Illuminae - Amie Kaufmanová & Jay Kristoff | recenze

Píše se rok 2575 a cestování vesmírem, skoky červími děrami nebo konstrukce obřích kosmických lodí jsou běžnou realitou. Kady je mladá dívka, velice nadaná v programování, odmítající autority a celkově smýšlející svou vlastní cestou. Spolu s dalšími tisícovkami lidí žije na planetě Kerenza IV. Ta je však napadena nepřátelskou korporací s cílem převzít nelegální těžební důl na hermium. Mnoho lidí nepřežije, ale jsou i šťastlivci, kterým se podaří dostat na evakuační loď - jedinou naději na přežití, která jim zbývá. V hlubokém vesmíru však číhá mnoho nebezpečí a pronásledující  nepřátelská loď, jejímž cílem je uprchlíky a zároveň jediné svědky tragédie navždy zničit, není zdaleka tím nejhorším. Na palubě lodi se objeví zvláštní epidemie, velice rychle začíná mutovat a vypadá to, že je nebezpečnější, než se mohlo zdát.

Kniha, která zaujme hned, jak ji vezmete do rukou. Při zběžném prolistování okamžitě zjistíte, že tohle není jen tak obyčejná kniha. Vyprávění je tvořeno nejrůznějšími přepisy rozhovorů, memorandy, mailovou komunikací, laboratorními a jinými zprávami, dokumenty a dokonce i soubory z jádra lodní sítě. Občas jako by to už ani nebyla kniha, ale umění. Písmena tvoří obrazce, příběh překračuje hranice literatury a rozpohybovává vaši fantasii do nejvyšších otáček. Illuminae změní vše, co jste si dosud o knihách mysleli. Mou první otázkou bylo, zda je vůbec možné, aby mě kniha, která nemá žádného vyprávěče a celistvý text, bavila a vtáhla do děje. Ale ona má vypravěče. Má jich desítky a ti všichni vytváří téměř dokonalou mozaiku událostí a krystalizují do nádherného příběhu na pozadí nul a jedniček. A to, že mě vtáhla do děje potvrzuje snad i skutečnost, že jsem musela číst neustále dál. Knihu jsem odložila a stejně na ni stále myslela. Přemýšlela nad příběhem, nad tím co se stane a co se již odehrálo.

Vidí vzory ještě dřív, než se zformují. Zná konec ještě před začátkem. Letí černočernou tmou a čin předchází myšlenku. Tiskne spouště. A v rukou mu jako růže vykvétá smrt.

Příběh má takový spád, že nedostanete šanci začít se jen malinko nudit. Akce střídá akci a člověku se v hlavě rojí nové a nové otázky. Líbí se mi, jak je příběh rozmanitý a snoubí v sobě mnoho námětů, takže napětí je téměř neustávající. Místy je to také pěkně brutální a musím vám říct, že občas jsou scény opravdu děsivé a já se přistihla, jak nervózně těkám očima po písmenech, jen abych rychle došla k rozuzlení, jinak by to moje nervy asi neustály. Illuminae u mě mělo nakročeno k úspěchu už jen proto, že se děj odehrává v hlubinách vesmíru, který mě prostě nikdy nepřestane fascinovat. Dokonce i fyzikální zákonitosti měli autoři nastudované, takže nebylo potřeba trhat si vlasy u nějakých nepřesností.

Chci vykřičet do světa, jak je tato kniha super a že si ji nutně musíte všichni přečíst, ale zároveň si jí chci sobecky nechat jen pro sebe. Naše dobrodružství s Kady a Ezrou je něco, na co dlouho nezapomenu. Těžko chápat mé pocity, stejně jako těžko chápat tuto knihu. Je tak jiná a tak krásná. Děkuji, velice děkuji jejím autorům za to, že ji vytvořili.