Uvíznul jsem na Marsu. Nemůžu komunikovat s Hermesem ani se Zemí. Všichni si myslí, že jsem po smrti. Jsem v Habu, který byl navržen na jednatřicet dní.
Jestli se porouchá oxygenerátor, udusím se. Pokud se pokazí recyklace vody, umřu žízní. Když Hab přestane těsnit, jen tak vybuchnu. A jestliže se nic z toho nepřihodí, nakonec mi dojdou potraviny a zemřu hladem.
Je to tak. Jsem v hajzlu.
Program Ares již nějakou dobu vysílá pozemšťany na Mars. Mark Watney je členem mise Ares 3 a jsou tedy již třetí posádkou, která na rudou planetu vstoupí. Mise však musí být přerušena kvůli špatným podmínkám, posádka odlétá, ale Mark Watney zde shodou nešťastných náhod zůstává. Uvízl sám na celé planetě jen s omezenými zásobami jídla a téměř nulovými šancemi na přežití a návrat na Zem. Jenže se nehodlá vzdát a tvrdošíjně bojuje s nehostinnou planetou o přežití, přičemž využívá své rozsáhlé znalosti a technické dovednosti.
Knihu napsal Andy Weir - softwarový inženýr, milovník vědy a techniky a mistr v předmětech, jako je orbitální mechanika a relativistická fyzika. Je tedy logické, že při čtení narazíte na nějaké ty technické údaje a místy detailní informace z chemie, bakteriologie, fyziky, nutriční analýzy a dokonce i botaniky. Samozřejmě, že člověk nezasvěcený do těchto oblastí nemůže pochopit, jak že to vlastně funguje uvolňování vodíku z hydrazinu, ale s tím autor počítal a proto do knihy vložil jen tolik technických detailů, aby byl příběh věrohodný, ale zároveň aby se laik při jeho čtení neunudil k smrti. Což v mém případě rozhodně nehrozilo, naopak mě tyto technické detaily zajímaly a bavily. Co z knihy dělá nezapomenutelné a jedinečné dílo, je autorův osobitý styl humoru. Ani nespočítám, kolikrát jsem se smála u Markových výroků a úvah. Chytrý, milý a jednoduše geniální humor člověka, který stojí tváří v tvář smrti, ale přesto se dokáže na věci dívat optimisticky a brát svou situaci s humorem a nadhledem v takové míře, v jaké mu to tragické okolnosti dovolují. Marka si zamilujete pro jeho bezprostřednost a údernost výroků, kterých má v zásobě opravdu nespočet. Pro mě se jednoznačně stává jednou z nejoblíbenějších knižních postav. Jeho věčný sarkasmus a otevřenost z něj dělá člověka, se kterým se nenudíte ani na opuštěné planetě.
Tři asociace týkající se knih a literatury.
4. týden - D
Další týden a s ním čtvrtý díl projektu a tři asociace začínající na písmeno D. Autorkami projektu jsou
Marky a
Kristý.
Dárky
Miluji dárky. Překvapivě. Nechápu, jak někdo může nemít rád překvapení, protože já je naprosto zbožňuji. A dárky v podobě knih mají zkrátka své kouzlo, protože pokud vám někdo věnuje knihu, hodně to vypovídá o vašem vzájemném vztahu. Protože knihu si dovolíte dát jen málokomu - co když se mu nebude líbit? Co když už ji má? Pokud je obdarovávaný navíc knihomol, máte to ještě tak stokrát těžší, protože pravděpodobnost toho, že ta která kniha už se v jeho knihovně nachází, rapidně stoupá. O to víc si pak vážím toho, když se člověk odhodlá a nějakou mi koupí. I kdybych ji měla, neprozradím to a budu mít upřímnou radost z jeho snahy.
Detektivky
Jak já je mám ráda! Dřív jsem je četla ještě více, než teď, ale pořád se k tomuto žánru moc ráda vracím. Jejich kvalita se navíc neustále zlepšuje a pro mě představuje mistra v tomto oboru Jo Nesbø (překvapivé, že?). Málokterý žánr nabízí tolik nepřeberných možností, jak člověku přivodit srdeční zástavu a zanechat za sebou namožené mozkové závity. A autoři kvalitních detektivek mají veškerý můj obdiv a respekt. Vymyslet tak propletené a zajímavé zápletky, to si žádá nejen notnou dávku talentu, ale i spoustu času.
Divergence
Skvělá kniha, příšerný film. Už je to nějakou dobu, co jsem Divergenci četla a byla to po Hunger games teprve druhá dystopie, která se mi dostala do rukou. Proto těžko hádat, jak by se mi líbila na druhé přečtení, když mám možnost srovnávat se spoustou jiných kvalitních dystopií. Zatím se tedy na re-reading nechystám a v hlavě si uchovávám příjemné vzpomínky na čtení téhle série. Pořádně se mi líbila asi jen první kniha. Existuje někdo, jehož snem v průběhu čtení nebylo žít ve frakci, jako byla ta Neohrožených? Platonicky jsem se zamilovala do Čtyřky (to jsme nikdo nečekal, vždyť je jen definicí toho, jak být sexy a navíc je po-te-to-va-nej), alespoň do té doby, než se z něj stal nudný podpantoflák a vůbec všechny postavy jsem měla ráda. Zajímavě vytvořený svět.
Do koho jste byli platonicky zamilovaní vy?
I.
Tři asociace týkající se knih a literatury.
