Vegetariánka - Han Kang | recenze

Jonghje je spořádanou ženou žijící v Jižní Korei. Není na ní nic zvláštního, moc toho nenamluví, s manželem mají klidný vztah. Každý den je jako ten předchozí, pečlivě nalinkovaný a v rámci zajetých kolejí. Až do onoho osudného dne, kdy Jonghje uprostřed noci vzbudí noční můra. Tak hrozná, že se kvůli ní rozhodne přestat ze dne na den jíst maso. Taková volba však šokuje jejího manžela i nejbližší okolí, nejíst maso je přece neslýchané.

Autorka Han Kang získala za své dílo prestižní ocenění Man Booker International. Právě díky němu se dostala do povědomí mnoha čtenářů. Ano, o Vegetariánce se mluvilo snad všude. Jelikož jsem sama již několik let vegetariánkou, byla jsem na knihu přirozeně velmi zvědavá. Nakonec byla vlastně úplně jiná, než jakou jsem ji očekávala.

Trochu netradičně bych ve své recenzi jako první ráda zmínila doslov. Ten totiž čtenáři poskytuje velice zajímavé informace. Například to, že kniha byla značně pozměněna překladatelkou Deborah Smith, která dílo překládala z korejštiny do angličtiny. Dozvídáte se, že do knihy dost citelně zasahovala a vy tak můžete jen polemizovat o tom, co doopravdy chtěla touto knihou autorka říct a komu její sláva ve výsledku patří.

Samotná kniha je velmi zvláštní. Příběh je rozdělen do tří částí, každé se ujímá jiný vypravěč. Hned od začátku mě zaujalo vykreslení korejské společnosti, ženám je odepíráno právo se svobodně rozhodovat a i zdánlivě neškodná volba, kterou přechod na rostlinnou stravu je, může vyvolat obrovské rozpory v rodině a dojít až k výhrůžkám a fyzickému násilí. Zajímavé bylo pozorovat jakýsi soukromý boj hlavní hrdinky proti systému, který spočíval ať už právě v nejedení masa nebo například v nenošení podprsenky a dalších věcech, které usedlou korejskou společnost více než pobuřují.

Čtenáře jistě zaujme, že právě hlavní hrdinka Jonghje jako jediná v knize "nedostala slovo". Její životní osudy sledujeme pohledem lidí, kteří byli v určitý časový úsek součástí jejího života. Konkrétně jsou to její manžel, švagr a vlastní sestra. Všichni tito lidé jsou velice odlišní a autorka se nebála dát to v dějových linkách plně najevo. Což je vlastně logické, protože každý jeden člověk, jehož očima se zrovna na příběh díváte, má jiné touhy, jiný pohled na svět a jiné názory. Pokaždé je tomu příběh uzpůsoben, mění se tedy atmosféra i řešené problémy a jen jako vedlejší účinek je nám dána možnost sledovat mimo jiné i život Jonghje. Toto velice originální pojetí mě opravdu zaujalo. Rozdílnost tří částí děje jen podtrhuje charakterové odlišnosti postav, které se postupně ujímají vyprávění a umožňuje vám sledovat Jonghje z různých úhlů, aniž by vám autorka dopřála nahlédnout do její vlastní hlavy. Předkládá vám události, ale neposkytne klíč k jejich rozklíčování, to už pak nechává na každém z vás, jak si to přeberete.

Po celou dobu čtení jsem z knihy měla velice zvláštní pocit. Některé části se mi četly lépe, některé hůře. Umění se občas dostávalo až k hranicím perverznosti, autorka se místy vyžívala v popisech nechutných scén a obecně má člověk pocit, že se zde promítá spousta rozličných témat a obrazů. Celou dobu člověk moc netuší, kam děj směřuje a vlastně ani jaký je význam mnohých událostí, které se v ději odehrají. Jejich porozumění je dle mého velice individuální a každý děj dost možná bude vnímat jinak.

Mně osobně se kniha četla dobře, místy mi vadil autorčin styl vyjadřování, ale jako celek je Vegetariánka zajímavým čtením. Rozhodně ji neřadím vysoko a ani nevím, zda se pustím do autorčiných dalších knih, ale musím říct, že jsem ráda, že jsem si tuhle knihu konečně přečetla.