Sečteno a podtrženo

12:36 Ivcca 16 Comments



Zdravím, milí čtenáři,

na začátku roku jsem nějak pokulhávala s psaním recenzí. Nebyl čas a možná ani nálada a tak se mi kupily přečtené knihy, ale recenze jaksi nikde. Když jsem si teď procházela, na co všechno jsem "zapomněla" nebo "nestihla" napsat recenzi, přišlo mi to celkem líto, protože některé z těch knih jsou opravdu výjimečné a zaslouží si být doporučeny i dalším čtenářům.

Protože sepsat zpětně všechny recenze by mi trvalo asi tak dva a půl roku, rozhodla jsem se pro koncept, který možná i pro vás čtenáře bude o něco atraktivnější - několik kratších mini recenzí, ve kterých se pokusím shrnout vše podstatné a jednoduše sdělit, zda byste si to také měli přečíst :)

Takže co se mi tu stihlo nakupit?

Ohníčky všude kolem
Odeonky jsou srdcovka a vždycky budou. Od Ohníčků všude kolem jsem měla možná až přehnaně vysoká očekávání. Nakonec to bylo něco trochu jiného, než jsem čekala, ale stejně jsem si knihu užila. Spousta silných myšlenek, rozmanitých životních osudů a příběhů. Život dokonalé americké rodiny se střetává s nekonvenčním životem mladé a nespoutané umělkyně. Čeká vás vynikající vykreslení psychologie postav, spousta ožehavých témat a palčivých problémů lidské společnosti. U téhle knihy nebudete chtít, aby někdy skončila.


Moje sestra žije na krbové římse

Tahle kniha pro mne byla milým překvapením. Pojednává o rodině, která kvůli teroristickému útoku přišla o jednu z dcer. Tato tragédie změnila celý chod rodiny, otec začal pít a matka je opustila kvůli jinému muži. Celý příběh je vyprávěn očima malého chlapce, jehož bezprostřednost a dětský pohled na svět jsou místy až dojemné. Vážná témata jako je rasismus, šikana nebo vyrovnávání se se ztrátou člena rodiny jsou tak ukázána v trochu jiném světle, než jak jste na to zvyklí.

Dívka jménem Sus

Velice útlá knížka nabízející znepokojivý náhled do každodenního života lidí uprostřed kodaňského chudinského ghetta. Na pouhých 150 stranách čtenáře čeká spousta emocí a hlavně příběh, který vás odzbrojí svou bezprostředností a syrovostí. Sus je velice výraznou hlavní hrdinkou, jejíž osobnost formovalo mnoho těžkých životních situací a jejíž hlavním pohonem je nyní touha po pomstě. Tuhle jednohubku máte přečtenou během jednoho dne, ale v hlavně vám zůstane ještě dlouho poté.


Podle skutečného příběhu

A do třetice všeho dobrého ještě jedna Odeonka. Bohužel Podle skutečného příběhu mi nepadlo do noty. Nemůžu tvrdit, že to není dobrá  kniha, naopak se jedná o velice zajímavou a stejnou měrou děsivou sondu do patologického vztahu dvou žen. Povahy a jednání hlavních hrdinek mě ale vytáčely a spousta jejich činů pro mne bylo nepochopitelných. Z toho důvodu se mi to celé trochu hůř zpracovávalo. Nicméně poselství této knihy je zajímavé. Na konci autorka příběh opustí s otevřenou otázkou, kterou ale čtenář očekává už od půlky příběhu. I když mi tenhle příběh příliš nesedl, nemohu popřít, že jsem nad ním ještě notnou chvíli přemýšlela a vracela se k němu.


Četli jste některou z těchto knih? :)
Přeji hezký zbytek víkendu!
I.

16 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Cop - Laetitia Colombani | recenze

16:45 Ivcca 8 Comments


Cop vypráví příběhy tří žen, které sice žijí na rozdílných kontinentech, ale pojí je nepřízeň osudu, se kterou se musejí potýkat. Smita žije v malé indické vesnici, patří k dalitům, nejnižší společenské vrstvě. Jejím údělem je každý den sbírat výkaly z pozemků bohatších sousedů. A stejný osud má potkat i její dceru. Giulia je temperamentní italskou dívkou. Její rodina se už po staletí živí zpracováváním vlasů v malé rodinné dílně. Vyjde však najevo, že firma je zadlužená a její budoucnost nejistá. Sarah žije v Kanadě a je prototypem úspěšné ženy. Podařilo se jí prorazit skleněný strop a zaujmout vysoké postavení v právnické firmě, nepřejícím kolegům navzdory. Během soudních procesů je sebevědomou a neporazitelnou soupeřkou, zradí ji však to nejdůležitější, její vlastní zdraví.

