Představte si, že byste měli napsat knihu sloužící jako poselství pro další generace. Co vše by mělo vaše dítě vědět a jak ho co nejlépe připravit na tu džungli zvanou svět? Tuto otázku si položil fenomenální spisovatel Fredrik Backman a rozhodl se všechny své rady a postřehy převést do knižní podoby. Tak, aby si ji jednou jeho syn mohl přečíst. A nejde jen o to, jak si zavázat tkaničky. Všichni přeci víme, že svět sužují mnohem závažnější problémy. A tak se nyní čtenáři dostává do rukou dojemná, ale hlavně zábavná zpověď o životě a všech peripetiích, které s ním souvisí.

Fredrika Backmana jsem si oblíbila už díky jeho předchozím knihám Muž jménem Ove a Babička pozdravuje a omlouvá se. Není proto divu, že jsem natěšeně odpočítávala dny do vydání novinky Co by můj syn měl vědět o světě. Kniha se poněkud odlišuje formátem, protože nejde o klasický příběh. Namísto toho vám autor předkládá svou sbírku životních znalostí, které chce předat budoucí generaci. Svému synovi. Text je členěn do velmi krátkých kapitol, které často nezaberou víc než dvě strany. Uvnitř však najdete nejen povídání, ale i přepisy rozhovorů z autorova soukromí nebo třeba recepty. Není proto divu, že toto útlé dílo přečtete doslova rychlostí blesku. Přesto se vám stihne dostat pod kůži a způsobí, že ještě chvíli po dočtení budete mít úsměv na rtech. Autor totiž brilantně zvládá vyprávět s humorem a zároveň si udržet jistou vážnost. Místy je děj dojemný, až máte v očích slzy, jindy slzíte naopak od smíchu. A těch humorných scén jednoznačně převažuje. Backmanův humor je velice osobitý a proto možná nesedne každému. Občas jsem měla pocit, že moc tlačí na pilu a některé vtipy mi přišly slabší. Najdete jich však v tomto díle tolik, že se stejně náramně pobavíte.

Autor do svého vyprávění často zahrnuje nejrůznější seriály, filmy, počítačové hry nebo jeho oblíbený wrestling. Pokud se člověk v dané oblasti neorientuje nebo zmiňovaný seriál či film neviděl, bude se trochu ztrácet a možná i poněkud nudit. Mnohem častější jsou však příběhy ze života, rodičovské trable a tápání, které pobaví každého a věřím, že se v nich často sami najdete.

Pod touto překrásnou žlutou obálkou vás čeká milé a upřímné vyprávění otce, který si sice je vědom skutečnosti, že není ani zdaleka dokonalý, ale který dělá vše proto, aby byl tím nejlepším otcem, jakým dovede být. Z každé strany doslova srší nekonečná láska, kterou autor chová ke své ženě a svému synovi. Nechává vás nahlédnout do svého soukromí, ukazuje vám, jaký je Fredrik v běžném životě a o to blíž má náhle člověk k jeho knihám. Nemohu se dočkat, až se do jeho vyprávění znovu ponořím.

Přeji krásnou neděli, knihomolové!

Dnes nás čeká vyhlášení narozeninové soutěže. Předně bych chtěla poděkovat všem, kteří se zúčastnili :) Děkuji za všechna krásná přání k narozeninám a milé vzkazy, opravdu moc mě to potěšilo a nebudu tvrdit, že jsem při jejich pročítání nebyla dojatá. Jste skvělí!

V dotazníku jsem od vás dostala také spoustu tipů na knihy, za které moc děkuji (ty se vždycky hodí, že jo) a kromě toho se mi v dotazníku objevil i jeden dotaz :) Čtenářka Elena se ptala, co si myslím o ničení/psaní do knih. Takže jen v krátkosti odpověď: Do knihy nikdy nepíši, jedinou výjimkou je věnování, pokud chci knihu někomu darovat k určité speciální události a pak samozřejmě podpisy od autorů :) Ale respektuji, pokud to má někdo jinak, takže pokud bych někoho zahlédla, jak píše do knihy, určitě bych za ním nešla a neplácala ho přes prsty :D 

A teď už k tomu, co vás zajímá asi nejvíce - kdo vyhrál?

