Vůbec nic - Hanif Kureishi | recenze

Waldo je úspěšným režisérem, který má za sebou desítky významných filmů, má známosti v kruzích těch nejslavnějších celebrit a k tomu o mnoho let mladší půvabnou indickou ženu. Nemoc a stáří ho však upoutaly na invalidní vozík a on potřebuje neustálou asistenci. Tu ochotně zastává právě jeho žena Zee s pomocí Eddieho, který je, jak Waldo říká, jeho "víc než známý a méně než přítel už přes třicet let." Po nějaké době Waldo pojme podezření, že ho jeho žena s Eddiem podvádí a to přímo v jejich bytě, jen o pokoj vedle.

Vůbec nic jsem měla přečtené za jedno odpoledne. Kniha má pouhých sto dvacet stran a já osobně ji vnímám spíš jako novelu než plnohodnotnou knihu. Děj sestává z mnoha krátkých kapitol, což čtivost ještě umocňuje. V knize se setkáváte se třemi hlavními postavami. Trochu protivný a zapšklý Waldo, který se nedokáže smířit s představou, že by mu jeho žena byla nevěrná. Temperamentní a horkokrevná Zee s indickými kořeny, která se do Londýna přestěhovala právě díky lásce k Waldovi. A pak Eddie, rodinný přítel, který je však čtenáři spíše záhadou a tak nejspíš nebudete vědět, co si o něm vlastně myslet.

Děj je vyprávěn Waldou, který se rozhodne pustit do zvláštního vyšetřování a následné pomsty, pokud se Eddieho přečin potvrdí. Čtenář brzy zjišťuje, že všechny postavy mají určité charakterové zvláštnosti, díky kterým by si k nim i na mnohonásobně větším prostoru hledal cestu jen obtížně.

V podstatě skoro celý děj se odehrává ve Waldově londýnském apartmánu, což spolu s jeho myšlenkami místy působí až klaustrofobně. Navzdory délce se autorovi podařilo vytvořit obstojnou zápletku a zajímavé rozuzlení. Je to spíše odpočinkové dílo, se kterým strávíte jedno zvláštní odpoledne a pak na něj nejspíš stejně rychle zapomenete. I tak vám však jeho přečtení mohu doporučit, ponurá atmosféra a Waldova komplikovaná osobnost z příběhu činí zvláštní výjev, jehož přečtením si ozvláštníte den.

65%

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Slovart!

» Chci knihu «