Artemis - Andy Weir | recenze



Dle řecké mytologie byla Artemis dvojčetem Apollóna, byla bohyní lovu a bohyní Měsíce. Není příhodnější jméno, jaké by mělo nést první město na Měsíci, než právě Artemis. Jazz Bašarová právě v tomto městě na Měsíci žije už od svých šesti let. Živí se jako doručovatelka a i když si občas přivydělává pašováním zásilek, jejichž obsah je na hranici zákona, stále jí mizerné výdělky nestačí na nic lepšího, než to nejhorší jídlo a malou místnůstku s postelí. K přežití to stačí, ale kdo by s takovým životem mohl být spokojený? Proto když se jednoho dne Jazz naskytne možnost závratného zbohatnutí, neváhá ani minutu, velkému riziku navzdory.

Andy Weir je jméno, které nemusím nijak zdlouhavě představovat. Snad každý četl opěvovaného Marťana a můžu říct, že pro mě je to stále jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Přehnaná očekávání jsou tedy na místě, tak dlouho jsme přece čekali, až nám autor naservíruje nějakého nového super vtipného Marka Watneyho. Tentokrát to není muž, ale žena. Jmenuje se Jazz a žije v Artemidě, prvním a zatím jediném městě na měsíci.

Ze začátku se děj rozbíhá trochu pomalu. Sledujete každodenní počínání Jazz a snažíte se zorientovat v zajímavém prostředí měsíčního městečka. První část knihy je psána v poklidném tempu, pozornost čtenáře občas upadá kvůli trochu zdlouhavým popisům nezáživných aktivit a vy jen napjatě očekáváte, kdy se začnou dít všechny ty parády, co má Andy Weir jistě v rukávu. V průběhu celé knihy vás opět čeká spousta zajímavých technických detailů. Je vidět, že autor se ve vědě nejen vyžívá, ale i perfektně vyzná. A koho by náhodou tyto technické aspekty nebavily, stačí odstavec jen prolétnou očima a jede se dál. 

Současnost je v knize proložena útržky z minulosti, ke které se autor vrací prostřednictvím korespondence mezi Jazz a Kelvinem, chlapcem ze Země, se kterým si hlavní hrdinka píše od svých devíti let a kterého nikdy v životě nepoznala osobně. Tyto skoky do minulosti jsou nejen příjemným oživením děje, ale zároveň skvělým způsobem, jak čtenáři v potřebný okamžik oznámit, kdo je postava nově objevená v ději (protože jich není málo) a co to pro vás a hlavní hrdinku znamená. Dopisy se od vzdálené minulosti pomalu přibližují až k současnému okamžiku, což hezky napomáhá gradaci celého příběhu.

I když byl začátek knihy poněkud ospalý, v půlce jakoby Andy Weir znovu nabral dech a opět se z něj stává ten vtipný chlapík, se kterým byste si nejraději zašli posedět na pivo a celou dobu byste se nejspíš váleli pod stolem smíchy. Já jeho humor jednoduše miluji.

V Artemis se navíc dočkáte i lehounkého náznaku romantické linky, což knize dle mého taky příjemně prospělo. Autor si pro čtenáře připravil rozličné a zajímavé postavy, které rychle přirostou k srdci a učiní čtení ještě příjemnějším. I v této knize má Weir opět skvěle promyšlený každý detail. Velice mě zaujala například logika artemidského platidla - takzvaných "gemů", které vyjadřují množství nákladu, který za ně můžete dovézt ze Země na Měsíc (tedy pokud máte na účtu 100 gemů, můžete si ze Země nechat poslat 100 gramovou zásilku).

Všechno tyto detaily utvořily poutavý příběh, který je navíc okořeněný akční zápletkou a nezvykle i detektivními prvky. Přesto, že jsem si čtení užila, mám pocit, že jako celek to zas tak dobře nefungovalo. Děj mi přišel docela předvídatelný a nemohu se zbavit pocitu, že se tam toho vlastně zas tolik nestalo. A rozhodně ne nic, co by mi vyrazilo dech. Autor má opět sklony místy trochu přehánět a to už pak člověk jen kroutí hlavou. Závěrem snad mohu jen říci, že Artemis je dobrá kniha, avšak nijak výjimečná a najde se v ní spousta věcí, které by se daly vylepšit.

