A Court of Frost and Starlight | recenze

22:34 Ivcca 2 Comments



Válečné vřavy utichly, ale Feyre, Rhys a jejich nejbližší přátelé mají stále plné ruce práce s přestavbou zničeného Nočního dvora. Blíží se však zimní slunovrat, období oslav a zaslouženého odpočinku. Opatrná radost a uvolněnost se plíživě šíří ulicemi a dostává se i do domu Feyre a Rhyse. Zářivým světlům slavností navzdory se však objevují stíny a strašáky, které mohou zasloužený klid ohrozit. Jak se s nimi zamilovaná dvojice a jejich nejužší kruh vyrovnají?

Jak již nejspíš víte, ACOFAS je čerstvě vydanou novelou k původní trilogii, jejíž první díl nese v češtině název Dvůr trnů a růží. Ihned po přečtení jsem se zařadila do zástupu fanoušků tohoto výjimečného světa a postav a proto jsem se s radostí vrhla i na ACOFAS. Správný fanoušek si přeci nenechá ujít jedinou možnost setkání se svými oblíbenými hrdiny. Má očekávání nebyla nikterak velká, přece jen se jedná o novelu a ne plnohodnotnou knížku. Stojí za přečtení?

Že se jedná o novelu je patrné na první pohled, kniha je útlá a čeká vás pouhých dvě stě stran čtení. Což je na Sarah opravdu překvapivě málo. Kniha vás zavede na Noční dvůr krátce po ukončení války. Lidé se stále srovnávají se ztrátami a traumaty, které jim hrůzná léta přinesla, ale pomalu začínají věřit tomu, že je čekají světlé zítřky. Kniha je rozdělena do krátkých kapitol a je vyprávěna střídavě z pohledu snad všech hlavních hrdinů. Nově tedy nahlížíme na příběh nejen z pohledu Feyre, ale také Rhyse, Morrigan a dalších.

Jelikož se blíží slavnosti zimního slunovratu, je celá atmosféra knihy příjemně "vánoční". I samotné tempo příběhu je poklidné a jelikož se jedná o pouhou novelu, je jasné, že vás nečeká žádná akční jízda plná zvratů, byť je těžké se s tím smířit - známe přece Sarah J. Maas. Pomalé plynutí příběhu je však příjemnou změnou a pauzou mezi akcí nabytými díly. Konečně máte možnost užívat si všedních životů hlavních hrdinů, aniž by někomu šlo o krk.

ACOFAS je mostem mezi posledním dílem původní série a prvním dílem série nové, jehož vydání se teprve chystá. Zaženete stesk po svých oblíbených postavách, užijete si s nimi příjemnou slavnostní atmosféru, dozvíte se nové informace a hlavně se nalákáte na pokračování, ve kterém Sarah jistojistě ukáže, že to čekání stálo za to. Tento příběh je jednoduše pro fanoušky, náročný čtenář zde nenajde nic, co by ho ohromilo nebo mu vyrazilo dech. Pokud vás tedy Dvůr trnů a růží nechal chladnými, nejspíš vás nenadchne ani ACOFAS. Pokud se však řadíte mezi nadšené fanoušky, určitě si čtení užijete a čeká vás i pár zajímavých překvapení. Na úplném konci knihy je pak krátká ukázka z nově chystané knihy. A tam se hlavně konečně dozvíte, o kom že ta nová série bude.

Na české vydání této knihy teprve čekáme, ale nebojte se sáhnout po tom anglickém. Je psán poměrně snadnou angličtinou a porozumění ději by vám nemělo dělat žádný větší problém.

65%

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji internetovému obchodu MEGAKNIHY
Knihu si můžete za skvělou cenu koupit >ZDE<

2 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Artemis - Andy Weir | recenze

16:26 Ivcca 8 Comments



Dle řecké mytologie byla Artemis dvojčetem Apollóna, byla bohyní lovu a bohyní Měsíce. Není příhodnější jméno, jaké by mělo nést první město na Měsíci, než právě Artemis. Jazz Bašarová právě v tomto městě na Měsíci žije už od svých šesti let. Živí se jako doručovatelka a i když si občas přivydělává pašováním zásilek, jejichž obsah je na hranici zákona, stále jí mizerné výdělky nestačí na nic lepšího, než to nejhorší jídlo a malou místnůstku s postelí. K přežití to stačí, ale kdo by s takovým životem mohl být spokojený? Proto když se jednoho dne Jazz naskytne možnost závratného zbohatnutí, neváhá ani minutu, velkému riziku navzdory.

