Příliš mnoho Kateřin

18:02 Ivcca 7 Comments

Colin Singleton je zázračné dítě. Má pozoruhodně dobrou paměť, vysoké IQ a čas si krátí vytvářením přesmyček snad z každého slova, na které narazí. Jak se s životem poprat, aby zázračné dítě nezůstalo jen zázračným dítětem, ale stal se z něj opravdový génius? To je otázka, na kterou Colin stále nemůže najít odpověď. Navíc zrovna upadl do jisté existenciální krize poté, co dostal kopačky od v pořadí již devatenácté Kateřiny. Naštěstí je zde Colinův kamarád Hassan, který utápění se v sebelítosti neuznává stejně jako předmanželský sex a střídání partnerů. A jako terapii zvolí výlet bez cíle, který začíná u hrobky rakousko-uherského arcivévody Františka Ferdinanda d'Este.
Vztah čtenář-spisovatel je v případě mě a Johna Greena komplikovaný. Jedna z jeho knih pro mě znamenala obrovské zklamání, jiná příjemné překvapení. Nemohla jsem proto dlouho čekat, než jsem se pustila do třetího díla, které mou nerozhodnost ohledně kvalit Johna Greena jakožto spisovatele, mělo rozseknout. A Příliš mnoho Kateřin bylo skvělou volbou. Nejen, že mi příjemně letní a typicky americký příběh padl do noty, ale vysloužil si určitá prvenství, co se čtenářských zážitků týče - ale o tom až za chvíli. Autor zvolil dobré téma a vy prožíváte dobrodružství s dvěma mladíky, kteří se vydají na výlet bez zjevného cíle. Jejich cesta začne náhodným zkoumáním okolí a skončí jako brigáda v továrně na textil. A vše se, jak již samotný název napovídá, točí kolem Kateřin. Kateřin, které lámou srdce a nedají Colinovi spát.
Obrovským plusem této knihy je humor. Humor pro autora tak typický mi zde naprosto sedl. A zde se vrátím k zmiňovanému prvenství. John Green znovu překvapil a mě se poprvé v životě stalo, že jsem se nad stránkami knihy nahlas smála. A tím nemyslím jen nějaké to uchechtnutí. Mluvím o záchvatu smíchu, při kterém vám pomalu tečou slzy po tvářích. Na tom měly velký podíl perfektně zvolené hlavní postavy. V prvé řade Hassan představující prototyp nejlepšího přítele - věčně pozitivní, energický a hlavně vtipný.
Kateřiny dávají Colinům kopačky, jako Hassanové jedí monsterburgery: nenasytně, vášnivě a často.
Hlavním protagonistou je Colin, který nás velice rychle zasvětí do tajů přesmyček. Mě přesmyčky nijak zvlášť neberou a obávám se, že v českém překladu se jejich kouzlo i trochu ztrácelo. To ale nemění nic na tom, že jsem po celou dobu čtení v duchu uctívala a obdivovala překladatele, pro kterého musela být tato kniha mimořádně složitým oříškem. Ale popral se s ní na výbornou! Já sama bych nezvládla ani desetinu přesmyček v knize obsažených. Abych se vrátila k samotnému Colinovi, jedná se o klasického outsidera, který je zkrátka tak divný a chytrý, že nemůže být oblíbený. Za realističnost jeho charakteru ode mě autor získává další plusové body.

V Kateřinách narazíme na spoustu krásných mouder a citátů, s kterými to zkrátka John Green umí. Musí to být člověk plný iluzí a snů a číst jeho řádky pohladí po duši. Důležitou roli v této knize ovšem překvapivě hraje i matematika. Ano, čtete správně. Matematické vzorce, funkce a teorémy jsou však do příběhu zakomponovány opravdu zábavnou formou a já jsem si zamilovala všechny Colinovy pokusy vyjádřit milostné vztahy právě matematickými vzorci a grafy. Další úžasnou a originální věcí, která knihu okořenila a přidala jí na zábavnosti a jedinečnosti, byly poznámky pod čarou. Ty jsem si oblíbila již od první strany. Vedle opravdu vtipných a trefných poznámek zde byla obsažena spousta zajímavostí, které trochu obohatí váš všeobecný přehled. Tleskám!
Lidem přece má na něčem záležet. Je to fajn, že pro tebe lidi něco znamenají, že se ti po nich stýská, když je ztrácíš.


Samozřejmě nečekejte žádné překvapivé konce, spletité zápletky nebo převratné objevy. V rukou držíte přece jen young adult literaturu. Dostanete však nejvíc, co v tomto žánru dostat můžete. Spoustu přívětivého humoru, zakuckávajícího se smíchu a ponoříte se na chvíli do krásně idylického světa, který vás až dojme upřímností přátelství a přímočarostí mezilidských vztahů. Ano, jsem z Kateřin nadšená. Neměla jsem příliš vysoká očekávání, ale kniha mi toho dala určitě dostatek a zanechala ve mě ten příjemný hřejivý pocit. Tak, jak to je u pěkných knih zvykem.
90%
Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji knihkupectví Megaknihy.cz
Knihu si můžete zakoupit ZDE.



7 komentářů:

  1. Mi to príde, akoby som celkom inú knihu čítala :D V podstate, keď si tak čítam tú recenziu, tak s tebou súhlasím, viem, že tam spomenuté veci boli a že niektoré sa aj mne páčili, ale u mňa kniha vôbec nezanechala ten taký dobrý pocit. Asi proste taký typ knihy nie je pre mňa :D
    Super recenzia - nie príliš dlhá, výstižná, a pekne sformulovaná! :) (A ani nehovorím o úprave, ty kráľovná Bloggeru.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Velký vliv na to měla skutečnost, že jsem po knize sáhla v ten správný moment. Hodně jsem se na ni těšila a naprosto mi sedla do nálady, kterou jsem zrovna měla.
      Děkuji moc za pochvalu :) Bála jsem se, jestli není moc dlouhá. Ty mi lichotíš!!! ♥

      Vymazat
  2. Super recenzia! Ja som od Greena čítala zatiaľ len Kam zmizla Aljaška a tá sa mi dosť páčila, takže ak sa dostanem k tejto, určite jej dám šancu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aljaška se mě právě nelíbila, jak se zmiňuji už v samotné recenzi :) Ale Kateřiny vřele doporučuji, byla jsem z nich nadšená.

      Vymazat
  3. Kéž bych mohla být takhle nadšená i já. Tak nějak, jsem se snažila Greena přelouskat celého a tahle knížka mi přišla úplně nejhorší. Nejvíc se mi asi líbil Will Grayson ( ale mám takový pocit, že tam to dost zachraňovala přítomnost Davida Levithana, kterého mám teda, co se týče YA daleko, ale daleko radši). Aljašku jsem ještě tak nějak zvládla, Papírová města taky ušla a Hvězdy ... nechápu úplně šílenství, které vzbudily, protože třeba Ještě než umřu ( které se taky motá kolem umírání a rakoviny) je daleko, ale daleko záživnější, přes to ale úznávám, že ani ty nejsou tak špatné. Za to Kateřiny pro mne byly horor, takže je zvláštní potkat někoho s naprosto opačným názorem. Když se na to teď dívám z tvého pohledu, oznávám, že postavy možná mají nějaké to kouzlo, ale vesměs mi to spíš připomínalo spíš fanfikci s dobrou interpunkcí a slovní zásobou.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář!