Nyxia - Scott Reintgen | recenze

18:38 Ivcca 2 Comments



Daleko v hlubokém vesmíru se nachází Eden, planeta, která se podobná Zemi nejen vizuálně, ale také tím, že jsou na ní podmínky vhodné pro život. Nachází se na ní navíc to nejcennější, co kdy lidé objevili. Zázrak nesoucí jméno Nyxia. Tajemná látka, nabízející nepředstavitelné možnosti a téměř neomezenou moc, jejíž cena se šplhá do závratných výšin. Jenže Eden není opuštěnou planetou a jeho obyvatelé se Nyxie jen tak nevzdají. Rozhodně ne bez boje. A právě proto byla vybrána skupina deseti jedinců. Pouhých deset vyvolených, kteří mají docestovat na magicky krásnou planetu, sestoupit na její povrch a zahájit těžbu Nyxie. A v ideálním případě při tom zůstat naživu.

Nyxia je žhavou sci-fi novinkou, která vás ohromí už svou dechberoucí obálkou. Vesmírná loď, spousta adrenalinu a všemocná organizace, která tahá za nitky na Zemi i ve vesmíru. Zní to jako víc než slibný mix pro kvalitní sci-fi román, ale jak je na tom Nyxia doopravdy? Kdybych měla knihu popsat jen jedním slovem, napíši nejspíš, že to byla jízda. A to pořádná. Ale vezměme to hezky popořádku.

Autor nám servíruje na první pohled klasický scénář, kdy je skupina mladých jedinců nucena mezi sebou soupeřit o vyhlídku lepší budoucnosti. Přesněji řečeno a místo na misi směřující na povrch Edenu, jejíž cílem je těžit zde vzácnou látku Nyxii. To však bude dopřáno jen těm nejlepším a ty nejdřív musí společnost Babel communications mezi zájemci vybrat. A má na to skoro rok - přesně tolik totiž díky vyspělým technologiím zabere cesta ze Země na vzdálenou nově objevenou planetu.

Čtenář se ocitá v zajímavém a neotřelém prostředí vesmírné lodi, která skýtá mnoho technických vymožeností a hravých detailů, které velice účinně oživují děj. I když se vám do rukou dostává poměrně otřepaný koktejl, autor nějakým způsobem zajistí, že musíte stále otáčet stránky a to s čím dál větším zapálením. Děj plyne zběsilou rychlostí a kdykoliv na vás začíná dorážet pocit, že to začíná být nezajímavé, přijde Scott Reintgen se zajímavým obratem v ději, který opět zbystří vaše smysly na maximum. A takhle to funguje v podstatě celou dobu. A to je vlastně asi to nejlepší slovo, jaké mohu použít při hodnocení této knihy, že to funguje. Nyxia je jako obrovský stroj skládající se ze spousty ozubených koleček, které společně ženou děj neskutečnou rychlostí dopředu.

Jedním ze zmíněných (a velmi dobře fungujících) koleček jsou postavy. Hlavní hrdina Emmett na loď přichází jako samotář, rozhodnutý, že musí za každou cenu zvítězit. Každodenní život na tomto místě uprostřed nekonečné vesmírné černě z něj však udělá člověka s jinými hodnotami a cíli. Vedlejších postav je poměrně dost, v mysli se vám tak logicky ukotví jen pár nejvýraznějších. Klasické rozdělení na ty dobré a špatné se v průběhu příběhu zajímavě rozvíjí a mění a vy si pomalu k jednotlivým postavám budujete pouto.

Velká část knihy je poměrně předvídatelná, i tak však autor přijde s okamžiky, které vás zasáhnou jako blesk z čistého nebe a vy jen uznale pokyvujete hlavou. U Nyxie pro mě jednoznačně převažují klady. I když to není nijak náročné čtení, dostanete od této knihy přesně to, kvůli čemu vlastně většinou po knihách saháme. Úžasný zážitek, při kterém naše fantazie pracuje naplno, momenty, u kterých hřeje na srdci a aby toho nebylo málo, tak se tohle všechno stíhá odehrávat na pozadí nikdy nepolevujícího dynamického a akčního děje.

Okouzlující prostředí si vás zcela podmaní a rozproudí vaší fantazii naplno. Díky technických vymoženostem, kterými Babel communications disponuje, bylo pro čtenáře vytvořeno mnoho úžasných scén, jejichž kouzlo na vás doslova prýští z každé strany. Obzvlášť v poslední třetině knihy se má představivost doslova vyřádila na maximum, což se mi u knihy už dlouho nestalo. A to jsou přesně ty důvody, proč se mi kniha tolik líbila. Sice jsem měla nějaké výtky, jako výše zmíněná předvídatelnost nebo některé finální scény, které mi přišly vyloženě navíc a velice mě mrzelo, že je autor přesto do děje "nacpal". Ale pokud mám hodnotit jako celek, určitě si Nyxii přečtěte, stojí to za to! Občas není potřeba komplexní zápletky, květnatých vět a náročného stylu psaní. Někdy zkrátka stačí, že vás příběh pohltí, jako už dlouho žádný a vyplivne až na poslední stránce. A vy máte konečně zase ten pocit, že si zkrátka musíte okamžitě přečíst další díl.

90%

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji internetovému obchodu MEGAKNIHY
Knihu si můžete za skvělou cenu koupit >ZDE<

2 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Sok - Iain Reid | recenze

13:46 Ivcca 2 Comments



Hen a Junior spolu vedou poklidný život na odlehlé farmě, daleko od energií pulzujících velkoměst. Každodenní rutina je uspokojuje a není nic, co by na pomalu plynoucí všednosti svých dní měnili. Změna si je však najde sama a to v podobě zvláštního mladíka Terrance, který jednoho dne stane na jejich prahu. Nese až neuvěřitelné novinky, Junior byl v loterii vybrán pro účast ve velice důležité vesmírné misi. Než ale dojde k odletu, čeká je dlouhá a náročná příprava. Zprávy jsou to poměrně vzrušující, až na to, že Junior se do žádné loterie nepřihlásil. Události začnou nabírat zvláštní směr a dvojice nabývá na podezření, že vše možná není tak, jak se na první pohled jeví.

Na pouhých dvou stech stranách vás čeká šokující příběh, od kterého se neodtrhnete a až příliš snadno ztratíte jistotu v tom, co je realita a co pouhá iluze. Děj se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti, což si čtenář postupem času odvozuje z informací, o které se autor jen poskrovnu dělí. Příběh je vyprávěn v první osobě a víc než na popisy prostředí a postav se autor zaměřuje na dialogy. Čtenář se tak musí postupně zorientovat v oněch dialozích a úvahách hlavního hrdiny, posbírat informace a odvodit si širší souvislosti.

Autor záměrně použil hlavní postavy, které ničím zvláštním nevynikají, ba dokonce sami o sobě smýšlejí jako o obyčejných lidech, kteří jsou spokojení se svým samotářským životem na venkově odříznutém od civilizace a kteří nemají v životě žádné velké ambice. Občas kroutíte hlavou a říkáte si, jak je možné, že s takovým smířením akceptují zdánlivě neuvěřitelné novinky, které jim přinese naprosto cizí člověk, aniž by se nějak více zajímali o detaily celého projektu. Na druhou stranu však autor postavy tak přesvědčivě vykreslil, že vzhledem k jejich povaze, inteligenci a charakteru vlastně ani není tak zvláštní, že neprahnou po všech detailech a nechají se vmanipulovat do pochybných situací.

Atmosféra napříč celou knihou je tajemná a jak strany ubíhají, užíváte si čtení víc a víc a s napětím spřádáte v hlavě všemožné scénáře a zápletky, které si autor jistojistě připraví na dalších stranách. V určité chvíli si myslíte, že už jste zápletku odhalili, ale pak přijde celá série zvratů, která vás donutí zírat pár minut na poslední stranu a vše si pomalu přerovnávat v hlavě.

Iainu Reidovi se podařilo vynikajícím způsobem vybudovat atmosféru, která eskaluje s každou další stranou až do neúnosně hustého napětí a v okamžiku, kdy už si čtenář dělá závěry, překvapí geniálním zvratem. Sok není typickým hororem a někdo by ho do tohoto žánru možná ani nezařadil. Jeho děsivost totiž nespočívá v použití laciných hororových triků, naopak využívá plíživý děs, jehož přítomnost si uvědomujete pomalu, ale která vás ve finále zažene až do existenciálních úvah, jaké nechcete zažívat ani v nejhorších snech.

To nejlepší však přijde až s poslední stranou, kdy každý jednotlivý detail knihy, od názvu, přes obálku až po jednotlivé náznaky roztroušené napříč celou knihou, zapadne s hlasitým "cvaknutím" na své místo. Sok je brilantní thriller, který si jednoduše nemůžete nechat ujít!

90%


2 komentářů:

Děkuji za každý komentář!