Vylosována byla Lenka a já ji tímto moc gratuluji!

Jako vždy bych nejradši obdarovala úplně všechny, ale to bohužel nejde. Každopádně další soutěže se blíží, takže zůstávejte ve střehu!

Mějte se krásně,

I.

Jsou tomu už 3 roky, co se pohybuji ve světě knižních blogerů. Ano, před 3 lety jsem si 25. července založila tento blog. A už podruhé jsem zapomněla na jeho narozeniny :D Pravdou je, že letos i vloni jsem celé prázdniny trávila na druhé straně planety a blog šel tedy trochu stranou. Nicméně tak jako každý rok chci ty blogové narozeniny trochu oslavit. Nevím, jestli má cenu tu znovu opakovat, co vše mi blogování o knihách dalo, kolik skvělých přátel jsem získala, kolik úžasných knih mi prošlo rukama a tak dále. To je všem určitě jasné :) A já jsem za to obrovsky vděčná.

Poslední dobou se tu objevovaly hlavně knižní recenze. Ráda bych to změnila a přemýšlím nad nějakým novým formátem. Ano, výročí je událostí přímo vybízející k rozhazování nových nápadů a myšlenek a vytváření skvělých předsevzetí :D

Kromě blogu mě nyní můžete sledovat taky na Facebooku nebo na Instagramu, kde pravidelně upozorňuji na nové články a nebo jen sdílím knižní momenty ze svého života :)

Ale zpět k tomu nejdůležitějšímu - narozeniny opět oslavíme soutěží pro vás! A o co letos soutěžíme? Na výběr budete mít ze tří knih, plus výherce dostane přívěsek s knižní tématikou (After all this time? Always ♥). Stačí vyplnit formulář níže a kniha i přívěsek mohou být vaše.

⇢ SOUTĚŽNÍ FORMULÁŘ ⇠

Náklaďáky Volvo jsou pokračováním autorovy velice úspěšné knihy Doppler. V druhém díle se spolu s Dopplerem, jeho synem a losem Bongem vydáváme za hranice Norska. Během toulek švédskou krajinou zažívá toto trio spoustu zvláštních a zábavných věcí, ale hlavně potkává hned několik zajímavých lidí. Třeba Maj Britt, aktivní stařenku s velkou zálibou v kouření závratného množství marihuany a nezlomnou touhou změnit svět a nebo von Borringa, postaršího skauta, jehož největší vášní je pozorování ptáků a spaní pod širákem.

Čtenáře, které bavil už Doppler, jistě nezklame ani pokračování této slavné knihy. Znovu se setkáváte s důvěrně známými hlavními hrdiny a nesmrtelným osobitým humorem Erlenda Loeho, který však potěší i čtenáře, kteří první díl nečetli. Příběh totiž na předchozí děj pouze volně navazuje a znalost Dopplera proto není nezbytně nutná, což ostatně sám autor v textu několikrát zmiňuje a vše, co by snad mohlo být nejasné, připomene a objasní.

Erlend Loe se role vypravěče chopil netradiční a svéráznou formou. Během vyprávění často odskakuje od příběhu a k čtenáři různě promlouvá. Jeho poznámky a postřehy jsou vtipným zpestřením samotného děje. Často používá hvězdičky (*) a to i několikrát v rámci kapitoly a k různým aspektům předchozího textu se pak vrací, aby je objasnil a doplnil o další detaily. Čtenář tak musí vyostřit smysly a občas to chce dost soustředění, aby neztratil nit, protože autorovy myšlenkové pochody pádí jak stádo splašených koní a snadno můžete ztratit tempo. Což by byla obrovská škoda! Člověk má pocit, že sedí s autorem na kávě a ten mu spolu se spoustou doplnění a zákulisních informací vypráví poutavý příběh. Bez pochyb se jedná o velice originální formu psaní, se kterou jsem se v jiné knize nesetkala.

Samotné postavy představují takové malé panoptikum povah a charakterových vlastností. Energická stařenka Maj Britt bojující snad proti úplně všemu, mě ze začátku hodně zajímala, ale postupem času mi její urputnost trochu lezla na nervy. Mnohem sympatičtější mi byl postarší pozorovatel ptáků von Borring, který byl jako postava zajímavou mozaikou všemožných osobnostních aspektů. Doppler je kapitolou sám o sobě a oblíbila jsem si ho už v první knize. Jeho zajímavý pohled na svět, pragmatičnost, upřímnost a místy zvláštní laxnost vytvořily opravdu zapamatování hodnou postavu.

Náklaďáky Volvo jsou příjemným a rychlým čtením. Kniha je totiž poměrně útlá a kapitola má někdy třeba jen dvě strany, takže uvnitř najdete spoustu volného prostoru, který způsobí, že budete mít přečteno vskutku bleskově. Čeká vás autorův typický humor a výřečnost, která místy příběh možná až moc rozmělňuje a děj v podstatě odsouvá do pozadí za autorovy poznámky, rýpavé náznaky a vtipné úvahy. Sečteno a podtrženo mě Dopplerova dobrodružství i nadále baví a nemůžu jinak, než doporučit k přečtení. I když jsem přesvědčena, že u této knihy bude víc než u jiných platit rčení "sto lidí, sto chutí". Což je však zároveň věc, za kterou autora oceňuji. Mám ráda, když se člověk nebojí vystoupit z řady a být svůj.

80%

O co jde

Princip je stále stejný, pokud jste se ale ještě nezúčastnili, nebojte nic - vše si hezky zopakujeme. Blogtour je v zásadě takový velký rozhovor se spisovateli. Co je na tom nejzábavnější, je skutečnost, že tazatelem může být každý z vás a zároveň si sami vyberete, koho budete zpovídat. Vezměme to zjednodušeně:

1. Vymyslíte si svou otázku pro spisovatele. Např.: "Co je pro vás při psaní největší inspirací?".

2. Vyberete si spisovatele, kterým tuto otázku budete chtít položit.

3. Spisovatele oslovíte pomocí emailu.

4. Až budete mít odpovědi získané, napíšete nám informační mail.

5. Od vybraného termínu se bude každý den zveřejňovat jedna otázka spolu s odpověďmi nejrůznějších autorů. Každý zúčastněný bude mít přesně přidělený den, kdy svůj "rozhovor" zveřejní.

I když si člověk říká, že takový spisovatel bude asi dost vytížený a mail mu zapadne do hlubin mailové schránky, divili byste se! Většina autorů, které jsem já sama oslovila, si našla čas a odpověděla mi. Milá odpověď od vašeho oblíbeného spisovatele opravdu potěší. Navíc je jen na vás, kolik autorů se rozhodnete oslovit. I kdybyste získali jen jednu odpověď na vaši otázku, pořád to bude zajímavé a hodno zveřejnění.

Takže zapojte mozkové závity na maximum a zkuste vymyslet co nejoriginálnější a nejzajímavější otázku. Existuje nějaká otázka, na kterou by vás již delší dobu zajímala odpověď? Nyní máte možnost získat ji přímo od zdroje. Nezapomeňte, že spisovatelé dostávají opravdu kvanta otázek a vymyslet otázku, kterou jim třeba ještě nikdo nepoložil - to zní jako zajímavá výzva, nemám pravdu? Takže určitě doporučuji projít otázky, které padly v loňském ročníku. Ale je to jen na vás! :) My vás v otázce nijak omezovat nebudeme. Každopádně platí pravidlo nejrychlejšího, čím dříve nám tedy vybranou otázku pošlete, tím vyšší je jistota, že ji "nevyfoukne" někdo jiný.

Zúčastnit se může úplně kdokoliv. Pokud nemáte vlastní blog, vaše otázky zveřejníme my.

Jak se zúčastnit?

