Mrazivý oheň - Amanda Hocking | recenze

16:31 Ivcca 30 Comments


Bryn Avenová mezi Kaniny nikdy tak úplně nezapadala. Díky svým blond vlasům a modrým očím se vždy cítila jako outsider s nečistou krví neschopná si získat respekt a postavení. Ale je odhodlaná prokázat svou loajalitu království, které miluje. Jejím snem je stát se členkou elitní královské gardy a nic jí nesmí stát v cestě... ani city, které chová ke svému šéfovi, Ridleymu Dresdenovi. Jakýkoli vztah mezi nimi je naprosto vyloučený, ale Bryn si nemůže pomoct. A začíná mít pocit, že i on k ní něco cítí. Mezitím na království někdo zaútočí, to prověří Bryninu sílu jako nikdy předtím. Konečně má příležitost konfrontovat Konstantina Blacka, zrádce, který se před pěti lety pokusil zavraždit krále. Jen Bryn ho může zastavit, ale riskne vše, jen aby ochránila království, které ji není ochotno přijmout takovou, jaká ve skutečnosti je?

Uprostřed pohádkově zasněžené kanadské divočiny se nachází království, které je domovem trollů. A když řeknu trollové, nemyslím bohužel ta ošklivá tlustá stvoření. Tito trollové jsou ve skutečnosti skoro k nerozeznání od lidí. Od obálky až po anotaci tato kniha láká svou zimní atmosférou, která se zdá pro období Vánoc ideální volbou. Co se ale ve skutečnosti nachází uvnitř, bohužel není ani zdaleka tak zářivé a příjemné.

Zvolit pro příběh prostředí zasněžených kanadských plání není vůbec špatný nápad. Naopak mi to přijde jako velice zajímavá a atraktivní volba. Bohužel je však prostředí jen jednou z mála pozitiv, které tato kniha nabízí. Celé království trollů je ukryto v divočině, asi hodinu autem od nejbližšího "lidského" města. Já nevím, jestli Amanda Hocking žije někde na obláčku bez nejmenšího tušení o tom, jak funguje svět nebo si vážně myslí, že na zemi může existovat město, které nikdo neobjeví. A vážně si autorka myslí, že vysázet na jeho hranicích spoustu vrb pomůže tomu, aby ho lidé neobjevili? Ne, Amando, to vážně nepomůže. V dnešní době, kdy bez problému dohlédneme daleko do hlubin vesmíru, nám opravdu neunikne žádné městečko plné paláců a hopsajících veselých trollů. 

Tohle byl jednoznačně nejstupidnější svět, jaký jsem kdy v knize zažila. Ve zkratce, hned na prvních asi deseti stranách se dozvídáte, že trollové tajně dávají své děti do lidských rodin (lidské děti dají do děcáku) a když je dětem osmnáct let, tak se pro svá kukaččí mláďata vrátí, konfrontují je s realitou, že jejich opravdoví rodiče jsou trollové a děti bez nejmenšího problému a pochybností opustí rodiče, které 18 let považovali za vlastní a ještě je okradou o většinu peněz (takhle se trollové živí, kradením cizích peněz). A co policie? Nikomu z lidí není divné, že beze stopy mizí stovky dětí, které už nikdy nikdo neobjeví? Nikdo to nevyšetřuje? Lidští rodiče prostě jen mávnou nad ztrátou potomka rukou a pořídí si nové dítě?

Další věcí, která mi místy hýbala žlučí, bylo ustavičné míchání světů. Tak například, když na královském plese vedle tradičních kanilských písní nechybí v repertoáru ani Beatles nebo Adele. Pozornost si jistě zaslouží i palác s automatickou garáží - vítejte v Disneylandu, milí čtenáři! Takhle to prostě nefunguje, autorka se měla soustředit jen na jeden svět a ten rozvíjet. Míchání dvou naprosto odlišných realit dohromady akorát rozmělňuje příběh a působí to jako hodně nepovedená parodie. Ta bizarní rozdílnost a očividná neslučitelnost je tak rušivá, že mě postupem času doslova vytáčela. Máte pocit, že je toho už trochu moc? No, tak si radši zapněte pásy, jedeme dál.

Další kapitolou sama o sobě jsou postavy. Konkrétně hlavní hrdinka Bryn. Někoho tak namyšleného a povrchního jsem na stránkách knih už hodně dlouho nepotkala. Většinu času se chovala jako rozmazlený spratek a byla jednoduše všechno, jen ne sympatická. I samotný popis je bohužel nezáživný. Věci, na které se autorka při popisu zaměřuje, jsou nudné a utlumují děj. Často popisuje nezajímavé úkony hlavních hrdinů a dělá to tak kostrbatě, že jsem nad tím musela pokaždé kroutit hlavou. Abychom si rozuměli, já mám popisy ráda, ale tyhle byly zkrátka tak nešikovné a nezajímavé, že mě naopak rušily.

Celou první polovinu knihy jsem se do čtení vyloženě nutila. Štvaly mě všechny nelogičnosti, o nichž jsem se zmiňovala výše a děj mě vůbec nepohltil. Druhá polovina získala trochu na spádu, děj začal být víc napínavý, lépe se to četlo a já si konečně začala v rámci možností příběh užívat. Jak rychle svitna naděje, tak rychle však i pohasla, jelikož konec se jednoduše nepodařil. Autorka si jen připravila půdu pro další příběh a Mrazivý oheň končí nepříjemně otevřeně. Finále, ke kterému se celou dobu schyluje a vy si mnete ruce radostí, že se možná přece jen nějaké té akce dočkáte, nakonec vůbec nepřijde. Děj je předčasně utnut, čtenář je nespokojen a i když se nedozvím, jak vlastně skončí, musím říct, že mě to ani nezajímá. Druhý díl už bych zkrátka nezvládla.

Na závěr se ptám, je tohle vážně odkaz, který chcete předat mladší generaci? Že je správné lhát, krást a podvádět jiné lidi? Žít z peněz, které ukradnete jiným lidem? Myslíte si snad, že být čestný se už dnes nenosí? Já tenhle názor tedy nezastávám.

30%

30 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Osamělost prvočísel - Paolo Giordano | recenze

16:57 Ivcca 3 Comments

Alice a Mattia, dva lidé, které spojuje možná právě jejich odlišnost od ostatních. Mají však  ještě něco společného, rozhodnutí, která oba učinili v dětství a která změnila běh jejich životů. Alice se rozhodla, že nebude závodně lyžovat a Mattia nechtěl vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Rozhodnutí zdánlivě nepodstatná však mohou mít zásadní vliv na vývoj celého vašeho života. Alice i Mattia se s následky potýkají ještě dlouho v budoucnosti a události z let minulých se neustále vrací zpět.

