Pod vodou

12:25 Ivcca 7 Comments

Daleko od všední reality na magicky krásném ostrově rozehrává Juli Zeh psychologickou hru mezi čtyřmi postavami. Jste svědky událostí, na kterých si každý nese svůj díl viny. Co vzejde z intrik, lží a prosté touhy?


Už je to skoro čtrnáct let, co Sven opustil Německo a zabydlel se na ostrově, kde se živí jako instruktor potápění - sportu, který miluje a zasvětil mu celý svůj život. Pod vodou může být sám sebou, pod vodou cítí jistotu a bezpečí. Poklidný kolotoč jeho života naruší noví klienti v podobě zkrachovalého spisovatele Thea a jeho přítelkyně a neúspěšné herečky Joly.


S psychologickými thrillery se v poslední době doslova roztrhl pytel. Spousta spisovatelů jako by se snažila napodobit úspěch Zmizelé, což může vyústit ve velkou slávu, ale také to může být jedno velké fiasko. Román Pod vodou mě zaujal svou hypnotizující obálkou i netradičním námětem, jelikož celý příběh se točí kolem potápění. Má představa o tom, jak funguje potápění se do té doby podobala asi té Hurvínkově představě o válce. Technické pasáže, kde lajk může nahlédnout do nebezpečného a lákavého podvodního světa, jsou mu vysvětlena základní pravidla potápění, seznámí se s dekompresí a "skleněnou kopulí" pod hladinou, byly tím, co mě ve výsledku na knize nejvíce bavilo. Nečekejte však, že z vás kniha udělá odborníky.


Nakladatelství Host opět vytvořilo po vizuální stránce naprosto úchvatnou knihu. Nádherný přebal, barvy, grafické oddělování kapitol a vypravěčů i mapa Kanárských ostrovů. Radost pohledět. Kniha je kratšího rozsahu a autorce na napsání příběhu stačilo pouhých dvě stě stran. Na těch se snaží rozehrát určitou psychologickou hru, která je ovšem k uzoufání předvídatelná. Už v polovině knihy jsem si byla jistá tím, jaké bude rozuzlení a měla jsem do posledního puntíku pravdu.
Hlavní hrdinové představují plejádu pohrdání hodných lidských vlastností, proto nemáte šanci si ani jednoho ze tří protagonistů zamilovat. Spolu s autorčiným častým lascivním vyjadřováním je občas těžké knihu neodložit. Člověk si nemůže vybrat, koho má nesnášet více, zda apatického zbabělce, násilnického maniaka nebo podbízivou sebevědomou herečku. Chování postav je často iracionální, občas už mě jímalo nutkání začít mlátit hlavou do zdi.

Pod vodou je dílo s poměrně dobrým potenciálem, jelikož autorka se chopila témata, jež je neotřelé a zajímavé. Bohužel nebyla schopna na jeho pozadí rozehrát tak kvalitní psychologickou hru, za jakou je její příběh vydáván. Na hlavní hrdiny po dočtení velice rychle zapomenete. Zajímavé prostředí ostrova také nebylo příliš využito. Jak krásně by se dala popsat atmosféra tichého světa hluboko pod hladinou, slaného přímořského vzduchu i krás celého ostrova. V této oblasti je však autorka poměrně skoupá na slovo.

Kniha mě ve výsledku bohužel zklamala. Možná to byla jen veliká smůla, že mi vše došlo už na začátku a možná tato skutečnost vypovídá o kvalitě románu. Posuďte sami.

40%


7 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Dítě číslo 44 - překvapení nebo zklamání? Aneb jaká byla předpremiéra

22:47 Ivcca 9 Comments

V neděli jsem měla možnost zúčastnit se v pražské Ústřední knihovně předpremiéry filmu Dítě číslo 44 natočeného dle knižní předlohy, jejímž autorem je britský spisovatel Tom Rob Smith. Pokud jste četli mou recenzi, víte, že zmiňovaný román miluji (recenze zde). Má očekávání od filmové adaptace byla proto hodně vysoká.
Výsledek?
Skvělý večer, úžasný Tom Rob Smith, nicméně velké zklamání ze samotného filmu.
Pojďme to ale vzít pěkně od začátku.

