Do nekonečna a ještě dál (jo, už zas)

Mí nejmilejší čtenáři,

kdo mě už nějakou dobu sleduje, asi si všiml, že vedle čtení knih a psaní blogu je mou obrovskou vášní cestování. To je důvod, proč vám o prázdninách uteču. Dnes totiž odlétám na stáž do Brazílie. Nemůžu si pomoct, nedám pokoj, dokud ten svět nebudu znát nazpaměť :)

Pokud by vám mé články chyběly, můžete si čekání zkrátit sledováním FB profilu blogu, kde budu stejně jako během své cesty na Srí Lanku a na Maltu sdílet zajímavé fotky z mého pobytu v této kouzelné zemi. A až se vrátím, tak se opět vracíme do starých kolejí :)

Ale nebojte, vezu si s sebou plně zásobenou čtečku, kterou hodlám (hlavně v letadle) pořádně využít. Takže přiletím s pěknou zásobou recenzí! Budete mi chybět <3

Ivcca

New in, aneb zásoby čtení na léto


Dnes tu pro vás mám New in #aniseneptejtezajakdlouho, jelikož jsem se nějak zapomněla pochlubit svými novými přírůstky. "Pochlubit" je asi trochu sebevědomé, vzhledem k tomu, že mi za to hříšně dlouhé období přibyly jen 4 knihy - raději ani nezkouším počítat, jak dlouhé to období bylo.

Přestože tento blog není o mě, trošku sobecky musím podotknout, že má osoba je pro jeho existenci klíčová (né, fakt?). Kadence mého přispívání se bohužel poslední dobou lehce snížila (= přechodný stav, samozřejmě). Měla jsem zkouškové období, které jsem naštěstí úspěšně zvládla. 
Po nechcitopočítatpřipadalabychsistará letech mám tak dostudované všechny předměty a jediné, co mi k dokončení vysoké školy zbývá, je pár státnic a diplomka. Tu jsem poslední měsíc urputně každý den psala a právě diplomová práce mě okradla o veškerou kreativitu a plně vytížila mé psací kapacity. Tak, s množstvím výmluv už jsem spokojená a teď se můžeme vrátit k tomu, kvůli čemu tu nejspíš jste - ke knihám!


I když mi knih opět nepřibylo mnoho, musím říct, že tentokrát jsem z každého kousku opravdu nadšená. Prvním přírůstkem je Červený vrch, kterým tady asi nikoho moc neoslním, jelikož jeho vrcholná sláva už dávno odezněla, jen já jsem pokaždé opožděná a dostávám se k těm hitům až třeba s ročním odstupem. Tento román plný zombíků od oblíbené young adult spisovatelky Jamie McGuire jsem objevila v Levných knihách a jeho cena byla tak nízká, že by byl hřích nechat ho v regálu. K přečtení jsem se ještě nedostala, ale ohromně se těším, protože upřímně je to moje úplně první kniha se zombíky, i když mě tohle téma třeba ve filmu nesmírně baví.

Další novinkou je Ódinovo dítě, což je opravdu povedené fantasy norské autorky Siri Pettersen. Měla jsem skvělou příležitost setkat se s touto autorkou osobně a udělat s ní rozhovor (čtěte zde). Siri je neskutečně sympatická, milá a potrhlá osoba, která svou pozitivní energií strhne každého ve sém okolí. První díl této trilogie nesoucí název Havraní kruhy si rozhodně nenechte ujít!

Další úžasnou novinkou, která se nedávno objevila na pultech knihkupectví, je Farma. Tento nejnovější román T. R. Smithe vám bude lehce připomínat Zmizelou. Psychologický román mrazivý nejen svou atmosférou, ale i prostředím nehostinného švédského venkova. Tento příběh plný intrik, záhad a otazníků vás okamžitě strhne. Již brzy se můžete těšit na mou recenzi.

