Grafitové děvče - Miroslava Varáčková | recenze

20:06 Ivcca 4 Comments


Táně je sedmnáct let, ale její život rozhodně není naplněn starostmi a radostmi typickými pro tento věk. Takovými, které prožívá většina jejích spolužaček. Táni matka je totiž alkoholička a v alkoholu utopí každou korunu hned, jak ji získá. Peníze na život si tedy mladé děvče musí obstarat jinak, krádežemi se svým nejlepším kamarádem. Ten jediný ji v jinak mizerném životě drží nad vodou. Bez něj by byla úplně sama. Jednoho dne však narazí na zajímavého muže, který jí nabízí práci. Vidina peněz je pro Táňu lákavá a netuší, že se jí právě otevírají dveře nevídaných možností. Existují však na tomto světě šťastné konce?

Slovenská spisovatelka Miroslava Varáčková vydala již několik knih a najisto se dostala do podvědomí mnoha slovenských i českých čtenářů. Nyní jí vychází nová kniha nesoucí podmanivý název Grafitové děvče. Sama autorka je velice sympatická a milá, jak jsem se mohla přesvědčit na v pořadí již druhém křtu její knihy, kterého jsem se zúčastnila.

Grafitové děvče je velmi útlou knížečkou v překrásném hábitu. To, co však najdete uvnitř, je ještě krásnější. Kniha je totiž napůl grafickým románem, což je věc, se kterou se upřímně setkávám poprvé, ale která skvěle funguje a mne nesmírně bavila. Vezměme to ale popořádku. Příběh není nijak náročný a většina událostí je celkem snadno předvídatelná - zkrátka fanouška young adult literatury nečeká asi nic nového. Místy je příběh velmi naivní, někdy naopak jako vystřižený ze života se vší jeho nevyzpytatelností a ironií. Bylo mi velice sympatické, že se autorka nebojí ani vážnějších témat a Tánin strastiplný život si asi jen málokdo dovede představit.

Hlavní hrdinka Táňa je uvěřitelná a její chování odpovídá situacím, do kterých ji autorka staví. Co mi však vadilo a značně znepříjemňovalo čtení, bylo Tánino vyjadřování. Nemám ráda, když dívky mluví vulgárně. Spolu s krádežemi, které podnikala se svým nejlepším přítelem, si pak rázem připadáte jak uprostřed nějakého "sídliskového sna". Přišlo mi to zbytečně přehnané a v mnoha situacích strojené, jak kdyby se autorka vší silou snažila přiblížit nějaké své představě o tom, jak se spolu baví děti na ulici. Bohužel čtenář, který se nepohybuje v daném prostředí, se do toho nedokáže vžít a může to působit spíše rušivě.

Kromě výše zmíněného mě ale kniha celkem mile překvapila. Byla jsem nadšená z propojení s komiksem, navíc všechny kresby byly krásné a skvěle se do příběhu hodily. Doufám, že se tím inspiruje více autorů, protože to považuji za naprosto brilantní nápad. Imponovalo mi, že autorka do vyprávění zahrnula i překvapivě hluboké myšlenky. Na příkladu Táni a Břitvy velice výstižně reflektuje, že ani bohatství ani chudoba nejsou výhrou a že štěstí vlastně s majetkem vůbec nesouvisí.

Velice se mi líbil i konec, který autorka zvolila. Do příběhu krásně seděl a přišlo mi, že takhle je to prostě správně. Grafitové děvče vám určitě mohu doporučit k přečtení. I když vás zde nejspíš nic nepřekvapí, zklamaní rozhodně také nebudete. Přečteno máte za jedno až dvě odpoledne a k tomu si užijete překrásné ilustrace.

70%

Za recenzní výtisk velice děkuji nakladatelství Slovart.
Knihu můžete zakoupit ZDE.

4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Návrat z temnoty - Liz Coley | recenze

19:53 Ivcca 8 Comments


Kdybyste mohli jednoduše vymazat svoje nejhorší vzpomínky, udělali byste to? Zůstali byste tím stejným člověkem? Co byste získali? Co byste ztratili?

S prvními paprsky slunce se brzy ráno na dětském táboře uprostřed lesů probouzí třináctiletá Angie. Jen rychle opustit pohodlí stanu a odskočit si, skrytá před zraky ostatních hustým lesním porostem. Jenže není skrytá před všemi, někdo ji přece jen vidí. Od zmizení Angie uplynuly tři roky a vyšetřování nepřineslo žádné výsledky. Po dívce jako by se slehla zem. Pak se však jednoho dne z ničeho nic objeví ve dveřích svého domu. Špinavá, zraněná, ale hlavně bez jediné vzpomínky na to, co se během posledních tří let dělo.

Lidská mysl je fascinující, nepochopitelně složitá a skrývající spoustu tajemství, kterým možná nikdy nepřijdeme na kloub. Proto obdivuji odvahu každého spisovatele, který se pokusí alespoň část jejích tajemství zmapovat a převést do knižní podoby. Liz Coley si pro svůj příběh vybrala jednu z nejméně probádaných poruch osobnosti. Angie, hrdinka Návratu z temnoty, trpí disociační poruchou identity. V jejím mozku se vytvořilo několik alternativních osobností, které se vyvinuly tak, aby Angie dokázala zvládnout trauma z únosu. Kniha však není jen o psychice člověka, je hlavně příběhem o strastech, které musí mnoho dětí přetrpět. O lidech, kteří nemusí být na první pohled tací, jací se zdají. A o síle člověka bojovat se vším, co mu život postaví do cesty.

Příběh začíná záhadným návratem Angie domů. Na nic si nepamatuje, ale na jejím těle jsou zvláštní stopy, které prozrazují, že poslední tři roky jejího života rozhodně nebyly žádnou procházkou růžovým sadem. Záhadné rýhy na rukou a nohou spolu se spoustou jizev značí, že byla Angie nejspíš obětí dlouhodobého zneužívání. Nyní si však musí poskládat jednotlivé dílky složité skládačky dohromady a pokusit se vzpomenout si, co se s ní dělo. Byť téma knihy není příjemné a mně bylo při čtení občas vážně mizerně, autorka ho zpracovala s citem, nevyžívala se v děsivých detailech a útrpných zážitcích hlavní hrdinky. Kniha se tak stává dle mého názoru vhodnou například i pro "teenagery".

Samotný příběh je neuvěřitelně čtivý, já měla celou knihu přečtenou během pouhých dvou dnů. Postava Angie je velice zajímavá. Dospívající dívka připravená o svou dětskou nevinnost, což bylo nejspíš jedním z důvodů jejího předčasného dospění. Ke konci knihy se nesetkáváte s vyděšenou šestnáctiletou dívkou, ale máte pocit, že před vámi stojí dospělá rozumná žena. Nebýt Angiiného středoškolského života, kterým je příběh prokládán, člověk by skoro zapomněl, že je teprve dítě. Celkově si myslím, že autorka všechny psychické pochody Angie i jejího okolí skvěle vystihla. Dočkáte se i témat jako je šikana nebo mediální hyenismus. Je těžké obsáhnout tolik nepříjemných a těžkých témat a stále udržet knihu čitelnou nejen pro citově velice odolné jedince. Autorce se to však dle mého povedlo a všechny aspekty dávkovala postupně a přiměřeně.

Nevýhodu spatřuji ve velmi snadné předvídatelnosti děje. Avšak nutno říci, že toto není kniha, u které by odhalení zápletky kazilo čtenářský zážitek, takže mi to ve výsledku ani nevadilo. Spíš než o krimi thriller se jedná o psychologickou sondu do nejhlubších temnot lidské mysli. Tato sonda je stejnou měrou děsivá jako zajímavá. A přesně takové je i samotné čtení této knihy.

Návrat z temnoty vám rozhodně mohu doporučit. I když se nejedná o oddychové čtení, nebudete litovat, že jste se do této knihy pustili. Ano, občas je to náročné a cítíte silný smutek nad utrpením mladé dívky, které jako by nemělo hranice. S ještě palčivější bolestí si však čtenář uvědomuje, že podobné příběhy se odehrávají po celém světě, každý den. Možná právě teď, když čtete tyto řádky.

80%


8 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Halloweenský knižní hop 2017 - VYHLÁŠENÍ

14:40 Ivcca 2 Comments


Drazí čtenáři,

děkuji vám za celkem hojnou účast v letošním halloweenském knižním hopu. I když v Čechách není úplně tradicí slavit Halloween jako takový, já mám tohle období ráda a vymýšlení masek a různé tématické věci kolem toho, to mě prostě nikdy nepřestane bavit. A jednou z těch tradic je i tato soutěž :)

A teď rovnou k tomu, co vás jistě zajímá nejvíce - kdo vyhrál?

Ze všech přijatých odpovědí (plus bonusových vstupů) jsem losovala jen jednoho jediného výherce a štěstí se usmálo na "Spisy jedné knihomolky"!

Moc gratuluji a užij si výhru :)
A vy ostatní nezoufejte, soutěží bude ještě spousta!

I.