Premiéra

Na pátou hodinu jsme dorazili na Mariánské náměstí a usadili se ve velkém sále městské knihovny. Jako první byla na programu hodinová beseda s T. R. Smithem, která probíhala formou otázek z publika. Poslech Smithovi britské angličtiny byl sám o sobě omamným zážitkem. Jeho úžasný přízvuk je samozřejmě vedlejší, v prvé řadě mě nadchl jeho smysl pro humor, pohotovost a celkově neskutečně přátelský přístup k fanouškům. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací. Například, že je autor velice spokojen s herci, kteří prý odpovídají jeho vlastní představě. I o samotném filmu mluvil velice kladně (ostatně, co mu zbývá, že?). Zbylé otázky byly hodně podobné například těm, které jste mohli slyšet v rozhovoru v Hyde parku.

Následovala evidentně neplánovaná autogramiáda, která proběhla ve vedlejší místnosti, kam se Tom odebral po rozhovoru. Odpočinku se mu ale nedostalo, protože dveře okamžitě rozrazil dav podpisu chtivých fanoušků. Každému byla kniha podepsána a dočkal se i nějakého milého slova od autora. Skvělý přístup.

Autogram

9 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Ostrov lhářů

13:57 Ivcca 12 Comments


Dlouho jsem se Ostrova lhářů nemohla dočkat. Už jen sama atraktivní obálka od Hostu dává čtenáři příslib neobyčejného zážitku. A je to celkové pojetí, odlišnost a melancholie táhnoucí se napříč celou knihou, které vám nedovolí odtrhnout se ani na okamžik. Ostrov lhářů si musíte přečíst a lžete sami sobě, pokud tvrdíte, že tomu tak není.

Sinclairovi. Báječná americká rodina plná usměvavých lidí s atletickou postavou, pohlednými rysy a dokonalým životem. Opuštěný ostrov s rodinným sídlem. Ráj na zemi nebo past? Cadence Sinclairová Sheffieldová, Mirren Sinclairová Sheffieldová, Jonathan Sinclair Dennis a Gatwick Matthew Patil. Stejně dokonalí, chytří a pohlední. Nebo jen čtyři lháři?