• Zaregistrujte se níže v linkovači, uvedete svojí přezdívku a blog (pokud máte) a také kontaktní mail, abychom se s vámi mohly spojit. Vymyslíte svoji otázku a zašlete ji na blogtour.zpovedautoru@gmail.com. My vám obratem potvrdíme, zda je otázka volná. Pak už můžete začít psát autorům a čekat na jejich odpovědi!

DEADLINE REGISTRACE JE 15. 7. 2017

Doporučuji rozeslat maily s otázkou co nejdříve, protože autorům může trvat klidně i měsíc, než se dostanou k odpovědi. Zároveň určitě bude lepší napsat více autorům, ať nejste zklamaní, kdyby někteří neodepsali.

• Jakmile budete mít odpovědi posbírané, pošlete nám informační mail. Ti, kteří nemají vlastní blog a chtěli by článek nechat zveřejnit na jednom z našich, pošlou v mailu rovnou získané odpovědi. My vám poté přiřadíme konkrétní den, kdy svůj článek zveřejníte. Nezapomeňte si datum poznamenat, posíláme den předem upomínkový mail, ale stejně se párkrát stalo, že někdo na svůj termín zapomněl a to pak průběh trochu komplikovalo :D 

DEADLINE PRO ZASLÁNÍ ODPOVĚDÍ JE 15. 9. 2017

• Blogtour tedy bude trvat tolik dní, kolik bude mít účastníků. Součástí vaší blogtour může být i soutěž - tato varianta je dobrovolná. Cenu můžete zvolit podle sebe, případně autory požádat o nějaké podepsané záložky apod. Jeden nikdy neví, co se mu podaří získat, takže za zkoušku to určitě stojí! :)

Jak autory kontaktovat?

Většina spisovatelů má na svých oficiálních webových stránkách uvedený i kontaktní email, který můžete použít. Případně můžete zkusit kontakt pomocí Facebooku. Pokud by si někdo nebyl jistý v angličtině, rády pomůžete s přeložením otázky nebo celého emailu. Je vhodné se v emailu nejdříve představit, zmínit co je Blogtour a proč autora oslovujete. Ideálně připsat, proč oslovujete právě jeho/ji a nakonec přiložit svou otázku. Přece jen, autorům chodí desítky mailů a pokud člověk nechce riskovat, že ten jeho skončí v koši, měl by být zdvořilý a autora zaujmout, aby měl šanci, že si najde čas na odpověď.

Doufám, že jsem nezapomněla zmínit nic důležitého. Pokud vás napadne jakýkoliv dotaz, neváhejte nám napsat na mail uvedený výše. Moc se těším a doufám, že bude letošní Blogtour stejně skvělá, jako ta loňská! :) 

Linkovač

Zlato je v mé krvi, v mém dechu, dokonce i v barvě mých očí.

Lee Westfallová má semknutou, láskyplnou rodinu. Má domov, který miluje, a svou věrnou kobylku. A má i nejlepšího kamaráda – který by možná chtěl být něčím víc. Kromě toho má ale i tajemství. Lee dokáže v okolním světě vycítit zlato. Zlaté žíly hluboko v zemi. Malé valounky v potoce. Dokonce i zrnka zlatého prachu, co někomu zalezla pod nehet. I za nejkrutějších zim díky tomu své rodině zajistila bezpečí a dostatek zásob. Čeho by byl ale člověk schopen, aby si dívku s takovou mocí přivlastnil? Mohl by kvůli tomu i vraždit. Když Lee přijde o všechno, co je jí milé, uteče na západ do Kalifornie – kde zrovna objevili zlato. Třeba se z ní vyklube to jediné místo na světě, kde může být Lee sama sebou. Pokud ovšem přežije cestu.