Poslední novinkou v mé knihovně je Hyde Park Civilizace, což byla opravdu spontánní koupě.  Zcela bez vedlejších úmyslů jdete do knihkupectví pomoct bratrovi s vybíráním dárku pro jeho přítelkyni a vybíráte tak poctivě a pečlivě, že nakonec vyberete přesně nula knih pro bratrovu přítelkyni a zhruba 7 knih pro sebe. Nicméně dárek jsme nakonec sehnali a k němu přibyla ještě tato skvělá kniha. Hyde Park Civilizace vysílaný na ČT24 je jedním z mála pořadů, na které se v televizi ráda podívám. V této knize najdete přepsané vybrané nejzajímavější rozhovory se spoustou osobností - lékařů, fyziků, astronautů atd. I když jsem jich spoustu viděla v televizi, přečíst si je je ještě lepší. Navíc je to podle mě skvělý tip na dárek snad úplně pro kohokoliv. Takže pokud má váš přítel, taťka nebo ségra narozeniny - kupte jim Hyde Park Civilizace.

P.S.: Na Světě knihy jsem si nic nekoupila!! Očekávám za to metál.

Četli jste některou z těchto knih?
Kolik knih jste si přinesli z letošního Světa knihy?

I.



Siri Pettersen, autorka trilogie Havraní kruhy | rozhovor


Siri Pettersen zavítala do Prahy v rámci letošního Světa knih, který se odehrával na pražském výstavišti. Svou sérií Havraní kruhy se proslavila daleko za hranicemi rodného Norska. Ódinovo dítě, první díl této trilogie, u nás právě vyšel a recenzi na tuto knihu si už teď můžete přečíst ZDE. Jak příběh bezocasé Hirky vznikal a proč byla série předem odsouzena k neúspěchu?

Dočetla jsem se, že píšeš už od dětství. Vzpomínáš si na okamžik, kdy se z koníčku stala seriózní touha stát se spisovatelkou? Případně na moment, kdy se koníček stal tvou prací?

Ano a ne. Pamatuju si naprosto přesně moment, kdy jsem se rozhodla brát to vážně. Projekt ležel v šuplíku roky a roky, skoro dekádu a já pracovala na plný úvazek jako designérka, takže psaní bylo něco jako koníček. Potom jsem se ale rozhodla, že to bude kniha a vzala jsem si dva nebo tři měsíce volna z práce a soustředila se jen na psaní. Ale vedle toho jsem vždy pracovala s příběhy, nikdy jsem nedělala nic jiného. Komiksy, ilustrace a grafický design. A v jednu chvíli jsem si dokonce myslela, že Havraní kruhy budou komiks, ale potom jsem si přečetla Blade of the Immortal, což je manga a nakreslil ho Hiroaki Samura a on opravdu umí kreslit, takže jsem si pomyslela „Dobrá, není šance, že bys někdy mohla vyprodukovat něco, jako je tohle. Takže na to zapomeň, tohle určitě nebude grafický román.“ A tak se z toho stala kniha. A myslím, že jsem zapomněla, jaká byla otázka (smích).

Napsala jsi trilogii Havraní kruhy, kde je jednou z hlavních postav Rime, statečný muž s bílými vlasy, který se rychle stal mým oblíbencem. A měla jsem pocit, že máš tuto postavu také ráda. Je Rime inspirován nějakou reálnou osobou ve tvém životě? Nebo je to určitý obraz ideálního muže?

On není zrovna ideální muž a bude to celkem zřetelné ve druhé a třetí knize, protože má určité sebedestruktivní sklony, nesnáší svou vlastní minulost a to, odkud pochází, takže má tendence záměrně sabotovat sebe samého. Což není ideální muž, ale kdo nemá rád chlapy s problémy? Miluju ho, naprosto ho miluju. Není inspirován nikým ze skutečného života, ale mám slabost pro chlapy s dlouhými bílými vlasy. Ale některé Rimeho vlastnosti poznávám ve své drahé polovičce. Není mu vůbec podobný a vůbec se nechová jako on, ale je tam shodný určitý sklon k naprosté soustředěnosti a odhodlanosti. Vážně bych si přála, abych ti mohla dát telefonní číslo nebo tak něco, ale neexistuje nikdo, kdo by byl jako Rime.

Ódinovo dítě bylo vydáno v roce 2013 jako tvoje první kniha, která se v Norsku proslavila a byla vydána v mnoha zemích.

Bylo to jako exploze, nikdo neočekával, že se tohle stane na norském trhu. Kniha byla v podstatě už od začátku odsouzená k zániku, protože zaprvé to byl můj debut a každý mi říkal, že debutové knihy v Norsku nezískají žádnou pozornost. Také mi říkali, že se to nebude prodávat moc dobře, protože je to pro fanoušky fantasy a média se o to také vůbec nezajímají, takže nemám mít naděje. A tak jsem odpověděla – dobře, nevadí mi to a budu psát i tak. Nemám tušení, co se stalo, ale něco muselo, protože si má kniha získala spoustu pozornosti. Obsahuje naši vlastní historii, naši mytologii a pověry. Takže bylo znát, že je to norské, ale pořád to bylo velké fantasy a myslím, že to to způsobilo. Myslím, že jsem měla velké štěstí.