Andy Weir je jméno, které nemusím nijak zdlouhavě představovat. Snad každý četl opěvovaného Marťana a můžu říct, že pro mě je to stále jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Přehnaná očekávání jsou tedy na místě, tak dlouho jsme přece čekali, až nám autor naservíruje nějakého nového super vtipného Marka Watneyho. Tentokrát to není muž, ale žena. Jmenuje se Jazz a žije v Artemidě, prvním a zatím jediném městě na měsíci.

Ze začátku se děj rozbíhá trochu pomalu. Sledujete každodenní počínání Jazz a snažíte se zorientovat v zajímavém prostředí měsíčního městečka. První část knihy je psána v poklidném tempu, pozornost čtenáře občas upadá kvůli trochu zdlouhavým popisům nezáživných aktivit a vy jen napjatě očekáváte, kdy se začnou dít všechny ty parády, co má Andy Weir jistě v rukávu. V průběhu celé knihy vás opět čeká spousta zajímavých technických detailů. Je vidět, že autor se ve vědě nejen vyžívá, ale i perfektně vyzná. A koho by náhodou tyto technické aspekty nebavily, stačí odstavec jen prolétnou očima a jede se dál. 

Současnost je v knize proložena útržky z minulosti, ke které se autor vrací prostřednictvím korespondence mezi Jazz a Kelvinem, chlapcem ze Země, se kterým si hlavní hrdinka píše od svých devíti let a kterého nikdy v životě nepoznala osobně. Tyto skoky do minulosti jsou nejen příjemným oživením děje, ale zároveň skvělým způsobem, jak čtenáři v potřebný okamžik oznámit, kdo je postava nově objevená v ději (protože jich není málo) a co to pro vás a hlavní hrdinku znamená. Dopisy se od vzdálené minulosti pomalu přibližují až k současnému okamžiku, což hezky napomáhá gradaci celého příběhu.

I když byl začátek knihy poněkud ospalý, v půlce jakoby Andy Weir znovu nabral dech a opět se z něj stává ten vtipný chlapík, se kterým byste si nejraději zašli posedět na pivo a celou dobu byste se nejspíš váleli pod stolem smíchy. Já jeho humor jednoduše miluji.

V Artemis se navíc dočkáte i lehounkého náznaku romantické linky, což knize dle mého taky příjemně prospělo. Autor si pro čtenáře připravil rozličné a zajímavé postavy, které rychle přirostou k srdci a učiní čtení ještě příjemnějším. I v této knize má Weir opět skvěle promyšlený každý detail. Velice mě zaujala například logika artemidského platidla - takzvaných "gemů", které vyjadřují množství nákladu, který za ně můžete dovézt ze Země na Měsíc (tedy pokud máte na účtu 100 gemů, můžete si ze Země nechat poslat 100 gramovou zásilku).

Všechno tyto detaily utvořily poutavý příběh, který je navíc okořeněný akční zápletkou a nezvykle i detektivními prvky. Přesto, že jsem si čtení užila, mám pocit, že jako celek to zas tak dobře nefungovalo. Děj mi přišel docela předvídatelný a nemohu se zbavit pocitu, že se tam toho vlastně zas tolik nestalo. A rozhodně ne nic, co by mi vyrazilo dech. Autor má opět sklony místy trochu přehánět a to už pak člověk jen kroutí hlavou. Závěrem snad mohu jen říci, že Artemis je dobrá kniha, avšak nijak výjimečná a najde se v ní spousta věcí, které by se daly vylepšit.

