Muž jménem Ove

Muž jménem Ove je svérázný román, ve kterém se autor zamýšlí nad mezilidskými vztahy a věčným kolotočem života. Román, ve kterém jednoduchá slova vyjadřují velké city.
Originální název: En man som heter Ove
Autor: Fredrik Backman
Žánr: Humoristický román
Počet stran: 336

 Ovemu táhne na šedesát, bydlí v malém řadovém domku a v garáži parkuje modrý Saab. Jeho život má neměnný řád, každé ráno vstane ve tři čtvrtě na šest, provede inspekční kolečko (co kdyby někdo náhodou parkoval s kolem tam, kde je to zakázané) a nyní by se rád v klidu odporoučel z tohoto světa pryč. Vše šlo podle plánu a Ove už konečně mohl odejít za svou ženou na onen svět, to by se však nesměli přistěhovat noví sousedé v čele s "mamelukem", který neumí ani zacouvat s vozíkem bez toho, aby se Oveho schránka odporoučela k zemi. A tak Ovemu nezbývá, než sebevraždu odložit na další den.

Přestože je Muž jménem Ove prvotinou švédského spisovatele Fredrika Backmana, dokázal mu otevřít dveře do světa. Jen v jeho rodné zemi se prodalo více než půl milionu výtisků a své příznivce si úspěšně nachází i v České republice.

Kniha vs. film: Město z kostí

Po slibném začátku se mé nadšení během sledování tohoto filmu snižovalo geometrickou řadou. Kam byl pohřben všechen ten potenciál?

 Na Mortal Instruments všichni čekali se zatajeným dechem. Já se k přečtení série dostala poměrně nedávno a tudíž i film jsem zhlédla dávno po jeho uvedení do kin. Nebudeme si nic nalhávat, tržby ani zdaleka nedosáhly vysněných částek a víte co? Ono se není čemu divit.


Začátek filmu je velice slibný, opravdu jsem byla po prvních 10-ti minutách přesvědčená, že mě čeká jedna z těch lepších filmových adaptací. Děj  se rozbíhá rychle, vše v taktovce s knižní předlohou. Když na scénu přišel první démon, spadla mi dokonce brada údivem. Jelikož se nejednalo o žádnou počítačově vyumělkovanou příšerku, která je všem spíše k smíchu. Přeměna psa v démona a jeho následné pohyby a útoky byly výsledkem opravdu brilantní práce se speciálními efekty.

Postupem času ale mé nadšení pomalu opadávalo. Pro potřeby filmu si tvůrci některé pasáže poupravili, ale kvůli tomu ztratily svou logičnost a divák, který knihu nečetl, musel opravdu kroutit hlavou (například plánovaný únos Simona, který byl ale v knize nechtěný kvůli jeho proměně v krysu).

Zářijové povídání

Milí čtenáři!

Tento měsíc je teprve na začátku a přesto už se stačila udát spousta věcí! Rozhodla jsem se tedy pro takové menší povídání, kde vás samozřejmě se vším seznámím.

S prázdninami jsem se už definitivně rozloučila a za dva týdny mě čeká začátek školy. Čím delší ty prázdniny jsou, tím je to horší, věřte mi. Letos mě tedy čeká první ročník magisterských studií a snad to přežiji ve zdraví a bez ztráty kreditů.

Společná fotka ze zářivého srazu (autor: Madlenka)
Jednou z nejlepších událostí začátku září byl jednoznačně "zářivý" pražský sraz blogerů a dalších knihomolů! A víte co? Bylo to skvělé a pokud jste tam nebyli, přišli jste o hodně :)
Sraz měly pod palcem tři skvělé blogerky Madlenka, Barča a Týnka. Sešlo se nás 17 a udělaly jsme si parádní piknik na Střeleckém ostrově. Každý přinesl hromady jídla a pití, holky vymyslely skvělé a zábavné hry (na nichž byla občas nejzábavnější skutečnost, že je dost lidí nedokázalo pochopit :D ) a i počasí nám opravdu přálo. Já, která v soutěžích moc nevynikám, jsem byla ten den asi štěstěnou políbená, jelikož jsem nejdřív v kreativní soutěži vyhrála knihu dle vlastního výběru (a že bylo opravdu z čeho vybírat!) a v aukci jsem díky bodům získaným při hrách vydražila kompletní trilogii Nebezpečná láska!