Osamělost prvočísel je kniha osobitá a netradiční. Ukazuje vám životy dvou hlavních postav, kterými jsou zmiňovaní Alice a Mattia. Oba hlavní hrdinové jsou tak trochu zvláštní. Alice mi byla občas až nesympatická, ale zároveň myslím, že autor skvěle vykreslil podstatu poruchy, kterou trpěla. Naopak Mattia by se dal považovat za takový prototyp podivínského literárního hrdiny. Nemá přátele, s ostatními navazuje kontakt jen těžko a vlastně o to ani nestojí. Zato je nadprůměrně inteligentní, se zálibou v matematice a silně fascinován čísly. Celá kniha nám tak nabízí jakéhosi průvodce životy obou hlavních hrdinů, kteří se potkávají a vzájemně odlučují znovu a znovu, v jiný čas a na jiných místech. Některé životní příběhy hlavních hrdinů jsou přerušeny v půlce a my odskakujeme klidně o několik let do jiné části jejich životní cesty. I přes spoustu ponurosti, kterou toto dílo skýtá, se vám dostane tak nějak pod kůži a já upřímně bezprostředně po dočtení nebyla schopná jednoznačně říct, zda se mi líbilo nebo ne. S jistotou mohu říct, že Osamělost prvočísel je kniha se zajímavým kouzlem, které asi stojí za to jednou za čas prožít. Spousta myšlenek je krásných a milých.

Matematici jim říkají prvočíselná dvojčata: jsou to dvojice prvočísel, která stojí vedle sebe, vlastně skoro vedle sebe, protože mezi nimi je vždycky nějaké sudé číslo, které jim brání, aby se skutečně dotýkala. Jsou to čísla jako 11 a 13, jako 17 a 19, jako 41 a 43. Mattia si myslel, že tohle jsou oni dva s Alicí, prvočíselná dvojčata, osamělí a ztracení, vzájemně si blízcí, ale ne dost, aby se skutečně dotkli jeden druhého.
Obrovská melancholie je znatelná na každé straně a vás tlačí na hrudníku jako kámen, ale stejně máte někde v hloubi duše příjemný hřejivý pocit. Protože tohle je opravdu příběh ze života. Se vší jeho nevyzpytatelností, nelogičností a občas nějakou tou nespravedlností. Možná je té melancholie a ponuré nálady moc a možná je jí přesně tolik, kolik jí v určitých fázích života reální lidé mají. Nečekejte snadnou cestu, nečekejte dobré konce. Po přečtení tohoto díla jsem měla vážně zvláštní pocit. Nic nebylo tak, jak by mělo být, ale přesto jsem cítila, že je vlastně všechno správně. Že takhle by to v realitě nejspíš opravdu dopadlo.

Osamělost prvočísel v sobě skrývá nepopiratelné literární kvality. Navzdory tomu, že občas je směr vývoje děje méně znatelný, nikdy neztrácí svou čtivost. Věty plynou přirozeně a snadno a příběh vás unáší dál. Celý příběh je přesvědčivý a postavy jsou napsány opravdu skvěle. Čtenář cítí zoufalost nad jejich rozporuplným chováním a nejraději by každou chvíli zasahoval do děje. Ale právě ony chvíle, kdy jsou vám postavy krajně nesympatické a jejich chování je na facku, jsou nejsilnější a pro čtenáře nejhůře stravitelné. Ta zdánlivá bezvýchodnost, kdy někdo ubližuje sobě samému a stejně je schopen na určité úrovni jakžtakž normálně fungovat. Psychologie postav je v této knize opravdu fascinující, se silným a strohým poselstvím, že jen málokdy si člověk dokáže sám pomoct. Ať již se jedná o problémy s příjmem potravy, sebepoškozování nebo cokoliv jiného.

Když si nyní srovnávám pocity, musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem si tuto knihu přečetla. Zanechala ve mě silné pocity, těžko pojmenovatelné, ale o to intenzivnější. Občas je přesně tohle kniha, kterou si člověk potřebuje přečíst.

80%

3 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Vyhodnocení - Halloweenský knižní hop 2016

20:26 Ivcca 6 Comments

Skoro se zdá, že termíny jsou od toho, aby se nedodržovaly. Minimálně u mě to tak vypadá, protože s nimi občas honosně rozhazuji do všech stran a pak vyhlásím výsledky soutěže s dvoudenním zpožděním. Doufám, že se nezlobíte, polepším se! Samozřejmě z víkendu, během kterého jsem se měla hezky nudit v Praze a mít spoustu času na vyhlašovaní, se vyklubal víkend "mimo dosah internetu", tak je to prostě vždycky.

Letos jste měli na výběr z dvou knih a nakonec soutěžilo 68 lidí, bohužel vyhrát může jen jeden. Na koho se nakonec usmálo štěstí?

V letošním HALLOWEENSKÉM KNIŽNÍM HOPU VYHRÁVÁ:
Amberk

Jako výhru si vybrala knihu Čistý, doufám tedy, že kniha bude bavit a moc gratuluji!

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Všemi dary obdarovaná - M. R. Carey | recenze

17:49 Ivcca 10 Comments


Desetiletá Melanie žije spolu s dalšími dětmi na vojenské základně, kde se pod přísným dohledem vzdělává. Nadprůměrně inteligentní dívka miluje staré řecké báje a její spřízněnou duší je učitelka, slečna Justineauová. Zato seržanta Parkse, který děti hlídá jako dráb, Melanie nesnáší. Stejně jako doktorku Caldwellovou. Ale bez nich to nejspíš nejde, když je základna obklopená zpustošenou krajinou, v níž stejně jako ve zbytku země vládnou hladovci — kanibalská monstra, která při honu za lidským masem nic nezastaví. Když je základna napadena, podaří se Melanii, slečně Justineauové, seržantu Parksovi, doktorce Caldwellové a vojínu Gallagherovi utéct. Společně se vydávají na cestu do Majáku, posledního místa v Británii, které se podařilo od nákazy uchránit. Jenže budou Melanii v Majáku chtít, když ji v blízkosti lidí popadá zoufalý hlad, jaký ještě nezažila?

Představte si, že jste malá desetiletá holčička a pomalu přicházíte na kloub tajemství tak velkému a strašnému, že změní celý váš život. Melanie rozhodně nemá tak pěkný život, jako postavy z příběhů a pohádek, které slýchává ve škole. Ale i tak je celkem spokojená. Má spoustu kamarádů v okolních celách a pak paní učitelku Justineauovou, kterou zbožně obdivuje. Každý den je stejný jako předchozí - pobyt v cele, výuka, návrat na celu. Jenže jednou se stane něco, díky čemu zjistí, že nic z toho, co si o světě a o sobě samé myslela, není pravda.

A pak jako Pandora, otevřít velkou skříňku světa a nebát se, nestarat se, jestli to, co je uvnitř, je dobré, nebo zlé. Protože je to obojí. Všechno je vždycky obojí. Ale musíte tu skříňku nejdřív otevřít, abyste to zjistili.
Ráda se od knih nechávám překvapit a tento postapokalyptický thriller jsem si vybrala, aniž bych tušila, co přesně mě na jeho stránkách čeká. A to, co přišlo, mi skoro vyrazilo dech. Pár postapokalyptických příběhů už jsem přečetla a nebudeme si nic nalhávat, málokdy nás v tomto žánru něco opravdu překvapí. I když mě oživlé mrtvolky vážně baví, je s obdivem, že s nimi mám zatím zkušenost jen ze seriálů a filmů. Tím samozřejmě nechci říct, že bych nějakého polorozpadlého kamaráda ráda potkala v realitě - na stránkách knihy to bude dostačující. Takže když mi během čtení došlo, že těch zombíků na stránkách Všemi dary obdarované potkám víc než dost, začínala jsem se opravdu těšit.