2 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Píseň zimy - S. Jae Jones

15:14 Ivcca 14 Comments


"Převyprávění tajemné pohádky o Králi duchů, podzemní říši a velké lásce."

Dávej si pozor na skřety a zboží, které prodávají. Liesl celé své dětství poslouchala krásné a tajemné příběhy o Králi skřetů – o nezbedném panovníkovi, který vládne podzemí, o Králi duchů, který ji inspiroval ke skládání hudby. Poté ale Liesl vyrostla a musela své sny o králi a skládání hudby nechat stranou a věnovat se praktičtějším věcem. Avšak když zmizí její sestra Käthe, jen Liesl ví, že ji odnesli skřeti, a vydává se do podzemní říše, aby ji zachránila a přivedla zpět. Král podzemí jí sestru vydá pouze pod jistou podmínkou – Liesl se pro ni musí obětovat. Bez smrti se nemůže svět znovu zrodit, zimu nevystřídá jaro, a tak Liesl nabídne králi svou ruku. V podzemní říši Liesl pomalu ztrácí sílu a jako králova nevěsta umírá. Čeká ji velké rozhodnutí: Obětuje svou lásku, anebo nastane konec světa?

Jakou jinou knihu zvolit ke čtení v období přicházející zimy, než právě Píseň zimy, která vás již svou zasněženou obálkou láká zalézt do tepla deky spolu s horkým čajem? Z anotace zjišťujete, že vás na necelých čtyř stech stranách čeká pohádkový příběh o takzvaném Králi duchů. Hned z počátku jsem byla okouzlená krásným provedením knihy a grafickou úpravou kapitol. I když mám radši knihy s přebalem, musím uznat, že Píseň zimy se po grafické stránce celkem povedla.

Uvnitř pak čtenáře čeká magický příběh, kde je již od prvních stran znát autorčina snaha o navození co nejsilnější pohádkové atmosféry. Příběh se odehrává v jakémsi světě podobném tomu našemu, o kterém se toho jinak příliš nedozvídáme. Hlavní hrdinka Liesl žije se svou rodinou v malé vesničce a již odmala slýchá od své babičky strašidelné příběhy o zlomyslných skřetech a děsivém Králi duchů. Rozvíjením pozadí příběhu se autorka příliš nezabývá, takže sice víte, že jsou zde nějací skřeti, kteří žijí zahnaní do podsvětí, ale proč tomu tak je a co vše se v minulosti odehrálo, to vám je odhaleno jen velmi zlehka.

"Vy smrtelníci jste všichni tak netrpěliví. To je asi tím, jak máte pořád kolem krku ruku smrti."
Vyjadřování postav je spisovné a uhlazené, nejspíš s cílem působit zastarale a vznešeně. Což u knih moc ráda nemám a řekla bych, že ve výsledku to akorát lehce znepříjemňuje čtení. Líbila se mi však příjemná vánoční atmosféra, která dokresluje už tak pohádkový příběh plný všudypřítomné bělostné zimy, skřetů a jiných magických stvoření. Celá kniha je protknuta také hudbou. Postavy hrají na klavír, housle i zpívají a je úžasné ztotožnit se s autorčiným popisem této vášně. Každý, kdo hraje na nějaký nástroj toto netradiční zpestření ocení.

Navzdory zajímavému začátku zde však bylo mnoho věcí, které se u mne neshledaly s pochopením. Vadilo mi neustálé náhodné používání německých oslovení, jejichž význam v ději jsem naprosto nepochopila. Prostě jen tak náhodně do děje mrsknu německé slovíčko a je to. Hlavní hrdinka byla ze začátku spíše nevýrazná, zhruba v půlce knihy se z ní však stává hysterická "drama queen". A nejspíš také trpí krátkou pamětí, soudě dle toho, že na jedné straně nad Králem duchů vzdychá a prahne po něm a jakmile otočíte na stranu druhou, rozmlátí mu znenadání půlku obýváku.

Tím se dostávám k další skutečnosti, která mi poměrně vadila, a sice, že kniha byla plná rozporů. Liesl je tak nějak průběžně naplněná vztekem na Krále duchů. Pochopitelně, když jí naboural rodinu a ukradl sestru. Ale najednou o pár stran dál po něm touží a nemastný neslaný grázlík jí rozechvívá kolena. Na jednu stranu se autorka snaží vytvořit pohádkový příběh, který celou dobu působí zacílený spíše na mladší čtenáře, ale najednou jako blesk z čistého nebe se dočkáte lehce erotických scén, u kterých se autorka rozhodně nebojí popisu každého detailu. Takové scény pak absolutně nezapadají do konceptu celé knihy a něco, co mohlo být originální pohádkou, se stává obyčejnou, klišé přeplněnou young adultovkou, z jejíž rozpačitosti a nerozhodnosti jste ve výsledku jen otrávení.

Nakonec jsem z knihy silně rozčarovaná. Děj byl zmatený a navzdory obrovské délce se tam nic moc nedělo. Kdyby autorka děj razantně zkrátila, rozhodla se, jaký žánr chce vlastně psát a vyloučila nějaké nelogičnosti, mohla by z toho možná být zajímavá vánoční povídka. Takhle se ale dočkáte jen dlouhého pomalu plynoucího děje, bez špetky napětí nebo zvratů.

50%

14 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Halloweenský knižní hop 2017

9:32 Ivcca 6 Comments


Drazí čtenáři!

Už se stalo tradicí, že každý rok na konci října přichází čas na Halloweenský knižní hop. Soutěž opět pořádá Vendea, za což jí patří díky, protože tenhle knižní hop mám moc ráda. Princip je jednoduchý, zúčastníte se vyplněním soutěžního dotazníku níže a po vyplnění můžete pomocí odkazů dole navštívit ostatní blogy, které se hopu účastní. Máte tak šanci vyhrát hned několikrát :)

Pravidla:
- soutěž trvá do 11.11.2017
- zúčastnit se může kdokoliv s českou doručovací adresou
- duplicitní odpovědi a dotazníky nesplňující povinné otázky budou smazány
- bonusová otázka znamená vstup navíc, tudíž vyšší šanci na výhru
- losování proběhne pomocí random.org
- výherci pošlu informační e-mail, ozvat se musí do 48 hodin, jinak losuji jiného výherce

O co soutěžíme? O knihu Smrtná zima!



Hodně štěstí a nezapomeňte se se zúčastnit i u ostatních! :)



6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Blogtour 2017 - SHRNUTÍ

16:59 Ivcca 1 Comments


Drazí čtenáři!

Je neskutečné, jak ten čas letí, ale letošní Blogtour je za námi :) Všichni zúčastnění byli děsně šikovní a vy jste díky nim měli možnost dozvědět se zajímavé novinky o svých oblíbených spisovatelích.

Já se letos bohužel nezúčastnila. Plány mi zhatila cesta do zahraničí, která Blogtour trochu zastínila a já nestihla vymyslet ani otázku, natožpak obepsat autory. Moc mě to mrzí a samozřejmě se i tak trochu stydím. A tak jsem se rozhodla sestavil alespoň malé (vlastně docela velké) shrnutí, ve kterém se můžete ujistit, že vám žádný díl Blogtour neunikl! Kliknutím na jméno autora otázky se dostanete rovnou do daného článku :)

Letos byly otázky opravdu zajímavé a autoři vedle odpovědi na zmiňované otázky v mnoha případech poslali i spoustu krásných dárečků, o které se následně soutěžilo. Pokud jste tedy váhali a nezúčastnili se, příští ročník svoji šanci určitě nepromrhejte! :)

Obrovské poděkování patří samozřejmě Ellen a Melindě, bez kterých by další pokračování tohoto projektu nevzniklo  

___________________________________________________________________
"Co je vaší největší guilty pleasure?"

Odpověděli:

- Alwyn Hamilton (Poušť v plamenech)
- Amanda Stevens (Okřídlená duše, Království, Prorok)
- Elle Kennedy (Návrh, Papírová princezna)
- Lauren Oliver (Chvíle před koncem, Delirium, Panika, Replika, Zmizelé dívky)
- Liz Coley (Návrat z temnoty)
- Stacey Kade (Mezi nebem a zemí)
- Stephanie Garber (Caraval)
- Tammara Webber (Easy?)
- Wendy Higgins (Svůdné zlo, Svůdné nebezpečí, Svůdné zúčtování)
- Huntley Fitzpatrick (Můj život u sousedů, Čemu jsem věřila, Kluk mého srdce)
- J. R. Johansson (Nespavost)
___________________________________________________________________
"Na jakou otázku byste chtěli odpovědět, ale nikdo se vás na ni nezeptá?"