Pokud bys nyní s odstupem času měla možnost v příběhu něco změnit, co by to bylo?

O můj bože, jaká otázka! Zbožňuju ji, nikdo jiný se mě na to nezeptal. Ach ne (chvíli přemýšlí). Myslím, že je zde možná pár věcí, které bych umístila jinak. Začátek je složitý, jelikož jsem se rozhodla nevysvětlovat vůbec nic a i nyní bych se snažila toho držet. A říkám si, že bych možná poskytla nějaký fyzický důkaz toho, co je Síla. Protože jsem neukázala, co dokáže udělat až do úplně poslední knihy, takže možná bych poskytla nějaká vodítka v první knize, takže by čtenář věděl, nepřišlo by to jako naprosté překvapení. Možná, já nevím. Děkuji za zeptání! Dneska neusnu, protože si budu říkat „Co bych změnila?“ Co by jsi změnila ty? (smích)

Trilogie Havraní kruhy bude zfilmována. Jak k tomu přistupuješ? Nebojíš se potenciálních změn v příběhu a v postavách? Budeš s tvůrci filmu spolupracovat?

Mají teď víc než rok na to, aby zpracovali projekt a pak koupili práva a vytvořili to, což je dlouhá cesta a nebude to hotové zítra. Já k tomu přistupovala ve stylu „Ach, vy chcete udělat film? Dejte mi smlouvu, kde to mám podepsat?“ Ale ve skutečnosti je zde spousta věcí, kterým musíte věnovat pozornost a na které jsem já osobně ani nepomyslela, ale moji agenti ano. Řekla jsem jim, že o psaní pro film nevím vůbec nic a že nechci dělat vlastní scénář. Ale jsem designér, dělala jsem si vlastní obálky, takže jsem opravdu chtěla být součástí vizuálního vývoje filmu, jako je scénografie a kostýmy a jak mají věci vypadat a jak mají být vnímány. Vím, že nějaké věci odstraní a lidé budou naštvaní a možná i já sama budu, ale jen částečně, protože když chcete udělat opravdu dobrý film, musí to být v určitém smyslu jiné než kniha.

Siri, jak jsi sama zmínila, jsi designérka a ilustrátorka, nakreslila jsi někdy postavy z Havraních kruhů na papír?

Ano, nakreslila, ale není to nikde zveřejněné.

Každého čtenáře zajímá, jak vypadají postavy v hlavě spisovatele.

Věc se má tak, že to nemusím dělat, protože čtenáři to dělají za mě. Jsou naprosto šílení, investují do toho tolik času a zdrojů. Mnoho jich kreslí postavy, pojmenovávají po nich své mazlíčky, převlékají se za ně, měla bys to vidět! Před pár týdny jsem byla na GeeKonu a potkala jsem tři různé Hirky a také jsem potkala Rimeho. Ta holka strávila celou noc šitím kostýmu Kolkaggy z černé kůže, měla kontaktní čočky, vytvořila si své vlastní meče a vypadala naprosto báječně! Je neuvěřitelné, co všechno dělají. Tetují se a vůbec, dělají věci, které bych já sama nikdy neudělala. Myslím, že kdybych jim někdy ukázala mé vlastní kresby, tak by byli opravdu zklamaní. Ale ano, udělala jsem skici, chtěla bys je vidět? Nikdy nebyly nikde zveřejněné. Ale asi by měly. Najdi si mě na Facebooku!

Jak jsi říkala, jsi autorkou obálky a také jsi vytvořila malý černý symbol Vidoucího – moje otázka zní, jak dlouho trvá, než získáš inspiraci? Dostaneš nápad, kterým jsi si okamžitě jistá, anebo jde spíše o dlouhodobý proces při kterém několikrát měníš koncepty?

Věděla jsem celkem brzo, jak budou vypadat a nikdy jsem to nezměnila ani neudělala jinou verzi. Když se dívám na obálky fantasy knih, mám pocit, jako by si vydavatelé říkali „Ach, je to fantasy! Pojďme naplácat na obálku tolik věcí, kolik se tam reálně může vejít.“ Jako kdyby platilo, že čím víc věcí na obálce, tím víc fantasy. Vždy jsem věděla, že moje bude minimalistická, velmi jednoduchá a čistá. Ocas je podstatný pro první díl, proto jsem ho chtěla na obálce, protože vypráví příběh. V určitém smyslu je to nechutné, protože nevíš, co se stalo, kdo ten ocas vlastnil, kdo ho usekl a proč. Vzbuzuje v tobě zvědavost a to je ten typ obálek, která mám já sama ráda. Někdo mi také řekl, že bych neměla mít bílou obálku, protože když ji vystaví v knihkupectví, stane se neviditelnou. Jenže když každý uvažuje takto, pak bude jediná bílá obálka v knihkupectví opravdu výrazná. Neexistuje žádné pravidlo, opravdu. Je to má práce, už spoustu let jsem designérkou a myslím, že jsem mnohem lepší designérka než spisovatelka. Když jsem přišla poprvé do nakladatelství, řekla jsem jim „Dobrá, tady je kniha, pokud budete chtít něco změnit, upravit nebo odebrat, dejte mi vědět, žádný problém. Ale tady jsou obálky. Nebudu je měnit.“

Říkala jsi, že píšeš v kavárně. Máš ještě nějaké další rituály spojené s psaním?

Ne, vše se točí kolem kávy. Pokud je dobrá káva, tak jsem v pohodě. V podstatě jsi obklopena lidmi, ale nemusíš s nimi komunikovat, což je geniální. Jsi součástí celku, ale pořád sama za sebe.

Jaká byla poslední kniha, kterou jsi četla a jak se ti líbila?

Myslím, že jako poslední jsem četla The House between Night and Day, kterou napsal můj norský kolega Ørjan Nordhus Karlsson a je vynikající. A taky miluji Ready Player One, tuhle knihu jsem právě dočetla a byla naprosto báječná.

A poslední speciální otázka: Jak se ti líbí v Praze? Zažila jsi tu už něco zajímavého?

Existuje snad někdo, kdo Prahu nemá rád? Je to úžasné město, neskutečně nádherné a odehrávala se zde Daughter of Smoke & Bone, autorky Laini Taylor. Ale chci vidět Karlův most a knihovnu v Klementinu. A měla jsem přednášku na Karlově univerzitě a vypadá to tam jako v Bradavicích! Je to neskutečné místo, jsou tam schody vedoucí přes celou místnost, klenuté stropy a opravdu staré prosklené knihovny. Miluju to, jediné co tomu chybí, jsou vznášející se svíčky! Praha je velkolepá.

Ódinovo dítě - Siri Pettersen | recenze


Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho jsi nikdo. Nákaza. Pouhý mýtus. Hirka se v den svých patnáctých narozenin dozvídá, že je Ódinovo dítě – bezocasá zrůda z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná. Člověk. Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá to zajistit všemi prostředky. Zmatená Hirka musí uprchnout, protože jí jde o život. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy… Úspěšná norská trilogie Havraní kruhy se inspiruje severskou mytologií, ale přitom vytváří vlastní svébytný svět, kde být člověkem znamená ocitnout se ve zcela nezvyklé roli vyvržence. Hlavní hrdinka není „vyvolená“, dokonce nemá žádné zvláštní schopnosti. To, co ji odlišuje od ostatních, je děsivý fakt, že postrádá něco, co všichni ostatní mají.

Ódinovo dítě upoutá pozornost každého čtenáře a to minimálně svou troufalou obálkou jasně vystihující celý příběh. Jak říká samotná autorka „Může se ti to líbit, můžeš to nenávidět, ale o tomhle ten příběh je.“ A já můžu jen dodat, že obálka není zdaleka to jediné, co vás na tomto díle zaujme. Jedná se o rozsáhlé fantasy koketující se severskou mytologií. Autorka vytvořila zajímavý a komplexní svět a zorientovat se v ději je ze začátku poměrně náročné. Čtenář potřebuje notnou dávku trpělivosti, aby zvládl absorbovat veškeré souvislosti a zákonitosti tohoto světa. Jakmile ale zvládne prvních pár desítek stran, otevře se před ním bohatý barvitý a zajímavý příběh. Jen nesmí lpět na zodpovězení všech otázek, které mu neodbytně rezonují v hlavně.