75%

Vegetariánka - Han Kang | recenze


Jonghje je spořádanou ženou žijící v Jižní Korei. Není na ní nic zvláštního, moc toho nenamluví, s manželem mají klidný vztah. Každý den je jako ten předchozí, pečlivě nalinkovaný a v rámci zajetých kolejí. Až do onoho osudného dne, kdy Jonghje uprostřed noci vzbudí noční můra. Tak hrozná, že se kvůli ní rozhodne přestat ze dne na den jíst maso. Taková volba však šokuje jejího manžela i nejbližší okolí, nejíst maso je přece neslýchané.

Autorka Han Kang získala za své dílo prestižní ocenění Man Booker International. Právě díky němu se dostala do povědomí mnoha čtenářů. Ano, o Vegetariánce se mluvilo snad všude. Jelikož jsem sama již několik let vegetariánkou, byla jsem na knihu přirozeně velmi zvědavá. Nakonec byla vlastně úplně jiná, než jakou jsem ji očekávala.

Trochu netradičně bych ve své recenzi jako první ráda zmínila doslov. Ten totiž čtenáři poskytuje velice zajímavé informace. Například to, že kniha byla značně pozměněna překladatelkou Deborah Smith, která dílo překládala z korejštiny do angličtiny. Dozvídáte se, že do knihy dost citelně zasahovala a vy tak můžete jen polemizovat o tom, co doopravdy chtěla touto knihou autorka říct a komu její sláva ve výsledku patří.

Samotná kniha je velmi zvláštní. Příběh je rozdělen do tří částí, každé se ujímá jiný vypravěč. Hned od začátku mě zaujalo vykreslení korejské společnosti, ženám je odepíráno právo se svobodně rozhodovat a i zdánlivě neškodná volba, kterou přechod na rostlinnou stravu je, může vyvolat obrovské rozpory v rodině a dojít až k výhrůžkám a fyzickému násilí. Zajímavé bylo pozorovat jakýsi soukromý boj hlavní hrdinky proti systému, který spočíval ať už právě v nejedení masa nebo například v nenošení podprsenky a dalších věcech, které usedlou korejskou společnost více než pobuřují.

Čtenáře jistě zaujme, že právě hlavní hrdinka Jonghje jako jediná v knize "nedostala slovo". Její životní osudy sledujeme pohledem lidí, kteří byli v určitý časový úsek součástí jejího života. Konkrétně jsou to její manžel, švagr a vlastní sestra. Všichni tito lidé jsou velice odlišní a autorka se nebála dát to v dějových linkách plně najevo. Což je vlastně logické, protože každý jeden člověk, jehož očima se zrovna na příběh díváte, má jiné touhy, jiný pohled na svět a jiné názory. Pokaždé je tomu příběh uzpůsoben, mění se tedy atmosféra i řešené problémy a jen jako vedlejší účinek je nám dána možnost sledovat mimo jiné i život Jonghje. Toto velice originální pojetí mě opravdu zaujalo. Rozdílnost tří částí děje jen podtrhuje charakterové odlišnosti postav, které se postupně ujímají vyprávění a umožňuje vám sledovat Jonghje z různých úhlů, aniž by vám autorka dopřála nahlédnout do její vlastní hlavy. Předkládá vám události, ale neposkytne klíč k jejich rozklíčování, to už pak nechává na každém z vás, jak si to přeberete.

Po celou dobu čtení jsem z knihy měla velice zvláštní pocit. Některé části se mi četly lépe, některé hůře. Umění se občas dostávalo až k hranicím perverznosti, autorka se místy vyžívala v popisech nechutných scén a obecně má člověk pocit, že se zde promítá spousta rozličných témat a obrazů. Celou dobu člověk moc netuší, kam děj směřuje a vlastně ani jaký je význam mnohých událostí, které se v ději odehrají. Jejich porozumění je dle mého velice individuální a každý děj dost možná bude vnímat jinak.

Mně osobně se kniha četla dobře, místy mi vadil autorčin styl vyjadřování, ale jako celek je Vegetariánka zajímavým čtením. Rozhodně ji neřadím vysoko a ani nevím, zda se pustím do autorčiných dalších knih, ale musím říct, že jsem ráda, že jsem si tuhle knihu konečně přečetla.

72%

Sečteno a podtrženo



Zdravím, milí čtenáři,

na začátku roku jsem nějak pokulhávala s psaním recenzí. Nebyl čas a možná ani nálada a tak se mi kupily přečtené knihy, ale recenze jaksi nikde. Když jsem si teď procházela, na co všechno jsem "zapomněla" nebo "nestihla" napsat recenzi, přišlo mi to celkem líto, protože některé z těch knih jsou opravdu výjimečné a zaslouží si být doporučeny i dalším čtenářům.

