Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

13:51 Ivcca 4 Comments

Haruki Murakami rozhodně není autorem pro každého, nepíše povrchní díla a mnoho jeho příběhů by na první pohled mohlo působit nezajímavě nebo nudně. Murakami ale moc dobře ví, co dělá a připraví vynikající čtenářský zážitek pro každého, kdo o něj stojí.



Cukuru Tazaki žije v Tokiu a živí se jako konstruktér vlakových nádraží. Na svou minulost by nejraději úplně zapomněl. V rodném městě strávil až do sedmnácti let veškerý volný čas s partou svých čtyř přátel. Byli navzájem dokonale vyváženým celkem, doplňovali se a ve všem si rozuměli. Pak ale Cukuruho ze dne na den a bez udání důvodu z kolektivu vyloučili. Cukuruem tato skutečnost silně otřásla, poznamenala ho na spousty let a přivodila mu dokonce myšlenky na sebevraždu. Nyní, o patnáct let později, se Cukuru na popud své kamarádky Sary rozhodne staré přátele vyhledat a zjistit pravý důvod jejich odloučení.

Haruki Murakami je japonský autor ověnčený řadou významných ocenění. Je laureátem Ceny Franze Kafky a Tanizakiho ceny a několikrát byl dokonce nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Tento autor láme rekordy v prodejnosti knih a zvláště v posledních letech se stal velice populárním i v České republice. Jeho literatura se nedá s ničím jiným srovnat. Je svébytná, intimní a lidská. V příběhu se stírají hranice reálného světa a světa snů a halucinací. Občas je těžké nebo přímo nemožné tuto hranici mezi reálnou skutečností a iluzí rozpoznat. Murakami opět zručně pracuje s atmosférou plnou melancholie a bolestné nostalgie. Na pozadí hlavní zápletky, která představuje Cukuruho hledání starých přátel, autor rozvíjí mnoho témat všedního dne - lidská bolest a osamění, zrada, vztah mezi mužem a ženou, provázanost mezi lidskými sny a životem, který žijeme. Nejintimnější události na pomezí reality a lidského vnímání nám otevírají dveře do duše hrdiny tak, jak by to prostý popis nedokázal. Explicitním sexuálním scénám se Murakami nebránil nikdy a nechybí ani v této knize. Některé věci jsou možná až příliš, ale nakonec je to ta nejúčinnější sonda do nitra hlavního hrdiny. Murakami se zkrátka nebojí bořit tabu, což oceňuji o to víc, že se nejedná jen o bezúčelné rebelství, ale aspekt nezbytný pro správné vyznění celého příběhu. Skvěle zde fungují i pro Murakamiho typické květnaté metafory, jimiž dokáže ozvláštnit například i každodenní šedou realitu nádraží na Šindžuku.

4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

How I read? TAG

19:51 Ivcca 7 Comments


Zdravím vás po několikadenní odmlce.
Lehce jsem se zasekla u čtení Bezbarvého Cukuru Tazakiho - rozhodně ne proto, že by to byla nudná nebo snad špatná kniha, spíš naopak! Jen jsem na to moc neměla čas. Dnes pro vás mám docela zábavný tag, ve kterém se dozvíte něco málo o mých čtecích návycích. Bohužel jsem si uložila otázky, ale zapomněla jsem, kde jsem na tag narazila, takže nemohu uvést autora.
Jdeme na to.

Jak přicházíš na nové knihy ke čtení?
Dřív jsem s tímhle měla velký problém. Člověk by vůbec neřekl, jak je těžké získat nějaké opravdu ověřené tipy na kvalitní knihy, které mi ještě navíc padnou do noty. Byla jsem tedy uzavřená v úzkém kruhu svých oblíbených autorů. A pak jsem vstoupila do světa knižních blogerů a můj problém se změnil ve zcela opačný. Samozřejmě, že jsem vděčná za každý tip a každou recenzi, která ve mě vzbudí touhu po nové knize. ALE zároveň mi vždycky hlavou bleskne jedno velké ironické "DÍKY MOC", protože upřímně - vypadám snad, že kradu? Asi bych měla začít..



Jak jsi začala číst?
Ten okamžik si pamatuji dobře. Nevím, kolik mi bylo, ale ke čtení mě přivedla sestřenice, která mi půjčila svou knihu. Vždycky jsem se děsila dlouhých knih ("dlouhá" pro mě tehdy znamenalo 100 stran plus) a proto sama nechápu, jak je možné, že jsem se tak statečně pustila do pěti set stránkové Úžasné knihy Molly Moonové o hypnotismu. No a tím začala má láska ke čtení.

Jak se mění tvůj vkus na knihy?
Dost zvláštně a netradičně. V 15-ti letech jsem začala číst Murakamiho, čemuž se občas otevřeně divili i samotní prodavači v knihkupectví "Kolik vám je jestli se můžu zeptat? No co já bych za to dal, kdyby moje mladší sestra četla v patnácti Murakamiho." Pak jsem měla období, kdy jsem četla jen jeho knihy plus nějaké detektivky. Až v nějakých dvaceti letech jsem poprvé přečetla paranormální romanci aka Stmívání a lehká, nenáročná literatura se na chvíli stala mým koníčkem. Je to ale věc, které se rychle přesytíte a já se zase pomalu vracím k tomu, co jsem četla dříve. No a co čtu právě teď? Ano, Haruki Murakamiho.

Jak často nakupuješ knihy?
To hodně záleží na okolnostech. Poslední dobou moc ne, protože dostávám dost recenzních výtisků a když nečtu zrovna ty, tak sáhnu po nějaké knize, která mi doma leží už delší dobu. Kupování nových knih se proto v poslední době snažím omezit na minimum. Sami ale víte nejlépe, jak tato předsevzetí u knihomolů nakonec dopadají.