Dlouho mi žádná kniha nepadla do noty tolik, jako právě tato. Souhrou okolností jsem po ní sáhla v ten nejlepší možný okamžik a v tom nejvhodnějším rozpoložení, což jen umocnilo sílu, s jakou mě příběh oslovil. Nechala jsem se pohltit, nechala jsem autorku aby mi lhala a nechala jsem ji, aby mi vyrazila dech syrovou pravdou. Závěr knihy je jen třešinkou na dortu, postrčením, díky kterému zapadnou všechny díly skládačky na své místo. Ale tím hlavním je dle mého samotný průběh a vývoj příběhu. Pravda, kterou hledáme, ale zároveň se jí ze všech sil snažíme utéct. Miluji způsob, jakým je Ostrov lhářů napsán. Květnaté metafory, zdánlivě nesouvislá změť útržkovitých myšlenek, které vám dokonale zprostředkují pocity a vnitřní rozpoložení hlavní hrdinky. To všechno dohromady funguje jako dokonalý celek. Neskutečně komplexní dílo, které neřadím mezi young adult, ale vidím v něm plnohodnotný a kvalitní společenský román. Kniha je zrcadlem dnešní společnosti, jejíž odraz se vám nemusí líbit. Proč vám prostě nemůže ještě chvíli lhát? Je to tak opojné. Každé pozlátko má ale svou temnou stránku, každá rodina má své černé ovce. Nic není jen černé nebo jen bílé.
"Ve sprše jsem bouchla pěstí do zdi. Hanbu a vztek jsem ze sebe splachovala mrazivě ledovou vodou. Pak jsem se v posteli klepala jako opuštěný pes, kterým jsem byla, a kůže se mi třásla na kostech."
Plně si uvědomuji, že má recenze je plná subjektivních pocitů, což je dáno skutečností, že o knize, jako je Ostrov lhářů, se neuvěřitelně těžko hovoří. Musíte to zkrátka sami prožít.
Samozřejmě jsou zde i určité mínusy, jako přehnaně přeslazená romantická linka nebo samotný výše zmiňovaný konec, který je podán lehce roztržitě a možná je až příliš rezolutní. Nesedl mi a vyzněl do ztracena, místo aby mi v hlavě rezonoval ještě dlouho po dočtení. Nicméně rozhodně není náhodou, že je název knihy poslední dobou skloňován ve všech pádech a já míním, že právem. Má velký potenciál a autorku cením za to, že dokázala napsat takto atraktivní a "přitažlivý" příběh, který je jednoduchý, ale zároveň nepostrádá hloubku. Je definicí věčného mládí, je hravý, ale nekompromisní. Na něco takového jsem dlouho čekala a přitom ani nedokážu říct proč. A to mě na celé věci asi nejvíce fascinuje. Závěrem bych také ráda pochválila nakladatelství Host za precizní zpracování vizuální podoby této knihy.
"Ten den byl život jako pohádka. My čtyři Lháři spolu, jako jsme vždycky byli. Jako vždycky budeme. Tohle je náš ostrov. Tady zůstaneme mladí napořád."
95%

12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Knižní novinky duben + květen

14:05 Ivcca 19 Comments

Nepůsobí na vás můj blog občas lehce zmatečně? Dovolte mi vyjádřit se k tomu, proč pravidelné rubriky jsou na mém blogu definicí všeho, jen ne pravidelnosti. Jsem člověk hodně impulzivní, v životě i v blogování. Když mě něco jen trochu nebaví nebo si tím nejsem stoprocentně jistá, vezmu imaginární nůžky, přestřihnu nitky a je hotovo. Rychlá cesta ke spokojenosti.

Konkrétně na mém blogu to v praxi znamená, že jsem například přestala psát Abecedu knihomolů. Nic proti tomuto projektu! Je skvělý a zajímavý a ze začátku mě vážně bavil. Pak už jsem ho ale psala jen z povinnosti a necítila, že předávám svým čtenářům něco přínosného. Jako další mohu uvést můj věčný boj s rubrikami New in a Měsíční shrnutí, které jsem už párkrát vynechala, párkrát spojila dohromady do jednoho článku a x-krát změnila podobu a koncept celého článku.

JÁ VÍM, je to asi otravné, ale musíte se hold smířit s tím, že Obsessed with books je stejně spontánní a v jistém slova smyslu chaotický projekt, jakým se občas cítím být já samotná. Nechci zveřejňovat článek, u kterého mi přijde, že nemá dostatečnou informativní hodnotu, nechci šidit své čtenáře, proto články upravuji a měním jak se mi zlíbí a nějaké pravidelné rubriky a projekty u mě asi hold nemají šanci. Doufám, že to pro vás není nijak velký problém - což si ostatně můžete ověřit na dnešním článku nesoucím název Knižní novinky duben + květen, který:

a) není psán na konci měsíce, i když by zcela logicky měl být
b) je spojen s nudnou a nezajímavou úvahou výše (nezlobím se, pokud jste ji přeskočili)
c) zcela účelně spojuje dva měsíce dohromady, protože jsem teď tak trochu "knižní socka" a kupuji si málo knih

Tak si ho užijte!