Protože sepsat zpětně všechny recenze by mi trvalo asi tak dva a půl roku, rozhodla jsem se pro koncept, který možná i pro vás čtenáře bude o něco atraktivnější - několik kratších mini recenzí, ve kterých se pokusím shrnout vše podstatné a jednoduše sdělit, zda byste si to také měli přečíst :)

Takže co se mi tu stihlo nakupit?

Ohníčky všude kolem
Odeonky jsou srdcovka a vždycky budou. Od Ohníčků všude kolem jsem měla možná až přehnaně vysoká očekávání. Nakonec to bylo něco trochu jiného, než jsem čekala, ale stejně jsem si knihu užila. Spousta silných myšlenek, rozmanitých životních osudů a příběhů. Život dokonalé americké rodiny se střetává s nekonvenčním životem mladé a nespoutané umělkyně. Čeká vás vynikající vykreslení psychologie postav, spousta ožehavých témat a palčivých problémů lidské společnosti. U téhle knihy nebudete chtít, aby někdy skončila.


Moje sestra žije na krbové římse

Tahle kniha pro mne byla milým překvapením. Pojednává o rodině, která kvůli teroristickému útoku přišla o jednu z dcer. Tato tragédie změnila celý chod rodiny, otec začal pít a matka je opustila kvůli jinému muži. Celý příběh je vyprávěn očima malého chlapce, jehož bezprostřednost a dětský pohled na svět jsou místy až dojemné. Vážná témata jako je rasismus, šikana nebo vyrovnávání se se ztrátou člena rodiny jsou tak ukázána v trochu jiném světle, než jak jste na to zvyklí.

Dívka jménem Sus

Velice útlá knížka nabízející znepokojivý náhled do každodenního života lidí uprostřed kodaňského chudinského ghetta. Na pouhých 150 stranách čtenáře čeká spousta emocí a hlavně příběh, který vás odzbrojí svou bezprostředností a syrovostí. Sus je velice výraznou hlavní hrdinkou, jejíž osobnost formovalo mnoho těžkých životních situací a jejíž hlavním pohonem je nyní touha po pomstě. Tuhle jednohubku máte přečtenou během jednoho dne, ale v hlavně vám zůstane ještě dlouho poté.


Podle skutečného příběhu

A do třetice všeho dobrého ještě jedna Odeonka. Bohužel Podle skutečného příběhu mi nepadlo do noty. Nemůžu tvrdit, že to není dobrá  kniha, naopak se jedná o velice zajímavou a stejnou měrou děsivou sondu do patologického vztahu dvou žen. Povahy a jednání hlavních hrdinek mě ale vytáčely a spousta jejich činů pro mne bylo nepochopitelných. Z toho důvodu se mi to celé trochu hůř zpracovávalo. Nicméně poselství této knihy je zajímavé. Na konci autorka příběh opustí s otevřenou otázkou, kterou ale čtenář očekává už od půlky příběhu. I když mi tenhle příběh příliš nesedl, nemohu popřít, že jsem nad ním ještě notnou chvíli přemýšlela a vracela se k němu.


Četli jste některou z těchto knih? :)
Přeji hezký zbytek víkendu!
I.

Cop - Laetitia Colombani | recenze


Cop vypráví příběhy tří žen, které sice žijí na rozdílných kontinentech, ale pojí je nepřízeň osudu, se kterou se musejí potýkat. Smita žije v malé indické vesnici, patří k dalitům, nejnižší společenské vrstvě. Jejím údělem je každý den sbírat výkaly z pozemků bohatších sousedů. A stejný osud má potkat i její dceru. Giulia je temperamentní italskou dívkou. Její rodina se už po staletí živí zpracováváním vlasů v malé rodinné dílně. Vyjde však najevo, že firma je zadlužená a její budoucnost nejistá. Sarah žije v Kanadě a je prototypem úspěšné ženy. Podařilo se jí prorazit skleněný strop a zaujmout vysoké postavení v právnické firmě, nepřejícím kolegům navzdory. Během soudních procesů je sebevědomou a neporazitelnou soupeřkou, zradí ji však to nejdůležitější, její vlastní zdraví.

