Osamělost prvočísel - Paolo Giordano | recenze

16:57 Ivcca 3 Comments

Alice a Mattia, dva lidé, které spojuje možná právě jejich odlišnost od ostatních. Mají však  ještě něco společného, rozhodnutí, která oba učinili v dětství a která změnila běh jejich životů. Alice se rozhodla, že nebude závodně lyžovat a Mattia nechtěl vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Rozhodnutí zdánlivě nepodstatná však mohou mít zásadní vliv na vývoj celého vašeho života. Alice i Mattia se s následky potýkají ještě dlouho v budoucnosti a události z let minulých se neustále vrací zpět.

Osamělost prvočísel je kniha osobitá a netradiční. Ukazuje vám životy dvou hlavních postav, kterými jsou zmiňovaní Alice a Mattia. Oba hlavní hrdinové jsou tak trochu zvláštní. Alice mi byla občas až nesympatická, ale zároveň myslím, že autor skvěle vykreslil podstatu poruchy, kterou trpěla. Naopak Mattia by se dal považovat za takový prototyp podivínského literárního hrdiny. Nemá přátele, s ostatními navazuje kontakt jen těžko a vlastně o to ani nestojí. Zato je nadprůměrně inteligentní, se zálibou v matematice a silně fascinován čísly. Celá kniha nám tak nabízí jakéhosi průvodce životy obou hlavních hrdinů, kteří se potkávají a vzájemně odlučují znovu a znovu, v jiný čas a na jiných místech. Některé životní příběhy hlavních hrdinů jsou přerušeny v půlce a my odskakujeme klidně o několik let do jiné části jejich životní cesty. I přes spoustu ponurosti, kterou toto dílo skýtá, se vám dostane tak nějak pod kůži a já upřímně bezprostředně po dočtení nebyla schopná jednoznačně říct, zda se mi líbilo nebo ne. S jistotou mohu říct, že Osamělost prvočísel je kniha se zajímavým kouzlem, které asi stojí za to jednou za čas prožít. Spousta myšlenek je krásných a milých.

Matematici jim říkají prvočíselná dvojčata: jsou to dvojice prvočísel, která stojí vedle sebe, vlastně skoro vedle sebe, protože mezi nimi je vždycky nějaké sudé číslo, které jim brání, aby se skutečně dotýkala. Jsou to čísla jako 11 a 13, jako 17 a 19, jako 41 a 43. Mattia si myslel, že tohle jsou oni dva s Alicí, prvočíselná dvojčata, osamělí a ztracení, vzájemně si blízcí, ale ne dost, aby se skutečně dotkli jeden druhého.
Obrovská melancholie je znatelná na každé straně a vás tlačí na hrudníku jako kámen, ale stejně máte někde v hloubi duše příjemný hřejivý pocit. Protože tohle je opravdu příběh ze života. Se vší jeho nevyzpytatelností, nelogičností a občas nějakou tou nespravedlností. Možná je té melancholie a ponuré nálady moc a možná je jí přesně tolik, kolik jí v určitých fázích života reální lidé mají. Nečekejte snadnou cestu, nečekejte dobré konce. Po přečtení tohoto díla jsem měla vážně zvláštní pocit. Nic nebylo tak, jak by mělo být, ale přesto jsem cítila, že je vlastně všechno správně. Že takhle by to v realitě nejspíš opravdu dopadlo.

Osamělost prvočísel v sobě skrývá nepopiratelné literární kvality. Navzdory tomu, že občas je směr vývoje děje méně znatelný, nikdy neztrácí svou čtivost. Věty plynou přirozeně a snadno a příběh vás unáší dál. Celý příběh je přesvědčivý a postavy jsou napsány opravdu skvěle. Čtenář cítí zoufalost nad jejich rozporuplným chováním a nejraději by každou chvíli zasahoval do děje. Ale právě ony chvíle, kdy jsou vám postavy krajně nesympatické a jejich chování je na facku, jsou nejsilnější a pro čtenáře nejhůře stravitelné. Ta zdánlivá bezvýchodnost, kdy někdo ubližuje sobě samému a stejně je schopen na určité úrovni jakžtakž normálně fungovat. Psychologie postav je v této knize opravdu fascinující, se silným a strohým poselstvím, že jen málokdy si člověk dokáže sám pomoct. Ať již se jedná o problémy s příjmem potravy, sebepoškozování nebo cokoliv jiného.

Když si nyní srovnávám pocity, musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem si tuto knihu přečetla. Zanechala ve mě silné pocity, těžko pojmenovatelné, ale o to intenzivnější. Občas je přesně tohle kniha, kterou si člověk potřebuje přečíst.

80%

3 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Vyhodnocení - Halloweenský knižní hop 2016

20:26 Ivcca 6 Comments

Skoro se zdá, že termíny jsou od toho, aby se nedodržovaly. Minimálně u mě to tak vypadá, protože s nimi občas honosně rozhazuji do všech stran a pak vyhlásím výsledky soutěže s dvoudenním zpožděním. Doufám, že se nezlobíte, polepším se! Samozřejmě z víkendu, během kterého jsem se měla hezky nudit v Praze a mít spoustu času na vyhlašovaní, se vyklubal víkend "mimo dosah internetu", tak je to prostě vždycky.

Letos jste měli na výběr z dvou knih a nakonec soutěžilo 68 lidí, bohužel vyhrát může jen jeden. Na koho se nakonec usmálo štěstí?

V letošním HALLOWEENSKÉM KNIŽNÍM HOPU VYHRÁVÁ:
Amberk

Jako výhru si vybrala knihu Čistý, doufám tedy, že kniha bude bavit a moc gratuluji!

