21 lekcí pro 21. století - Yuval Noah Harari | recenze

22:54 Ivcca 1 Comments



Izraelský spisovatel Yuval Noah Harari se do povědomí čtenářů dostal hned několika bestsellery. První z nich Sapiens líčí stručné dějiny lidstva a sleduje vývoj od samotného vzniku člověka až po současnost. Zato jeho druhá kniha Homo deus nahlíží spíše do budoucnosti a odhaluje nepřeberné možnosti budoucího vývoje. Trojici doplňuje jeho nejnovější dílo nesoucí název 21 lekcí pro 21. století a čtenáři přináší přesně to, co je slíbeno v názvu. Harari se zaměřuje na 21 nejpalčivějších otázek současnosti, probírá jejich světlé a tmavé stránky a poskytuje čtenáři komplexní úvahu o současném stavu a směřování našeho světa.

Není snadné zorientovat se v dnešním světě plném možností, rozličných názorů a problémů, není proto divu, že se v tom všem lidé občas mohou začít ztrácet. Harari přišel s výčtem 21 nejaktuálnějších a dle jeho názoru nejdůležitějších témat, kterým by lidé měli věnovat pozornost. Rozebírá fakta a poskytuje čtenáři mnoho informací, zároveň však podává pomocnou ruku tak, abyste se v tom všem neztratili.

Můžeme si být vůbec jistí, čemu můžeme věřit? Co znamenají a jaký vliv mají na nás a náš svět nejaktuálnější problémy? Čeká nás budoucnost, ve které si nebudeme schopni najít práci, protože většinu činností budou zastávat stroje? Ohrozí nás velké společnosti používající miliony nasbíraných dat k ovlivňování našeho rozhodování, aniž bychom si to vůbec uvědomovali? A co politika a náboženství, jedná se o jedinou jistotu v rychle se měnícím světě a nebo o potichu číhající hrozbu, která už v minulosti zapříčinila zfanatizování davů a dovedla svět na okraj zkázy? Války, terorismus, falešné zprávy a další množství důležitých proměnných dnešního světa, které Harari ve své knize neopomíjí.

21 lekcí pro 21. století je první autorovou knihou, která se mi dostala do rukou a žánrově mi doslova padla do noty. I když běžně naučnou literaturu čtu jen zřídka, musím uznat, že Harari píše věcně, ale s lehkostí, díky níž se na vlně jeho úvah necháte nést celou knihou až ke konci a to v poměrně krátkém čase. Harari se nevydává za pána vší moudrosti, který zná odpovědi na všechny otázky. Předkládá nám otázky, jež rezonují v jeho hlavě a na které ani on sám občas nezná odpověď. Poskytuje fakta, zamýšlí se a přichází s možnými scénáři vývoje. I když nemusíte souhlasit se všemi jeho názory, jedno je bez pochyby - donutí vás se zamyslet a to je to, co od dobré knihy očekávám.

Některá témata vám budou bližší, některá méně, celá kniha ale nabízí velice zajímavý a poučný pohled na rozsáhlé spektrum problémů dnešní doby. I když témata, o kterých autor pojednává, rozhodně nejsou snadná, dokázal je na papír přenést tak zdařile, že má kniha díky své čtivosti solidní šanci uspět i u lidí, kteří by po tomto žánru normálně nesáhli. 21 lekcí pro 21. století vám mohu doporučit i pokud máte pochybnosti, zda je to pro vás. I já je měla a nakonec jsem byla velice mile překvapena.

70%

1 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Organon - James Smythe | recenze

22:28 Ivcca 0 Comments


Vyspělé technologie mohou být člověku velice prospěšné, zároveň v sobě však skrývají i nemalá rizika. Své o tom ví Laura, která ještě jako mladičká školačka vytvořila Organon. Umělou inteligenci, která se s bleskovou rychlostí učí napodobovat lidské myšlenkové procesy. Ze začátku slouží pouze jako deníček a místo k zaznamenávání pocitů a myšlenek. Později však Laura jeho možnosti a schopnosti více a více rozšiřuje. Z deníčku se stává rychle se učící rádce fungující na principu vzájemné důvěry. Tkví v něm však ještě mnohem větší potenciál. A samotná Laura si uvědomuje, že v nesprávných rukou se vyspělá technologie může přeměnit v tikající časovanou bombu.