Odpověděli:

- Adriana Trigiani (Obuvníkova žena)
- Peternelle van Arsdale (Bestie je zvíře)
- Laurelin Paige (Závislá na tobě)
- Evelyn Skye (The Crown´s Game)
- Amy Ewing (The Jewel)
- Sara Raasch (Sníh nebo popel)
- Wendy Higgins (Svůdné zlo, Svůdné nebezpečí, Svůdné zúčtování)

___________________________________________________________________
"Která kniha ve vás probudila lásku k literatuře?"

Odpověděli:

- Mindy McGinnis (The Female of the Species, Given to the Sea)
- Chris Grabenstein (Great Library Race)
- Blake Crouch (Temná hmota)
- Anthony Ryan (Píseň krve, Pán věže, Královna ohně)
- Eileen Cook (Se záští)
- Kendare Blake (Antibohyně, Anna krví oděná)
- Yanghze Choo (The Ghost Bride)
- Paul Tremblay (Hlava plná přízraků)
- Maria V. Snyder (Poison study)
- Evelyn Skye (The Crown´s Game)
- Cinda Chima Williams (Flamecaster)
- John Corey Whaley (Highly Illogical Behavior)
- Veronica Rossi (Pod nekonečnou oblohou)
- William Ritter (Jackaby)
- Francisco Stork (Marcelo in the Real World)
- Sarah Raasch (Sníh nebo popel)
- Susan Dennard (Truthwitch)
- Peter V. Brett (Tetovaný)

___________________________________________________________________
"Máte oblíbený knižní citát?"

Odpověděli:

Peternelle van Arsdale (Netvor je zvíře,...)
- Sylvain Reynard (Gabrielovo Inferno,...)
- Wendy Higgins (Svůdné zlo)
- Joss Stirling (Najít Sky)
- Mia Sheridan (Leo, Mia, Kylandovo vykoupení,..)
- Tammara Webber (Easy?,...)
- Monika Wurm (Slzy prodaných děvčat, Rockové tango,...)
- Elle Kennedy (Off-Campus)
- Kristan Higgins (Ženíchův svědek, Manželství z rozumu)
- Darren Shan (Darenna Shana)
- Tricia Levenseller (Daughter of the Pirate King)
- Mindy McGinnis (Not a Drop to Drink, The Female of the Species,...)
- Genevieve Cogman (Neviditelná knihovna)
- Jeff Garvin ( Symptoms of Being Human, Todos,...)
- David Ebershoff (Dánská dívka)
- Anthony Ryan (Píseň krve)
- Alison Bliss (Na velikosti záleží)
- Lori Nelson Spielman (Sweet Forgiveness)
- Lois Lowry (Darca)
- Alice Oseman ( Solitaire)
- Liz Coley (Návrat z temnoty)
- Anne Blankman (Vězeň noci a mlhy)
- Robin Roe ( A List of Cages)
- Marie V. Snyder (Poison Study)
- Catherine Fisher (Incarceron)
- Evelyn Skye (The Crown's Game)
- Jenna Evans Welch (Láska & Gelato)
- Katherine McGee (The Thousandth Floor)
- Romina Russell (ZODAC)

___________________________________________________________________
"Kdybyste mohli povědět něco vašemu mladšímu já, které začínalo s psaním, co by to bylo?"

Odpověděli:

- Leigh Bardugo (Šest vran)
- Jessica Edwards (Chasing the Omega)
- Keri Arthur (Fireborn)
- Brenda Rothert (Bound, Come Closer)
- Jen Frederick (Last Breath)
- Erin Watt (Papírová princezna)
- Karen M. McManus (Jeden z nás lže)
- Elle Kennedy (The Deal)
- Siri Pettersen (Ódinovo dítě)
- Maria V. Snyder (Poison Study)
___________________________________________________________________
"Sbíráte zahraniční kopie svých knih?"

Odpověděli:

- Liz Coley (Návrat z temnoty)
- Andy Weir (Marťan)
___________________________________________________________________
"Kdyby se z vás teď stala literární postava se všemi vašimi vlastnostmi, do jakého příběhu byste vstoupil/a? Udělal/a byste v něm nějakou změnu? Případně jakou a proč?

Odpověděli:

- Andy Weir (Marťan)
- Jodi Picoult (Vypravěčka, Je to i můj život)
- Petra Soukupová (Pod sněhem, Zmizet)
___________________________________________________________________
"Kterou z vašich postav, které jste vytvořili, byste chtěli mít za svého nejlepšího přítele?"

Odpověděli:

- Andy Weir (Marťan)
- Cheryl Klam (Elusion)
- Michal Hvorecký (Trol)
- Sarah Prineas (Konyvran)
- Zuzka Šulajová (Džínsový denník)
- Peternelle van Arsdale (Netvor je zvíře)
- Wendy Higgins (Svůdné zlo)
- Darren Shan (Lord Zarmut)
- Martina Solčanská (Aprílové dievča)
- Thomas E. Sniegoski (A Kiss before the Apocalypse)
- Cynthia Hand (Nadpozemská)
- Francisco X. Stork (Marcelo objevuje skutečný svět)
- Francesca Haig (Ohnivá kázeň)
- Garth Nix (Gabriel)
- Mark Pryor (Knihkupec)
- Alice Oseman (Solitaire)
- Cathy Hopkins (Všeho moc škodí)
- Alex Scarrow (Jezdci časem)
- Kendare Blake (Antibohyně)
- Christopher Paolini (Odkaz dračích jezdců)
- Miroslava Varáčková (Hlavně to nikomu neříkej)
- Lauren James (První konec)
- David Ebershoff (Dánská dívka)
- Allen Zadoff (Chlapec nikto)
- Jenn Bennett (Alex, approximately)
- Krystal Sutherland (Láska v prachu hvězd)
- Lois Lowry (Dárce)
- Jenna Welch (Láska & Gelato)
- Maggie Hall (The Conspiracy of Us)
- Mindy McGinnis (Not a Drop to Drink)
- Alessandra Torre (Dívka z 6E)
- C.D. Payne (Mládí v hajzlu)
- Samantha Shannon (Kostičas)
- Tammara Webber (Easy?)
- Amanda Foody (Daughter of the Burning City)
- Emily Murphy (The Disappeaarances)
- Joelle Charbonneau (Univerzita výjimečných)
- Kelly Rimmer (Až budu bez tebe)
- Jodi Picout (Vypravěčka)
- A.S. King (The Dust of 100 Dogs)
- Evelyn Skye (The Crown´s Game)
- Lori N. Spielman (Seznam tajných přání)
- Sofi Oksanen (When the Doves Disappeared)
- Jamie McGuire (Krásná katastrofa)
___________________________________________________________________
"Jaké bylo vaše vysněné povolání, když jste byli dítě?"

Odpověděli:

- David Michie (Dalajlamova kočka)
- Joss Stirling (Najít Sky)
- Andy Weir (Marťan)
- Alice Oseman (Solitaire)
- Michaela Burdová (Volání sirény)
___________________________________________________________________
"Na jakou netradiční letní dovolenou by mohli jet vaše postavy?"

Odpověděli:

- Siri Pettersen (Ódinovo dítě)
- Anthony Ryan (Píseň krve)
- William Ritter (Jackaby)
- Christopher Paolini (Odkaz dračích jezdců)
- Petra Stehlíková (Naslouchač)
- Katherine Arden (The Bear and the Nightingale)
- Maggie Hall (The Conspiracy of Us)
- Catherine Doyle (Krev za krev)
- Elle Kennedy (Návrh, Omyl)
___________________________________________________________________
"Pokud byste si s sebou na opuštěný ostrov mohli vzít jen tři věci - oblíbenou osobu, jednu knihu a jednu oblíbenou věc - co by to bylo a proč?"

Odpověděli:

- Nina Bocci (Roman Crazy)
- Wendy Higgins (Svůdné zlo)
- Kata Čuić (Furst and Goal)
- Layne Harper (Infinity)
- Cambria Hebert (Nerd)
- Dan Wells (Já, monstrum)
- Peternelle van Arsdale (Bestie je zvíře)
- Caragh M. O'Brien (Mistr doteků)
- Lauren Layne (Blurred Lines)
- Lauren Oliver (Panika, Delirium)
- Cindi Madsen (Crazy Pucking Love)
- Tammara Weber (Easy?)
- Jennifer Estep (Bitter Bite)
- Penelope Douglas (Nádech)
- Elle Kennedy (Omyl)
- Maggie Hall (The Conspiracy of Us)
___________________________________________________________________
"Posloucháte při psaní hudbu? Necháváte se jí inspirovat?"

