Dlouho jsem se Ostrova lhářů nemohla dočkat. Už jen sama atraktivní obálka od Hostu dává čtenáři příslib neobyčejného zážitku. A je to celkové pojetí, odlišnost a melancholie táhnoucí se napříč celou knihou, které vám nedovolí odtrhnout se ani na okamžik. Ostrov lhářů si musíte přečíst a lžete sami sobě, pokud tvrdíte, že tomu tak není.
Sinclairovi. Báječná americká rodina plná usměvavých lidí s atletickou postavou, pohlednými rysy a dokonalým životem. Opuštěný ostrov s rodinným sídlem. Ráj na zemi nebo past? Cadence Sinclairová Sheffieldová, Mirren Sinclairová Sheffieldová, Jonathan Sinclair Dennis a Gatwick Matthew Patil. Stejně dokonalí, chytří a pohlední. Nebo jen čtyři lháři?
Dlouho mi žádná kniha nepadla do noty tolik, jako právě tato. Souhrou okolností jsem po ní sáhla v ten nejlepší možný okamžik a v tom nejvhodnějším rozpoložení, což jen umocnilo sílu, s jakou mě příběh oslovil. Nechala jsem se pohltit, nechala jsem autorku aby mi lhala a nechala jsem ji, aby mi vyrazila dech syrovou pravdou. Závěr knihy je jen třešinkou na dortu, postrčením, díky kterému zapadnou všechny díly skládačky na své místo. Ale tím hlavním je dle mého samotný průběh a vývoj příběhu. Pravda, kterou hledáme, ale zároveň se jí ze všech sil snažíme utéct. Miluji způsob, jakým je Ostrov lhářů napsán. Květnaté metafory, zdánlivě nesouvislá změť útržkovitých myšlenek, které vám dokonale zprostředkují pocity a vnitřní rozpoložení hlavní hrdinky. To všechno dohromady funguje jako dokonalý celek. Neskutečně komplexní dílo, které neřadím mezi young adult, ale vidím v něm plnohodnotný a kvalitní společenský román. Kniha je zrcadlem dnešní společnosti, jejíž odraz se vám nemusí líbit. Proč vám prostě nemůže ještě chvíli lhát? Je to tak opojné. Každé pozlátko má ale svou temnou stránku, každá rodina má své černé ovce. Nic není jen černé nebo jen bílé.
"Ve sprše jsem bouchla pěstí do zdi. Hanbu a vztek jsem ze sebe splachovala mrazivě ledovou vodou. Pak jsem se v posteli klepala jako opuštěný pes, kterým jsem byla, a kůže se mi třásla na kostech."
Plně si uvědomuji, že má recenze je plná subjektivních pocitů, což je dáno skutečností, že o knize, jako je Ostrov lhářů, se neuvěřitelně těžko hovoří. Musíte to zkrátka sami prožít.
Samozřejmě jsou zde i určité mínusy, jako přehnaně přeslazená romantická linka nebo samotný výše zmiňovaný konec, který je podán lehce roztržitě a možná je až příliš rezolutní. Nesedl mi a vyzněl do ztracena, místo aby mi v hlavě rezonoval ještě dlouho po dočtení. Nicméně rozhodně není náhodou, že je název knihy poslední dobou skloňován ve všech pádech a já míním, že právem. Má velký potenciál a autorku cením za to, že dokázala napsat takto atraktivní a "přitažlivý" příběh, který je jednoduchý, ale zároveň nepostrádá hloubku. Je definicí věčného mládí, je hravý, ale nekompromisní. Na něco takového jsem dlouho čekala a přitom ani nedokážu říct proč. A to mě na celé věci asi nejvíce fascinuje. Závěrem bych také ráda pochválila nakladatelství Host za precizní zpracování vizuální podoby této knihy.
"Ten den byl život jako pohádka. My čtyři Lháři spolu, jako jsme vždycky byli. Jako vždycky budeme. Tohle je náš ostrov. Tady zůstaneme mladí napořád."
