Malý princ - Antoine De Saint - Exupéry | recenze

Antoine de Saint-Exupéry uvízl kvůli nehodě uprostřed Sahary. Dochází mu voda a potřebuje co nejrychleji opravit svůj letoun, aby mohl odletět a zachránit se dřív, než mu dojde voda. Uprostřed nekonečné pouště však potkává zvláštního človíčka. Tím je Malý princ, křehký chlapec, který opustil svou malou planetu, aby poznával ostatní planety ve vesmíru a mezi nimi právě i Zemi.

Malý princ je bezpochyby jedno z nejvýznamnějších děl všech dob. I když se má jednat o pohádku, určitě bych ho zařadila spíše mezi četbu pro dospělé, protože děti nemohou pochopit všechna poselství, která v sobě tato útlá knížka skrývá. Neexistuje snad nikdo, kdo by o Malém princi alespoň neslyšel. Ve čtenářích vyvolává velmi různorodé pocity, jedni příběh o malém blonďatém vesmírném cestovateli milují, jiní ho vnímají jako zbytečně nadhodnocené dílo. Mě osobně uchvátilo a přečetla jsem ho během jednoho večera.
Zakoupila jsem si vydání od nakladatelství Omega, které opravdu chválím. Každý jeden prvek knihy je skvěle promyšlený, samozřejmostí jsou i barevné ilustrace, kvalitní papír a látková záložka. Tohle se zkrátka povedlo a já vydání od Omegy považuji za vizuálně nejhezčí. Autorem všech zmiňovaných ilustrací je samotný Saint-Exupéry a ty tak skvěle korespondují s textem.
Příběh je vyprávěn s lehkostí pohádky, což kontrastuje s částmi, které mají až tragický ráz. Autor nostalgicky vzpomíná na vlastní dětství - období, o kterém tvrdí, že na něj již většina dospělých zapomněla a přemýšlí také nad nepochopením dětí ze strany dospělých. Prostřednictvím cest Malého prince autor poukazuje na největší hříchy a malichernosti lidstva, silný důraz je kladen na čest, smysl pro spravedlnost a odpovědnost jedinců za závazek vůči svému okolí.

Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.
Během svého putování se Malý princ setkává s mnoha lidmi a tvory. Mnozí z nich představují určité zrcadlo společnosti a autor poukazuje na zjevnou absurditu lidských rozmarů a hříchů. Ať už jde o marnotratnost, zahledění do sebe samého nebo zbabělost. Těžko říct, zda jsou děti schopny tyto myšlenky "přežvýkat" a pochopit a myslím, že většina lidí, která dílo odsuzuje, tak činí právě proto, že ho četli v dětství a vnímali ho právě jen jako jakési panoptikum zvláštních myšlenek, které dohromady nedávaly příliš velký smysl.

Děj je protkám množstvím metafor a nejrůznějších přirovnání, které mu dodávají nepopiratelné kouzlo. Malý princ může být čtenáři velkou inspirací a já sama jsem přesvědčena, že se k tomuto dílu v budoucnu ještě mnohokrát vrátím.

100%

Blogtour 2016



Drazí čtenáři!

Mám pro vás skvělou zprávu - rozhodly jsme se zorganizovat projekt BLOGTOUR 2016 s podnázvem Zpověď autorů, kterého se mohou zúčastnit knižní blogeři, ale i naši čtenáři. Zkrátka kdokoliv. Tento projekt se v českých blogových vodách tak trochu dědí z blogu na blog. Podařilo se mi dohledat, že první Češkou, která tento projekt přivedla k životu, byla Kath. Následně ho pořádala Lauders a po ní Maťa, která nadhodila, že by byla ráda, kdyby se projektu někdo ujal a opět ho uspořádal. No a tak jsem se na to vrhla společně s Ellen a Melidnou.

O co jde?
Ať již čtete knihy, sledujete filmy nebo fandíte sportu, neexistuje nic víc vzrušujícího, než mít možnost komunikace s člověkem, kterého nějakým způsobem obdivujete. Když jste četli knihu, neměli jste někdy chuť zeptat se jejího autora na něco? A zrealizovali jste to?
Tento projekt vám dává skvělou příležitost to udělat. Vaším úkolem bude vymyslet jednu otázku týkající se knih a následně ji rozeslat libovolnému  počtu spisovatelů a čekat na odpovědi. 

Detailní průběh
» Zaregistrujete se v linkovači, uvedete přezdívku a blog (pokud máte). Čím dříve, tím lépe, protože budete mít více času na kontaktování autorů.
» Vymyslíte si otázku a pošlete nám ji na mail blogtour2016@gmail.com
» Vyberete si spisovatele, které chcete kontaktovat, rozešlete jim svou otázku a čekáte na odpovědi. Pravděpodobně vám neodpoví každý, proto doporučuji rozeslat maily více autorům a pak čekat. Zároveň platí pravidlo, že čím dříve maily rozešlete, tím lépe. Přece jen spisovatelé jsou určitě vytížení a může jim trvat, než odpoví. Většina autorů bude nejspíš zahraničních a tudíž u nich se slovenštinou nebo češtinou moc nepochodíte. V dnešní době většina lidí umí anglicky, ale kdyby se přece našel někdo, kdo si v angličtině není tolik jistý, ať neváhá a obrátí se na mě, ráda pomůžu s překladem mailu, který chcete autorům rozesílat.
» Jakmile budete mít odpovědi posbírané, tak nám napište informační mail. Ti, kteří nemají blog a chtějí využít publikace na našich blozích, samozřejmě pošlou i odpovědi.
Deadline pro zasílání je 1. 4. 2016.
My vám poté sdělíme den, kdy zveřejníte svůj článek.
» Blogtour bude trvat tolik dní, kolik bude účastníků projektu. Každý bloger zveřejní článek s nějakými úvodními informacemi a samozřejmě hlavně získanými odpověďmi na otázky v den, který mu přidělíme. Pokud blog nemáte, zveřejníme vaše odpovědi na některém z našich blogů my.
» Součástí článku může být i giveaway - tato možnost je dobrovolná, ale určitě by se jednalo o pěkné zakončení celého projektu. Co bude výhrou je na vás, můžete například poprosit autory, se kterými budete komunikovat, o zaslání podepsaných záložek a podobně.