Odpověděli:

- Darren Shan (Lord Zarmut)
- Jamie McGuire (Krásná katastrofa)
- Christopher Paolini (Odkaz dračích jezdců)
- Andy Weir (Marťan)
- Romina Russell (Zodiac)
- Charlaine Harris (Pravá krev)
- Anthony Ryan (Píseň krve)
- Kendare Blake (Anna krví oděná, Antibohyně)
- Sofi Oksanen (Baby Jane, Očista)
- A. S. King (Ask the passengers, Reality boy)
- Katharine McGee (Tisící patro)
- Mindy McGinis (The Female of the species, Given to the sea)
- Mia Sheridan (Stingerův pád)
- Leigh Bardugo (Griša, Šest vran)
- Jay Kristoff (Illuminae)
- Alessandra Torre (Hříšný Hollywood)
- Siri Pettersen (Havraní kruhy)
- Wendy Higgins (Svůdné zlo,...)
- Carole Barrowman (Hollow earth)
- Liz Coley (Návrat z temnoty)
- Peternelle van Arsdale (Netvor je zvíře)
- Jodi Picoult (Vypravěčka)
- Sylvain Neuvel (Spící obři)
- Maia V. Snyder (Poison study)
- Evelyn Skye (The Crown´s game)
- Pasi Ilmari Jääskeläinen (Literární spolek Laury Sněžné, Magický průvodce městem pod pahorkem)
- Lori Nelson Spielman (Sladké odpuštění)
- Genevieve Cogman (Neviditelná knihovna)
- C. D. Payne (Mládí v hajzlu)
- Jeff Garvin (Symptoms of being human)
- Veronica Rossi (Pod nekonečnou oblohou)
- Stephaie Oakes (Posvátné lži Minnow Blyové)
- Cornelia Funke (Atramentové srdce)
- Robin Roe (List of cages)
- Isaac Marion (Chutná tě la)
- Catherine Fisher (Inkarceron)
- Anne Blankman (Vězeň noci a mlhy)
- William Ritter (Jackaby)
- David Ebershoff (Dánská dívka)
- Jennifer Probst (Manželství s milionářem)
- Tammara Webber (Easy?)
- Lauren James (První konec)
- Kathleen Glasgow (Dívka na kusy)
- Krystal Sutherland (Srdci neporučíš)
- Sara Raasch (Sníh nebo popel)
- Alice Oseman (Solitaire)
- Lois Lowry (Darca)
- Colleen Houck (Tigrova kletba)
- Moira Fowley-Doley (Smolná sezóna)
- Darynda Jones (První hrob napravo)
- Susan Dennard (Truthwitch)
- Melissa Keil (Kráska a geek)
- Jenna Evans Welch (Láska a gelato)
- Gabriella Poole (Temná akademie)
- Maggie Hall (The Conspiracy of us)
- Jennifer E. Smith (Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled)
- Joelle Charbonneau (Univerzita výjimečných)

1 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Sníh nebo popel - Sara Raasch | recenze

12:27 Ivcca 4 Comments



Už je to šestnáct let, co Jaro dobylo Zimní království. Po moci toužící panovník Jara se nezastaví před ničím, aby si podmanil další kousek světa. Ze Zimy zbylo pouze osm uprchlíků a osud celého království leží v jejich rukou. Skrývají se ve svém táboře uprostřed liduprázdných plání a plánují, jak znovu získat svobodu pro svůj lid. Jednou z uprchlíků je i Meira. Mladá dívka, která bojuje za svět, který vlastně nikdy ani nespatřila. Oběť, kterou musí všichni přinést, je však mnohem větší, než mohl kdokoliv na začátku tušit.

Začátek knihy vás okamžitě vtáhne do děje, již od prvních stran vás totiž čeká spousta akce. Čtenář se ocitá ve světě, kde existují království s permanentní zimou, jarem, létem nebo podzimem a pak ta, kde se roční období střídají tak, jak to známe i my. Ne, že by tu tento nápad už jednou nebyl, ale v podání S. Raasch je vše nové a originální. Musím říct, že celý svět se mi opravdu zamlouval. Pro lepší orientaci je na prvních stranách hezká mapa, kterou jsem opravdu ocenila, protože do děje jste vrženi poměrně rychle. Rychle si zvyknete i na autorčin humor, který promítá hlavně do hrdinky Meiry, jejíž úsečnost a věčné poznámky z ní dělají sympatickou a tak akorát drzou postavu.

V půlce knihy tempo příběhu trochu zpomalí a od akce se přesouváme spíše k politickým machinacím a vyjednávání. U toho nechybí samozřejmě ani láska a bohužel milostný trojúhelník, ve kterém autorka často sklouzává k pasážím zaplněným pouze tím, jak si dva kohouti poměřují peří. Naštěstí jde o záležitost jen chvilkovou, děj se opět znovu rozjíždí a čtenáři nabízí přijatelnou zábavu. Navzdory pár klišé, které v knize najdete, se autorce podařilo osvěžit děj mnoha zajímavými detaily. Například originální bojový nástroj hlavní hrdinky (že by inspirace u Xeny?).

Vadilo mi, že některé postavy byly tak trochu černobílé. Je lákavé udělat z jednoho hrůzostrašného záporáka a z druhého chrabrého rytíře na bílém koni, ale takové řešení mi přijde nereálné, moc jednoduché a přímočaré. Když už jsem u té reálnosti, v příběhu najdete hned několik pasáží lehce přitažených za vlasy, kdy má hlavní hrdinka opravdu více štěstí než rozumu.

Bohužel je děj místy snadno předvídatelný a není tak náročné uhodnout určité části zápletky. Nicméně jsem tím nebyla úplně zklamaná, protože i tak se autorce podařilo připravit nějaké to překvapení, které jsem nečekala. Ve výsledku jsou mé pocity z knihy vesměs smíšené. Dostala jsem celkem dobrý a zajímavý příběh, ale čekala jsem něco víc. Přečtení této knihy litovat nebudete, ale zároveň se rozhodně nezařadí na seznam nejlepších knih, které jste kdy četli. Konec knihy je otevřený, takže půda pro další díl je připravena. Otázkou je, zda vás první díl dostatečně naláká k jeho přečtení.

Na závěr musím pochválit překrásnou obálku a celkově moc pěkné provedení knihy. Spolu s dalšími díly série se bude v knihovně jistě krásně vyjímat.

65%
..............................................................

Sníh nebo popel jsem dostala od nejlaskavějšího týmu z Megaknihy.cz! Pokud vás kniha zaujala, pořiďte si vlastní kousek ZDE.

A pokud vás nezaujala, udělejte si radost nějakou jinou z tisíců možností na knižním eshopu Megaknihy.cz :) Dárkem ke každé objednávce je nejrozkošnější záložka!

4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Ledová krev - Elly Blake | recenze

22:10 Ivcca 4 Comments


Ruby se narodila do světa, kde mezi sebou bojuje oheň a led. Jsou totiž lidé, kteří tyto nebezpečné živly dokáží ovládat a Ruby je jednou z nich. Jejím darem je ovládat oheň. Ať již jde o zapálení malého ohýnku nebo salvy smrtícího ohně, avšak kvůli nedostatku tréninku si s ním většinou spíše neví rady. Je totiž nucena svůj dar skrývat, protože žije v království, kde pevnou rukou vládne ledový lid, v čele s králem, o kterém se povídá, že ho jeho moc dohnala k šílenství. A mít v sobě dar ohně je smrtelným nebezpečím.

S Elly Blake se čeští čtenáři setkávají na pultech knihkupectví poprvé. Vystudovala anglickou literaturu a žije v Kanadě. Není proto divu, že i její kniha je pokryta ledem a sněhem, tedy alespoň zvenku. A co může čtenář od prvního dílu této nové ságy očekávat?

Příběh vás přenese do blíže nespecifikovaného fantasy světa, ve kterém, jak se brzy dozvídáme, vládnou „ledoví“. Tedy lidé, kteří dokáží ovládat led a mráz. Prosté rozdělení na ohnivé a ledové působí možná jednoduše, nicméně ve výsledku je velmi efektivní. Až jsem byla překvapená, jak je možné, že s tím už dávno někdo nepřišel. Svět je zajímavě vymyšlený, líbila se mi mrazivá atmosféra i starobylé kláštery plné mnichů, do kterých byl děj zasazen. Celé to působí hezky pohádkově, ale autorka se nebála ani poněkud drsnějších scén, takže je to spíše taková pohádka pro dospělé.

Nicméně samotný děj skýtá hned několik nedostatků. Autorka se nevěnuje dostatečně popisům, proto máte o celém prostředí příběhu jen mlhavou představu, přitom v sobě skrýval tolik krásného potenciálu. Také postavy jsou popsány spíš povrchně, čtenář si není jistý, jak vlastně vypadají. Hlavní hrdinka Ruby je tuctovým děvčetem, které potkáte v každé druhé YA knize. Bohužel jako bonus se občas chová jako rozmazlené dítě, je výbušná a obecně dost nesnesitelná. Její chování je navíc často unáhlené a nelogické. Další postavy děj spíš jen doplňují a čtenář si k nim nestihne vytvořit žádnou silnější vazbu.

Samotný vývoj děje je bohužel poměrně snadno předvídatelný. Nedočkáte se žádných velkých zvratů nebo odhalení, vše je hezky nalinkováno a směřuje k předem zcela jasnému konci. Do ověřeného koktejlu autorka nezapomněla přidat trochu lásky a tuctové dílo je na světě. Nechci říct, že kniha není dobrá, ale v dnešní době obrovské konkurence bohužel nenabízí nic nového a převratného. Je to zkrátka osvědčená směsice všeho, co již znáte z jiných YA knih, ale to neznamená, že to ve výsledku nefunguje. Pokud tedy hledáte spíše oddychovou jednohubku a nepotrpíte si na žádné náročné spletité příběhy, bude pro vás Ledová krev příjemným zabavením.

Závěrem ještě malá výtka pro překladatele. Doslovně překládat jména všech postav je dle mého barbarství. Ostatně, jak se může člověk nesmát překladům jmen jako je Máslenka, bratr Mléč nebo bratr Slupka?