Příběh prožíváte společně s pěti hlavními postavami. Paní učitelka Justineauová, která si na jednu stranu zachovala spoustu lidskosti a ideálů, ale na stranu druhou občas svými extrémně stupidními nápady dostává do nebezpečí všechny ve svém okolí. Pak je tu seržant Parks, který mě ze všech postav bavil nejvíc. Pod maskou bezcitného vojáka se ve skutečnosti skrývá svědomitý a zásadový muž, který se nenechá ovládat city nebo rozmary a kterého byste v případě podobné apokalypsy hrdě následovali naprosto kamkoliv. A pak je tu doktorka Caldwellová, hnaná čirým zápalem pro svou práci a potřebou zjistit, co je zač ten zákeřný virus, který sužuje planetu. Pro zjištění je schopna obětovat naprosto cokoliv. Dále je tu samozřejmě Melanie a pětici uzavírá mladý a nepříliš zkušený vojín Gallagher.

Po lehkém zahřívacím začátku přichází zvrat a celý zbytek příběhu je tak svižný, že můžete zapomenout na nějaká hluchá místa. Autor se se čtenáři nemazlí a pokud se vám zdál podrobný popis vyjímání mozku z hlavy v úvodních pasážích knihy nechutný, byla to v porovnání s tím, co přijde, jen procházka růžovým sadem. Ano, některé věci na mě byly prostě moc. I když byste od zombie thrilleru čekali potoky krve a tlejícího masa, spočívá paradoxně ona nechutnost v mnohem prostějších věcech. Slabší povahy proto možná sem tam přeskočí nějaký odstavec, dokud se děj zase nevrátí do relativně normálních kolejí. To celé však zároveň dodává děsivé atmosféře na autentičnosti.

Všemi dary obdarovaná není jen povrchním zombie trhákem, co této knize skutečně dodává sílu jsou všechny drobnosti a detaily na pozadí. Malé lži hlavních hrdinů, které vyústí v tragédie s obrovskými následky. Rozporuplnost tiché tolerance zločinů páchaných na jednotlivcích omlouvaných dobrem pro společnost. Polarita názorů a hodnot jednotlivých postav zajímavě zrcadlící obraz společnosti. A takto bych mohla pokračovat ještě dlouho. Knihu dočtete a až teprve tehdy si začnete uvědomovat všechny tyto malé detaily, jimiž jste okouzleni, ale zároveň zaskočeni a nemůžete se smířit s tím, že je příběh už u konce a že vás nečeká další kapitola. A přesně takové knihy mám ráda, knihy akční, s příběhem, který má ten správný spád, ale zároveň s dostatečnou hloubkou a realistickými hlavními postavami. Ve výsledku je pro mě tato kniha velkým překvapením a její čtení je neskutečným zážitkem. Autor se také bravurně popral s koncem, který je už pouhou brilantní tečkou za už tak zdařilým příběhem.
90%

10 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

HALLOWEENSKÝ KNIŽNÍ HOP

18:24 Ivcca 5 Comments


Halloweenský knižní hop a moje účast v něm už jsou řekněme takovou tradicí. Nezklamu vás ani letos a pokud se zúčastníte a štěstí vám bude přát, můžete vyhrát knihu (jak jinak) :) Takže nezapomeňte pročíst pravidla, vyplnit dotazník a pak už si jen držet palce. Přeji hezký a strašidelný Halloween!


PRAVIDLA:

× Soutěž trvá do 11. 11. 2016 ×
× Zúčastnit se může kdokoliv s českou nebo slovenskou doručovací adresou ×
× Výherce vylosuji 12. 11. a zašlu informační mail - pokud na něj výherce neodpoví do 48 hodin, budu muset bohužel vylosovat jiného výherce ×
× Pro účast je nutné vyplnit dotazník umístěný níže. Jsou zde povinné a bonusové otázky ×
× Bonusové otázky znamenají vždy jeden vstup navíc a tedy i vyšší šanci na výhru ×
× Duplicitní dotazníky a dotazníky nesplňující povinné otázky budou smazány ×
× Losování proběhne pomocí random.org ×


VÝHRU si můžete vybrat z těchto dvou kousků. Protože je ten Halloween, chtěla jsem vybrat něco s odpovídající atmosférou. Věřím, že si vyberete! Získat tedy můžete buď Smrtnou zimu nebo knihu Čistý.


Přeji vám hodně štěstí a nezapomeňte mrknout na další HOPy :)

5 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Knižní přírůstky za září

19:46 Ivcca 10 Comments

Sice už je konec října, ale já se ještě nestihla podělit ani o své přírůstky za měsíc září! A tady jsou, trochu pozdě, ale přece. Nerada bych to zakřikla, ale jako kdybych poslední dobou měla zvláštní a velice příjemné štěstí při výběru knih. Mám pro vás hned několik tipů na skvělé knihy (pokud jste již nečetli recenze, které visí na mém blogu) a i to, co mám momentálně rozečteno, vypadá víc než dobře. Ale vraťme se k těm novinkám za minulý měsíc :)

Za září se mi doma nashromáždilo na mé poměry docela dost knih. Pokud tohle není první článek z rubriky "new in", který čtete, určitě víte, že i dvě nové knihy jsou na mě většinou dost. Proto se na tento komínek dívám opravdu s radostí. To bude ten prázdninový čtenářský deficit. Jako první mi udělal radost Dvůr trnů a růží, kniha o jejíž existenci jsem neměla ani zdání, ale na naléhání Ellen jsem se do ní pustila. Trošku jsem remcala, protože dovedete si představit, jak by ta skvostná obálka vypadala v pevné vazbě? Já těm paperbackům na chuť asi nepřijdu. Každopádně do knihy jsem se absolutně zamilovala! Na seznam potenciálních ženichů mi díky ní přibyl nový dokonalý a bohužel neexistující (jak jinak) muž a mě nezbývá, než vám toto dílo vřele doporučit. Ano, já vím, že to teď čtou všichni a že už je to děsně otravné, ale mrkněte alespoň do mé recenze a třeba vás přece jen přesvědčím.

Další novinkou jsou Sedmilhářky, které jsem na recenzi dostala od Megaknih. Dlouho jsem přemýšlela, na co mám vlastně chuť a jaký žánr by mi teď po 2 měsících bez knih mohl nejlépe padnout do noty. Řeknu vám, že Liane Moriarty je taková sázka na jistotu, určitě si přečtěte mou recenzi.