75%

8 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Vegetariánka - Han Kang | recenze

19:41 Ivcca 8 Comments


Jonghje je spořádanou ženou žijící v Jižní Korei. Není na ní nic zvláštního, moc toho nenamluví, s manželem mají klidný vztah. Každý den je jako ten předchozí, pečlivě nalinkovaný a v rámci zajetých kolejí. Až do onoho osudného dne, kdy Jonghje uprostřed noci vzbudí noční můra. Tak hrozná, že se kvůli ní rozhodne přestat ze dne na den jíst maso. Taková volba však šokuje jejího manžela i nejbližší okolí, nejíst maso je přece neslýchané.

Autorka Han Kang získala za své dílo prestižní ocenění Man Booker International. Právě díky němu se dostala do povědomí mnoha čtenářů. Ano, o Vegetariánce se mluvilo snad všude. Jelikož jsem sama již několik let vegetariánkou, byla jsem na knihu přirozeně velmi zvědavá. Nakonec byla vlastně úplně jiná, než jakou jsem ji očekávala.

Trochu netradičně bych ve své recenzi jako první ráda zmínila doslov. Ten totiž čtenáři poskytuje velice zajímavé informace. Například to, že kniha byla značně pozměněna překladatelkou Deborah Smith, která dílo překládala z korejštiny do angličtiny. Dozvídáte se, že do knihy dost citelně zasahovala a vy tak můžete jen polemizovat o tom, co doopravdy chtěla touto knihou autorka říct a komu její sláva ve výsledku patří.

Samotná kniha je velmi zvláštní. Příběh je rozdělen do tří částí, každé se ujímá jiný vypravěč. Hned od začátku mě zaujalo vykreslení korejské společnosti, ženám je odepíráno právo se svobodně rozhodovat a i zdánlivě neškodná volba, kterou přechod na rostlinnou stravu je, může vyvolat obrovské rozpory v rodině a dojít až k výhrůžkám a fyzickému násilí. Zajímavé bylo pozorovat jakýsi soukromý boj hlavní hrdinky proti systému, který spočíval ať už právě v nejedení masa nebo například v nenošení podprsenky a dalších věcech, které usedlou korejskou společnost více než pobuřují.

Čtenáře jistě zaujme, že právě hlavní hrdinka Jonghje jako jediná v knize "nedostala slovo". Její životní osudy sledujeme pohledem lidí, kteří byli v určitý časový úsek součástí jejího života. Konkrétně jsou to její manžel, švagr a vlastní sestra. Všichni tito lidé jsou velice odlišní a autorka se nebála dát to v dějových linkách plně najevo. Což je vlastně logické, protože každý jeden člověk, jehož očima se zrovna na příběh díváte, má jiné touhy, jiný pohled na svět a jiné názory. Pokaždé je tomu příběh uzpůsoben, mění se tedy atmosféra i řešené problémy a jen jako vedlejší účinek je nám dána možnost sledovat mimo jiné i život Jonghje. Toto velice originální pojetí mě opravdu zaujalo. Rozdílnost tří částí děje jen podtrhuje charakterové odlišnosti postav, které se postupně ujímají vyprávění a umožňuje vám sledovat Jonghje z různých úhlů, aniž by vám autorka dopřála nahlédnout do její vlastní hlavy. Předkládá vám události, ale neposkytne klíč k jejich rozklíčování, to už pak nechává na každém z vás, jak si to přeberete.

Po celou dobu čtení jsem z knihy měla velice zvláštní pocit. Některé části se mi četly lépe, některé hůře. Umění se občas dostávalo až k hranicím perverznosti, autorka se místy vyžívala v popisech nechutných scén a obecně má člověk pocit, že se zde promítá spousta rozličných témat a obrazů. Celou dobu člověk moc netuší, kam děj směřuje a vlastně ani jaký je význam mnohých událostí, které se v ději odehrají. Jejich porozumění je dle mého velice individuální a každý děj dost možná bude vnímat jinak.

Mně osobně se kniha četla dobře, místy mi vadil autorčin styl vyjadřování, ale jako celek je Vegetariánka zajímavým čtením. Rozhodně ji neřadím vysoko a ani nevím, zda se pustím do autorčiných dalších knih, ale musím říct, že jsem ráda, že jsem si tuhle knihu konečně přečetla.

72%

8 komentářů:

Děkuji za každý komentář!