50%
Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji Zeedee.com

4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Dívka ve vlaku - Paula Hawkins | recenze

16:29 Ivcca 4 Comments


Každý den Rachel spolu s dalšími stovkami lidí dojíždí vlakem do Londýna. Za okénkem jejího kupé se míhá příroda, domy a lidské životy, které plynou nezávisle na ní samotné. Nudnou cestu si zpestřuje jejich pozorováním. Obzvlášť zajímavý jí přijde téměř idylický pár žijící v krásném domě u kolejí. Pohledná dvojice často sedává na terase, snídá nebo si jen užívá přítomnost toho druhého. Rachel si je v hlavě dokonce pojmenuje, pro ni je to Jason a Jess. Jednoho dne se rutinní cesta změní v děsivý zážitek, když Rachel na známé terase zahlédne něco šokujícího. Pár dní na to ses Jess začne pohřešovat. A Rachel cítí, že v tomto případě může policii poskytnout pomoc a důležité svědectví.

"Kniha roku 2015", samolepka na přebalu slibující bestseller a samozřejmě mnohá přirovnání ke Zmizelé. Člověk má tendenci přistupovat k takovému "hitu" s rezervou a raději nemít vysoká očekávání. Jak je to v případě Dívky ve vlaku? Dostála všem slibům?

Do rukou se čtenáři dostává celkem rozměrná kniha. Uvnitř vás čeká příběh vyprávěný střídavě z pohledu několika postav, a sice tří žen - Rachel, Megan a Anny. Byť se to na první pohled nemusí zdát, spojuje tuto trojici mnoho věcí. Co vše a jak moc se dozvídáme až postupem času. Nejčastěji se příběh věnuje Rachel, která se stává spíš stínem své vlastní osobnosti. Propadá hlouběji a hlouběji do alkoholismu, v nové práci jí to nikdy moc dlouho nevydrží a navíc stále zoufale teskní po svém bývalém muži. Muži, který ji opustil právě kvůli Anně. Vcítit se do Rachel bylo velice složité. Většinu času se chovala nerozumně a jen se utápěla ve své alkoholové zoufalosti. Právě onu zoufalost a bezvýchodnost alkoholismu autorka krásně vystihla a čtenář si nemůže pomoct a k Rachel často cítí až odpor, byť je jen zoufalou ženou, na kterou nebyl osud vždy nejmilejší.

Celý příběh se točí kolem zmizení mladičké Megan. Ženy, kterou si Rachel sama pro sebe pojmenovala Jess. Když z novinového článku zjistí, že dívka, kterou každý den pozorovala z vlaku, zmizela, cítí se, jako by přišla o dobrou přítelkyni a zmocní se jí potřeba pomoct a záhadu vyřešit. Stín podezření postupně padá hned na několik postav. Autorka se však bohužel občas až moc okatě snaží svézt čtenáře ze stopy a ten tak pojme podezření, že to nejspíš nebude tak, jak se nám spisovatelka snaží naznačit. I tak se jí párkrát podaří čtenáři pořádně zamotat hlavu.

Kniha je neuvěřitelně čtivá. Napínavý děj plyne opravdu rychle a je radost otáčet každou další stránku a zjišťovat další podrobnosti o té velké spletité záhadě. Bohužel pro mě jsem zápletku odhadla už v půlce knihy. S každou další stranou jsem se v tom pak více a více utvrzovala, ale stále doufala, že mě třeba autorka na konci překvapí. Ale bohužel nepřekvapila. I tak Dívku ve vlaku hodnotím kladně. Vím, že mnoho čtenářů nemá rádo vzájemné srovnávání knih, nicméně si to nemohu odpustit a musím zmínit, že pro mě jde rozhodně o povedenější dílo, než byla třeba Zmizelá. Krásně vykreslená ponurá atmosféra Londýnské periferie všemu jen nasazuje korunu a tento psychologický román s detektivními prvky vám velice zpříjemní dvě až tři podzimní odpoledne.

70%

4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Abeceda knihomola #I

11:33 Ivcca 6 Comments


Tři asociace týkající se knih a literatury.
~ I ~

Je to skoro rok, co jsem sepsala poslední díl Abecedy knihomola. Protože by byla škoda tento projekt nedokončit, rozhodla jsem se "vzmužit" a sepsat další díl. A taky jsem si to tak trochu předsevzala k příležitosti oslavy 3. narozenin tohoto blogu.
Dnes tu máme v pořadí již devátý díl a čekají vás tři asociace začínající na písmeno I. Autorkami projektu jsou Marky a Kristý.

Inteligence
To je přesně to, co hrdinkám románů občas schází. A teď mluvím přesně o těch hrdinkách, které svým jednáním spíš uškodí než pomůžou, ale stejně se musí za každou cenu vždy vrhat do nebezpečí po hlavě. Což skončí jen tím, že je ostatní musí zachraňovat. Nezapomenou se samozřejmě držet tří jednoduchých pravidel:

1. Nikomu neříct, kam se vydávám.
2. Nechat kvůli sobě umřít x lidí.
3. Nakonec se stejně cítit jako spasitelka světa.

Ironie
Když už jsem začala s těmi knižními hrdinkami, ještě chvíli u nich zůstanu. Jestli něco na knižníchpřesně odměřená dávka ironie, kterou neváhají počastovat každého, kdo se vyskytne v jejich okolí. Přesně taková byla Rose Hathaway, Jace Wayland nebo třeba Rhysand a Feyre. Obzvlášť poslední dva jmenovaní se právě pro jejich úžasný styl humoru a věčné ironické narážky stali mojí nejoblíbenější knižní dvojicí. No dobře, už jsem se rozplývala asi dost, jedeme dál.
postavách opravdu miluji, je to

Illuminae
Asi málokdo o této knize neslyšel. Tato napůl kniha a napůl grafický román zažila svou obrovskou slávu zhruba vloni touto dobou. A zaslouženě! Pod skvostnou obálkou se skrývá ještě lepší obsah. Text tvoří obrazce, příběh je čtenáři vyprávěn bez pomoci vypravěče a celé je to neskutečně magické a krásné. I když se jedná o obří knihu, měla jsem ji přečtenou zhruba za dva dny. A byl to senzační zážitek, který musím doporučit k přečtení každému. No a taky.... Ok, prostě jsem nezvládla vymyslet nic dalšího, co by začínalo na "I". Už chápu, proč jsem se na rok zasekla u tohohle dílu.

Krásný zbytek týdne!
I.

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Co by můj syn měl vědět o světě - Fredrik Backman | recenze

11:18 Ivcca 13 Comments


Základem je nikdy nechodit v IKEA v protisměru.
Nikdy!
A nepřekračovat na letišti čáru u zavazadlového pásu.

Představte si, že byste měli napsat knihu sloužící jako poselství pro další generace. Co vše by mělo vaše dítě vědět a jak ho co nejlépe připravit na tu džungli zvanou svět? Tuto otázku si položil fenomenální spisovatel Fredrik Backman a rozhodl se všechny své rady a postřehy převést do knižní podoby. Tak, aby si ji jednou jeho syn mohl přečíst. A nejde jen o to, jak si zavázat tkaničky. Všichni přeci víme, že svět sužují mnohem závažnější problémy. A tak se nyní čtenáři dostává do rukou dojemná, ale hlavně zábavná zpověď o životě a všech peripetiích, které s ním souvisí.

Tvoji dědečkové sami postavili domy v době, kdy ještě nebyl Google. Uvědomuješ si, co je to za výkon? To nejsou lidi. To jsou švýcarské armádní nože se strništěm na bradě.
Fredrika Backmana jsem si oblíbila už díky jeho předchozím knihám Muž jménem Ove a Babička pozdravuje a omlouvá se. Není proto divu, že jsem natěšeně odpočítávala dny do vydání novinky Co by můj syn měl vědět o světě. Kniha se poněkud odlišuje formátem, protože nejde o klasický příběh. Namísto toho vám autor předkládá svou sbírku životních znalostí, které chce předat budoucí generaci. Svému synovi. Text je členěn do velmi krátkých kapitol, které často nezaberou víc než dvě strany. Uvnitř však najdete nejen povídání, ale i přepisy rozhovorů z autorova soukromí nebo třeba recepty. Není proto divu, že toto útlé dílo přečtete doslova rychlostí blesku. Přesto se vám stihne dostat pod kůži a způsobí, že ještě chvíli po dočtení budete mít úsměv na rtech. Autor totiž brilantně zvládá vyprávět s humorem a zároveň si udržet jistou vážnost. Místy je děj dojemný, až máte v očích slzy, jindy slzíte naopak od smíchu. A těch humorných scén jednoznačně převažuje. Backmanův humor je velice osobitý a proto možná nesedne každému. Občas jsem měla pocit, že moc tlačí na pilu a některé vtipy mi přišly slabší. Najdete jich však v tomto díle tolik, že se stejně náramně pobavíte.