Další novinkou je Playground od dvojice, která vystupuje pod pseudonymem Lars Kepler, kterou jsem pro změnu recenzovala pro Fantasyknihy. Bohužel tomuto dílu jsem moc na chuť nepřišla a mé velké naděje se pomalu bořily jako domeček z karet. Nemohu říct, že by to byla vyloženě špatná kniha, jen znám desítky lepších. Nicméně na tu obálku se nemohu vynadívat.

Dalším přírůstkem je trochu netradičně kuchařka a to z dílny Nakladatelství Jota. Přirozeně je vlastně víc než jen kuchařka. Najdete v ní spoustu tipů pro zdravý životní styl, krásné fotografie a zajímavé povídání. Ale hlavně spoustu atraktivních a neokoukaných receptů, které vás naučí zacházet se super zdravými a možná trochu netradičními potravinami. Přečtěte si mou recenzi ať máte lepší představu.
Poslední novinka vlastně vůbec není kniha, ale stejně mi to nedá a musím vám ji ukázat! Každý člověk má nějakou malou úchylku a v mém případě jsou to diáře. Ano, miluji diáře a nic mě nebaví víc, než vybírat ten správný pro příští rok. Takže vlastně vůbec není divu, že už v září mám koupený diář na příští rok. Vedle diářů miluji Malého prince a to nejen příběh, ale i veškeré motivy z této úžasné knihy. Tento fialový diář jsem objevila v Neoluxoru na Náměstí republiky a okamžitě jsem z něj šla do kolen. Měla jsem co dělat, abych si odtamtud neodnesla i dva bločky a plátěnou tašku ze stejné edice (nejspíš). No není krásný?

Jaké novinky jste si pořídili vy?
Přeji příjemný nedělní večer - nejlépe s knihou :)


10 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Illuminae - Amie Kaufmanová & Jay Kristoff | recenze

17:00 Ivcca 8 Comments



Píše se rok 2575 a cestování vesmírem, skoky červími děrami nebo konstrukce obřích kosmických lodí jsou běžnou realitou. Kady je mladá dívka, velice nadaná v programování, odmítající autority a celkově smýšlející svou vlastní cestou. Spolu s dalšími tisícovkami lidí žije na planetě Kerenza IV. Ta je však napadena nepřátelskou korporací s cílem převzít nelegální těžební důl na hermium. Mnoho lidí nepřežije, ale jsou i šťastlivci, kterým se podaří dostat na evakuační loď - jedinou naději na přežití, která jim zbývá. V hlubokém vesmíru však číhá mnoho nebezpečí a pronásledující  nepřátelská loď, jejímž cílem je uprchlíky a zároveň jediné svědky tragédie navždy zničit, není zdaleka tím nejhorším. Na palubě lodi se objeví zvláštní epidemie, velice rychle začíná mutovat a vypadá to, že je nebezpečnější, než se mohlo zdát.

Kniha, která zaujme hned, jak ji vezmete do rukou. Při zběžném prolistování okamžitě zjistíte, že tohle není jen tak obyčejná kniha. Vyprávění je tvořeno nejrůznějšími přepisy rozhovorů, memorandy, mailovou komunikací, laboratorními a jinými zprávami, dokumenty a dokonce i soubory z jádra lodní sítě. Občas jako by to už ani nebyla kniha, ale umění. Písmena tvoří obrazce, příběh překračuje hranice literatury a rozpohybovává vaši fantasii do nejvyšších otáček. Illuminae změní vše, co jste si dosud o knihách mysleli. Mou první otázkou bylo, zda je vůbec možné, aby mě kniha, která nemá žádného vyprávěče a celistvý text, bavila a vtáhla do děje. Ale ona má vypravěče. Má jich desítky a ti všichni vytváří téměř dokonalou mozaiku událostí a krystalizují do nádherného příběhu na pozadí nul a jedniček. A to, že mě vtáhla do děje potvrzuje snad i skutečnost, že jsem musela číst neustále dál. Knihu jsem odložila a stejně na ni stále myslela. Přemýšlela nad příběhem, nad tím co se stane a co se již odehrálo.

Vidí vzory ještě dřív, než se zformují. Zná konec ještě před začátkem. Letí černočernou tmou a čin předchází myšlenku. Tiskne spouště. A v rukou mu jako růže vykvétá smrt.



Příběh má takový spád, že nedostanete šanci začít se jen malinko nudit. Akce střídá akci a člověku se v hlavě rojí nové a nové otázky. Líbí se mi, jak je příběh rozmanitý a snoubí v sobě mnoho námětů, takže napětí je téměř neustávající. Místy je to také pěkně brutální a musím vám říct, že občas jsou scény opravdu děsivé a já se přistihla, jak nervózně těkám očima po písmenech, jen abych rychle došla k rozuzlení, jinak by to moje nervy asi neustály. Illuminae u mě mělo nakročeno k úspěchu už jen proto, že se děj odehrává v hlubinách vesmíru, který mě prostě nikdy nepřestane fascinovat. Dokonce i fyzikální zákonitosti měli autoři nastudované, takže nebylo potřeba trhat si vlasy u nějakých nepřesností.

Chci vykřičet do světa, jak je tato kniha super a že si ji nutně musíte všichni přečíst, ale zároveň si jí chci sobecky nechat jen pro sebe. Naše dobrodružství s Kady a Ezrou je něco, na co dlouho nezapomenu. Těžko chápat mé pocity, stejně jako těžko chápat tuto knihu. Je tak jiná a tak krásná. Děkuji, velice děkuji jejím autorům za to, že ji vytvořili.

100%

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku



8 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Sedmilhářky - Liane Moriarty | recenze

14:34 Ivcca 8 Comments


Jak může malá a zdánlivě nevinná lež změnit naše životy? Román zasazený do imaginárního města poblíž australského Sydney sleduje životy tří žen, tří nejlepších kamarádek. Madeleine je temperamentní dáma, která se perfektně orientuje v módě a její život nemá chybičku. Do té doby, než si její bývalý manžel vzpomene, že má dceru, do jejíhož života by nyní rád opět vstoupil. Celeste žije život, o jakém sní nejedna žena. Je nadpozemsky krásná, její pohledný manžel má obrovské jmění a spolu se svými dvojčaty žijí v pohádkově zařízeném domě, který svými rozměry připomíná spíš palác. A pak je tu Jane, mlčenlivá a nevýrazná dívka, která se nedávno z náhlého popudu přistěhovala se svým synem Ziggym. Ve školce je jednoznačně nejmladší matkou a navíc také jedinou, která svého syna vychovává sama. Co se skrývá za zdánlivě bezchybnými životy tří žen? Mohou malá nevyřčená tajemství vést až k obrovské tragédii?

Liane Moriarty umí psát a přesvědčily se o tom už tisíce čtenářů po celém světě. Dostala do vínku dar opravdu osobitého stylu, díky kterému si každou její knihu užijete se vším všudy. I v případě Sedmilhářek je rukopis autorky velice znatelný. Přivádí čtenáře do poklidného přímořského městečka a pomalu ho nechává nahlížet do životů jednotlivých postav. Městečko je však poklidné jen navenek a hned ze začátku se dozvídáte, že na kvízovém večeru v místní škole došlo k vraždě. Nevíte proč a jak k tomu došlo, ani kdo byl obětí tohoto činu. Vyprávění začíná půl roku před touto hrůznou událostí a krátké kapitoly z minulosti jsou prokládány ústřižky ze současnosti. Tyto ústřižky jsou psány jako opis nahrávky, kterou policisté pořídili při rozhovoru s jednotlivými obyvateli města. Koncept příběhu, který může ze začátku způsobit, že je čtenář lehce zmatený, se však nesmírně osvědčil. Rychle se rozkoukáte a následně vám nezbývá než se nechat pohltit vírem příběhu, který má spád, je neuvěřitelně čtivý a samozřejmě pekelně napínavý.
V příběhu se setkáváte se spoustou postav a postupně poznáváte jejich charaktery, které jsou k radosti čtenáře velice komplexní a propracované - navzdory tomu, že se o prostor dělí hned tři hlavní hrdinky. Zároveň se autorka v Sedmilhářkách dotýká mnoha stránek společenských problémů a poukazuje na jejich závažnost právě proto, že jsou většinou očím veřejnosti skryty, nachází se pod povrchem a právě tím jsou tak nebezpečné. Co se děje uvnitř na první pohled spokojených rodin? Co pod sebou skrývá pozlátko navenek dokonalého vztahu? Na Liane Moriarty obdivuji, s jakou lehkostí a samozřejmostí dokáže do příběhu, který je vám tak blízký svou lidskostí a běžností, zakomponovat velice vážná témata. Nepíše pouze příběhy, poukazuje na problémy a dělá to tak obratně a lehce, že vás konečná intenzita příběhu smete jako přívalová vlna. Avšak jak se říká, i mistr tesař se občas utne a jediným malým přešlapem pro mě byla lehce idealizovaná romantická linka, která byla v příběhu už tak trochu navíc a vyvolala ve mě jen mírné pousmání.

Příjemně poklidné tempo knihy vás krok za krokem přibližuje až k vyvrcholení příběhu, kolem kterého se tvoří více a více otazníků. Velice často se mi při čtení tajil dech a samotný závěr je neskutečný, skvělý a samozřejmě takový, jaký by vás ani ve snu nenapadl. Romány Liane Moriarty jsou pro mě od nynějška jakousi zárukou kvality a konkrétně Sedmilhářky jsou typem knihy, která věřím, že zaujme velice široké spektrum čtenářů. Knihu vřele doporučuji k přečtení, dokonce si dovolím na vás mírně apelovat, protože takhle kniha je vážně stojí za to!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji MegaKnihy.cz

8 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Proč stál Humbook za to..

20:05 Ivcca 5 Comments


PROTOŽE POZNAT AUTORY OSOBNĚ JE VŽDYCKY ZÁŽITEK
Ruta Sepetys podepisuje a podepisuje a podepisuje..
A hlavní tahouni festivalu nejsou žádná másla, nýbrž hned dva super slavní spisovatelé - Christopher Paolini a Ruta Sepetys. Nechci vás urážet tím, že bych je představovala, protože je určitě všichni znáte. Oba dva měli vyhrazený čas v dolním sále, který byl naplněn zajímavým povídáním a nakonec došlo samozřejmě i na autogramiádu. A není překvapením, že si ji nikdo nechtěl nechat ujít. Nikdo. A když říkám nikdo, tak vážně nikdo. Teplota v sále velice rychle dosáhla závratných výšin a když už jsem myslela, že všechen vzduch musí být nenávratně vydýchaný, dostala se na mě s podpisem řada a já se odebrala osvěžit ven na čerstvý vzduch. Ruta, od které jsem si nechala knihy podepsat, mě díky své milé povaze doslova nabila pozitivní energií. Tolik úsměvů a vděku! Neváhala zapózovat na fotku každému fanouškovi, který o to požádal a podepisovala a podepisovala a podepisovala. Podpis Christophera jsem oželela, protože jsem se bála, že další čekání fronty v prostoru, kde přece jistojistě každou chvíli dojde kyslík, bych možná nepřežila. Ale jsem nadmíru spokojená!


PROTOŽE WORKSHOPY BYLY NAPROSTO VYNIKAJÍCÍ
Beseda s překladateli
Přestože byl celý program zajímavý, nebylo samozřejmě v lidských silách stihnout vše. Já se svým výběrem byla naprosto spokojená a hned začátek festivalu jsem věnovala workshopu nakladatelství CooBoo o tom, Jak se vaří knihaCelá redakce je směsicí neuvěřitelně sympatických lidí, kteří svým posluchačům během jedné hodinky předali mnoho zajímavých informací o tom, co všechno předchází okamžiku, kdy čtenář drží  knihu v ruce. To vše doplněné o výherní kvíz, po kterém si deset šťastlivců domů odneslo jednu z deseti novinek z dílny CooBoo. V pozdně odpoledních hodinách jsem pak hezky s předstihem zabrala místo na workshopu Překladatelské oříšky, což byla beseda s českými překladateli. Přítomné trio ve složení Veronika Volhejnová, Romana Bičíková a Petr Eliáš mi okamžitě padlo do noty a já hltala každé jejich slovo. Vážně. Něco tak zajímavého a zábavného jsem dlouho nezažila. A vím, že odteď budu při čtení knih věnovat mnohem více pozornosti tomu, kdo je překládal :) Smekám, vážení!

PROTOŽE POŘADATELÉ SI TU POZORNOST ZASLOUŽÍ
Pořádat akci takovýchto rozměrů rozhodně není procházkou růžovým sadem, co si budeme povídat. A pořadatelé se svého úkolu zhostili nadmíru dobře, protože se ani neobjevil žádný velký zádrhel. Když nepočítám, že vedro a vydýchanost prostorů byla občas vážně hraničící s nesnesitelností a pak mé choutky spáchat několikanásobnou vraždu pokaždé, když během workshopů někdo hrál ten příšerně hlasitý "pukec" nebo jak se ta otravná hra hned u vstupu jmenovala. To jsou však detaily, které věřím, že pořadatelé do příštího ročníku vyřeší. Humbook si zaslouží větší a zajímavější prostory a také mnohem více návštěvníků, protože pořadatelé festivalu Nakladatelství Fragment a CooBoo vytvořili na české scéně něco nového a unikátního a myslím, že potěšili každého knihomola. Navíc jsou pozorní a zlatí a každého blogera obdarovali krásnou dárkovou taškou, jejíž obsah mi udělal nepopsatelnou radost. Děkujeme!!
Dárečky, miluju dárečky!
Tato krásná taška čekala na každého návštěvníka s VIP vstupenkou
PROTOŽE INSTAGRAF SESSION (a spousta dalších doprovodných aktivit)
Člověk by neřekl, jak dokáže zabavit taková hloupost jako Instagraf. No moment! Vůbec to není hloupost. Stačilo hodit na Instagram fotku s hashtagem #humbook a #humbookfest a za pár vteřin už se vaše fotka tiskla v podobě krásného polaroidu. V případě, že jste si tedy zrovna krátili delší chvilku nebo se byli nadýchat čerstvého vzduchu, mohli jste hned pořídit nějaké to selfíčko a uvnitř areálu si vytisknout tuto parádní vzpomínku. Setkala jsem se s Instagrafem poprvé a byla jsem nadšená. Dva krásné polaroidy už mi visí doma na zdi.

Závěrem chci ještě jednou moc poděkovat všem, kteří se na organizaci Humbooku podíleli, určitě nejsem jediná, kdo si tuto akci užil. Pozvání na tento festival si moc vážím a už se těším na další ročník, který věřím, že bude ještě lepší - i když laťka je po včerejšku nasazena pěkně vysoko! Pokud ještě Humbooku nemáte dost, přidávám na konec článku nášup fotek, které jsem stihla během obdivování všeho možného a pobíhání po Elektře pořídit.

Byli jste na Humbooku? Jak se vám festival líbil? Je něco, co vás zklamalo?
Přeji krásný zbytek neděle!

Workshop s CooBoo - Jak se vaří kniha

Tyto kousky čekaly na deset šťastlivců, kteří úspěšně prošli kubulínským kvízem

A pořád vaříme knihu, součástí vaření je samozřejmě korektura

Sůl moře jsem vyhrála na workshopu s CooBoo a hned jsem si ji nechala i podepsat

Velký sál se nacházel ve spodním patře

Fronta na podpis Ruty

5 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Playground - Lars Kepler | recenze

15:42 Ivcca 6 Comments


Co se stane během těch vzácných vteřin, kdy se zastaví srdce?

Jasmin Pascalová‑Andersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její jednotka ocitne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na celou minutu a čtyřicet vteřin se jí zastaví srdce, potom je však přivedena k životu. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti: ocitla se v tajemném přístavním městě, jež představuje přechod mezi životem a smrtí a v němž panuje krutý a nespravedlivý systém. Jasmin je ze svých zážitků zmatená a rozrušená. Co se stalo během těch vzácných vteřin, kdy se jí zastavilo srdce? A jak se jí podařilo překonat nástrahy města a vrátit se do života
Jasmin se ve Stockholmu léčí z posttraumatického stresového syndromu, opustí armádu a snaží se vést poklidný život. Až do dne, kdy jí vážná dopravní nehoda opět obrátí svět vzhůru nohama. Lékaři v nemocnici operují Jasminina syna, aby mu zachránili život. Během operace mu však musejí na okamžik zastavit srdce.
Nikdo neví, kolik pravdy je na příbězích těch, kteří se navrátili z blízkosti smrti. Ale Jasmin nemůže riskovat. Ví, že si její syn sám neporadí a nevrátí se. Kruté přístavní město plné násilí je nebezpečné místo. A ze všeho nejnebezpečnější je hřiště…

Autorská dvojice vystupující pod pseudonymem Lars Kepler není mezi spisovateli žádným nováčkem. Jak se však zkušení autoři podepsaní pod nemalým množstvím detektivek poprali s první knihou nesoucí nálepku "mysteriózní thriller" a notně překračující hranici přirozena? Hlavní postavou románu je poručice Jasmin trpící silným posttraumatickým stresem. Během jejího velení přišli za války v Kosovu o život dva vojáci, když se snažili zabránit Srbům v popravě několika mužů. Zároveň jedna kulka zasáhla samotnou Jasmin, která následně prožila krátkou klinickou smrt. Hranice mezi realitou a skutečností se stírají, avšak Jasmin je přesvědčená, že navštívila posmrtnou říši a to místo rozhodně není pěkné.

Lars Kepler je mistr popisu, brilantní vykreslení pochmurné atmosféry přístavního města způsobí, že se vám nejednou bude tajit dech. Ať již jde o všudypřítomný plíživý strach, zločin a zkorumpovanost v posmrtné říši nebo Jasminin trýznivý strach ze ztráty pojmu o realitě. Začátek knihy pro mě nemá jedinou chybku. Každá jedna strana mě bavila a to hlavně díky vydařenému chladnému popisu událostí a traumat člověka, který se nacházel tak blízko smrti, navíc propojený s urputným bojem o vlastní dítě, které se snaží získat do své péče bývalý manžel a zoufalstvím z toho, že i vlastní rodina si o vás myslí, že jste blázen.



Bohužel vynikající začátek knihy je zastíněn zbytkem příběhu, jehož kvalita se exponenciálně snižuje. Mnoho postav je napsáno tak, abyste je od začátku milovali nebo nenáviděli a tato zjevná účelnost je poměrně rušivá. Měla jsem neustále pocit, že fantasy bohužel není Keplerovou parketou a v příběhu bylo až moc nezaplněných mezer. Posmrtná říše dostala podobu města připomínajícího Čínu, ve kterém bydlí mnoho lidí čekajících na smrt - nebo návrat zpět do života. Někteří zde tráví i desítky let pouhým čekáním bez spánku a nikoho nenapadlo místo víc prozkoumat. Kde jsou jeho hranice? Co se nachází mimo město? Mysl čtenáře je moc bystrá na to, aby tyto otázky ignorovala a pouze konzumovala předložený příběh. Celé je to až moc přehnané a hlavním hrdinům se děje až moc nespravedlností na to, aby bylo vyprávění uvěřitelné. S pozdviženým obočím jsem sledovala i Jasminino bizarní putování do posmrtné říše a zpátky, jak kdyby běhala z domu do sámošky pro věci, které odpoledne zapomněla nakoupit. Často je děj snadno předvídatelný a chybí mu to "něco", co by vám nedovolilo na knihu chvíli po dočtení zapomenout. V popisu si Lars Kepler nebere servítky a surovost jeho pera dává do pohybu doslova potoky krve. Zmiňovaná surovost je někdy až příliš velká a příliš bezúčelná, takže se z nadějného příběhu pomalu stává kýč.

Nemohu říct, že je Playground špatná kniha. Thriller okořeněný fantaskními prvky má originální myšlenku a přináší čerstvý vítr v podobě příběhu točícího se kolem záhad souvisejících s klinickou smrtí. Bohužel jsem se nemohla zbavit pocitu, jak kdyby ho Kepler šil horkou jehlou. Jednoduše se v tom nesmíte příliš rýpat, jinak narazíte na spoustu nejasností. Na závěr musím ještě vyzdvihnout skvostnou obálku, na kterou se pro její zářivé barvy a perfektně zpracovanou myšlenku jednoduše nemohu vynadívat.
69%

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Přirozeně - Xochi Balfourová | recenze

12:07 Ivcca 4 Comments


Když jsem se vracena z Brazílie, neuvěřitelně jsem se těšila na to, že budu opět moct žít a stravovat se zdravě. Brazílie je sice úžasná, ale co se týče jídla, je ve všem buď kilo cukru a nebo litr oleje. Případně obojí. Okamžitě mě proto zaujala novinka od nakladatelství Jota, která se tváří jako něco mezi kuchařkou a rádcem pro zdravý životní styl. A ve výsledku je to tak trochu obojí dohromady.