Zahleděl se do plamenů. Odrážely se v jeho očích. Hirka si však byla jistá, že je tomu přesně naopak. To on je oheň. A plameny se snaží zrcadlit jeho.
Za zmínku rozhodně stojí samotné postavy. Jednak sympatická divoká Hirka, která nevyniká žádnými ohromujícími vlastnostmi a možná právě pro svou obyčejnost a statečnost si ji nemůžete neoblíbit. K srdci vám pak přiroste Rime, udatný bojovník s vlčíma očima, dlouhými sněhově bílými vlasy a dvěma meči na zádech. Tohoto zádumčivého muže zkrátka nelze nemilovat. Kromě toho autorka vytvořila mnoho originálních postav a tvorů, přičemž z některých jde člověku mráz po zádech. Veškeré zákonitosti jsou dobře promyšlené a originální. Svěží a poutavý děj je zasazen do barvitě popsané magické krajiny, která v čtenáři vzbuzuje touhu nasadit na záda batoh, popadnout stan a vydat se s knihou někam do divočiny. 

I když máte chvílemi pocit, že naprosto přesně víte, jak se bude příběh vyvíjet a jak kniha dopadne, autorka vám nedopřeje tu radost a vaše iluze se hned několikrát zbortí jako domeček z karet. Děj je šikovně členěn do kratších kapitol, které dodávají na svižnosti, nicméně stále jsem se nemohla zbavit pocitu, že by knize prospělo zkrácení. V delších pasážích jsem občas začínala ztrácet pozornost, zároveň však nemohu říct, že by příběh měl vyloženě hluchá místa. Naopak konci bych se věnovala o něco více, protože byl trochu zmatený a čtenář se musel pekelně soustředit, aby pochopil, proč se co děje a jak to spolu všechno souvisí. Konec mě tedy lehce zklamal, jelikož jsem se připravovala na epesní finále. Nemůžeme však mít vše a i přes tento drobný nedostatek je jasné, že autorka si svým debutem právem otevřela dveře do světa a já se nemohu dočkat, až u nás vyjdou i zbylé dva díly této trilogie. Co si budeme nalhávat, první díl končí srdcervoucím cliffhangerem!

Nezapomeňte si přečíst rozhovor s autorkou, který jsem dělala v rámci Světa knih - najdete ho ZDE.

85%



Blogtour 2016



Milí čtenáři,

Blogtour se nám pomalu blíží ke konci. Pointou tohoto projektu bylo vymyslet si vlastní otázku a následně se pokusit získat na ni odpověď od co největšího počtu spisovatelů. Tento projekt pořádala má maličkost spolu se skvělou Ellen a Melindou.
No a dnes i já přispěji s odpověďmi, které jsem na svou otázku získala. Dobře, jsou jen dvě, ale zato se autorky pořádně rozpovídaly a podělily se o zajímavé a zábavné historky :)


Máte nějaké přátele mezi ostatními spisovateli? Můžete se podělit o nějaký zážitek nebo vtipnou historku s nimi?
• • •
Wendy Higgins pochází z Aljašky a proslavila se svou trilogií Svůdné zlo, díky které si získala srdce fanoušků po celém světě - i to mé. Její trilogie je opravdu originální a poutavá. A jak autorka odpověděla na mou otázku?






„Někteří z mých oblíbenců na tomto světě jsou také spisovatelé. Mnoho báječných autorů se stalo mými přáteli na knižních událostech. Moje úplně první kamarádka z řad spisovatelů je Nyrae Dawn a stojí při mě již od začátku. Seznámily jsme se na internetu na stránce pro spisovatele ještě před tím, než byly naše knihy publikovány a vzájemně jsme se povzbuzovaly při každém dalším postupu na cestě. Také jsem dobrá kamarádka s Jennifer L. Armentrout. Obě ve svých příbězích vzájemně odkazujeme na knihu té druhé (ona na Svůdné zlo v její sérii Lux a já naopak na Lux ve Svůdném zúčtování!) Je to vážně zábava :)“

Julia Lawson Timmer je nejen dobrá spisovatelka, ale také velice sympatická osobnost. V České republice vyšla zatím jen jedna její kniha, mohu vám však zaručit, že vás dožene k slzám. Jak autorka odpověděla na mou otázku?