Stejně jako cop spojuje a proplétá tři prameny vlasů dohromady, tato kniha proplétá příběhy tří žen. Byť se na první pohled zdá, že toho nemají moc společného, opak je pravdou. Smitha, Giulia i Sarah se potýkají s nepřízní osudu v různých podobách. Ať už jde o nepříznivé společenské postavení v zemi, kde žena slouží jako pouhý doplněk muže a nemá téměř žádná práva, dluhy ohrožující existenci rodinného podniku a nebo nepříznivou zdravotní diagnózu. Kromě toho je však pojí ještě jedna, mnohem důležitější věc, touha bojovat.

Cop by se dal považovat za feministické dílo, ženy vykresluje jako silné bojovnice, které se nevzdávají a nečiní ústupky. Pokud jim v cestě k dosažení jejich cíle stojí nějaký muž, nebojí se ho odsunout stranou, ať se jedná o ambiciózní kolegy nebo vlastního manžela, hrdinky Copu si jdou řekněme až tvrdě za svým.

Příběh je rozdělen do poměrně krátkých kapitol, kdy střídavě sledujeme osudy jednotlivých hlavních hrdinek. Prostředí vyspělého západního světa je stavěno do kontrastu s nejchudšími místy Indie, kde čas jako by se zastavil před stovkami let. A právě tento kontrast a rozdílnost v prostředí a životních stylech hlavních hrdinek, mě velice oslovil.

Byť je kniha poměrně krátká, autorka do ní zvládla vměstnat až překvapivě mnoho událostí a informací. Čtení plyne samo a čtenář s nebývalou intenzitou prožívá životní osudy všech tří žen. Bylo fascinující sledovat, jakým způsobem se vyvíjí uvažovaní a jednání postav a jak se jejich příběhy, ze začátku tak vzdálené a odlišné, pomalu přibližují a nakonec symbolicky spojují ve společné cestě za lepším životem. Tento příběh vám utkví v hlavě a budete nad ním přemýšlet ještě dlouho po dočtení.

95%

Losos v kaluži - Markéta Lukášková | recenze


Cynická Bára není typ holky, která se ráno probudí se sexy rozcuchem, protáhne se a na první pokus vyfotí #nomakeup selfie, za kterou dostane 200 lajků, než dojde do koupelny. Je spíš ten typ holky, která se ráno bojí podívat do zrcadla, na zůstatek účtu a do lednice. Její život se otočí vzhůru nohama, když jí umře babička a „odejde do nebe“. Bára ale zjistí, že smrtí nic nekončí, naopak jí všechno začíná!

Losos v kaluži je příběhem o výjimečném vztahu, který se utvořil mezi vnučkou a babičkou. Poté, co Báry babička umře a "odejde do nebe", život jako by rázem postrádal smysl a řád. Už tak cynická dívka se ještě více propadá do své zahořklosti a apatii vůči okolí. Jenže co když to smrtí nekončí? Byť se zdá, že téma knihy je vážné, co musím vyzdvihnout jako první, je autorčin humor. Vtipné hlášky a myšlenkové pochody hlavní hrdinky Báry jsou jako vystřižené z běžného života. Všechny strasti kolem vztahů, váhy a nebo třeba problémů s trochu ujetou spolubydlící.

Příběh je vyprávěn střídavě Bárou a její babičkou Miladou. Obě vypravěčky mi byly moc sympatické a tak jsem si stejnou měrou užívala i jejich dějové linky. Kapitoly jsou krátké a popisují loučení vnučky a babičky a období krátce po smrti Milady. Byť to všechno zní velice smutně, věřte, že z tohohle románu deprese rozhodně mít nebudete. Příběh je vyprávěn s lehkostí, autorka se nezabývá žádnými zdlouhavými popisy a servíruje čtenáři jen podstatné informace.

Autorka se zabývá také vztahem Báry a jejího přítele Václava, který je plný odloučení a šťastných shledání a ke konci se vyprávění dostává pomalu až do detektivní roviny, čímž autorka příběh poměrně příjemně okořenila. Celkově jsem z knihy mile překvapena. Bavil mě i lehký aspekt nadpřirozena, který se autorka nebála zahrnout do děje a který tam překvapivě dobře pasuje.

Konec je sice trochu moc idylický a prvoplánový, ale nemohu říct, že by mi to zkazilo čtenářský zážitek. Takhle kniha je zkrátka velice příjemnou jednohubkou, kterou mohu doporučit každému. Ti naši čeští spisovatelé nám opravdu mají co nabídnout.

70%

Replika - Lauren Oliver | recenze


Lyra: Z dálky vypadá institut na soukromém ostrově poblíž Floridy poklidně a skoro krásně. Při bližším pohledu byste však narazili na zavřené dveře a značky upozorňující na biologické nebezpečí. Ve skutečnosti se tam nachází utajované vědecké středisko, v němž žijí tisíce replik, které zde tráví pod vědeckým dohledem celý život. Institut je však nečekaně napaden a dvěma zkoumaným objektům, dívce Lyře - neboli číslu 24 - a chlapci číslo 72, se podaří uniknout. Společně se vydávají do neznámého prostředí venku, kde potkají Gemmu, jež se sama vydala na nebezpečnou cestu. Když se Lyra snaží pochopit, k čemu vlastně Institut sloužil, odkrývá tajemství, která změní život oběma dívkám.

Gemma: Gemma doposud strávila velkou část svého života po nemocnicích. Dřív bývala malou, věčně nemocnou holčičkou. Teď je z ní osamělá dívka, jejíž život ohraničuje domov, škola a její nejlepší kamarádka April. Poté, co ji téměř unese cizí člověk, začne Gemma zkoumat minulost své rodiny. Zjistí, že její otec byl zapojen do výzkumu v záhadném institutu. Aby nalezla odpovědi na své otázky, vydá se na Floridu, kde narazí na dvě repliky, čísla 24 a 72. Když se snaží pochopit, co se dělo v institutu, dozví se o sobě i o své rodině děsivé tajemství, které může zničit vše, co je jí drahé.

Replika je kniha, která vyniká krásným zpracováním. Má zářivý barevný obal a autorka vsadila na originalitu a knihu utvořila spojením dvou příběhů, které popisují stejné události, ale z jiného pohledu. Uvnitř najdete i dvě barevně sladěné látkové záložky a je zkrátka radost na toto dílo pohledět. Hned na začátku je čtenář instruován, že knihu může číst postupně, na přeskáčku nebo jak se mu zkrátka zamane. Já sama začala příběhem Lyry, po nějaké době jsem se však doslechla, že je příběhy lepší střídat. Nyní po dočtení to musím potvrdit. Ono přečíst si jeden příběh a pak číst znovu o tom samém s tím, že už dávno vím, jak to dopadne - to není zas taková zábava.

Abych pravdu řekla, trvalo mi docela dlouho, než jsem se do knihy jakž takž začetla. Od začátku jsem cítila silný odstup od hlavních postav, které mi nepadly moc do noty. V samotném ději se dlouho nic neděje, čtenář se utápí v nudné rutinně replik, které jsou povětšinou následkem klonování více či méně dementní, zpomalené nebo prostě jen divné. Bohužel ani pozadí příběhu není moc vykresleno. Víte jen, že jsou zde nějaké repliky lidí, že je vyrábí pán, co mu všichni říkají Bůh a že celé toto doupě hříchu je uzavřeno na skoro nedostupném ostrově. Později jsou vám nějaké souvislosti samozřejmě vykresleny, pořád je to ale v dost zjednodušené formě a to mi zkrátka ke spokojenosti nestačilo.

Říkám to nerada, ale číst tento příběh bylo jako brodit se po pás hlubokým bahnem. Myšlenkové pochody hlavních postav byly ubíjející, spousta scén více či méně nechutných a když konečně svitla naděje na nějakou akci, autorka ji zazdila pořádnou porcí klišé v podobě naprosto prvoplánového románku. Ten se samozřejmě odehrával z obou stran knihy. Příběh byl místy předvídatelný, což se však dá u daného žánru očekávat.

Musím uznat, že hlavní myšlenka byla opravdu zajímavá a nutno říct, že několik odhalení mě opravdu zaskočilo a mile překvapilo. Bohužel autorka nadějnou myšlenku dle mého nedokázala dost dobře využít a převést na papír a ve výsledku jde tedy jen o jeden z mnoha příběhů, který se tváří originálně díky nezvyklému zpracování, ale ve výsledku vás nic moc nového nečeká. Konec knihy byl celkem náhlý a neuzavřený, těžko tedy říct, zda se ještě nedočkáme nějakého pokračování. Nejsem si však jistá, jestli po něm sáhnu.