Pokud máte stejně jako já menší mezery u zdravých kreativních receptů využívajících různé nepříliš známé a časté suroviny, měla by pro vás tato kniha být zajímavým pomocníkem. Jeho autorkou je naturalistka Xochi Balfourová a kniha je rozdělena do tří částí. V první se autorka věnuje jídlu a najdete zde spoustu receptů rozdělených do kategorií snídaně, zdravé dobroty, hlavní jídla, saláty a přílohy, dezerty a nezbytnosti na každý den. Samotné recepty jsou proloženy zajímavým povídáním o různých surovinách a samozřejmě nechybí bohaté ilustrace v podobě krásných barevných fotografií.


Bohužel, některé recepty u sebe fotografii nemají, což je podle mě škoda a rozhodně bych uvítala fotografie u každého receptu klidně na úkor jiných ilustrací, kterých je v knize opravdu spousta. Vzhledem k tomu, že autorčiny recepty nejsou zrovna nejběžnější, měla jsem občas problém představit si, jak vlastně daný pokrm může ve výsledku vypadat. No a samozřejmě ráda vybírám očima a recepty bez fotky jsem zkrátka barbarsky ignorovala.  Samotné recepty mají klasický formát výčtu potřebných surovin, malý komentář od autorky a postup. Jsou nejen zdravé, ale jako vegetariánka jsem uvítala i skutečnost, že mnoho z nich je bez masa - výjimky se samozřejmě najdou, takže si na své přijdou i lidé, kteří maso jedí. Navíc u každého receptu jsou používány přehledné značky, takže okamžitě víte, zda se jedná o raw, vegetariánský nebo veganský pokrm. Za mě obrovský palec nahoru!
V receptech se často pracuje se superpotravinami jako je včelí pyl, kořen maca, spirulina nebo mořská řasa. Já osobně u některých ani nevím, co to je, natož kde to sehnat. Často jsou ale používány jako taková nadstavba k základnímu receptu, takže to bude fungovat i bez nich. Stejně tak bezlepkovou mouku můžete nahradit klasickou atd. V dalších částech knihy se pak autorka věnuje přímo filosofii svého životního stylu a dále přípravě domácí kosmetiky. Zde najdete tipy na přírodní peelingy, mýdla a mnoho dalšího. Jelikož mám v tomto směru své vlastní názory, využívala jsem hlavně část s recepty.

Knihu Přirozeně mohu doporučit všem, kteří se chtějí něco přiučit o zdravém životním stylu, ozvláštnit svůj jídelníček a zaexperimentovat si s potravinami, které se běžně v jejich kuchyni nevyskytují. Já osobně jsem si asi nejvíc zamilovala super jednoduchou a chutnou banánovou zmrzlinu. Tak vzhůru do kuchyně!

Kniha vyšla v Nakladatelství Jota
A můžete ji zakoupit ZDE

4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Úskalí „duhové“ knihovny

11:56 Ivcca 22 Comments


Jednou za čas vždycky dostanu strašně fajn nápad, kterej se však po chvíli obrátí proti mě. Tak třeba posledně to byl nápad přerovnat si knihovnu. Vzhledem k tomu, že pro knížky už nemám místo, tak to bylo i tak trochu nezbytné. Všechny knihy jsem vyndala z poliček a pak to přišlo, ta osudová myšlenka. Co kdybych si je srovnala hezky podle barev, jak to vidím každou chvíli na Instagramu? To co vypadalo jako super nápad se rázem proměnilo v horor, ve kterém jsem narazila hned na několik problémů, ze kterých jsem se poučila a proto vám je teď jako moudrá a zkušená přerovnávačka knih mohu předat. I u tak zdánlivě jednoduché činnosti, jako je přerovnání knih podle barev, se totiž může vyskytnout hned několik zádrhelů. Pro představu:

1) Rozdílná výška poliček. Kdo by řekl, že taková prkotina může mít nějaký význam? No, může. Hned první polička v mé knihovně je ultra nízká, takže se do ní vejdou jen takový ty nejmenší paperbacky. Takže se nerozhodujete podle toho, jestli chcete svou "duhu" začít fialovou, modrou nebo zelenou, ale podle toho, kolik malejch knížek máte od jaký barvy. Vyhrála červená. Poté, co ani těch červených nemáte dost a zbylé dvě knihy do knihovny doslova natlačíte, okamžitě víte, že duhová knihovna možná nebyl nejlepší nápad. Ale když už jsem se do toho dala..

2) Jak jdou barvy vlastně po sobě? Po červený oranžová, to zní logicky. Pak žlutá? A co po žlutý?
Zelená? Takže přijde na řadu vše vidoucí Google, ale jak vlastně Googlu inteligentně sdělit, že chci vědět, jak jdou barvy po sobě? Po pěti minutách neúspěšného hledání přijde na řadu Instagram a spásná myšlenka, že to prostě obšlehnu od jiných knihomolů. Jenže oni mají zaprvé pětkrát větší knihovnu než já a taky nemaj problém s tím, že mají jen 5 zelených knížek a že nemají žádnou růžovou, která by vypadala v tý knihovně fakt skvěle.

3) Koupi každé další knihy si hodně, HODNĚ dobře promyslíte. Protože pokud si koupím červenou, tak jí budu muset cpát do tý malý poličky. A vůbec, kvůli jedný knížce budu muset pokaždý přestavit celou knihovnu.

4) No a ve výsledku to samozřejmě vůbec není taková hitparáda jako na Instáči. Kde jsem udělala chybu? To ta malá knihovna, mohlo mě napadnout už na začátku, že to v ní nevynikne.

5) Poslední poznatek je, že většina knih má černé hřbety. Takže moje malá úzká knihovna je hezky barevná, ale při pohledu na zbylé dvě upadám do menší deprese.

Pokud byste si chtěli taky vytvořit duhovou knihovnu, promyslete si to dvakrát. Protože pak už není cesta zpátky.
No nic, jdu do knihkupectví, potřebuju nějaký ty růžový knížky!

Mějte se krásně ♥

22 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Dvůr trnů a růží - Sarah J. Mass | recenze

20:01 Ivcca 8 Comments


Život devatenáctileté Feyre se zásadně změní, když její otec přijde o bohatství, nespokojení věřitelé ho zmrzačí a ponechají s jeho třemi dcerami napospas blížící se zimě. S jejím příchodem je Feyre nucena vyrážet každý den na lov do lesů, aby svou rodinu nakrmila. Jednoho dne ji však při lovu vyruší vlk, větší než jakého kdy v životě spatřila. Podaří se jí nestvůru zabít, ovšem netuší, jak obrovská chyba to byla. Vlk totiž pocházel z vílího rodu a starodávná Úmluva udává, že člověka, který zabije vílu, stihne krutý trest.

Díky zvučnému jménu své autorky si Dvůr trnů a růží pomalu získává pozornost českých čtenářů, avšak zároveň zůstává trochu ve stínu její veleúspěšné série Skleněný trůn. Ptáte se, zda re-telling slavného příběhu Kráska a zvíře stojí za přečtení? To si pište, že stojí!

Jih říše Prythian obývají lidé, sever oddělený neviditelnou zdí patří vílám, magickým avšak nebezpečným stvořením. Vše, co si autorka ze slavné staré pohádky propůjčila, je základní námět, kolem kterého však vytvořila originální a bohatý svět plný nejrůznějších tvorů a (většinou) nestvůr, ze kterých vám běhá mráz po zádech. Obzvlášť s autorčiným darem zdařilého a detailního popisu. Příběh vás doslova vcucne a vyplivne až na poslední straně. Velice dlouho se mi nestalo, aby mě kniha pohltila s takovou intenzitou, jako právě Dvůr trnů a růži.

Vezměme to ale popořádku. Tato pohádka pro dospělé vás překvapí hned na několika frontách. Zamilovala jsem si naprosto všechny postavy. Hlavní hrdinka Feyre je inteligentní mladá dáma, která umí vzít rozum do hrsti, nedělá žádná ukvapená rozhodnutí a právě pro její rozumnost si ji hned oblíbíte. Další, kdo si velice pomalu avšak jistě získal mé srdce byl Lucien, jeho charisma a ostrovtip vám nejednou přivodí záchvat smíchu. Kromě skvělých hlavních postav mi padl do oka i celý Prythian, říše, kterou autorka pro účel příběhu vytvořila. Na každém rohu vás čeká postava zajímavější než druhá, neuvěřitelnější a děsivější. Opravdu se budete divit, na jak vysoké otáčky dokážete vytočit svou představivost - Sarah vám nedá šanci odpočinku a vy budete v závoji obrovského nadšení jen dál a dál otáčet strany a tajit dech nad vším, co vám příběh nabídne.

Jak již jsem zmínila výše, Dvůr trnů a růží je sice inspirován příběhem Krásky a zvířete, jestliže ho však chceme nazývat pohádkou, pak tedy rozhodně pohádkou pro dospělé. Drastické scény jsou explicitně popsány přesně tak detailně, jak je to vhodné pro navození té správně nervy drásající atmosféry, aniž by vše působilo nepřirozeně nebo strojeně. Ani okolo sexu nečekejte žádné okolky. Autorka s vámi zkrátka nebude zacházet v rukavičkách a to je přesně to, co na této knize nejvíc miluji. Po dlouhé době jsem se konečně ponořila do příběhu takovým způsobem, že jsem zapomínala na okolní svět. Říkáte si, že už jste přesycení podobných příběhů a že vám tento žánr nemůže nabídnout nic nového? Tak právě proto si musíte přečíst Dvůr trnů a růží, věřte mi!

95%

8 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE

18:50 Ivcca 3 Comments

Máme tu slíbené vyhlášení soutěže. V prvé řadě vám chci poděkovat za krásné vzkazy a přání <3 Všechny mi udělaly velkou radost a neznám lepší odměnu za psaní, než právě pozitivní reakce mých čtenářů! Děkuji!

V rámci dotazníku jsem se vás také ptala, jaké články vás na mém blogu baví a jaké byste naopak uvítali častěji. Většina z vás zmínila recenze - nebojte, psát je budu i nadále a teď i častěji. Domů už mi právě putuje několik knižních novinek, takže v této rubrice si snad každý najde něco zajímavého :) Kromě toho jste se často dožadovali článků srovnávajících knihu a film, new in, knižní tipy a články ze života. Vynasnažím se tím řídit a všechny rubriky pravidelně zaplňovat.

Teď je čas vyhlásit šťastlivce, který získá knihu dle vlastního výběru a přívěsek Zlatonky.
VYHRÁVÁ ČÍSLO:
A vítězkou se stává Mrs.Jungová.

Gratuluji a posílám email!

3 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Farma - Tom Rob Smith | recenze

14:03 Ivcca 5 Comments


Tom Rob Smith je autorem, jehož netřeba představovat. Českým čtenářům nejdříve uchvátil svým brilantním detektivním románem Dítě číslo 44 z prostředí Sovětského svazu a následně se nám představil i osobně na besedě v rámci předpremiéry stejnojmenného filmu. Tento britský sympaťák s obrovským talentem se stává příslibem dobré zábavy a proto jsem si nemohla v žádném případě nechat ujít jeho novinku Farmu.

Daniel žije v Londýně se svým přítelem, zatímco jeho rodiče se odstěhovali na farmu v srdci Švédska, aby si zde plnili svůj sen o životě na venkově. Jednoho dne však Daniela zastihne jeho otec se zvláštním telefonátem, ve kterém svému synovi sděluje, že jeho matka se zbláznila a je nebezpečná sobě i svému okolí. Pár okamžiků na to se s ním telefonicky spojí i matka "Všechno, co ti ten člověk řek, je lež... Počkej na mě na letišti Heathrow..." Před Danielem stojí těžké rozhodnutí. Komu má věřit, své matce nebo otci?

Autor na nic nečeká a děj knihy se rozbíhá zběsilou rychlostí již od prvních stran. Po počátečním šoku vyplouvají na povrch další záhady, spiknutí a dávná tajemství. Daniel a spolu s ním i čtenář váhavě přemýšlí, na čí straně leží pravda. A právě to se mi na příběhu líbilo nejvíc. S každou stranou jsem se snažila přijít záhadě na kloub, ale ani s přibývajícími důkazy a odhaleními to nebylo snadné. T. R. Smith je vždy pár kroků před čtenářem. Hlavními postavami, kolem kterých se příběh točí, jsou především Daniel a jeho rodiče Tilde a Chris. Velice zajímavý je způsob, jakým se prolínají jednotlivé časové linie, které od sebe jsou také vizuálně odlišené a pro minulé události i pro současnost je použito jiné formátování textu. Čtenář se tak ve všech událostech velice snadno zorientuje. Současností nás provází Daniel, naopak minulostí jeho matka Tilde a to pomocí svého vyprávění podloženého deníkovými záznamy a různými důkazními předměty. Příběh nevyhnutelně směřuje k určitému velkolepému odhalení a do puntíku splňuje všechny aspekty, které má správný psychologický thriller mít.

I přes má vyšší očekávání mě kniha příjemně překvapila. Čeká vás propracovaný a do detailu promyšlený příběh, jehož rozuzlení je pomyslnou a velice chutnou třešničkou na dortu. I když se s psychologickými thrillery podobného ražení v poslední době roztrhl pytel, Farma v sobě skrývá něco originálního a nového. Ať už je to úchvatné prostřední nehostinného mrazivého Švédska, skvěle načasované a perfektně fungující střídaní časových linií nebo zajímavé postavy, na které během příběhu hned několikrát zcela změníte názor. Farma je kniha, která stojí za přečtení!

85%

5 komentářů:

Děkuji za každý komentář!