3. týden - C, Č
Další týden a s ním třetí díl projektu a tři asociace začínající na písmeno C, případně Č. Autorkami projektu jsou
Marky a
Kristý.
Citáty
Každý máme své oblíbené knihy a své oblíbené citáty. Já jich mám nespočet. Ty nejlepší si přirozeně pamatuji, jinak ale nejsem zvyklá si v knize zakládat každou zajímavou myšlenku. Citáty, i vytržené z kontextu, nám dávají možnost proniknout alespoň z části do geniálních myslí legendárních spisovatelů. A jaké jsou mé nejoblíbenější?
"A book must be the axe for the frozen sea within us." - Franz Kafka
"Freedom is the freedom to say that two plus two make four. If that is granted, all else follows." - George Orwell
Vybrat tyto dva pro mě vůbec nebylo těžké, vyvstaly mi na mysli okamžitě. Franz Kafka i George Orwell za sebou v literatuře (a nejen tam) zanechali nesmazatelnou stopu a jejich díla jsou něco jako "základní vzdělání" každého člověka a tím spíše "povinnost" každého knihomola.
Čas
Čas je to, co mi věčně schází. Ale najít si čas na čtení? Mám tu pro vás jednu praktickou radu - pokud máte zrovna před těžkou zkouškou (nebo nedej bože třeba před státnicemi), ať vás ani nenapadne otevírat a začínat číst nějakou knihu. Samozřejmě, že jsem to já v rámci prokrastinace udělala a naneštěstí byla ta kniha tak neuvěřitelně napínavá, že jsem ji dočetla ještě před státnicemi. Pak je to ale "malinko" nepříjemné, když člověk musí dohánět to, co zmeškal při čtení, učením se v autě po cestě na zkoušku.
Když čte člověk napínavou knihu, je překvapen, kolik využitelného času najednou dokáže najít - během cestování po Praze, při vaření, deset minut před odchodem na schůzku a tak dále. To je panečku time management.
Čtečka
Čtečka se stala něčím, na co nedám dopustit. Svůj Kindle zbožňuji. Přitom jsem ke čtečkám měla odjakživa odpor a našla jsem si milion důvodů, proč jsou horší než papírové knihy. Pak jsem si ji ale pořídila a od té doby ji doporučuji každému, kdo váhá. Samozřejmě pořád čtu i papírové knihy a ráda si je kupuji, ale čtečka je skvělou výhodou například díky recenzním výtiskům, která nakladatelství v dnešní době velice často zasílají v elektronickém formátu. Pokud máte navíc nějaké ty vymoženosti jako podsvícení nebo dotykovou obrazovku? Pa-rá-da.
Jaké jsou vaše oblíbené citáty?
Přeji krásný víkend!
I.
"Pověst je to, jak vás vnímají ostatní. Charakter je to, jak jednáte, když se nikdo nedívá."
Dnes pro vás nemám recenzi. Spíš takový tip na jednu zajímavou knihu, která není moc známá, ale pozornost si určitě zaslouží. V dnešní době, kdy se roztrhl pytel s různými sebevzdělávacími a motivačními knihami, je náročné vybrat nějakou, která stojí za přečtení. Já k nim mám přirozený odpor. Proč by mě měl někdo učit, jak mám žít? Dávat mi nějaké laciné a průsvitné rady o tom, jak bych se měla chovat a jednat, abych působila dobře na lidi, kteří mě ve skutečnosti ani nezajímají?
Vítězové nikdy nepodvádějí je ale trochu odlišná kniha. Na své přednášce ji doporučovala Eliška Hašková Coolidge. Inteligentní a inspirativní žena, odbornice v oblasti etikety a bývalá asistentka pěti amerických prezidentů. A pak, shodou náhod, jsem tuto knihu o měsíc později opravdu držela v ruce.
Jejím autorem je Jon M. Huntsman, americký podnikatel, miliardář a filantrop. Za svůj život rozdal na dobročinné účely více než 1,2 miliardy dolarů. Sám o sobě představuje velice zajímavou osobnost. Je to člověk, který dosáhl neuvěřitelných věcí a úspěchů. A nejzajímavější na tom je, že to dokázal čestnou cestou. Nechat si poradit od takového člověka? No prosím, chci všechny ty informace, chci je hltat a chci jich víc a víc!
Kniha je malého formátu a je rozdělena do několika kratších kapitol. Čtení tak ubíhá překvapivě rychle. Jedná se spíše o sbírku různých myšlenek a osobních názorů pana Huntsmana podložených jeho vlastními zkušenostmi, zážitky a událostmi (velice často z Wall Street). Tato koncepce z knihy dělá zajímavý zdroj informací.
Ráda bych se na chvíli vrátila k tomu, co jsem nakousla už na začátku tohoto článku - proč nečtu motivační knihy. Hlavním důvodem je, že autoři často tak nějak automaticky sklouzávají k omílání jedné primitivní myšlenky pořád dokola a dokola. Ve výsledku se tak nedozvíte nic zajímavého ani přínosného a často takové knihy jen představují pokus, jak z důvěřivých lidí, kteří mají zoufalou potřebu zlepšit svůj život, vydolovat peníze. Tato kniha taková není. O tom svědčí už samotný fakt, že autor by ostatním věnoval svůj poslední dolar, kdyby to bylo potřeba.
"Podstata etiky spočívá v tom, jak se vyrovnáme s výzvou, kdy bude daň za správnou věc vyšší, než jsme ochotni zaplatit. Respekt často něco stojí - občas hodně -, ale člověk musí být ochoten takovou cenu zaplatit."