Chci, abys věděl, že můžeš být, čím chceš, ale to není ani zdaleka tak důležité jako to, abys věděl, že vždycky smíš být přesně tím, čím jsi.
Autor do svého vyprávění často zahrnuje nejrůznější seriály, filmy, počítačové hry nebo jeho oblíbený wrestling. Pokud se člověk v dané oblasti neorientuje nebo zmiňovaný seriál či film neviděl, bude se trochu ztrácet a možná i poněkud nudit. Mnohem častější jsou však příběhy ze života, rodičovské trable a tápání, které pobaví každého a věřím, že se v nich často sami najdete.

Pod touto překrásnou žlutou obálkou vás čeká milé a upřímné vyprávění otce, který si sice je vědom skutečnosti, že není ani zdaleka dokonalý, ale který dělá vše proto, aby byl tím nejlepším otcem, jakým dovede být. Z každé strany doslova srší nekonečná láska, kterou autor chová ke své ženě a svému synovi. Nechává vás nahlédnout do svého soukromí, ukazuje vám, jaký je Fredrik v běžném životě a o to blíž má náhle člověk k jeho knihám. Nemohu se dočkat, až se do jeho vyprávění znovu ponořím.

90%

13 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

VYHLÁŠENÍ | 3. narozeniny blogu

13:14 Ivcca 3 Comments

Přeji krásnou neděli, knihomolové!
Dnes nás čeká vyhlášení narozeninové soutěže. Předně bych chtěla poděkovat všem, kteří se zúčastnili :) Děkuji za všechna krásná přání k narozeninám a milé vzkazy, opravdu moc mě to potěšilo a nebudu tvrdit, že jsem při jejich pročítání nebyla dojatá. Jste skvělí!

V dotazníku jsem od vás dostala také spoustu tipů na knihy, za které moc děkuji (ty se vždycky hodí, že jo) a kromě toho se mi v dotazníku objevil i jeden dotaz :) Čtenářka Elena se ptala, co si myslím o ničení/psaní do knih. Takže jen v krátkosti odpověď: Do knihy nikdy nepíši, jedinou výjimkou je věnování, pokud chci knihu někomu darovat k určité speciální události a pak samozřejmě podpisy od autorů :) Ale respektuji, pokud to má někdo jinak, takže pokud bych někoho zahlédla, jak píše do knihy, určitě bych za ním nešla a neplácala ho přes prsty :D 

A teď už k tomu, co vás zajímá asi nejvíce - kdo vyhrál?
Vylosována byla Lenka a já ji tímto moc gratuluji!



Jako vždy bych nejradši obdarovala úplně všechny, ale to bohužel nejde. Každopádně další soutěže se blíží, takže zůstávejte ve střehu!

Mějte se krásně,
I.

3 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

SOUTĚŽ | 3. narozeniny blogu

17:37 Ivcca 12 Comments


Jsou tomu už 3 roky, co se pohybuji ve světě knižních blogerů. Ano, před 3 lety jsem si 25. července založila tento blog. A už podruhé jsem zapomněla na jeho narozeniny :D Pravdou je, že letos i vloni jsem celé prázdniny trávila na druhé straně planety a blog šel tedy trochu stranou. Nicméně tak jako každý rok chci ty blogové narozeniny trochu oslavit. Nevím, jestli má cenu tu znovu opakovat, co vše mi blogování o knihách dalo, kolik skvělých přátel jsem získala, kolik úžasných knih mi prošlo rukama a tak dále. To je všem určitě jasné :) A já jsem za to obrovsky vděčná.

Poslední dobou se tu objevovaly hlavně knižní recenze. Ráda bych to změnila a přemýšlím nad nějakým novým formátem. Ano, výročí je událostí přímo vybízející k rozhazování nových nápadů a myšlenek a vytváření skvělých předsevzetí :D

Kromě blogu mě nyní můžete sledovat taky na Facebooku nebo na Instagramu, kde pravidelně upozorňuji na nové články a nebo jen sdílím knižní momenty ze svého života :)









Ale zpět k tomu nejdůležitějšímu - narozeniny opět oslavíme soutěží pro vás! A o co letos soutěžíme? Na výběr budete mít ze tří knih, plus výherce dostane přívěsek s knižní tématikou (After all this time? Always ♥). Stačí vyplnit formulář níže a kniha i přívěsek mohou být vaše.

Pravidla:
➜ Soutěž trvá do 7. 9. 2017 (včetně)
➜ Pro účast musíte vyplnit soutěžní formulář, který se nachází níže
➜ Zúčastnit se mohou pouze soutěžící s českou doručovací adresou
➜ Výherce bude vylosován přes random.org
➜ Duplicitní odpovědi budou smazány

Hodně štěstí a děkuji za vaši přízeň!

12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Náklaďáky Volvo - Erlend Loe | recenze

13:12 Ivcca 4 Comments


Náklaďáky Volvo jsou pokračováním autorovy velice úspěšné knihy Doppler. V druhém díle se spolu s Dopplerem, jeho synem a losem Bongem vydáváme za hranice Norska. Během toulek švédskou krajinou zažívá toto trio spoustu zvláštních a zábavných věcí, ale hlavně potkává hned několik zajímavých lidí. Třeba Maj Britt, aktivní stařenku s velkou zálibou v kouření závratného množství marihuany a nezlomnou touhou změnit svět a nebo von Borringa, postaršího skauta, jehož největší vášní je pozorování ptáků a spaní pod širákem.

Čtenáře, které bavil už Doppler, jistě nezklame ani pokračování této slavné knihy. Znovu se setkáváte s důvěrně známými hlavními hrdiny a nesmrtelným osobitým humorem Erlenda Loeho, který však potěší i čtenáře, kteří první díl nečetli. Příběh totiž na předchozí děj pouze volně navazuje a znalost Dopplera proto není nezbytně nutná, což ostatně sám autor v textu několikrát zmiňuje a vše, co by snad mohlo být nejasné, připomene a objasní.

Erlend Loe se role vypravěče chopil netradiční a svéráznou formou. Během vyprávění často odskakuje od příběhu a k čtenáři různě promlouvá. Jeho poznámky a postřehy jsou vtipným zpestřením samotného děje. Často používá hvězdičky (*) a to i několikrát v rámci kapitoly a k různým aspektům předchozího textu se pak vrací, aby je objasnil a doplnil o další detaily. Čtenář tak musí vyostřit smysly a občas to chce dost soustředění, aby neztratil nit, protože autorovy myšlenkové pochody pádí jak stádo splašených koní a snadno můžete ztratit tempo. Což by byla obrovská škoda! Člověk má pocit, že sedí s autorem na kávě a ten mu spolu se spoustou doplnění a zákulisních informací vypráví poutavý příběh. Bez pochyb se jedná o velice originální formu psaní, se kterou jsem se v jiné knize nesetkala.

Samotné postavy představují takové malé panoptikum povah a charakterových vlastností. Energická stařenka Maj Britt bojující snad proti úplně všemu, mě ze začátku hodně zajímala, ale postupem času mi její urputnost trochu lezla na nervy. Mnohem sympatičtější mi byl postarší pozorovatel ptáků von Borring, který byl jako postava zajímavou mozaikou všemožných osobnostních aspektů. Doppler je kapitolou sám o sobě a oblíbila jsem si ho už v první knize. Jeho zajímavý pohled na svět, pragmatičnost, upřímnost a místy zvláštní laxnost vytvořily opravdu zapamatování hodnou postavu.

Náklaďáky Volvo jsou příjemným a rychlým čtením. Kniha je totiž poměrně útlá a kapitola má někdy třeba jen dvě strany, takže uvnitř najdete spoustu volného prostoru, který způsobí, že budete mít přečteno vskutku bleskově. Čeká vás autorův typický humor a výřečnost, která místy příběh možná až moc rozmělňuje a děj v podstatě odsouvá do pozadí za autorovy poznámky, rýpavé náznaky a vtipné úvahy. Sečteno a podtrženo mě Dopplerova dobrodružství i nadále baví a nemůžu jinak, než doporučit k přečtení. I když jsem přesvědčena, že u této knihy bude víc než u jiných platit rčení "sto lidí, sto chutí". Což je však zároveň věc, za kterou autora oceňuji. Mám ráda, když se člověk nebojí vystoupit z řady a být svůj.

80%

4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Blogtour 2017

11:14 Ivcca 2 Comments


Rok se s rokem sešel a nadešel konečně čas na další Blogtour!
Ta poslední měla celkem úspěch a pár z vás už se ptalo po pokračování. Takže tady je :) Stejně jako vloni ho pořádáme spolu s Ellen a Melindou.

O co jde
Princip je stále stejný, pokud jste se ale ještě nezúčastnili, nebojte nic - vše si hezky zopakujeme. Blogtour je v zásadě takový velký rozhovor se spisovateli. Co je na tom nejzábavnější, je skutečnost, že tazatelem může být každý z vás a zároveň si sami vyberete, koho budete zpovídat. Vezměme to zjednodušeně:

1. Vymyslíte si svou otázku pro spisovatele. Např.: "Co je pro vás při psaní největší inspirací?".
2. Vyberete si spisovatele, kterým tuto otázku budete chtít položit.
3. Spisovatele oslovíte pomocí emailu.
4. Až budete mít odpovědi získané, napíšete nám informační mail.
5. Od vybraného termínu se bude každý den zveřejňovat jedna otázka spolu s odpověďmi nejrůznějších autorů. Každý zúčastněný bude mít přesně přidělený den, kdy svůj "rozhovor" zveřejní.