„Ano, jsem opravdu šťastná, že mám přátele, kteří jsou také spisovatelé. Nikoho z nich jsem neznala předtím, než jsem začala psát a vždy jsem měla pocit, že tato přátelství jsou jedněmi z těch úplně nejlepších darů, které jsem díky psaní získala. Můj nejbližší přítel-spisovatel je Lori Nelson Spielman (její knihy jsou Seznam tajných přání a Sladké odpuštění - obě mohu vřele doporučit!).
Mám jednu celkem vtipnou příhodu s Lori. Poznaly jsme se na Twitteru a vytvořily si vztah přes e-mail a poté jsme zjistily, že obě žijeme v Michiganu, zhruba 90 minut daleko od sebe. Lori mě pozvala, abych se zúčastnila spisovatelské konference v jejím městě a to bylo úplně poprvé, kdy jsme se potkaly osobně. Když jsem dorazila k jejímu domu vyzvednout ji, obě jsme propukly v obrovský smích, protože jsme byly oblečené úplně stejně, včetně šperků. Nikdy dřív se mi něco takového nestalo a jí také ne. Dokonce i naše účesy byly skoro stejné! Během konference se nás asi deset lidí zeptalo, jestli nejsme sestry.“
• • •
Wendy Higgins i Julie Timmer jsou velice milé a jejich knihy vám opravdu mohu doporučit k přečtení. Pokud by někdo z vás měl zájem se zpětně do projektu zapojit, není problém :) Stačí nám napsat na email blogtour2016@gmail.com a my se budeme těšit na odpovědi, které se vám podaří získat.

Úžasné Ellen a Melindě moc děkuji za spolupráci a doufám, že ještě někdy najdeme síly pořádat další společný projekt.

I.

Abeceda knihomola #H


Tři asociace týkající se knih a literatury.
~ H ~

Dnes pro vás mám osmý díl projektu a tři asociace začínající na písmeno H. Autorkami projektu jsou Marky a Kristý.

Hrdina
Knihy jsou plné hrdinů. Osob s nadpřirozenými schopnostmi, brilantním úsudkem, fyzicky zdatných, pohledných, sečtělých a moudrých. Jak se na hrdiny dívají spisovatelé je snadné si domyslet podle toho, jak jejich hrdinové vypadají, jak se chovají. Jak se na ně ale díváte my? Kdo je pro nás hrdina?
Spíš než osob předurčených zázrakům, vybraných osudem a podobně si všímám a obdivuji ty hrdiny, kteří zůstávají v pozadí a ve stínu hlavních hrdinů se jim nedostává zasloužené pozornosti. Přátelé, rodiče nebo sourozenci hlavních hrdinů, kteří obětují klidně vlastní život, aby pomohli svým milovaným. Možná se to bere jako samozřejmost a nebo si to v kontrastu s neskutečnými skutky hlavních postav neuvědomíme, ale tihle lidé jsou pro mě hrdiny stejně velkými a mnohdy ještě většími, než ti, kteří ve svých fantasy říších zachraňují svět.

Horory
Mám ráda horory? Já vlastně sama nevím. Rovnou bez okolků přiznávám, že dívat se večer sama doma na horor, tak asi umřu. Obzvlášť takové ty nadpřirozené, kdy zlo neumíte pojmenovat, jen bolestně cítíte jeho přítomnost. Zároveň mě to neskutečně láká, i když vím, že si pak týden strachy nedojdu na záchod.
Ano, je zjevné, že jsem začala filmovými horory. Jak je to ale s těmi knižními? Znáte nějaké opravdu děsivé, ze kterých nejen, že jste měli husí kůži při čtení, ale báli jste se o potom, co jste knihu zaklapli a odložili? Pár knih se štítkem horor už jsem četla, ale nikdy na mě neměly tak silný dopad jako jejich "kolegové" na stříbrném plátně. Vzpomenu si na Řbitov zviřátek, Osvícení..
A tak si vás dovolím vyzvat - doporučte mi knihu, u které se mi hrůzou bude tajit dech! Znáte vůbec takovou?