Prvními přírůstky, ze kterých jsem jednoznačně nejvíc nadšená, jsou Pod vodou a Ostrov lhářů. Obě tyto knihy jsem si přinesla ze Světu knihy, kde jsem je u stánku Hostu ulovila za příznivou cenu. Musím říct, že Host jednoduše miluji! Málokdo si s obálkami a vůbec s celkovým provedením knih tak pohraje. Knihu je potom radost nejen číst, ale i se na ni dívat. První zmiňovanou knihu jsem zrovna začala číst a na druhou už mám dokonce napsanou recenzi a můžete ji čekat brzy na blogu. Na její přečtení mi stačily pouhé dva dny.

19 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Ospalá Díra - Děti revoluce

15:41 Ivcca 2 Comments



O Ospalé díře jistě slyšel každý z vás, hlavně díky populárnímu a velice oblíbenému americkému seriálu. Nyní se část příběhu objevila i v knižní podobě - stojí fantasy svět, v němž se prolíná současnost s realitou osmnáctého století, za přečtení?
Ospalá díra - Děti revoluce
Ichabod Crane byl vojákem bojujícím za nezávislost amerických kolonií a roku 1781 také v jedné bitvě hrdinsky umírá. Více než dvě století od tohoto okamžiku procitá v americkém městě Sleepy Hollow, aby zde po boku detektivky Abbie Millsové bojoval proti stoupencům zla. Důležitou roli zde hraje Kongresový kříž, vyznamenání, které mu bylo před dávnou dobou uděleno za statečnost Druhým kontinentálním kongresem. Ten musí najít dřív, než se dostane do nepovolaných rukou klanu, který se pomocí něj chystá vzkřísit čarodějnici Serildu, jež byla upálena v době americké revoluce. Jedinou stopu představují zmasakrovaná mrtvá těla, která za sebou klan při svém hledání kříže nechává.

Knihu Ospalá díra - Děti revoluce je vhodné číst, pokud jste obeznámeni s jeho předlohou, což se o mě říct nedá. Dohledala jsem si, že by se mělo jednat o odnož seriálové linky, která se na televizní plátna nedostala. I přes mezery ve znalosti příběhu jsem si knihu poměrně užila. Hned ze začátku je čtenář nemilosrdně vržen přímo do centra dění. Vše začíná podivnou změtí vidin, které se odehrávají v Craneově mysli. Spolu s velkým počtem postav vám značnou chvíli potrvá, než se zorientujete. Autor se ani nepozastavuje, aby "nezasvěceným" vysvětlil pozadí příběhu nebo podal informace o tom, proč byl Crane takto záhadně po staletích oživen. Přitom by stačilo jen trochu snahy, přidat pár stran a Ospalou díru by si skvěle užili i čtenáři, kteří seriál neznají.

2 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Jak bylo na SVĚTĚ KNIHY 2015?

19:08 Ivcca 22 Comments

Svět knihy 2015 opět na pražském výstavišti
Tak jsme se všichni dočkali! Svět knihy je bezesporu knižní událostí roku a nejen blogeři nedočkavě odpočítávají dny do propuknutí veletrhu a škudlí peníze, aby byl rozpočet na tu spoustu knih co největší (dostatečný totiž nebude nikdy). Vloni jsem navštívila Svět knihy poprvé a byla jsem vážně nadšená. Proto jsem se šíleně těšila na letošní ročník. Jak to celé dopadlo?


Samotné akci předcházelo asi tak dvoutýdenní dohadování se našeho "blogerského komanda", kdy že na Svět knihy půjdeme. Každý samozřejmě mohl v jiný den a tak jsem nakonec vyrazila v pátek ráno jen s Pavlínkou z Between Paper and Mind. Ke vstupu jsme dorazily po jedenácté hodině a měly jsme co dělat, abychom se prorvaly těmi davy lidí. Já patřím mezi lidi, kteří prostory přecpané lidmi jednoduše nemohou vystát, nicméně jsem zatnula zuby a vyrazily jsme obcházet stánky.
Trochu mě zklamalo, že spousta nakladatelství otevírala stánek například až v sobotu a já se to dozvěděla až zpětně. Moc tuhle logiku nechápu, ale dobře - moje peněženka je nakonec ráda. Kromě spousty stánků bylo samozřejmostí i občerstvení (v hlavním vestibulu s neuvěřitelně milou obsluhou).