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Všemi dary obdarovaná - M. R. Carey | recenze

17:49 Ivcca 10 Comments


Desetiletá Melanie žije spolu s dalšími dětmi na vojenské základně, kde se pod přísným dohledem vzdělává. Nadprůměrně inteligentní dívka miluje staré řecké báje a její spřízněnou duší je učitelka, slečna Justineauová. Zato seržanta Parkse, který děti hlídá jako dráb, Melanie nesnáší. Stejně jako doktorku Caldwellovou. Ale bez nich to nejspíš nejde, když je základna obklopená zpustošenou krajinou, v níž stejně jako ve zbytku země vládnou hladovci — kanibalská monstra, která při honu za lidským masem nic nezastaví. Když je základna napadena, podaří se Melanii, slečně Justineauové, seržantu Parksovi, doktorce Caldwellové a vojínu Gallagherovi utéct. Společně se vydávají na cestu do Majáku, posledního místa v Británii, které se podařilo od nákazy uchránit. Jenže budou Melanii v Majáku chtít, když ji v blízkosti lidí popadá zoufalý hlad, jaký ještě nezažila?

Představte si, že jste malá desetiletá holčička a pomalu přicházíte na kloub tajemství tak velkému a strašnému, že změní celý váš život. Melanie rozhodně nemá tak pěkný život, jako postavy z příběhů a pohádek, které slýchává ve škole. Ale i tak je celkem spokojená. Má spoustu kamarádů v okolních celách a pak paní učitelku Justineauovou, kterou zbožně obdivuje. Každý den je stejný jako předchozí - pobyt v cele, výuka, návrat na celu. Jenže jednou se stane něco, díky čemu zjistí, že nic z toho, co si o světě a o sobě samé myslela, není pravda.

A pak jako Pandora, otevřít velkou skříňku světa a nebát se, nestarat se, jestli to, co je uvnitř, je dobré, nebo zlé. Protože je to obojí. Všechno je vždycky obojí. Ale musíte tu skříňku nejdřív otevřít, abyste to zjistili.
Ráda se od knih nechávám překvapit a tento postapokalyptický thriller jsem si vybrala, aniž bych tušila, co přesně mě na jeho stránkách čeká. A to, co přišlo, mi skoro vyrazilo dech. Pár postapokalyptických příběhů už jsem přečetla a nebudeme si nic nalhávat, málokdy nás v tomto žánru něco opravdu překvapí. I když mě oživlé mrtvolky vážně baví, je s obdivem, že s nimi mám zatím zkušenost jen ze seriálů a filmů. Tím samozřejmě nechci říct, že bych nějakého polorozpadlého kamaráda ráda potkala v realitě - na stránkách knihy to bude dostačující. Takže když mi během čtení došlo, že těch zombíků na stránkách Všemi dary obdarované potkám víc než dost, začínala jsem se opravdu těšit.

Příběh prožíváte společně s pěti hlavními postavami. Paní učitelka Justineauová, která si na jednu stranu zachovala spoustu lidskosti a ideálů, ale na stranu druhou občas svými extrémně stupidními nápady dostává do nebezpečí všechny ve svém okolí. Pak je tu seržant Parks, který mě ze všech postav bavil nejvíc. Pod maskou bezcitného vojáka se ve skutečnosti skrývá svědomitý a zásadový muž, který se nenechá ovládat city nebo rozmary a kterého byste v případě podobné apokalypsy hrdě následovali naprosto kamkoliv. A pak je tu doktorka Caldwellová, hnaná čirým zápalem pro svou práci a potřebou zjistit, co je zač ten zákeřný virus, který sužuje planetu. Pro zjištění je schopna obětovat naprosto cokoliv. Dále je tu samozřejmě Melanie a pětici uzavírá mladý a nepříliš zkušený vojín Gallagher.

Po lehkém zahřívacím začátku přichází zvrat a celý zbytek příběhu je tak svižný, že můžete zapomenout na nějaká hluchá místa. Autor se se čtenáři nemazlí a pokud se vám zdál podrobný popis vyjímání mozku z hlavy v úvodních pasážích knihy nechutný, byla to v porovnání s tím, co přijde, jen procházka růžovým sadem. Ano, některé věci na mě byly prostě moc. I když byste od zombie thrilleru čekali potoky krve a tlejícího masa, spočívá paradoxně ona nechutnost v mnohem prostějších věcech. Slabší povahy proto možná sem tam přeskočí nějaký odstavec, dokud se děj zase nevrátí do relativně normálních kolejí. To celé však zároveň dodává děsivé atmosféře na autentičnosti.

Všemi dary obdarovaná není jen povrchním zombie trhákem, co této knize skutečně dodává sílu jsou všechny drobnosti a detaily na pozadí. Malé lži hlavních hrdinů, které vyústí v tragédie s obrovskými následky. Rozporuplnost tiché tolerance zločinů páchaných na jednotlivcích omlouvaných dobrem pro společnost. Polarita názorů a hodnot jednotlivých postav zajímavě zrcadlící obraz společnosti. A takto bych mohla pokračovat ještě dlouho. Knihu dočtete a až teprve tehdy si začnete uvědomovat všechny tyto malé detaily, jimiž jste okouzleni, ale zároveň zaskočeni a nemůžete se smířit s tím, že je příběh už u konce a že vás nečeká další kapitola. A přesně takové knihy mám ráda, knihy akční, s příběhem, který má ten správný spád, ale zároveň s dostatečnou hloubkou a realistickými hlavními postavami. Ve výsledku je pro mě tato kniha velkým překvapením a její čtení je neskutečným zážitkem. Autor se také bravurně popral s koncem, který je už pouhou brilantní tečkou za už tak zdařilým příběhem.
90%

10 komentářů:

Děkuji za každý komentář!