Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami rozhodně není autorem pro každého, nepíše povrchní díla a mnoho jeho příběhů by na první pohled mohlo působit nezajímavě nebo nudně. Murakami ale moc dobře ví, co dělá a připraví vynikající čtenářský zážitek pro každého, kdo o něj stojí.
Cukuru Tazaki žije v Tokiu a živí se jako konstruktér vlakových nádraží. Na svou minulost by nejraději úplně zapomněl. V rodném městě strávil až do sedmnácti let veškerý volný čas s partou svých čtyř přátel. Byli navzájem dokonale vyváženým celkem, doplňovali se a ve všem si rozuměli. Pak ale Cukuruho ze dne na den a bez udání důvodu z kolektivu vyloučili. Cukuruem tato skutečnost silně otřásla, poznamenala ho na spousty let a přivodila mu dokonce myšlenky na sebevraždu. Nyní, o patnáct let později, se Cukuru na popud své kamarádky Sary rozhodne staré přátele vyhledat a zjistit pravý důvod jejich odloučení.
Haruki Murakami je japonský autor ověnčený řadou významných ocenění. Je laureátem Ceny Franze Kafky a Tanizakiho ceny a několikrát byl dokonce nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Tento autor láme rekordy v prodejnosti knih a zvláště v posledních letech se stal velice populárním i v České republice. Jeho literatura se nedá s ničím jiným srovnat. Je svébytná, intimní a lidská. V příběhu se stírají hranice reálného světa a světa snů a halucinací. Občas je těžké nebo přímo nemožné tuto hranici mezi reálnou skutečností a iluzí rozpoznat. Murakami opět zručně pracuje s atmosférou plnou melancholie a bolestné nostalgie. Na pozadí hlavní zápletky, která představuje Cukuruho hledání starých přátel, autor rozvíjí mnoho témat všedního dne - lidská bolest a osamění, zrada, vztah mezi mužem a ženou, provázanost mezi lidskými sny a životem, který žijeme. Nejintimnější události na pomezí reality a lidského vnímání nám otevírají dveře do duše hrdiny tak, jak by to prostý popis nedokázal. Explicitním sexuálním scénám se Murakami nebránil nikdy a nechybí ani v této knize. Některé věci jsou možná až příliš, ale nakonec je to ta nejúčinnější sonda do nitra hlavního hrdiny. Murakami se zkrátka nebojí bořit tabu, což oceňuji o to víc, že se nejedná jen o bezúčelné rebelství, ale aspekt nezbytný pro správné vyznění celého příběhu. Skvěle zde fungují i pro Murakamiho typické květnaté metafory, jimiž dokáže ozvláštnit například i každodenní šedou realitu nádraží na Šindžuku.
4 komentářů:
Děkuji za každý komentář!