Jak jsi začala psát recenze?
Založila jsem si blog a pustila jsem se do toho. Psaní mě bavilo vždycky. Pak už jen zbývá naučit se daný útvar.

Jak reaguješ na špatný konec v knize?
Neexistuje špatný konec, jen špatně napsaný. Tragický konec není špatný konec a naopak dobrý konec je mnohdy špatný. Často je smrt hlavního hrdiny nevyhnutelná pro správné zakončení a vyznění celého příběhu.

Jak často se díváš na poslední stranu knihy?
Nikdy, nikdy jsem si nepřečetla ani kousek děje dopředu. Proč bych sama sobě kazila překvapení? Tohle úplně nechápu. To je jako bych se doprovolně pídila po spoilerech. Hlavně by mě pak nebavilo knihu dál číst, když bych věděla, jak příběh skončí.


Listujete knihou dopředu, abyste zjistili, jak příběh dopadne?
A jak se mění váš vkus na knihy?

Mějte se krásně,
I.

7 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Měsíční shrnutí #10

19:26 Ivcca 11 Comments

Zdravím vás,

dnešní shrnutí je za poslední dva měsíce. Nebudu lhát, měla jsem toho hodně a úplně jsem zapomněla, že jsem shrnutí přečtených knih nesepsala. Dnes to tedy vše doženu.
Začneme ale menší kulturní vložkou z mého osobního života - všechny zkoušky úspěšně složeny a já mám od školy konečně oficiálně na pár měsíců klid. Chtěla jsem zvládnout ještě státnice z ekonomie, ale později jsem se za tuto naivní myšlenku sama sobě vysmála. Učit už se prostě nechci.

To by z mého života stačilo a pojďme rovnou na hodnocení přečtených knih. Za poslední dva měsíce jsem přečetla těchto sedm knih:

Jo Nesbo - Policie
Andy Weir - Marťan
Dagmar Hilarová - Nemám žádné jméno
Ursula Poznanski - Erebos
Keith R. A. DeCandido - Ospalá díra - Děti revoluce
Emily Lockhartová - Ostrov lhářů
Juli Zeh - Pod vodou




Nejlepší knihy
Tady je výběr snadný, protože hned dvě knihy jsem ohodnotila 100% - Policii a Marťana. Měla jsem tedy opravdu šťastnou ruku při výběru knih ke čtení. Policie je posledním dílem série detektivek s komisařem Harrym Holem a jejich autor Jo Nesbo se zde předvedl v plné síle. Policie je kvalitní a nervy drásající příběh, spletitý a komplexní s promyšlenou zápletkou. Radost číst takové knihy, knihy jednoduše geniální, v nichž vás čeká nejeden šokující zvrat.

Stejně tak Marťan mě velice mile překvapil. Na tuto knihu jsem se těšila - vesmír, survival příběh a spousta technických detailů - to pro mě bylo skoro zárukou kvality. A výsledek dokonce ještě předčil má vysoká očekávání. Příběh o muži, který uvízl sám na cizí planetě je zkrátka něco nového, minimálně v tomto pojetí. A zpracování se tento příběh dočkal skvělého. Jednoznačně zatím nejvtipnější kniha, jakou jsem letos přečetla. U mnohých hlášek jsem se smála nahlas a hlavní hrdina je zkrátka miláček. Vlastně u mě zatím aspiruje na nejlepší charakter (nejen) tohoto roku.
Dalším překvapením byla kniha Ostrov lhářů. O té se ale v poslední době mluví až příliš, pokud vás tedy zajímá můj názor, odkáži vás na mou recenzi.

Před pár dny vyšel první trailer na filmovou adaptaci Marťana vytvořenou pod taktovkou Ridleyho Scotta. V kinech se ho dočkáme už letos v listopadu. Trailer obsahuje mnoho spoilerů, proto ho důrazně nedoporučuji těm, kteří knihu ještě nečetli (plus varování pro nezadané dámy - z Matta Damona budete mít depresi minimálně týden - sakra, s ním bych na Marsu strávila klidně celou věčnost).




Nejhorší kniha
Nejvíc jsem protrpěla čtení knihy Pod vodou. Což je poměrně zvláštní, protože jsem evidentně výjimka. Ještě jsem nenarazila na negativní recenzi této knihy. Všichni ji vychvalují až do nebes a tvrdí, jak byli šokovaní z rozuzlení a podobně. Mě bylo rozuzlení jasné hned od začátku, charaktery mi přišly ploché, nudné a v prvé řadě neskutečně iritující. Možná se jen sešla spousta aspektů, které nemám ráda a dohromady zapůsobily jako dokonale odpudivý celek a možná jsem jen divná, když jsem nebyla schopna nalézt v knize to kouzlo, které v ní našli ostatní. Ať už je to jak chce, já si stojím za svým verdiktem.

Co vás čeká dál?
Momentálně mám rozečtenou knihu Bezbarvý Curuku Tazaki a jeho léta putování. Je to kniha od mého nejoblíbenějšího spisovatele - Haruki Murakamiho. Na rozdíl od jeho rozsáhlých 1Q84 a Kroniky ptáčka na klíček, je Bezbarvý Cukuru dlouhý jen dvě stě stran. Momentálně mám za sebou půlku a kniha mě nesmírně baví. Mě zkrátka Murakamiho styl psaní baví. Je to jeden z mála autorů, u kterého si čtení jeho knih vyloženě užívám, nikam nespěchám a vlastně ani nechci dojít na konec.

Brzy vás tedy čeká recenze. Dále se mi zde nahromadily dva recenzní výtisky a sice Girl online a Deset malých nadechnutí. Četli jste některou z nich?

Přeji krásný víkend!
I.

11 komentářů:

Děkuji za každý komentář!