Hlas
Posloucháte svůj vnitřní hlas, když vám v knihkupectví a v knihovně radí, po které knize sáhnout a které se vyhnout? Jasně, je to naprosto iracionální způsob rozhodování se nepodložený žádnými fakty, ale někdy to doopravdy funguje. Tedy, nedokážu si teď vybavit ani jednu knihu, kterou jsem si spontánně koupila a pak z ní byla obrovsky nadšená, ale určitě musí náš vnitřní hlas občas fungovat, no ne?
Ze svého vnitřního hlasu jsem občas zmatená, ať už se snaží převzít vedení v rozhodování o kterékoliv složce mého života, nějak mu nedokážu plně důvěřovat. A i knihy si raději pečlivě vybírám, pročítám recenze, hlídám oblíbené autory. Přece jen, času je málo a knih až příliš mnoho.

Otázek bylo vzneseno víc než dost! Tak co, poradíte mi nějaký pořádný knižní horor? :)
Kdo je pro vás ten pravý hrdina?
A jak moc důvěřujete svému vnitřnímu hlasu (nejen) při vybírání knih?

Přeji nádherný slunečný víkend všem,
I.

Odpusť mi. Megan | Abbie Rushton



Od loňského léta Megan nemluví. Nemůže, protože ji tíží tajemství tak obrovské, že je potřeba za každou cenu zabránit tomu, aby se dostalo na povrch. Velice rychle se z ní stala třídní podivínka a terč posměchů. Jediný, kdo při ní zůstal stát, je její kamarád Luke. A také Jasmine, temperamentní a upovídaná dívka, která se právě přistěhovala do města. Z dívek se rychle stanou nejlepší kamarádky, ale kolem nich se začnou dít zvláštní věci. Je možné, že jsou v ohrožení? Dostihuje Megan děsivé tajemství z minulosti?

Horká novinka z dílny Yoli mě zaujala na první pohled a tak jsem se rozhodla podrobit tuto YA krásku svému kritickému pohledu. Jak dopadla? Odpusť mi. Megan je příběh zahalený rouškou tajemství. Hlavní hrdinka Megan je zvláštní, má totiž problém u knižních hrdinů velmi neobvyklý, je němá. Čtenář od začátku nemá tušení, jak k tomu došlo a může se jen domýšlet, co se asi Megan stalo děsivého, že ji to donutilo uzamknout svůj hlas hluboko v sobě. Příběh je vyprávěn v první osobě a vy tak máte možnost nejen být svědkem odehrávajícího se příběhu, ale zároveň nahlédnout do mysli hlavní hrdinky. Ta je vnitřně rozpolcená a často sledujete její dialogy a hádky s vlastním svědomím a s "něčím" neidentifikovatelným, co jí brání mluvit.

Na úkor mlčenlivosti hlavní hrdinky se do popředí příběhu dostává její kamarádka Jasmine, která je typickou knižní přítelkyní. Je bláznivá, nehlídaná střela, trochu naivní a velmi dobrosrdečná. Další, koho v příběhu poznáváte, jsou Meganini spolužáci ze střední školy, každý jak kdyby měl své vlastní tajemství. Sympatická mi byla Meganina matka, jinak se ale nedá říct, že by mi nějaká postava přirostla k srdci.

Nesnáším ten způsob, jakým vyslovuje její jméno, jako by ho ochutnával.
To, co se tvářilo jako velice zajímavé a originální osvěžení, se bohužel změnilo v lehké klišé. Setkáte se zde s mnoha aspekty, které vás nijak nepřekvapí, naopak vám možná spíš trochu rozladí náladu. Milostná linka je zde navíc, občas až násilně tlačená do popředí a jak to dopadne čtenář stejně tuší dlouho dopředu. I tak si ale nemohu pomoci a musím říct, že mě Odpusť mi. Megan celkem bavilo. U čtení mě drželo tajemství, kterému dlouhou dobu nemůžete přijít na kloub. Bohužel autorka nedokázala zmiňované tajemno udržet až do konce příběhu a do úplného vyvrcholení a unikalo jí až příliš mnoho náznaků a stop, díky kterým si čtenář snadno domyslel rozuzlení zápletky o dost dříve, než bylo žádoucí. Ano, zápletka není moc komplikovaná a bohužel ani ničím inovativní. Chybí tomu svěžest, místy dokonce uvěřitelnost a celé to na mě dokonce působilo trochu infantilně.


l když vás toto dílo naprosto okouzlí svou překrásnou obálkou, nemějte příliš vysoká očekávání i od příběhu. Pokud si chcete oddychnout a příliš nepřemýšlet nad složitým příběhem, Megan má potenciál vás zaujmout.
60%