Jak koncipovat mail?
Je jasné, že nemůžete na spisovatele rovnou vybalit svoji otázku a očekávat nějaké zázraky. Určitě se představte, řekněte pár slov o sobě a o tom, proč máte rádi jejich dílo. Vysvětlete ve zkratce, co to je blogtour a následně položte vaši otázku.

Kde seženu kontakt na autora?
Autoři mívají většinou svůj mailový kontakt zveřejněný na oficiálních stránkách. Případně můžete zapátrat na jejich facebooku, instagramu a tak dále. Pokud se vám nedaří kontakt najít, můžete napsat do komentářů pod článek a zkusíme ho vypátrat společně.

Pokud vám cokoliv není jasné, ptejte se. Reaguji zde v komentářích, na mailu i na facebooku a jak já, tak Ellen s Melindou se vám vynasnažíme pomoct, případně vše rádi dovysvětlíme. Žádná otázka není hloupá ani zbytečná, takže neváhejte a ptejte se opravdu na cokoliv, co byste chtěli ohledě projektu upřesnit.
Články budeme sdílet na našich blozích a fejsbucích, takže myslím, že můžete čekat i nějaké to zviditelnění jako bonus :) Ale hlavně to doufám bude skvělá zábava.

Abeceda knihomola #F


Tři asociace týkající se knih a literatury.
~ F ~

Dnes pro vás mám šestý díl projektu a tři asociace začínající na písmeno F. Autorkami projektu jsou Marky a Kristý.

Frajeři
Knižní frajeři jsou fajn. Jsou krásní, inteligentní, čtou Shakespeara a Dostojevského. Mají jen jednu malou chybu - a sice, že tak trochu neexistují v reálném světě. Ale i lamači dívčích srdcí ze stránek našich knih mají svá úskalí. Moje první knižní "láska" byl Tobias alias Čtyřka z Divergence. Černovlasý, modrooký, svalnatý a potetovaný (zabte mě). Kombinace geneticky pravděpodobná asi jako to, že teď vyjdu ven a z nebe budou pršet koblihy. Skvělý charakter ale autorka nedokázala udržet a z Tobiase se stal podpantoflák. Děsila jsem se jen okamžiku, kdy vezme banjo a začne brnkat svojí vyvolené pod oknem. Nemám ráda tu osudovost a idylické věčné lásky, které v knihách skoro každý propaguje. Líbí se mi páry dokonalé právě svou nedokonalostí.

Fetišismus
Fetišismus v "knihomolských" kruzích není ničím zvláštním - od mazlení se v knihkupectví se sametově hebkými vazbami knih až po rozplývání se nad vůní nového papíru. Knihy máme pořád v hlavě a díváme se na ně tak trochu jinak než obyčejní "smrtelníci". Ti nás občas musí mít za blázny, když omylem vyslechnou část naší konverzace v knihkupectví. Jako například, když se Melinda v Luxoru (natěšená na náš blížící se výlet do Londýna) začala rozplývat nad představou, jak si s sebou vezme knihu Řeky Londýna, vyfotí ji s Big Benem a pak to postne na instagram. Poblíž stojící nakupující se na nás podívali s dost pohrdavým výrazem a přemýšleli, jestli nám je třináct nebo jo. Přitom když jste knižní bloger, váš mozek se tak nějak sám od sebe přehodí do blogerského módu a vy se na svět díváte trochu jinýma očima. A občas to vytržené z kontextu působí opravdu komicky.

Formát
Paperback nebo hardcover? Každá z možností má své výhody a každý má svého favorita - formát knihy, který kupuje raději. Někdy rozhodne hezčí design jedné z možností, jindy nemáme náladu tahat v kabelce obří tři kila vážící knihu a tak raději sáhneme po verzi s měkkou vazbou. Někdy ale nechápu zvláštní rozhodnutí vydavatelů, kteří třeba bez problému vydají sedmi set stránkovou knihu v paperbacku, takže jen co ji otevřete, okamžitě se celá rozpadne. Co je pro mě však nejhůře stravitelné, je špatně zvolený formát písma. Přehnaně malá písmena roztažená až k samým okrajům, aby se jich na stranu vešlo co nejvíc - gratuluju, ušetřili jste sice pár listů papíru, ale ztratili minimálně jednoho čtenáře, protože nic se nečte hůř než knihy, jejichž vydavatel evidentně šetřil papírem.

Jste rádi, že je Abeceda knihomola zpět na mém blogu?
Kdo byla vaše největší knižní láska?
A máte nějaké vtipné příhody z knihkupectví?

Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chbosky | recenze


Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.