Po zemi bloudím dál nabízí čtenáři na poměry žánru YA celkem netradiční téma. Děj se totiž odehrává v dobách kalifornské zlaté horečky, konkrétně je zasazen do první poloviny roku 1849. Mladá Lee má nebezpečný dar. Z nějakého důvodu dokáže vycítit zlato. Jemné příjemné šimrání v šíji ji dovede i k tomu nejmenšímu zrníčku zlatého prachu. Co by se však na první pohled mohlo zdát jako velice výhodné, je stejnou měrou zrádně nebezpečné. To Lee pochopí celkem rychle a je nucena vydat se, stejně jako tisíce dalších lidí, na západ do Kalifornie, kde bylo zrovna objeveno zlato a kde by se možná mohla schovat před svými nepřáteli.

I když jsem se tématu trochu bála a do nynějška si myslela, že zlatá horečka mi moc blízká není, musím říct, že jsem se šeredně zmýlila. Právě téma knihy bylo tím, co mě nakonec nejvíc nadchlo a já si užívala každou další stranu a všechny historické zajímavosti, kterých však autorka uvádí přesně tolik, kolik je potřeba. Hned od začátku vás čeká spousta akce. Děj se rozjíždí rychle a nabírá poměrně nečekaný směr, což pro mne bylo velmi milým překvapením. Znovu musím vyzdvihnout brilantní myšlenku, která z příběhu udělala hodně dobrodružné, ale uvěřitelné čtení. Kromě toho, že hlavní hrdinka dokáže vycítit zlato, vás totiž nečeká nic nadpřirozeného.

Je noc a svítí jenom ubývající měsíc. Trvalo nám tři dny, než jsme muže z Missouri dostihli, ale povedlo se nám to a teď táboříme v překrásném lesíku mezi Soda Springs, kde jemně bublá perlivá voda, a Steamboat Sping, kde pára vystřeluje vysoko do vzduchu. Reverend Lowrey vypráví dětem, že pod zemí je schovaný ďábelský pohon. Ale já myslím, že něco tak úžasného musí být dílem andělů.

Lee se na své cestě setkává se spoustou hrozeb a nebezpečí. Často se však jako nejnebezpečnější ukážou věci, o kterých bychom si to nikdy nemysleli. Příběh je psán plynule a já měla celou dobu pocit, že se také spolu ostatními ženu napříč loukami, horami a pouštěmi, abych dosáhla vytoužené Kalifornie. Po zemi bloudím dál v sobě skrývá příběh jedné dlouhé a strastiplné cesty, sleduje vzájemné vztahy a vývoj hlavních postav a hezky si připravuje půdu pro další pokračování této trilogie. Samotné postavy mi nepřišly tolik zajímavé a mnohdy byly popsány jen povrchově, takže mi skoro žádná nepřirostla k srdci. Lee nijak nevynikala nad ostatní hlavní hrdinky YA románů a její nejlepší kamarád mi dokonce občas lezl na nervy. 

Samotný příběh byl ale kouzelný, jeho čtení odsýpalo neuvěřitelnou rychlostí a já se těším, až v dalších dílech pochopím spoustu náznaků, které autorka do příběhu umístila. Na tuto knihu skvěle pasuje rčení "cesta je cíl", protože je to právě putování hlavních hrdinů, které bylo z celé knihy nejzábavnější. Nebudeme si nic nalhávat, samotná zápletka nijak složitá není a závěr byl na můj vkus moc zidealizovaný a příliš jsem variantě, kterou autorka zvolila, nevěřila. I tak jsem ale ráda, že se mi kniha dostala do rukou a byl to opravdu zajímavý a netradiční zážitek. Což je možná dost umocněno skutečností, že téma pro mě bylo nové. Oceňuji autorku, že tímto dílem přiblížila jeden střípek amerických dějin zajisté i čtenářům, kteří by po dané tématice běžně vůbec nesáhli.

Jako poslední musím ocenit nádherné grafické zpracování obálky a vůbec samotné knihy. Zlatý kompas, který se skrývá pod přebalem, byl skvělým nápadem. Stejně jako volba neutrální černé barvy, kterou tvůrci knihy doslova protkaly "zlatem". Radost mít tuto knihu v knihovně.