I když si člověk říká, že takový spisovatel bude asi dost vytížený a mail mu zapadne do hlubin mailové schránky, divili byste se! Většina autorů, které jsem já sama oslovila, si našla čas a odpověděla mi. Milá odpověď od vašeho oblíbeného spisovatele opravdu potěší. Navíc je jen na vás, kolik autorů se rozhodnete oslovit. I kdybyste získali jen jednu odpověď na vaši otázku, pořád to bude zajímavé a hodno zveřejnění.

Takže zapojte mozkové závity na maximum a zkuste vymyslet co nejoriginálnější a nejzajímavější otázku. Existuje nějaká otázka, na kterou by vás již delší dobu zajímala odpověď? Nyní máte možnost získat ji přímo od zdroje. Nezapomeňte, že spisovatelé dostávají opravdu kvanta otázek a vymyslet otázku, kterou jim třeba ještě nikdo nepoložil - to zní jako zajímavá výzva, nemám pravdu? Takže určitě doporučuji projít otázky, které padly v loňském ročníku. Ale je to jen na vás! :) My vás v otázce nijak omezovat nebudeme. Každopádně platí pravidlo nejrychlejšího, čím dříve nám tedy vybranou otázku pošlete, tím vyšší je jistota, že ji "nevyfoukne" někdo jiný.

Zúčastnit se může úplně kdokoliv. Pokud nemáte vlastní blog, vaše otázky zveřejníme my.

Jak se zúčastnit?
• Zaregistrujte se níže v linkovači, uvedete svojí přezdívku a blog (pokud máte) a také kontaktní mail, abychom se s vámi mohly spojit. Vymyslíte svoji otázku a zašlete ji na blogtour.zpovedautoru@gmail.com. My vám obratem potvrdíme, zda je otázka volná. Pak už můžete začít psát autorům a čekat na jejich odpovědi!

DEADLINE REGISTRACE JE 15. 7. 2017

Doporučuji rozeslat maily s otázkou co nejdříve, protože autorům může trvat klidně i měsíc, než se dostanou k odpovědi. Zároveň určitě bude lepší napsat více autorům, ať nejste zklamaní, kdyby někteří neodepsali.

• Jakmile budete mít odpovědi posbírané, pošlete nám informační mail. Ti, kteří nemají vlastní blog a chtěli by článek nechat zveřejnit na jednom z našich, pošlou v mailu rovnou získané odpovědi. My vám poté přiřadíme konkrétní den, kdy svůj článek zveřejníte. Nezapomeňte si datum poznamenat, posíláme den předem upomínkový mail, ale stejně se párkrát stalo, že někdo na svůj termín zapomněl a to pak průběh trochu komplikovalo :D 

DEADLINE PRO ZASLÁNÍ ODPOVĚDÍ JE 15. 9. 2017

• Blogtour tedy bude trvat tolik dní, kolik bude mít účastníků. Součástí vaší blogtour může být i soutěž - tato varianta je dobrovolná. Cenu můžete zvolit podle sebe, případně autory požádat o nějaké podepsané záložky apod. Jeden nikdy neví, co se mu podaří získat, takže za zkoušku to určitě stojí! :)

Jak autory kontaktovat?
Většina spisovatelů má na svých oficiálních webových stránkách uvedený i kontaktní email, který můžete použít. Případně můžete zkusit kontakt pomocí Facebooku. Pokud by si někdo nebyl jistý v angličtině, rády pomůžete s přeložením otázky nebo celého emailu. Je vhodné se v emailu nejdříve představit, zmínit co je Blogtour a proč autora oslovujete. Ideálně připsat, proč oslovujete právě jeho/ji a nakonec přiložit svou otázku. Přece jen, autorům chodí desítky mailů a pokud člověk nechce riskovat, že ten jeho skončí v koši, měl by být zdvořilý a autora zaujmout, aby měl šanci, že si najde čas na odpověď.

Doufám, že jsem nezapomněla zmínit nic důležitého. Pokud vás napadne jakýkoliv dotaz, neváhejte nám napsat na mail uvedený výše. Moc se těším a doufám, že bude letošní Blogtour stejně skvělá, jako ta loňská! :) 

Linkovač



2 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Po zemi bloudím dál - Rae Carson | recenze

13:35 Ivcca 6 Comments


Zlato je v mé krvi, v mém dechu, dokonce i v barvě mých očí.

Lee Westfallová má semknutou, láskyplnou rodinu. Má domov, který miluje, a svou věrnou kobylku. A má i nejlepšího kamaráda – který by možná chtěl být něčím víc. Kromě toho má ale i tajemství. Lee dokáže v okolním světě vycítit zlato. Zlaté žíly hluboko v zemi. Malé valounky v potoce. Dokonce i zrnka zlatého prachu, co někomu zalezla pod nehet. I za nejkrutějších zim díky tomu své rodině zajistila bezpečí a dostatek zásob. Čeho by byl ale člověk schopen, aby si dívku s takovou mocí přivlastnil? Mohl by kvůli tomu i vraždit. Když Lee přijde o všechno, co je jí milé, uteče na západ do Kalifornie – kde zrovna objevili zlato. Třeba se z ní vyklube to jediné místo na světě, kde může být Lee sama sebou. Pokud ovšem přežije cestu.

Po zemi bloudím dál nabízí čtenáři na poměry žánru YA celkem netradiční téma. Děj se totiž odehrává v dobách kalifornské zlaté horečky, konkrétně je zasazen do první poloviny roku 1849. Mladá Lee má nebezpečný dar. Z nějakého důvodu dokáže vycítit zlato. Jemné příjemné šimrání v šíji ji dovede i k tomu nejmenšímu zrníčku zlatého prachu. Co by se však na první pohled mohlo zdát jako velice výhodné, je stejnou měrou zrádně nebezpečné. To Lee pochopí celkem rychle a je nucena vydat se, stejně jako tisíce dalších lidí, na západ do Kalifornie, kde bylo zrovna objeveno zlato a kde by se možná mohla schovat před svými nepřáteli.

I když jsem se tématu trochu bála a do nynějška si myslela, že zlatá horečka mi moc blízká není, musím říct, že jsem se šeredně zmýlila. Právě téma knihy bylo tím, co mě nakonec nejvíc nadchlo a já si užívala každou další stranu a všechny historické zajímavosti, kterých však autorka uvádí přesně tolik, kolik je potřeba. Hned od začátku vás čeká spousta akce. Děj se rozjíždí rychle a nabírá poměrně nečekaný směr, což pro mne bylo velmi milým překvapením. Znovu musím vyzdvihnout brilantní myšlenku, která z příběhu udělala hodně dobrodružné, ale uvěřitelné čtení. Kromě toho, že hlavní hrdinka dokáže vycítit zlato, vás totiž nečeká nic nadpřirozeného.

Je noc a svítí jenom ubývající měsíc. Trvalo nám tři dny, než jsme muže z Missouri dostihli, ale povedlo se nám to a teď táboříme v překrásném lesíku mezi Soda Springs, kde jemně bublá perlivá voda, a Steamboat Sping, kde pára vystřeluje vysoko do vzduchu. Reverend Lowrey vypráví dětem, že pod zemí je schovaný ďábelský pohon. Ale já myslím, že něco tak úžasného musí být dílem andělů.

Lee se na své cestě setkává se spoustou hrozeb a nebezpečí. Často se však jako nejnebezpečnější ukážou věci, o kterých bychom si to nikdy nemysleli. Příběh je psán plynule a já měla celou dobu pocit, že se také spolu ostatními ženu napříč loukami, horami a pouštěmi, abych dosáhla vytoužené Kalifornie. Po zemi bloudím dál v sobě skrývá příběh jedné dlouhé a strastiplné cesty, sleduje vzájemné vztahy a vývoj hlavních postav a hezky si připravuje půdu pro další pokračování této trilogie. Samotné postavy mi nepřišly tolik zajímavé a mnohdy byly popsány jen povrchově, takže mi skoro žádná nepřirostla k srdci. Lee nijak nevynikala nad ostatní hlavní hrdinky YA románů a její nejlepší kamarád mi dokonce občas lezl na nervy. 

Samotný příběh byl ale kouzelný, jeho čtení odsýpalo neuvěřitelnou rychlostí a já se těším, až v dalších dílech pochopím spoustu náznaků, které autorka do příběhu umístila. Na tuto knihu skvěle pasuje rčení "cesta je cíl", protože je to právě putování hlavních hrdinů, které bylo z celé knihy nejzábavnější. Nebudeme si nic nalhávat, samotná zápletka nijak složitá není a závěr byl na můj vkus moc zidealizovaný a příliš jsem variantě, kterou autorka zvolila, nevěřila. I tak jsem ale ráda, že se mi kniha dostala do rukou a byl to opravdu zajímavý a netradiční zážitek. Což je možná dost umocněno skutečností, že téma pro mě bylo nové. Oceňuji autorku, že tímto dílem přiblížila jeden střípek amerických dějin zajisté i čtenářům, kteří by po dané tématice běžně vůbec nesáhli.