22 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Erebos

18:09 Ivcca 4 Comments

"Raději bych zůstal tvůrcem a radoval se z toho, co jsem stvořil, udržoval to a dělil se o to s ostatními. Ale i ničení má své zajímavé stránky. Jejich půvab tkví v jejich konečnosti."


Co obsahuje tajemný balíček, který si mezi sebou začínají předávat žáci jedné londýnské školy? Nick by to velice rád zjistit, zvlášť když se jeho spolužáci začínají chovat tak podezřele. Mnozí jsou viditelně nervózní a nakonec úplně přestávají chodit do školy. Jednoho dne se balíček konečně dostane i k Nickovi. Zjišťuje, že se jedná o CD, jehož povrch zdobí prostý nápis "EREBOS". Vkládá ho doma do počítače, aniž by tušil, že tento krok změní velice rychle celý jeho život.
Z temnoty se vynořila rudá písmena, slova, která pulzovala, jako kdyby zásobovala krví a životem skryté srdce. "Vstup. Nebo se vrať. Toto je Erebos."
Erebos je počítačová hra - napínavá, originální a nepopsatelně zábavná. U hráčů vzbuzuje silnou závislost a její největší předností je nezvykle vyspělá umělá inteligence. Ta se také stává její největší hrozbou. Hraní Erebosu překračuje hranici virtuality a zasahuje i do reálného světa hráčů, kteří jsou nuceni plnit zvláštní úkoly přímo v Londýně. Klíčovou otázkou tak je, kdo hru vytvořil a proč o ní hráči nesmí s nikým mluvit?
Ursula Poznanski si získala mnoho fanoušků, kteří obdivují její talent pro psaní napínavých a nevídaně čtivých knih a zároveň schopnost překvapit nečekaným vývojem děje. Nemohu si pomoct, ale u Erebosu mi tyto aspekty scházely. Samotný námět je velice zajímavý a zaujme především čtenáře, kteří nacházejí zalíbení v hraní počítačových her. Děj se totiž odehrává ve dvou rovinách, kde první je reálný život hlavních protagonistů a tou druhou je samotné hraní hry. Jelikož se neřadím k fanouškům počítačových her, nebyla jsem příliš pohlcena pasážemi, ve kterých Nick Erebos hrál - a že je těchto částí v knize velká spousta. Naopak z reálného života hlavních hrdinů se toho příliš nedozvídáme a autorka se omezuje jen na prosté vyprávění příběhu a její postavy bohužel zůstávají ploché.


4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Jarní povídání

11:11 Ivcca 12 Comments

Ahoj všichni!

Doufám, že si užíváte to krásné jarní počasí. Já se o to v rámci možností snažím. Konečně člověk může sedět až do večera venku a pomalu začít plánovat věci na léto. Bohužel se začátkem léta se nezadržitelně blíží i začátek zkouškového. Mě to propukne přesně za 2 týdny a už teď mi šlapou na paty všelijaké deadliny pro odevzdávání seminárek a prezentací a musím se učit na úmorné průběžné testy. Kromě zkoušek mě pak (doufejme) čekají ještě státnice z ekonomie a po tom všem peklu zasloužené volno! Co tím chci říct - nevím, jak na tom budu s časem pro blog, nicméně - vynasnažím se přispívat tak často, jak mi to jen škola, mé požadavky na minimální kvalitu článku a nálada dovolí. Především ta nálada si vyrazila někam na dovču a člověk hledá sílu i na nejobyčejnější věci. Těžké období.


12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!