Nyxia - Scott Reintgen | recenze

Daleko v hlubokém vesmíru se nachází Eden, planeta, která se podobná Zemi nejen vizuálně, ale také tím, že jsou na ní podmínky vhodné pro život. Nachází se na ní navíc to nejcennější, co kdy lidé objevili. Zázrak nesoucí jméno Nyxia. Tajemná látka, nabízející nepředstavitelné možnosti a téměř neomezenou moc, jejíž cena se šplhá do závratných výšin. Jenže Eden není opuštěnou planetou a jeho obyvatelé se Nyxie jen tak nevzdají. Rozhodně ne bez boje. A právě proto byla vybrána skupina deseti jedinců. Pouhých deset vyvolených, kteří mají docestovat na magicky krásnou planetu, sestoupit na její povrch a zahájit těžbu Nyxie. A v ideálním případě při tom zůstat naživu.

Nyxia je žhavou sci-fi novinkou, která vás ohromí už svou dechberoucí obálkou. Vesmírná loď, spousta adrenalinu a všemocná organizace, která tahá za nitky na Zemi i ve vesmíru. Zní to jako víc než slibný mix pro kvalitní sci-fi román, ale jak je na tom Nyxia doopravdy? Kdybych měla knihu popsat jen jedním slovem, napíši nejspíš, že to byla jízda. A to pořádná. Ale vezměme to hezky popořádku.

Autor nám servíruje na první pohled klasický scénář, kdy je skupina mladých jedinců nucena mezi sebou soupeřit o vyhlídku lepší budoucnosti. Přesněji řečeno a místo na misi směřující na povrch Edenu, jejíž cílem je těžit zde vzácnou látku Nyxii. To však bude dopřáno jen těm nejlepším a ty nejdřív musí společnost Babel communications mezi zájemci vybrat. A má na to skoro rok - přesně tolik totiž díky vyspělým technologiím zabere cesta ze Země na vzdálenou nově objevenou planetu.

Čtenář se ocitá v zajímavém a neotřelém prostředí vesmírné lodi, která skýtá mnoho technických vymožeností a hravých detailů, které velice účinně oživují děj. I když se vám do rukou dostává poměrně otřepaný koktejl, autor nějakým způsobem zajistí, že musíte stále otáčet stránky a to s čím dál větším zapálením. Děj plyne zběsilou rychlostí a kdykoliv na vás začíná dorážet pocit, že to začíná být nezajímavé, přijde Scott Reintgen se zajímavým obratem v ději, který opět zbystří vaše smysly na maximum. A takhle to funguje v podstatě celou dobu. A to je vlastně asi to nejlepší slovo, jaké mohu použít při hodnocení této knihy, že to funguje. Nyxia je jako obrovský stroj skládající se ze spousty ozubených koleček, které společně ženou děj neskutečnou rychlostí dopředu.

Jedním ze zmíněných (a velmi dobře fungujících) koleček jsou postavy. Hlavní hrdina Emmett na loď přichází jako samotář, rozhodnutý, že musí za každou cenu zvítězit. Každodenní život na tomto místě uprostřed nekonečné vesmírné černě z něj však udělá člověka s jinými hodnotami a cíli. Vedlejších postav je poměrně dost, v mysli se vám tak logicky ukotví jen pár nejvýraznějších. Klasické rozdělení na ty dobré a špatné se v průběhu příběhu zajímavě rozvíjí a mění a vy si pomalu k jednotlivým postavám budujete pouto.

Velká část knihy je poměrně předvídatelná, i tak však autor přijde s okamžiky, které vás zasáhnou jako blesk z čistého nebe a vy jen uznale pokyvujete hlavou. U Nyxie pro mě jednoznačně převažují klady. I když to není nijak náročné čtení, dostanete od této knihy přesně to, kvůli čemu vlastně většinou po knihách saháme. Úžasný zážitek, při kterém naše fantazie pracuje naplno, momenty, u kterých hřeje na srdci a aby toho nebylo málo, tak se tohle všechno stíhá odehrávat na pozadí nikdy nepolevujícího dynamického a akčního děje.

Okouzlující prostředí si vás zcela podmaní a rozproudí vaší fantazii naplno. Díky technických vymoženostem, kterými Babel communications disponuje, bylo pro čtenáře vytvořeno mnoho úžasných scén, jejichž kouzlo na vás doslova prýští z každé strany. Obzvlášť v poslední třetině knihy se má představivost doslova vyřádila na maximum, což se mi u knihy už dlouho nestalo. A to jsou přesně ty důvody, proč se mi kniha tolik líbila. Sice jsem měla nějaké výtky, jako výše zmíněná předvídatelnost nebo některé finální scény, které mi přišly vyloženě navíc a velice mě mrzelo, že je autor přesto do děje "nacpal". Ale pokud mám hodnotit jako celek, určitě si Nyxii přečtěte, stojí to za to! Občas není potřeba komplexní zápletky, květnatých vět a náročného stylu psaní. Někdy zkrátka stačí, že vás příběh pohltí, jako už dlouho žádný a vyplivne až na poslední stránce. A vy máte konečně zase ten pocit, že si zkrátka musíte okamžitě přečíst další díl.

90%