Jako poslední musím ocenit nádherné grafické zpracování obálky a vůbec samotné knihy. Zlatý kompas, který se skrývá pod přebalem, byl skvělým nápadem. Stejně jako volba neutrální černé barvy, kterou tvůrci knihy doslova protkaly "zlatem". Radost mít tuto knihu v knihovně.

80%

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Všichni ptáci na nebi - Charlie Jane Anders | recenze

14:12 Ivcca 6 Comments

Každé přátelství je někdy trochu testováno a jinak to není ani v případě Patricie Delfineové a Laurence Armsteada. Oba jsou ve škole tak trochu na okraji společnosti a mají pocit, že nikam nezapadají. Není proto divu, že si k sobě velice rychle nacházejí cestu. Po škole je však jisté události rozdělí na desítky let. Co se dalo čekat - když jeden začne z ničeho nic rozumět řeči ptáků a druhý sestrojí dvouvteřinový stroj času, je možné, že to vzájemné vztahy trochu poznamená. Teď už jsou však oba dospělí, žijí v San Franciscu na pomalu ale jistě skomírající planetě a osud svede jejich cesty ještě jednou dohromady.

Za svá díla získala Američanka Charlie Jane Anders již několik literárních cen a nyní je načase, aby její talent objevili i čeští čtenáři. Je milovnicí sci-fi a fantasy a není proto divu, že Všichni ptáci na nebi je bohatou směsicí obou zmíněných žánrů. Autorka vypráví příběh dívky a chlapce, kteří se poznali na základní škole. Patricie je čarodějka a brzy se svou magii má naučit ovládat. Její silné pouto k přírodě a láska ke zvířatům z ní však občas dělají podivínku. Zato Laurence je nadšenec do vědy a techniky a už v útlém věku je schopen sestrojit přístroje, o kterých se mnohým dospělým může jen zdát. Přesto, že jsou jejich zájmy tak odlišné, vždy si k sobě najdou cestu a navzájem si rozumí lépe, než s kýmkoliv jiným.

"Čím déle žiju, tím víc mi připadá, že věci, které vidím a cítím, jsou jenom obrysy skutečných věcí, které jsou za hranicemi našeho vnímání."
Kniha je rozdělena do čtyř částí, příběh začíná v dětství hlavních hrdinů a provází je až do jejich dospělosti. Nevyvíjí se však jen postavy, ale i samotný způsob autorčina psaní. Začátek knihy působí téměř pohádkově a je psán jednoduchým jazykem. Postupem času se však čtenář dočkává hutného kvalitního sci-fi a i samotný text jako by dospíval spolu s hlavními hrdiny. Zprvu jednoduché a nenápadné vyjadřování se mění a přechází v barvité popisy, místy značně explicitní a čtenář jako by najednou četl úplně jinou knihu, ve které se autorka nebojí popsat věci bez okolků tak, jak jsou.

Těžko tuto knihu jednoznačně zařadit, protože přesahuje hranice několika žánrů, spojuje je dohromady a mění vše, na co jste zvyklí. Navzdory skutečnosti, že záchrana lidstva před koncem světa by se dala považovat za téma poněkud ohrané, autorka se ho ujímá s originalitou sobě vlastní a atomové války a hroutící se ekosystém jsou v příběhu odsunuty spíše do pozadí, protože to hlavní, co čtenáře zajímá, je vývoj jednotlivých postav a jejich osudů.

Nicméně nutno říci, že občas je příběh moc překombinovaný a místy přitažený za vlasy, ale i tak si čtenář užívá krasojízdu až do úplného konce. Ten byl pro mě mírným zklamáním a v kontrastu se spletitostí celého příběhu byl příliš jednoduchý. Navíc jsou některé věci celkem snadno předvídatelné, takže se čtenář nedočká žádného velkého překvapení.

Malým bonusem je, že v příběhu narazíte na mnoho odkazů na knihy, seriály a jiné fenomény dnešního světa. Pokud si libujete v Doctor Who nebo Červeném trpaslíkovi, vykouzlí vám Charlie Jane Anders na tváři úsměv hned několika narážkami. Humor opravdu není autorce cizí a šikovně a nenuceně ho do děje zapracovává. Všichni ptáci na nebi je opravdu velice originální kniha, nepodobající se žádné jiné, kterou jsem četla. Doporučila bych ji každému, kdo je otevřen novým věcem. Na jejích stránkách vás čeká příběh o magii, vyspělých technologiích, ale hlavně o naprosto obyčejném lidském přátelství, které je ve výsledku základem úplně všeho.

80%

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji Zeedee.com

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Volání netvora - Patrick Ness | recenze

14:39 Ivcca 12 Comments


Conorovi je třináct let a ještě nedávno žil celkem normální život. Pak ale jeho maminka začala pravidelně navštěvovat nemocnici, aby se zde podrobovala neúspěšným pokusům o léčbu své nemoci. Navíc s nimi teď nějakou dobu bude bydlet babička, se kterou si Conor vůbec nerozumí. Ale co je nejhorší, každý den se mu vrací děsivá noční můra. Každý den se z ní s křikem probouzí a pak jednoho dne Conora někdo navštíví. Někdo, koho prý sám přivolal a kdo mu má již brzy změnit život. Je to netvor.

Jsem vlk, který zabíjí jelena, jestřáb, co zabíjí myš, pavouk, jenž zabíjí mouchu! Jsem ten jelen, ta myš a ta moucha, co jsou požíráni! Jsem had světa, co polyká svůj vlastní ocas. Jsem všechno nezkrocené a nezkrotitelné! Jsem nespoutaná země a přišel jsem si pro tebe, Conore O'Malley.
Navzdory skutečnosti, že autorovo jméno je mezi čtenáři skloňováno ve všech pádech, jsem se s Patrickem Nessem setkala až nyní. Již po přečtení úvodního proslovu mi bylo jasné, že tento pán bude velký sympaťák a že i jeho sláva je nejspíš zcela zasloužená. Volání netvora je kniha inspirovaná příběhem Siobhan Dowd, která ho už sama bohužel nestihla dopsat a jí je také celá kniha věnována.

Myslím, že slovo, které celý příběh nejlépe vystihuje, je „zvláštní“. A když to píši, myslím to v tom nejlepším slova smyslu. Hlavním hrdinou je mladý chlapec, se kterým se život vůbec nemazlí. Spolužáci ve škole si na něj čím dál víc dovolují, maminka se léčí z rakoviny a tatínek se přestěhoval do Ameriky, kde má teď rodinu se svou novou přítelkyní. Příběh se tváří jako pohádka pro mladší čtenáře, ale těžké téma spolu s nádechem nadpřirozena z něj dělá něco mnohem náročnějšího a bohatšího. Často čtenář přemítá, zda se nachází v realitě nebo v Conorových představách a snech a právě tato neurčitost a tajemnost mě na celém příběhu snad nejvíce bavila. Občas se příběh dostává až do určité psychologické roviny a nutno říct, že dohromady to vše skvěle funguje.

Kniha je velice bohatě ilustrovaná. Ať již se jedná jen o detaily na krajích jednotlivých stran a nebo rozsáhlé ilustrace zabírající celé dvojstrany. Vše je temné a opravdu vyvedené. Styl ilustrací skvěle podtrhuje samotný děj a já se na ně nemohla vynadívat. Obzvlášť netvor, jehož epičnost a monumentálnost se Jimovi Kayovi, jež je autorem zmiňovaných ilustrací, podařilo vystihnout víc než zdařile. Navzdory tématu, které může svádět k přimíchání nějakého toho správného klišé nebo slzy ždímajících scén, nutno říci, že Patrick Ness se se vším popral naprosto bravurně a když jsem při dočítání příběhu měla v očích slzy, nebylo to kvůli žádným laciným dojímavým scénám. Autor zvládl vystihnout dětskou nevinnost a jejím prostřednictvím vyprávět vážný příběh a já věřím, že přečíst si takové dílo by mohlo velice pomoci lidem a převážně pak dětem, kteří si podobnou situací musí procházet také.

Svůj život nepíšeš slovy, vysvětlil mu netvor. Píšeš jej skutky. Není důležité, co si myslíš. Význam má jen to, co děláš.
Ne každému může Volání netvora sednout. Přece jen dílo místy působí jako kniha pro děti, hlavně kvůli velice mladému hlavnímu hrdinovi. Někoho pak může odradit téma rakoviny a života lidí, kteří s ní musí bojovat. Do knihy jsem šla takzvaně „naslepo“ a kdybych dopředu věděla, o čem je, nejspíš bych i já pochybovala a bála se, že to není to pravé pro mě. Nyní po jejím dočtení však mohu říct, že tenhle příběh byste měli vyzkoušet, protože toho má hodně co nabídnout. Je jedinečný, něžný, ale zároveň vážný. Užijete si překrásné kresby a překvapí vás nečekaně hluboká myšlenka celého díla.

80%
Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Slovart. 
Knihu můžete zakoupit ZDE.

12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!