Ten, kdo stojí v koutě je kniha složená z dopisů mladého studenta Charlieho. Nevíme, komu jsou tyto řádky adresovány, Charlie své dopisy vždy začíná jen prostým "Milý příteli,". Víme jen a pouze to, co se nám on sám rozhodl říct. Charlie vypráví svůj příběh od prostých každodenních událostí, přes významné milníky jeho života, jako je poznávání přátel, první večírky nebo zkušenosti s drogami. Délka jednotlivých dopisů se různí a stejně tak i pravidelnost, s jakou je hlavní hrdina píše - někdy dopisuje každý druhý den, jindy trvá měsíc, než se "ozve". Jeho příběh se zdá na první pohled obyčejný a námět působí povrchně, ve skutečnosti v sobě však skrývá mnoho hlubokých myšlenek. Ať zrovna prožíváte stejné období, jako Charlie a nebo na období vzestupů a pádů mládí střídajících se jak na horské dráze jen vzpomínáte, tato kniha vám má co nabídnout. Je nespoutaná a divoká stejně jako její hlavní hrdinové. Je smutně nostalgická, úderně vtipná, stále však vážná a dospělá.



Charlie je velice inteligentní a introvertní. Možná právě proto si o něm jeho přátelé myslí, že je "Wallflower" - Ten, kdo stojí v koutě. Všímá si věcí a rozumí jim. Zároveň má trochu zvláštní problémy, o kterých se dozvídáme jen dost útržkovitě, protože ani samotný Charlie jim moc nerozumí. Nejvýznamnějšími vedlejšími postavami jsou pak Sam a Patrick. Dva nevlastní sourozenci, kteří Charlieho vtáhnou do víru zábavy a začlení jej do své party. Oba dva jsou výjimečné a sympatické postavy, vrhající se do všech životních výzev po hlavě. A právě díky svým novým přátelům poznává Charlie všechny stránky dospívání, první lásky, rvačky, divoké večírky, ale i to, jak je důležité být upřímný před ostatními i sám před sebou. Dopisní forma dělá z tohoto díla neskutečně čtivý příběh. Občas prostě nemůžete zastavit a v kombinaci s krátkým rozsahem vám garantuji, že tuto knihu máte přečetnou velice rychle. Kniha koncipovaná jako deník má své velké nesporné výhody a mě obzvlášť v tomto případě nesmírně vyhovovala. Do příběhu se okamžitě vžijete, Charliemu rozumíte a možná se občas usmějete nad zkušenostmi, kterými jste si i vy sami prošli.

Tuto knihu s klidným srdcem doporučuji úplně všem a i já sama se k ní, doufám, jednou vrátím. Je to jedna z knih s nepopiratelným kouzlem, kterou si budete pamatovat napořád. Minimálně ten pocit, který ve vás vyvolala, úsměvy nad vtipnými dialogy a vůbec vším, co hlavní hrdinové prožívali. A kdo si dílo přečte, ten pochopí, jak těžké je mluvit o něm a správně vyjádřit pocity, které ve vás vyvolalo. Charlie, nesmírně děkuji za všechny Tvé dopisy. Chci Ti říct, že dospívání občas nestojí za nic, ale nakonec to stejně bude to nejlepší období našeho života a čím víc příběhů si z něj odneseme, tím lépe.

Takže mám pocit, že jsme tím, kým jsme, ze spousty různých důvodů. A na většinu z nich možná nikdy nepřijdeme. Ale i když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme. Pořád můžeme něco dělat. A můžeme se snažit, abychom s tím byli spokojení.
90% 

Knižní NEJ roku 2015

Loňský rok jsem měla možnost přečíst spoustu velice zajímavých knih a protože k tomu začátek nového roku přímo vybízí, rozhodla jsem se vytvořit takový malý žebříček těch nejlepších knih, které jsem za posledních 12 měsíců přečetla. Ale nechybí tu ani tři největší přešlapy nebo třeba nejlepší citáty. Na konci článku navíc najdete odkazy na recenze na knihy, o kterých se v tomto článku zmiňuji.

 Nejvtipnější kniha + nejoriginálnější námět + nejlepší hlavní hrdina
3 v 1. To dělá z Marťana mou knihu roku. Bojovala sice v silné konkurenci mnoha knih, jejichž literární hodnota je třebas vyšší, ale v čem Marťana žádná kniha nepřekoná je skutečnost, že mě zasáhl přímo do ♥. Andymu Weirovi se podařilo napsat dílo, které v sobě snoubí hned několik věcí, po kterých doslova šílím. Marťan je droga.

Nejmilejší kniha
Znáte ty knihy, které dočtete a nemůžete se přestat usmívat? Knihy, u kterých jste schopní skvěle si oddechnout a relaxovat, ale zároveň mají literární kvalitu, zkrátka - nejedná se o žádné braky? Pak byste si neměli nechat ujít Ten, kdo stojí v koutě. Stephen Chbosky napsal úžasnou knihu, na kterou jsem si musela celý rok počkat. Rozhodně se podívám i na filmové zpracování s úžasnou Emmou Watson a přemýšlím i nad pořízením knihy v angličtině (přece jen originální název The Perks of Being a Wallflower je ještě kouzelnější - a to ani nemluvím o původní obálce).

Nejlépe napsaná kniha
Chvíli mi trvalo, než jsem ji přečetla a musela jsem si k ní také nejdřív najít cestu. Poprvé jsem začala číst před rokem, ale po několika stranách jsem ji odložila. Letos jsem se k četbě vrátila a Pravidla moštárny zdárně dočetla. Naprosto mi uchvátila, zamilovala jsem do ní a doporučím ji každému, kdo si ode mě bude vyžadovat tipy na kvalitní knihu. Je to jedna z těch knih, která dává správný smysl, až když dojdete na úplný konec, protože ten složí tak nádhernou a dech beroucí mozaiku, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat a na ten pocit, který jste po dočtení měli, nezapomenete jednoduše nikdy.

