Amie Kaufman & Jay Kristoff - Gemina | recenze

20:31 Ivcca 4 Comments


Planeta Kerenza IV byla napadena nepřátelskou korporací s cílem převzít těžební důl na hermium. Některým lidem se podařilo utéct a na palubě lodi Hypatia míří na skokovou stanici Heimdall. Tohle vše jste zažili v Illuminae, nevídaně úspěšném sci-fi, které se vrylo do paměti čtenářů převážně díky svému nevšednímu vizuálnímu zpracování. Nyní dostáváte do rukou druhý díl, stejně monumentální a na první pohled zajímavý. Příběh začíná tam, kde Illuminae skončilo. Akorát se čtenář ocitá na palubě skokové stanice Heimdall, kde vrcholí přípravy na oslavy dne Terry. Hanna je dcerou velitele stanice a ten pro ni udělá vše, co jí na očích uvidí. To Nikova rodina nemá zrovna růžovou minulost a její pověst ji předchází. Jejich cesty se střetnou, když na jejich stanici zaútočí neznámá skupina lidí a oni musí spojit své síly, aby přišli na to, o co vetřelcům jde a jak zabránit blížící se zkáze.

Už je to delší dobu, co jsem četla Illuminae, ale jakmile jsem měla za sebou prvních pár stran Geminy, okamžitě jsem si vzpomněla, co mě na téhle sérii tak děsně baví. Opět se ocitáte uprostřed nejhlubšího vesmíru a na rozkoukání nemáte moc času, protože děj nabírá na otáčkách nezvykle rychle. Byť má kniha zhruba šest set padesát stran, díky svému zpracování se čte nezvykle rychle. Forma se od Illuminae prakticky neliší. Čtenáře opět čeká spousta přepisů kamerových záznamů, chatů a telefonátů. Novinkou oproti jedničce jsou pak deníkové záznamy, které si vede hlavní hrdinka Hanna. Ta je umělecky nadaná a proto vás čekají nejen její myšlenky přenesené na papír, ale také spousta překrásných kreseb, které přiblíží nejen život jednotlivých postav, ale také samotné fungování stanice a mnoho dalších detailů. Vizuální zpracování je zkrátka na jedničku, to je u této série bez debat. Nádherné a originální zpracování opět funguje a připoutá vás ke stránkám na dlouhé hodiny. Texty tvoří obrazce, poletují si po stranách, jsou hravé a dokazují, že fantazie nemá žádné hranice.

Autoři se snaží nečerpat z prvního dílu a je znát snaha udělat Geminu alespoň v některých aspektech odlišnou a novou. Což se překvapivě daří. Děj je úplně jiný a byť zde najdete spoustu podobností, ve výsledku je to zase něco nového. Velice mě bavily postavy. Hanna, kterou okolí vnímalo jako hloupoučkou blondýnku, ale která si z toho vůbec nic nedělala. Rebelský Nik, který tak trochu tlačil na pilu a jeho droboučká sestřenice Ella, která pro trefnou hlášku nemusí chodit daleko.

"Přitahujou je 2 věci: šťavnatý mozky a hlasitý zvuky. Takže pokud zůstanete s blonckou potichu, jste v poho."

Kromě hrozby, kterou pro Heimdall představují vetřelci, kteří stanici napadli, musí naši hrdinové čelit ještě spoustě dalších problémů. Například odpudivému mimozemskému druhu, který se tak trochu nedopatřením na stanici rozšířil. Čím víc se kniha blíží ke konci, tím víc autoři přidávají zápletek a zvratů a dalších a dalších teorií, což způsobuje, že je to jednak trochu zmatené a jednak trochu hůře stravitelné. Působí to zkrátka místy až moc neuvěřitelně a fenomenálně, autoři moc tlačí na pilu a sunou do čtenáře své nápady jeden za druhým, až má člověk pocit, že mu z toho exploduje hlava. Jak velice ráda připomínám, méně je někdy více. A stejný názor mám i u Geminy. Byť jsem si ji užila a naprosto ji doporučuji k přečtení všem, protože je to zkrátka neskutečná jízda a zábava, konec mi přišel přehnaný a už toho na mě bylo jednoduše moc. Nemusí se přeci vždycky stát ty nejméně uvěřitelné věci. A ještě navíc všechny najednou.

Doufám, že jsem na přečtení nalákala všechny, kteří se k druhému dílu této trilogie ještě nedostali a já sama se velice těším na závěrečný díl. Tahle série mě prostě baví a navzdory malým výtkám musím hodnotit vysoko.

80%

4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!