Každé přátelství je někdy trochu testováno a jinak to není ani v případě Patricie Delfineové a Laurence Armsteada. Oba jsou ve škole tak trochu na okraji společnosti a mají pocit, že nikam nezapadají. Není proto divu, že si k sobě velice rychle nacházejí cestu. Po škole je však jisté události rozdělí na desítky let. Co se dalo čekat - když jeden začne z ničeho nic rozumět řeči ptáků a druhý sestrojí dvouvteřinový stroj času, je možné, že to vzájemné vztahy trochu poznamená. Teď už jsou však oba dospělí, žijí v San Franciscu na pomalu ale jistě skomírající planetě a osud svede jejich cesty ještě jednou dohromady.

Za svá díla získala Američanka Charlie Jane Anders již několik literárních cen a nyní je načase, aby její talent objevili i čeští čtenáři. Je milovnicí sci-fi a fantasy a není proto divu, že Všichni ptáci na nebi je bohatou směsicí obou zmíněných žánrů. Autorka vypráví příběh dívky a chlapce, kteří se poznali na základní škole. Patricie je čarodějka a brzy se svou magii má naučit ovládat. Její silné pouto k přírodě a láska ke zvířatům z ní však občas dělají podivínku. Zato Laurence je nadšenec do vědy a techniky a už v útlém věku je schopen sestrojit přístroje, o kterých se mnohým dospělým může jen zdát. Přesto, že jsou jejich zájmy tak odlišné, vždy si k sobě najdou cestu a navzájem si rozumí lépe, než s kýmkoliv jiným.

"Čím déle žiju, tím víc mi připadá, že věci, které vidím a cítím, jsou jenom obrysy skutečných věcí, které jsou za hranicemi našeho vnímání."

Kniha je rozdělena do čtyř částí, příběh začíná v dětství hlavních hrdinů a provází je až do jejich dospělosti. Nevyvíjí se však jen postavy, ale i samotný způsob autorčina psaní. Začátek knihy působí téměř pohádkově a je psán jednoduchým jazykem. Postupem času se však čtenář dočkává hutného kvalitního sci-fi a i samotný text jako by dospíval spolu s hlavními hrdiny. Zprvu jednoduché a nenápadné vyjadřování se mění a přechází v barvité popisy, místy značně explicitní a čtenář jako by najednou četl úplně jinou knihu, ve které se autorka nebojí popsat věci bez okolků tak, jak jsou.

Těžko tuto knihu jednoznačně zařadit, protože přesahuje hranice několika žánrů, spojuje je dohromady a mění vše, na co jste zvyklí. Navzdory skutečnosti, že záchrana lidstva před koncem světa by se dala považovat za téma poněkud ohrané, autorka se ho ujímá s originalitou sobě vlastní a atomové války a hroutící se ekosystém jsou v příběhu odsunuty spíše do pozadí, protože to hlavní, co čtenáře zajímá, je vývoj jednotlivých postav a jejich osudů.

Nicméně nutno říci, že občas je příběh moc překombinovaný a místy přitažený za vlasy, ale i tak si čtenář užívá krasojízdu až do úplného konce. Ten byl pro mě mírným zklamáním a v kontrastu se spletitostí celého příběhu byl příliš jednoduchý. Navíc jsou některé věci celkem snadno předvídatelné, takže se čtenář nedočká žádného velkého překvapení.

Malým bonusem je, že v příběhu narazíte na mnoho odkazů na knihy, seriály a jiné fenomény dnešního světa. Pokud si libujete v Doctor Who nebo Červeném trpaslíkovi, vykouzlí vám Charlie Jane Anders na tváři úsměv hned několika narážkami. Humor opravdu není autorce cizí a šikovně a nenuceně ho do děje zapracovává. Všichni ptáci na nebi je opravdu velice originální kniha, nepodobající se žádné jiné, kterou jsem četla. Doporučila bych ji každému, kdo je otevřen novým věcem. Na jejích stránkách vás čeká příběh o magii, vyspělých technologiích, ale hlavně o naprosto obyčejném lidském přátelství, které je ve výsledku základem úplně všeho.