Nejlepší konec
Zakončení příběhu autoři velice rádi kazí. Uspěchanost nebo jen nedostatečné promyšlení - důvodů mohou být stovky. Když má kniha opravdu vynikající konec, cítíte se po jejím zavření, jak kdyby vás někdo skopl ze židle. Nejlepší je pak to tušení pár stran dopředu, že tohle bude prostě něco! Takto geniální konec měla podle mě letos jen jedna jediná kniha a sice Policie, jež vzešla z pera pro mě geniálního poloboha Joa Nesbohø. Děkuji, děkuji, děkuji! Mělo to hloubku, mělo to koule, mělo to drive - co víc si asi tak můžu přát?

Nejkouzelnější kniha
Rádi byste si přečetli něco milého, co vám nesebere víc než dva večery čtení? Pak vám mohu doporučit hned dvě knihy, které jsem vloni přečetla a které na mě takto zapůsobily. Názory na první z nich jsou dost různorodé a vy už možná tušíte, že mluvím o díle Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru. Na někoho tam bylo moc filozofování, moc toho nebo tamtoho, ale mě opravdu sedla. Více informací se dozvíte v mé recenzi, takže se do ní určitě podívejte.
Druhou knihou, kterou zde zmíním je Příliš mnoho Kateřin od Johna Greena, jehož příběhy si po pravdě užívám čím dál tím víc. Tento konkrétní je navíc (v případě mého paperbacku) opravdu pastvou pro oči. Takže kdyby vás děj neoslovil, můžete se minimálně kochat krásnou obálkou až do haleluja (ach ta marnotratnost).

Kniha, která mě srazila jak náklaďák
Nad tím nemusím dlouho přemýšlet, protože nejvíc mě zdecimovala autentická zpověď německé narkomanky Christiane Felscherinow. Věřím, že My děti ze stanice ZOO četl už asi každý z vás, takže není potřeba zabíhat nějak více do detailů. Měla jsem z ní hodně smíšené pocity a abych pravdu řekla, nadělala mi v hlavě pěkný zmatek. Více jsem se rozpovídala ve své recenzi a budu ráda, když si ji v případě zájmu přečtete.
Bohužel ne vždy máme při výběru knih šťastnou ruku a tak jsem se rozhodla přidat ještě jednu kategorii jako takové malé varování pro všechny, kteří nechtějí utrácet peníze za knihy, které pak ani nedočtou. Samozřejmě se jedná o můj názor a vás může být diametrálně odlišný - určitě doporučuji přečíst mé recenze na konkrétní knihy, ve kterých zmiňují konkrétní důvody, proč mi ta která kniha lezla na nervy a proč je podle mě špatná - ano, je to silné slovo, ale tyhle knihy jsou podle mě opravdu špatné.

Knižní odpad
První příšerností, se kterou jsem si ani náhodou neporozuměla, bylo Pod vodou od autorky Juli Zeh. Celý příběh jsem odhadla po několika prvních stranách a postavy jsem měla chuť umlátit jejich potápěčskými ploutvemi. Ano, byla to kniha o potápění a to bylo to JEDINÉ, co mě na tomto jinak ultra nudném díle bavilo.
Číslo dvě z mých přešlapů byla Smrtná zima od Kate A. Boorman. Zde se pro změnu autorka vůbec neobtěžovala tím, že by třeba vymyslela vlastní námět a jednoduše obšlehla něco, co už vymyslel někdo jiný. Proč se namáhat, když už to někde fungovalo, tak si to tak trochu vypůjčím a slíznu smetanu. Možná bych i dokázala přimhouřit oko, kdyby zbytek příběhu neměl chybku, ale to se v tomto případě určitě říct nedá.
No a poslední a zároveň asi největší hrůza, která kdy spatřila světlo světa je Útěk z teritoria smrti od Toma Isbella. Mám takový pocit, že autor chtěl v rámci nějakého sociálního experimentu vyzkoušet, kolik nesmyslů je čtenář schopen a ochoten akceptovat. A nebo si možná myslel, že si třeba náhodou na dobu čtení odložím mozek někam stranou a náramně se nad tímhle odpadem pobavím.