50%

Projekt Kronos - Pavel Bareš | recenze



Ve světě budoucnosti, na zemi skomírající po atomových válkách, se nachází město Attiona. Tyčí se do závratných výšin a zatímco v horních patrech žijí nejbohatší občané v relativním přepychu, obyvatelé takzvaného Downtownu, tedy nejspodnějších pater města, musí dennodenně bojovat o holý život na zločinem zmítaných ulicích, které se navíc utápí v záhadné epidemii, bleskově se šířící celým městem. Jedním z nich je i Jason. Vždycky si přál být hrdinou a nikdy nepřestal bojovat. S každým soumrakem nasazuje masku a vydává se do ulic bojovat za lepší svět. Naopak Luco by si nejraději přál od všeho utéct a prožít život v klidu a míru. Existuje však taková věc ve světě, kde zlo nosí tisíce masek?

Projekt Kronos je rozsáhlé sci-fi českého autora, které vyšlo pod záštitou nakladatelství Host. V obrovské konkurenci, která v tomto žánru panuje, je těžké vydobýt si přízeň fanoušků - obzvlášť v našem malém českém rybníčku, kde mají lidé tendenci dívat se na domácí autory skrz prsty. Jaký je tedy Projekt Kronos a vyplatí se vám do něj investovat?

Prostředí příběhu je opravdu nezvyklé. Čtenář se ocitá na zvláštním postapokalyptickém místě, které může působit jako normální město, jen trochu architektonicky unikátní. Nad sebou se nachází desítky pater plných lidí. Čím níže se nacházíte, tím hůře pro vás. Co se týče samotného děje, na téměř šesti stech stranách vás čeká hutné a kvalitní sci-fiProjekt Kronos je ohromně komplexní, ale přitom zcela jasný a pochopitelný. Střídá se zde mnoho časových a dějových linií a opravdu mnoho postav, což dává čtenáři možnost nahlížet na příběh z více úhlů, skládat si dohromady jednotlivé dílky a vůbec se pořádně vžít do světa, který autor vytvořil. Přes onu zmiňovanou komplexnost jsou všechny vazby srozumitelné a snadno pochopitelné. Napsat tak neskutečně promyšlený příběh, aniž by se v něm čtenář ztratil, je dle mého ukázkou opravdového spisovatelského umu a obratnosti. Což je téměř neuvěřitelné vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o autorovu prvotinu.

Jak již jsem zmínila výše, v knize se nachází mnoho postav, přesto autor zvládne věnovat dostatečnou pozornost každé z nich a vám utkvějí v paměti díky svým zajímavým charakterům. Ať už je to psychopatický, ale určitým zvráceným způsobem fascinující Gasz nebo zarytý idealista Jason, jehož morální správnost je místy až dojemná. Dalšími postavami, které vás příběhem budou provázet nejčastěji, je Nataly, nepřekvapivě geniální hackerka, které však autor propůjčuje roztomilou otravnost a urputnost, které z ní nakonec dělají docela obyčejnou holku. Nebo Luco, sympaťák se záhadnou minulostí, který nestojí o žádné zbytečné potíže. A to je jen zlomek rozmanité palety postav, která vás v Projektu Kronos čeká.

Tohle není kniha, kterou byste četli jen proto, že vás zajímá, jak to celé dopadne. Je to kniha, u které si užíváte každou stranu příběhu, ten skvělý pocit, kdy pomalu začínáte vidět celou mozaiku a kdy vyvrcholení je jen bonusem za úžasnou cestou plnou zajímavých postav, temné atmosféry a chytlavého prostředí. Jedná se o rozmanitý, ale přesto velice čtivý příběh.

Občas mi úplně nesedl způsob střídání jednotlivých dějových linií. Respektive jejich nestřídání. Jak již bylo řečeno výše, čtenáře čeká spousta postav, kterým jsou věnovány jednotlivé dějové linky. Autor je různě střídá, občas mi však přišlo, že se od některých vzdálil až moc a na moc dlouhou dobu. Velkou část knihy zabírá sledování života v Sirotčinci, jenže čtenáři začne chybět Jason a další postavy a je to zkrátka až moc dlouhá doba, než vám autor dopřeje se s nimi opět shledat. Nemluvně o tom, že čtenář může pozapomenout, co přesně se v té které lince odehrálo a věřím, že častější střídání těchto linií by přispělo k čtivosti a celkovému náboji.

Závěrem nutno říci, že tahle kniha je napsána na světové úrovni a dalece předstihuje žánrové konkurenty, kterým vyšlo mnohonásobně více výtisků. Pokud máte chuť na pořádné a kvalitní sci-fi, neváhejte a podpořte tohoto obrovsky talentovaného českého spisovatele, který má dle mého nakročeno k úspěšné kariéře.

95%