ani kus papíru. To znamená, že abyste narovnali jednu, musíte přerovnat i
dalších pět okolních knih. Ale kdo se na tu hrůzu má dívat že jo, člověk to zkrátka narovnat musí.
» Problém číslo 5: Vzrušení ze spoilerů
Pro pojmenování tohoto problému jsem mohla jednoduše použít
"Jsem prostě divná", nakonec jsem ale zvolila, jak vidíte, trochu honosnější verzi. O co jde? Poměrně dlouho se mě držel jeden dost zvláštní zlozvyk. Před čtením jsem si
pokaždé přečetla poslední slovo v knize. Jen to jedno jediné na konci poslední strany. Sama sebe se ptám, proč? Kdyby alespoň celou větu. Nebo kdybych se pídila po rozlousknutí zápletky. Ne, já si jen přečetla nejposlednější ze všech slov. Naprosto nesmyslné. A občas se to samozřejmě vymstilo, když bylo poslední slovo třeba
UMŘEL
MILUJI TĚ
a podobně. To je pak trochu problém, když zrovna čtete knihu o člověku bojujícím se smrtelnou nemocí nebo o dvojici, které ala Romeo a Julie nepřeje osud, ale i tak by rádi byli spolu. To máte pak
lehčí tušení, jak děj dopadne. A to jsem člověk, který
nesnáší spoilery. Asi mě bavilo to "vzrušení" z toho, že tam možná spoiler bude. Proboha, teď to zní fakt úchylně!
Myslím, že to by k mým zlozvykům bohatě stačilo. Trochu jsem to samozřejmě přikrášlila, takže nééé, jasně že nejsem až takový podivín.
Co vy a čtenářské zlozvyky?
Máme nějaký společný?
I.
10 komentářů:
Děkuji za každý komentář!