Nejlepší citáty
Velice nerada bych tento výpis končila negativně a proto jsem si to nejlepší nechala na konec. Nevím jak vy, ale mě citáty baví a ty nejlepší si i poznamenávám do mobilu nebo do laptopu. Jen jejich pouhým přečtením se pak vrátíte do atmosféry knihy a je vám prostě krásně. Tady jsou ty nejkrásnější, které jsem letos nasbírala (odpusťte, ale - i když mi to rve srdce - vynechám všechny citáty z Marťana, které jsou sice ultra vtipné, ale víc si je užijete v kontextu, takže pokud jste nečetli, šup pro Marťana!).
"Jen odlišní lidé mají schopnost měnit svět." - Babička pozdravuje a omlouvá se
"Nikdo na světě není úplnej blbec, a není nikdo, kdo by blbcem nebyl aspoň trochu." - Babička pozdravuje a omlouvá se
"Bolest vás nezmění, Hazel. Odhalí vás." - Hvězdy nám nepřály
"Právě láska, ne nenávist, způsobuje, že jsi ochotný udělat cokoli, vynaložit jakékoli úsilí, jenom abys do viníka mohl zatnout drápy." - Policie
"Lidem přece má na něčem záležet. Je to fajn, že pro tebe lidi něco znamenají, že se ti po nich stýská, když je ztrácíš." - Příliš mnoho Kateřin
"Každý přijímá takovou lásku, jakou si podle svého názoru zaslouží." - Ten, kdo stojí v koutě
"Je mnohem těžší soudit sebe než druhé." - Malý princ
"Kdo chce doopravdy vidět, musí se dívat srdcem. To, co je skutečně důležité, oči nevidí." - Malý princ
"Až to přebolí (a časem přebolí všechno), budeš rád, že jsi mě znal. Už vždycky budeš mým přítelem. Budeš se se mnou chtít smát..." - Malý princ
Uznávám, že dnešní článek byl trochu delší, nicméně děkuji každému, kdo se dočetl až sem a doufám, že si každý našel trochu inspirace a třeba i nějaké nové tipy na čtení. Kdybych měla shrnout uplynulý rok jako takový, musím říct, že byl pro tento blog zlomovým. Ke konci roku jsem se rozhodla věnovat do tohohle projektu ještě více času a energie, změnila jsem design a upravila i koncept článků, snažím se i víc a líp fotit a udělat to tu celkově "útulnější".
Na závěr velice děkuji všem nakladatelstvím a knihkupectvím, se kterými spolupracuji. Děkuji týmu ze serveru fantasyknihy.eu, kteří mě mezi sebe přijali a já si tak mohla vyzkoušet, jaké to je být redaktorkou a splnila si další z mnoha přání. Děkuji čtenářům, že se sem vrací a že to tu mají rádi - tento dík je největší, moc si vás vážím a právě pro vás se to snažím dělat nejlépe, jak umím.
To byla tečka za loňským rokem, teď už je tu však rok nový a s ním nové recenze, nové možnosti, nové cesty, noví přátelé. Ať je ten váš právě takový, jaký si ho vysníte.

Vaše,
Ivcca

 Mé recenze na knihy uvedené v článku:
Marťan
Ten, kdo stojí v koutě - recenze brzy
Pravidla moštárny
Policie
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
Příliš mnoho Kateřin
My děti ze stanice ZOO
Pod vodou
Smrtná zima
Útěk z teritoria smrti

Útěk z teritoria smrti - Tom Isbell | recenze


Země se ocitla na pokraji zkázy a nová vláda vyhlásila Republiku Pravá Amerika. Bylo vyhlášeno stanné právo a všichni, kdo přežili, byli umístěni do přesídlovacích táborů. Nyní, o dvacet let později, objevuje trojice šestnáctiletých kluků temnou pravdu. Po celou tu dobu nesou cejch Podřadných. Společnost, která z nich má strach, z nich bez jejich vědomí vychovává objekty kruté zábavy. Jejich jedinou nadějí na přežití je utéct společně s dalšími přáteli do vysněného nového teritoria. Sadističtí lovci a vládní vojáci jdou ale v jejich stopách. Pod vedením kluka přezdívaného Kniha a dívky Hope osiřelí chlapci a dívky hledají lepší život a současně dokáží objevit to nejlepší v sobě samých – v boji se svými nejhoršími nepřáteli.

Útěk z teritoria smrti na první pohled působí jako zajímavá dystopie. V anotaci jsou zmíněné jakési hony na lidi pořádané v postapokalyptické společnosti na území státu zvaného Pravá Amerika. Po jaderném výbuchu známém jako Omega se lidstvo začalo dělit na ty "normální" a podřadné - lidi poznamenané radiací (větší nebo menší počet prstů, než je zdrávo, kratší nebo delší končetiny a jiné tělesné deformace). Tito podřadní se nacházejí v táborech, kde je i náš hlavní hrdina Kniha. Společně s několika svými přáteli a skupinou dívek z vedlejšího tábora se rozhodnou podniknout nebezpečný útěk na sousední teritorium. Hlavních postav bylo skoro třicet, bohužel mi však přišlo, že o nich nevím téměř nic. Měla jsem jen pramalou představu o tom, jak vypadají nebo jací jsou. Jediná postava, kterou jsem si oblíbila, byl Kočka, který se choval poměrně normálně a logicky. Naopak Kniha byl jeden z nejotravnějších hlavních hrdinů, s jakými jsem se kdy setkala.

V knize se nacházejí dvě dějové linie - jedna je vyprávěna v první osobě a je o Knihovi. Druhá linie je vyprávěna v třetí osobě a obsahuje příběh dvou sester Hope a Faith, které jsou spolu se svým otcem na útěku a skrývají se před lovci a vojáky. Dvě dějové linie jako by pocházely každá z jiné knihy. Zcela nelogicky je každá vyprávěná v jiné formě, což mě rušilo a zároveň v jedné linii jsou používána originální jména (Fait a Hope) a v druhé jsou jména hrdinů překládána do češtiny a občas zní opravdu šíleně (Kniha, Kočka, Nervák, Křeč,...).

Přes zvláštní uspořádání knihy jsem se dokázala přenést, není to nic zásadního, co by ovlivňovalo kvalitu celého příběhu. Přes co jsem se však už přenést nedokázala, byly logické mezery velké asi jako mezera v zubech Jaromíra Jágra po zásahu vysokou holí v nedávném nočním zápase NHL. Banda MacGyverů a Chuck Norrisů utíká z nějakého tábora, aniž by sami pořádně věděli proč. Co to je vlastně ta "Pravá Amerika" a proč se nikdy nikdo z chlapců v táboře nepozastavil nad zjevnou nelogičností proklamovaného účelu existence zmiňovaného tábora? Proč mají chlapci relativně volný režim a pohyb a dívky o pár metrů dál jsou drženy v zařízení obehnaném ostnatým drátem a hlídaném vojáky se samopaly? To jsou jen jedny z mnoha otázek, na které neví odpovědi nejspíš ani samotný autor této knihy.