%2Bkopie.jpg) |
| Svět knihy 2015 opět na pražském výstavišti |
Tak jsme se všichni dočkali! Svět knihy je bezesporu knižní událostí roku a nejen blogeři nedočkavě odpočítávají dny do propuknutí veletrhu a škudlí peníze, aby byl rozpočet na tu spoustu knih co největší (dostatečný totiž nebude nikdy). Vloni jsem navštívila Svět knihy poprvé a byla jsem vážně nadšená. Proto jsem se šíleně těšila na letošní ročník. Jak to celé dopadlo?
Samotné akci předcházelo asi tak dvoutýdenní dohadování se našeho "blogerského komanda", kdy že na Svět knihy půjdeme. Každý samozřejmě mohl v jiný den a tak jsem nakonec vyrazila v pátek ráno jen s Pavlínkou z Between Paper and Mind. Ke vstupu jsme dorazily po jedenácté hodině a měly jsme co dělat, abychom se prorvaly těmi davy lidí. Já patřím mezi lidi, kteří prostory přecpané lidmi jednoduše nemohou vystát, nicméně jsem zatnula zuby a vyrazily jsme obcházet stánky.
Trochu mě zklamalo, že spousta nakladatelství otevírala stánek například až v sobotu a já se to dozvěděla až zpětně. Moc tuhle logiku nechápu, ale dobře - moje peněženka je nakonec ráda. Kromě spousty stánků bylo samozřejmostí i občerstvení (v hlavním vestibulu s neuvěřitelně milou obsluhou).
"Raději bych zůstal tvůrcem a radoval se z toho, co jsem stvořil, udržoval to a dělil se o to s ostatními. Ale i ničení má své zajímavé stránky. Jejich půvab tkví v jejich konečnosti."
Co obsahuje tajemný balíček, který si mezi sebou začínají předávat žáci jedné londýnské školy? Nick by to velice rád zjistit, zvlášť když se jeho spolužáci začínají chovat tak podezřele. Mnozí jsou viditelně nervózní a nakonec úplně přestávají chodit do školy. Jednoho dne se balíček konečně dostane i k Nickovi. Zjišťuje, že se jedná o CD, jehož povrch zdobí prostý nápis "EREBOS". Vkládá ho doma do počítače, aniž by tušil, že tento krok změní velice rychle celý jeho život.
Z temnoty se vynořila rudá písmena, slova, která pulzovala, jako kdyby zásobovala krví a životem skryté srdce. "Vstup. Nebo se vrať. Toto je Erebos."
Erebos je počítačová hra - napínavá, originální a nepopsatelně zábavná. U hráčů vzbuzuje silnou závislost a její největší předností je nezvykle vyspělá umělá inteligence. Ta se také stává její největší hrozbou. Hraní Erebosu překračuje hranici virtuality a zasahuje i do reálného světa hráčů, kteří jsou nuceni plnit zvláštní úkoly přímo v Londýně. Klíčovou otázkou tak je, kdo hru vytvořil a proč o ní hráči nesmí s nikým mluvit?
Ursula Poznanski si získala mnoho fanoušků, kteří obdivují její talent pro psaní napínavých a nevídaně čtivých knih a zároveň schopnost překvapit nečekaným vývojem děje. Nemohu si pomoct, ale u Erebosu mi tyto aspekty scházely. Samotný námět je velice zajímavý a zaujme především čtenáře, kteří nacházejí zalíbení v hraní počítačových her. Děj se totiž odehrává ve dvou rovinách, kde první je reálný život hlavních protagonistů a tou druhou je samotné hraní hry. Jelikož se neřadím k fanouškům počítačových her, nebyla jsem příliš pohlcena pasážemi, ve kterých Nick Erebos hrál - a že je těchto částí v knize velká spousta. Naopak z reálného života hlavních hrdinů se toho příliš nedozvídáme a autorka se omezuje jen na prosté vyprávění příběhu a její postavy bohužel zůstávají ploché.
%2Bkopie.jpg)