Stejně jako cop spojuje a proplétá tři prameny vlasů dohromady, tato kniha proplétá příběhy tří žen. Byť se na první pohled zdá, že toho nemají moc společného, opak je pravdou. Smitha, Giulia i Sarah se potýkají s nepřízní osudu v různých podobách. Ať už jde o nepříznivé společenské postavení v zemi, kde žena slouží jako pouhý doplněk muže a nemá téměř žádná práva, dluhy ohrožující existenci rodinného podniku a nebo nepříznivou zdravotní diagnózu. Kromě toho je však pojí ještě jedna, mnohem důležitější věc, touha bojovat.

Cop by se dal považovat za feministické dílo, ženy vykresluje jako silné bojovnice, které se nevzdávají a nečiní ústupky. Pokud jim v cestě k dosažení jejich cíle stojí nějaký muž, nebojí se ho odsunout stranou, ať se jedná o ambiciózní kolegy nebo vlastního manžela, hrdinky Copu si jdou řekněme až tvrdě za svým.

Příběh je rozdělen do poměrně krátkých kapitol, kdy střídavě sledujeme osudy jednotlivých hlavních hrdinek. Prostředí vyspělého západního světa je stavěno do kontrastu s nejchudšími místy Indie, kde čas jako by se zastavil před stovkami let. A právě tento kontrast a rozdílnost v prostředí a životních stylech hlavních hrdinek, mě velice oslovil.

Byť je kniha poměrně krátká, autorka do ní zvládla vměstnat až překvapivě mnoho událostí a informací. Čtení plyne samo a čtenář s nebývalou intenzitou prožívá životní osudy všech tří žen. Bylo fascinující sledovat, jakým způsobem se vyvíjí uvažovaní a jednání postav a jak se jejich příběhy, ze začátku tak vzdálené a odlišné, pomalu přibližují a nakonec symbolicky spojují ve společné cestě za lepším životem. Tento příběh vám utkví v hlavě a budete nad ním přemýšlet ještě dlouho po dočtení.

95%

8 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Losos v kaluži - Markéta Lukášková | recenze

20:03 Ivcca 0 Comments


Cynická Bára není typ holky, která se ráno probudí se sexy rozcuchem, protáhne se a na první pokus vyfotí #nomakeup selfie, za kterou dostane 200 lajků, než dojde do koupelny. Je spíš ten typ holky, která se ráno bojí podívat do zrcadla, na zůstatek účtu a do lednice. Její život se otočí vzhůru nohama, když jí umře babička a „odejde do nebe“. Bára ale zjistí, že smrtí nic nekončí, naopak jí všechno začíná!

Losos v kaluži je příběhem o výjimečném vztahu, který se utvořil mezi vnučkou a babičkou. Poté, co Báry babička umře a "odejde do nebe", život jako by rázem postrádal smysl a řád. Už tak cynická dívka se ještě více propadá do své zahořklosti a apatii vůči okolí. Jenže co když to smrtí nekončí? Byť se zdá, že téma knihy je vážné, co musím vyzdvihnout jako první, je autorčin humor. Vtipné hlášky a myšlenkové pochody hlavní hrdinky Báry jsou jako vystřižené z běžného života. Všechny strasti kolem vztahů, váhy a nebo třeba problémů s trochu ujetou spolubydlící.

Příběh je vyprávěn střídavě Bárou a její babičkou Miladou. Obě vypravěčky mi byly moc sympatické a tak jsem si stejnou měrou užívala i jejich dějové linky. Kapitoly jsou krátké a popisují loučení vnučky a babičky a období krátce po smrti Milady. Byť to všechno zní velice smutně, věřte, že z tohohle románu deprese rozhodně mít nebudete. Příběh je vyprávěn s lehkostí, autorka se nezabývá žádnými zdlouhavými popisy a servíruje čtenáři jen podstatné informace.

Autorka se zabývá také vztahem Báry a jejího přítele Václava, který je plný odloučení a šťastných shledání a ke konci se vyprávění dostává pomalu až do detektivní roviny, čímž autorka příběh poměrně příjemně okořenila. Celkově jsem z knihy mile překvapena. Bavil mě i lehký aspekt nadpřirozena, který se autorka nebála zahrnout do děje a který tam překvapivě dobře pasuje.

Konec je sice trochu moc idylický a prvoplánový, ale nemohu říct, že by mi to zkazilo čtenářský zážitek. Takhle kniha je zkrátka velice příjemnou jednohubkou, kterou mohu doporučit každému. Ti naši čeští spisovatelé nám opravdu mají co nabídnout.

70%

0 komentářů:

Děkuji za každý komentář!