Průběh všech akcí je tak zjednodušen, že jakmile vás to začne bavit, tak je najednou po všem. Na co se zabývat popisováním detailů vniknutí do přísně střeženého a ostnatým drátem obehnaného areálu, když to můžete shrnout slovy "Ále, našel jsem malou díru v plotě." Ano, kde se vzala, tu se vzala - díra v plotě. Hlavní hrdinové měli takové štěstí, že by v našem světě vyhrávali každý druhý den Sportku. Vždy, když se dostali do úzkých, tak se jim po ruce objevil předmět, který zrovna potřebovali. A nejsou to jen děti štěstěny, ale zároveň tak trochu géniové. Kdo jiný pěšky hravě utíká trénovaným ozbrojeným lovcům na čtyřkolkách a za dva dny se naučí střílet z luku líp než Katniss Everdeen? Kniha popírá fyzikální a biologické zákony a lidská psychologie je Tomu Isbellovi zjevně taky naprosto cizí. Vše je zjednodušené a naprosto nereálné. Při psaní knihy si zkrátka nemůžete dělat vše tak, jak se vám to zrovna hodí. Příběh musí mít logiku, nemůže se pokaždé objevit nějaké zázračné řešení bez vysvětlení. A když je zrovna hrdina v prekérní situaci, nestačí mi vybruslit z nesnází díky štěstí a souhře náhod. Tímhle mě zkrátka, pane Isbelle, nenakrmíte.

Útěk z teritoria smrti má znaky dobré knihy - děj plynul svižně a rychle, akce střídala akci a já měla přečteno opravdu v mžiku. Bohužel se zde ale nachází neúnosně moc hloupostí. Místy mi opravdu přišlo, že si snad autor myslí, že čtenář nemá mozek. Korunu tomuto panoptiku absurdit nasadil konec. Říkala jsem si, že po tom všem, co jsem s knihou zažila, už mě nic nepřekvapí. Ale mýlila jsem se. Každopádně nemohu říct, že bych se nepobavila, protože jsem se bavila náramně. Průšvih je, že pobavit rozhodně nebyl autorův záměr, ale jen vedlejší účinek jeho zvláštního příběhu.


30%

Připravované tituly 2016

Milí čtenáři,
vítám vás v novém roce! Doufám, že jste si užili a přežili Silvestr a nakročili do roku 2016 úspěšně a zvesela. A čím začít spíš, než nějakou lákačkou na to, co nás v nadcházejících měsících čeká a nemine? V poslední soutěži jsem se vás ptala, co byste na mém blogu uvítali za články a jedním z podnětů, které jsem od vás dostala, bylo právě shrnutí knih, které letos vycházejí (jo, už jsem chtěla psát "příští rok"). Prošla jsem tedy ediční plány některých mých oblíbených nakladatelství a vybrala ty největší lahůdky, které já osobně mám v hledáčku a nenechám si je ujít. V seznamu naleznete vše možné od sci-fi až po společenské romány.

BARONET
Pád
Vyjde 9.3.
Jack Taylor odjakživa potřeboval k životu dobrodružství a adrenalin. Pro vládu testoval výzbroj a výstroj v nejrůznějších drsných prostředích, od vyprahlých pouští přes hlubiny oceánů po ledové vrcholky hor. Až mu byla i samotná Země malá… Dalším krokem v Jackově slibné kariéře je zvlášť extrémní kousek – na vlastní kůži vyzkouší možnost strategických výsadků z kosmu. A nejde o „pouhý“ skok ze stratosféry, jaký absolvoval Felix Baumgartner nebo Joseph Kittinger. Jack se chystá vrhnout se do prázdna až z nesmlouvavé žhavé termosféry, překonat rychlost zvuku a čelit řadě předvídatelných nebezpečí: vzplanutí v atmosféře, selhání výstroje či vlastního organismu. Jenže na to, co ho čeká dole na Zemi, ho žádný výcvik nepřipravil!

Na motivy knihy je chystán i televizní seriál. A zní to trochu jako Marťan, co říkáte?

Tajné sestry
Vyjde 2.3.
Madeline a Daphne si byly kdysi blízké jako sestry – dokud je nerozdělilo tajemství, které by je teď mohlo přivést do hrobu... Znaly jeho jméno, jméno muže, který brutálně napadl dvanáctiletou
Madeline v hotelu její babičky. Myslely si, že znají i jeho osud. Že už jim nikdy nebude moci ublížit... Přesto už jejich životy nikdy nebudou stejné... Madeline se vrací do Washingtonu po záhadné smrti své babičky. A ve starém, opuštěném hotelu – v místě, jež už nikdy nechtěla spatřit – obsahují poslední slova umírajícího muže varování: tajemství, o němž se s Daphne domnívaly, že je pohřbené navěky, bylo odhaleno. Nyní, po téměř dvaceti letech, musí Madeline a Daphne opět spojit své síly. Madeline nedůvěřuje policii, a tak zavolá Jacka Raynera, odborníka na bezpečnost. Navzdory tajemstvím a záhadám, jež ho obklopují, je Jack jediný, komu může věřit. Spolu s Jackovým bratrem Abem uzavřou čtyři mladí lidé spojenectví proti vrahovi, který se nezastaví před ničím, aby skryl pravdu...

