Třináctiletý Theo a jeho kamarád Mathis si krátí nudu ve škole tajným pitím alkoholu. Jejich učitelka Helene má podezření, že je Theo obětí domácího násilí a pátrání po důkazech a snaha malého chlapce zachránit se pro ni stává posedlostí. Cecile, matka Mathise, žije spolu se svým mužem ve spokojeném manželství, dokud jednoho dne neobjeví něco v jeho počítači. Něco, co ji donutí ptát se sama sebe, kdo je vlastně ten člověk, se kterým už tolik let žije. Čtyři hlavní postavy, jejichž bolest vede k činům spouštějícím koloběh událostí a rozsévajícím jen další a další bolest.

Autorka Delphine de Vigan se proslavila především svým románem Podle skutečného příběhu. Opěvovaná kniha mě osobně příliš nezaujala a iritující povahové vlastnosti postav spolu se spoustou nevyřčeného vytvořily kombinaci, která u mne prostě nezafungovala. Protože ale spisovatelům ráda dávám druhé šance, sáhla jsem plna zvědavosti po Poutech, které mě zaujaly na první pohled.

Pouta. Jsou to zákony dětství dřímající hluboko v nás, hodnoty, které nám umožňují odolávat, nečitelné principy, jež nás sžírají a blokují. Naše křídla i naše obojky. Jsou to odrazové můstky, od nichž se odvíjí naše síla, i příkopy, v nichž pohřbíváme své sny.

Pouta jsou spíš kratší novelou než plnohodnotnou knihou a celý příběh je vměstnán na pouhých zhruba 150 stran. O to větší překvapení se konalo, když jsem knihu dočetla. Autorka dokázala obsáhnout mnoho témat, pocitů a poselství a přečtení této knihy na mne mělo opravdu silný dopad. Příběh sleduje životní osudy několika postav, které se vzájemně znají a jejichž životy se postupně více a více proplétají. Pomalu odhalujeme démony schované za pohlednou fasádou lidí. Démony, které možná nikdy neměly být objeveny.

Samotné hlavní postavy jsou uhrančivé a podmaní si vás takřka okamžitě. Spousta z jejich činů je odsouzení hodná a přitom pochopitelná vzhledem k okolnostem, ve kterých se daní hrdinové ocitli. Tato pozoruhodná rozvrstvenost je fascinující a obdivuhodná. Kniha zajímavým způsobem poukazuje na to, jak mohou být mezilidská pouta zrádná. V jednom smyslu pozitivní pouta odkazující na loajalitu a věrnost, na druhou stranu pak pouta svazující, omezující naše rozhodnutí a ovlivňující náš smysl pro správnost.

Styl psaní je velmi přímý, bez jakýchkoliv příkras nám autorka předkládá syrový minimalistický příběh, bez souzení a téměř bez citů. Žádné slovo v této knize není navíc, vše naprosto pasuje na své místo. V příběhu se objevuje spousta palčivých témat, cílem autorky však není poučovat, čtenář se stává pouhým divákem určité životní etapy hlavních hrdinů a sleduje, jak různé okolnosti mohou vést až k fatálním dopadům.

Pouta jsou tím druhem knihy, nad kterou po dočtení musíte stále dokola přemýšlet, vracet se k ní a jednoduše se nedokážete hned ponořit do nějakého jiného příběhu. Jsou temná a přitom určitým způsobem naplněna jakousi závratnou nadějí. Toto dílo mě přesvědčilo, že dávat spisovatelům druhou šanci se opravdu vyplatí. I když mi autorky první kniha nesedla, Pouta jsou pro mě úplným opakem a jejich přečtení vám určitě doporučuji.

Darby se dozvídá otřesnou zprávu. Její vážně nemocná matka leží v nemocnici a každá z následujících hodin může být její poslední. Darby okamžitě usedá za volant a vyráží do vzdálené nemocnice. Cestou ji však zastihne nemilosrdná sněhová bouře. Husté sněžení ji uvězní na zapadlém odpočívadle spolu s dalšími čtyřmi lidmi. Její téměř vybitý mobil nenalézá žádný signál a zoufalství mladé studentky se zvyšuje. Vydává se ven z odpočívadla ve snaze najít mobilní signál někde v okolí.  Když prochází kolem zaparkovaných aut, všimne si něčeho děsivého a těžko uvěřitelného. V jednom z aut je v kleci zavřená malá holčička. A Darby ví, že její únosce je mezi přítomnými na odpočívadle.

Není úniku je tím správným thrillerem pro mrazivé podzimní večery. Spolu s hlavní hrdinkou Darby se stáváte vězni na odlehlém odpočívadle, zatímco venku zuří sněhová bouře. Děj se rozbíhá velice rychle a vy již po pár stranách tušíte, že to, co se dané noci odehraje, nebude nic pěkného. Darby má co do činění s nevyzpytatelným únoscem dítěte a může jím být kdokoliv z jejích čtyř společníků uvězněných v jedné malé místnosti odpočívadla. Pomalu sledujete, jak se hlavní hrdince začíná v hlavě tvořit plán na záchranu malé holčičky. Jak ale zjistit, kdo z přítomných se přetvařuje? Každý krok může být nebezpečný, Darby si musí velice dobře rozmyslet, komu bude věřit.

Když jsem se o knize dozvěděla, nechala jsem se celkem snadno nalákat na příslib mrazivého psychologického thrilleru a ten jsem také dostala. A k tomu ještě něco navíc. Hned od začátku má čtenář tendence vytvářet si scénáře a odhadovat, jaká bude zápletka a kdo je vlastně v celém příběhu tím záporákem. Mé odhady se s pravdou úspěšně minuly a počáteční obavy se rychle rozplynuly v kolotoči zvratů a akcí, které se po celou dobu příběhu střídají jak na horské dráze. I když vám nic vyloženě nevyrazí dech, pořád to stačí na dost obstojný thriller, který ke konci přitvrzuje a přitvrzuje. Od lehké psychologické linky se dostáváme k pěkně brutálním scénám a krev tuhne v žilách s každou další stranou víc a víc.

K čtivosti přispívá i zajímavé členění kapitol, kdy je každá jedna kapitola nadepsána konkrétním časem. S hlavní hrdinkou tak prožíváte doslova každou trýznivou minutu pekla, kterým si musí procházet. Navíc každá kapitola má tak otevřený a napínavý konec, že je skoro nemožné se od čtení odtrhnout. Klidnější první část, kdy se autor soustředí spíše na psychologii jednotlivých postav a připravování atmosféry, střídá část druhá, kdy se rozbíhá všechna akce. Autor se nebojí brutálních popisů a děsivého vykreslování detailů.

Tahle jízda mě vážně bavila a i když bych ji neřadila k vrcholům daného žánru, jistě nebudete litovat, pokud po ní sáhnete. Do sychravých podzimních večerů se skvěle hodí a naservíruje vám děsivou kombinaci mrazivé atmosféry zasněženého odpočívadla odříznutého od světa a směsice zvláštních postav u kterých dlouho váháte, která vás má znepokojovat víc. Konec připraví hned několik překvapení a zatajených dechů a pár posledních stran si raději přečtete několikrát znovu, protože u autora nemáte nikdy jistotu, jestli vás ještě něčím nepřekvapí.

85%