James Smythe vám ve své knize naservíruje poutavé sci-fi, které čtenáře zavádí od devadesátých let minulého století až do vzdálené budoucnosti plné dech beroucích vymožeností. Na začátku knihy se ocitáte v roce 1997, kdy je Laura ještě mladou školačkou. Děj se rozjíždí pomalu a čtenář má možnost seznámit se nejen s hlavními postavami, ale také s velice pečlivě vykresleným prostředím. Laura žije se svou matkou, otec je před lety opustil a zanechal po sobě jen své pracovní poznámky. A právě pomocí nich Laura sestavuje programovací kód, jímž dává život Organonu, primitivní, ale rychle se učící umělé inteligenci.

Děj knihy pokrývá několik dekád života hlavní hrdinky, kdy většinu událostí pozorujete z jejího pohledu, někdy je vám však umožněno vidět ho i očima jiných postav, například Lauřina přítele. Nahlížíte do jejího života, nenávratně propleteného s Organonem, a sledujete slasti a strasti jejího osobního i profesního života, intriky, kterým čelí ve škole a o několik let později v nadnárodní počítačové korporaci, jejíž se stává součástí.

Hlavně ze začátku je děj poměrně předvídatelný, nicméně autor ho zvládl obohatit o mnoho detailů a drobných vedlejších linek, které mu dodávají na hloubce a ta trocha předvídatelnosti je rázem odpuštěna. Příběh není psán nijak složitým jazykem a po většinu času si udržuje příjemně svižné tempo, které jen sem tam naruší zdlouhavé pasáže. Velice oceňuji, jak si dal autor záležet na vykreslení hlavních postav a nyní mám na mysli hlavně Lauru a Organon. James Smythe zdařile vystihuje onu podstatu umělé inteligence a vy začínáte vnímat vztah Laury a Organonu jako něco velice reálného a lidského. Což je něco, co knize dodává jiskru nevšednosti a zajímavou hloubku. Až nezvykle mnoho prostoru dostává Lauřin rodinný život, který v určité části knihy Organon odsouvá do pozadí. Její osobní problémy zajímavě dokreslují atmosféru příběhu a jsou podány tak procítěným způsobem, jaký u sci-fi románů vídám jen zřídka. Dává to knize další rozměr a vy občas zapomínáte, že čtete sci-fi.

Rozhodně však nutno říct, že Organon není kniha, která by se četla sama. Občas přijdou pomalu se vlekoucí pasáže a mnoho nepotřebných detailů, které čtenáře zahltí a ten jen čeká, až se příběh konečně vykrystalizuje a nabere nějaký směr. Občas to bylo příběhu ku prospěchu, detaily se na sebe vrstvily a odkrývaly spoustu souvislostí, ale často jsem měla pocit, že mnohé scény slouží spíše jako vata.

Po otočení poslední stránky jsem nad Organonem musela ještě chvíli přemýšlet. Je knihou nejen o prospěšnosti, ale také o riziku potichu číhajícím mezi řádky zdrojových kódů umělých inteligencí. To vše na pozadí silných životních osudů lidí, se kterými se okolnosti nemazlily a kteří musí činit těžká životní rozhodnutí mající vliv nejen na ně samotné, ale bez nadsázky i na celý svět. Pokud hledáte dílo, které přesahuje hranice sci-fi literatury a chcete něco, co vám ještě pár dní bude rezonovat v hlavě, určitě vám Organon doporučuji k přečtení.

80%

0 komentářů:

Děkuji za každý komentář!