JOTA
Sanctum
Vyjde 10.2.
Tři kamarádi, talentovaní a tak trochu netradičně pro vzdělání zapálení středoškoláci aspirující na univerzitní studium, Dan, Abby a Jordan, které známe z knihy Asylum, se snaží zapomenout na to, co prožili na letní přípravce v New Hampshire College. Hrůzné zážitky je pronásledují ve snech i v každodenním životě, ač si nepřejí nic víc než zapomenout. Leč neúspěšně. Někdo (či něco?) je kontaktuje a dává najevo, že „ještě není konec“. Trojice přátel se vrací na známá místa, aby odhalili tajemství, které, jak doufají, je jednou provždy osvobodí od minulosti. Odlupují jednotlivé vrstvy záhady jako cibuli (a občas je to skutečně i k pláči!), aby zjistili… Ale to už je na čtenářích. Napínavé pokračování knihy Asylum vás zavede na známá místa, ale ukáže je v novém světle. Vyprávění je opět ozvláštněno dobovými fotografiemi, které pomáhají navodit atmosféru, kdy se tři přátelé pohybují na tenké hranici mezi minulostí a současností, genialitou a šílenstvím.

Alan Turing: Enigma
Vyjde 29.1.
Alan Turing se zapsal do historie jako vynikající matematik a zakladatel moderní informatiky, jehož práce na prolomení německých kódů rozhodujícím způsobem ovlivnila průběh druhé světové války. Ještě před válkou přišel s konceptem univerzálního stroje, jenž se v roce 1945 zhmotnil do prvního návrhu programovatelného počítače. Turingův smělý rozlet na prahu počítačové éry však v roce 1952 zastavilo odhalení jeho homosexuality, které z něj učinilo kriminálního odsouzence a vystavilo ho ponižujícímu zacházení. Turing, ostudně zavržený okolím, svůj život o dva roky později dobrovolně ukončil a Velká Británie tak ztratila jednoho ze svých největších vědců a myslitelů. Obsáhlá, zevrubná biografie se opírá o bohatý poznámkový aparát, text doplňuje fotografická příloha.

KNIŽNÍ KLUB
Unwind: Bez šance
Vyjde 1.2.
Fascinují a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají. Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.

Vysoké hodnocení 4.19* na Goodreads.com.


Spálená obloha
Vyjde 1.2.
Stačí jen okamžik – a život se změní v peklo. A umí ho vykreslit nejen Gillian Flynnová... Rachel Jennerová zůstala na moment pozadu. Od té chvíle se její osmiletý syn Ben pohřešuje. Avšak co se vlastně onoho osudového odpoledne na jejich procházce v lese stalo? Rachel se zhroutí svět, navíc proti sobě poštve téměř celou veřejnost. Ani spolupráce s policií neprobíhá zrovna ideálně. Ubíhají minuty, hodiny, dny... neúprosně ukrajují šanci, že Ben je ještě naživu. Že se najde. A vrátí se zpět. Rachel zjistí, že nikomu nemůže věřit. Dá se však věřit Rachel? Sugestivní, originální psychothriller – bestseller vycházející v sedmnácti zemích – je určen všem, komu utkvěla v paměti atmosféra románů Ostré předměty a Temné kouty.


HOST
Tady byla Britt-Marie
Vyjde 30.4.
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejlepší věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. Britt-Marie je třiašedesátiletá žena, které bylo řečeno, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. Po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl. Borg zasáhla finanční krize, po níž tam zůstaly jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerie, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když fotbalová přípravka v Borgu potřebuje trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoli, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu tu práci nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by je Britt-Marie měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžičky, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že soda vyčistí skoro všechno.

Fredrik Backman nám už dvakrát dokázal, že umí psát. Babička pozdravuje a omlouvá se a Muž jménem Ove jsou vynikající knihy.

Naslouchač
Vyjde 30.4.
Originální česká fantasy z fascinujícího temného světa.  Po Velké válce je svět rozdělen na dvě části, jedna je obyvatelná a druhá je zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii ze zvláštního nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dovedou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Nejenže energetické pole štítu odkazuje sklenaře k životu v téměř středověkých podmínkách, těžba sklenitu způsobuje mnoho nemocí a znetvoření. Navíc byli sklenaři zotročeni lidmi z nížin. Třináctiletá Ilan se jako jedno z mála dětí narodila bez deformací. Aby nebyla odvedena od své rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v hábitu s maskou, který musí sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky své schopnosti naslouchat sklenitu se začíná učit sklenařským brusičem. Její dar je tak výjimečný, že si ji vybere sám kapitán pětadvacítky, družiny bojovníků, jež má za úkol chránit sklenářská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveného vzduchu za štítem, kterým sklenaři říkají Nasterea. Ilan ví, že musí za každou cenu uchránit své tajemství. Před pětadvaceti bojovníky, nepřáteli, kteří zotročili její lid. Přesto se nedokáže ubránit, postupně se s muži sbližuje a zjišťuje pravdu, která byla sklenařům po celá léta tajena.

Tulák
Vyjde 30.4.
Strhující debut plný úplatných a zkažených rytířů a ztroskotaných létajících lodí. A v centru děje stojí tajemná postava osamoceného Tuláka Svět je zničený, slunce se rozpadlo na dva kusy. Z Trhliny se vyvalila démonická stvoření, přivlastnila si svět a ničí vše, co jim přijde do cesty, zemi i lidi. Lidé svedli bitvu a prohráli. Rytíři a ochránci zemřeli. Nesmrtelní vůdci byli umlčeni. Už není naděje. Je jen Tulák. Tulák je zničený, zlomený muž: nemá jméno, nemluví. Ale opatruje poslední naději lidstva. O jeho vzácné břemeno ho chce připravit mnoho zlých sil. Co se událo, že se svět změnil v noční můru plnou démonů? Proč síly zla Tuláka tak neúprosně pronásledují? A co je vlastně Tulák zač?