Esej o tragédii

"Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň." - motto Irvingovy školy

 Originální název: The Tragedy Paper
Autor: Elizabeth LaBan
Žánr: Young Adult
Počet stran: 320

Duncan je studentem posledního ročníku Irvingovy školy. Je tradicí, že každý student, který ukončí čtvrtý ročník, nechá ve svém pokoji nějaký dárek pro budoucího čtvrťáka, který jeho pokoj zdědí. A ten jeho měl minulý rok Tim, sedmnáctiletý albín a jako dárek mu zde nechal sadu CDček, na které nahrál svůj příběh. Duncan se prostřednictvím těchto nahrávek dozvídá o komplikovaném vztahu mezi Timem a Vanessou, o jeho nelehkém životním údělu a také o tragických událostech loňského roku. Poučí se Duncan z Timových chyb a pomůže mu jeho příběh k sepsání závěrečné školní práce, eseje o tragédii?

Knihy mého srdce


Vybrat nejlepší knihu, jakou jste za celý svůj život četli, je nemožné. Vybrat tři už je trochu reálnější, ale stále nic snadného.
A tady jsou tři knihy, o kterých si troufám tvrdit, že se řadí mezi ty nejlepší, jaké jsem dosud měla možnost číst. Každá z trochu jiného důvodu, ale každá zcela zaslouženě. Pořadí není rozhodující, mám je všechny stejně ráda a jak již jsem psala, vybrat nejlepší nejde a nikdy nepůjde.
Rozhodla jsem se, že vás v tomto článku nebudu zatěžovat zdlouhavými anotacemi a předám vám jen své pocity z dané knihy. Věřím, že pokud vás dílo zaujme, informace o ději si tak jako tak dohledáte sami.

Dlouhý pochod

Stephen King se dá jednoznačně považovat za jednoho z nejúspěšnějších spisovatelů hororů současnosti. Svými díly si vysloužil spoustu významných ocenění a mnoho jeho knih bylo dokonce zfilmováno. O Dlouhém pochodu se v souvislosti se zfilmováním mluví již hodně dlouho. Upřímně, nedivím se, že jsme se ještě nedočkali. Převést toto dílo na filmové plátno chce opravdu velkou odvahu.

 Originální název: The Long Walk
Autor: Stephen King (pod pseudonymem Richard Bachman)
Žánr: Horor
Počet stran: 280

Lidé jsou pro peníze schopni udělat mnoho, kde je ale pomyslná hranice? To nám ukazuje Dlouhý pochod, nová soutěž, do které se můžete přihlásit a změnit navždy svůj život. Sto chlapců se vydává na cestu, pravidla jsou jednoduchá. Nikdo nesmí zastavit, zpomalit v chůzi pod určenou rychlost nebo jakkoliv vybočit z cesty. Na to dohlíží skupina vojáků z tanku, který kolonu sta odvážných doprovází. Za každé porušení pravidla následuje napomenutí. Za tři napomenutí přichází okamžitá smrt v podobě kulky do hlavy. Je jedno, jak daleko dojdete, nezáleží ani na rychlosti. Jelikož vyhrát může jen jeden, ten, kdo z celé stovky chlapců zůstane naživu nejdéle.

Když zrovna nečtu... #1

... tak třeba kreslím!

 Pěkný den všem,

abych vám ukázala i něco jiného než svůj knižní svět, rozhodla jsem se vytáhnout na světlo světa nějaké své výtvory.
Už je to několik let, co jsem naposledy trápila tužku a papír. Dřív jsem kreslila hrozně ráda a hodně často. Se sestřenkou jsme chodily po vesnici, kde jsem vyrůstala a ona mě učila malovat stromy, domy, přírodu... Ale nejradši jsem vždycky kreslila koně.
Když mi bylo kolem osmnácti, pořídila jsem si tablet, neboli polohovací zařízení a začala kreslit v Photoshopu.


Naučit se správnému zacházení s touto vymožeností byla docela sranda (neboli - šíleně jsem se u toho navztekala). Na obrázku výše můžete vidět jeden výtvor z mé galerie na Deviantartu. Shodou náhod je to tuším druhý obrázek, který jsem přes PC kreslila. Je starý asi 2 roky, možná více a když si ho zpětně prohlížím, jsem docela kritická.
Ale tak to máme asi všichni se vším.
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)