Ódinovo dítě
Vyjde 30.4.
První díl fantasy trilogie Havraní kruhy. Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho jsi nikdo. Nákaza. Pouhý mýtus. Hirka se v den svých patnáctých narozenin dozvídá, že je Ódinovo dítě – bezocasá zrůda z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná. Člověk. Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá to zajistit všemi prostředky. Zmatená Hirka musí uprchnout, protože jí jde o život. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy… Úspěšná norská trilogie Havraní kruhy se inspiruje severskou mytologií, ale přitom vytváří vlastní svébytný svět, kde být člověkem znamená ocitnout se ve zcela nezvyklé roli vyvržence. Hlavní hrdinka není „vyvolená“, dokonce nemá žádné zvláštní schopnosti. To, co ji odlišuje od ostatních, je děsivý fakt, že postrádá něco, co všichni ostatní mají.

Vesaliovo tajemství
Vyjde 31.3.
Záhady, lži, intriky, nečekané zvraty a překvapivé rozuzlení tkají předivo napínavého příběhu, v němž nic není takové, jaké se zdá, a nikdo není v bezpečí před svou minulostí Barcelona, jaro 1888. Město žije přípravami na Světovou výstavu. Radostnou atmosféru ale ničí strach, neboť v posledních týdnech bylo nalezeno několik bestiálně zavražděných dívek. Jejich zohavená těla připomínají lidem prastaré prokletí, jež visí nad městem. Záhadného vraha se snaží odhalit novinář Bernat Fleixa, který touží napsat skvělou reportáž. Do pátrání se zapojí i mladý profesor Daniel Amat, který po sedmi letech přijíždí z Oxfordu na otcův pohřeb, a student medicíny Pau Gilbert. Jejich pátrání není jednoduché, neboť vrah rafinovaně uniká, a navíc každý z trojice cosi tají. Hlavní stopou, jež je má k vrahovi dovést, je slavný Vesaliův anatomický rukopis, který by mohl změnit dějiny vědy a lidského pokroku. Po knize však touží i vrah, který chce za každou cenu odhalit po staletí skrývané tajemství.

SLOVART
Adaptace
Vyjde 28.1.
Zoya měla všechno – domov, přátele, rodinu… A pak lidstvo zdecimovaly války. Teď nemá nic. Přišla i o svůj domov. Ale přizpůsobila se. Vpřed ji pohání jen naděje, že ji vzácná mapa dovede do posledního útočiště na Zemi. Lidé zkoušení válkou a nemocemi se také přizpůsobili novému světu a bojují o každou minutu života. Osamělá dívka putující neznámou krajinou je pro ně snadnou kořistí. Když Zoje pomůže neznámý Šimon, poruší tím křehkou rovnováhu poválečného společenství a musí za to zaplatit životem. A tak se Zoye vydává na cestu zničenou krajinou s nadějí, že ji mapa po jejím mrtvém kamarádovi skutečně dovede před brány města, kde ještě vládne lidskost. Tedy měla by… Dystopická verze budoucnosti v nejnovějším románu Miroslavy Varáčkové Adaptace má až nebezpečně blízko k realitě, která může zabušit na dveře už zítra.

YOLI
Odvrácená tvář lásky
Vyjde 1.2.
Neptej se na minulost a nepočítej s budoucností... Dvě jasně daná pravidla. Jak dlouho ale můžou fungovat v lásce? Když se vysokoškolačka Tate Collinsová na čas přestěhuje ke svému staršímu bratrovi a seznámí se s jeho kamarádem, pilotem Milesem Archerem, není to rozhodně láska na první pohled. Není to dokonce ani přátelství, jen vzájemná prudká a neovladatelná touha. Miles kupodivu váhá déle než Tate, ale nakonec i on potlačí svoje zábrany. Už po prvním milování je zřejmé, že fyzicky si oba dokonale vyhovují. Oboustranná domluva zní jasně: on o lásku nestojí, ona na ni nemá čas, takže zůstanou jen u sexu. Jenže Tate brzy zjišťuje, že chce se záhadným, uzavřeným a posmutnělým Milesem prožít mnohem víc. Že chce porušit obě jeho pravidla: neptat se na minulost a nepočítat s budoucností. Jenže Miles sám už si není jistý, jestli je dokáže dodržet. Protože láska je silnější než pravidla, sliby a odhodlání. I když její odvrácená tvář je tak děsivá…

Odpusť mi, Megan
Vyjde 28.1.
Některá tajemství by měla zůstat skryta… Megan nemluví. A ani nemůže. Loni v létě se stalo něco hrozného a ona slíbila, že o tom nikdy nikomu neřekne. Trápí ji strašná vina. Přišla o kamarádku, odcizila se mámě a stala se terčem posměchu spolužaček. Nebýt Luka, neměla by už nikoho. A pak se na jejich škole těsně před závěrečnými zkouškami objeví Jasmine. Temperamentní, nádherná, upovídaná Jasmine. A chce se s Megan kamarádit. Díky ní připadá Megan život zase o něco barevnější. A nejen jí. Jasmine padne do oka i Owenovi, za kterým pálí holky z celé školy. Jenže pak se kolem nich začnou dít zvláštní věci. Že by to byla náhoda? Nebo jim hrozí nebezpečí? Megan by ráda znovu mluvila. Ale bojí se. Protože jestli se jí hlas vrátí, bude to znamenat jen jedno. Pravdu.

Upřímně? Je mi úplně jedno, jak dobrá tato kniha bude. Tuhle úžasnou obálku prostě musím mít doma!

Jaké nově vycházející knihy si určitě nenecháte ujít vy?
Co vás nejvíce láká z mého seznamu?
I.
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)