Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

Cukuru Tazaki žije v Tokiu a živí se jako konstruktér vlakových nádraží. Na svou minulost by nejraději úplně zapomněl. V rodném městě strávil až do sedmnácti let veškerý volný čas s partou svých čtyř přátel. Byli navzájem dokonale vyváženým celkem, doplňovali se a ve všem si rozuměli. Pak ale Cukuruho ze dne na den a bez udání důvodu z kolektivu vyloučili. Cukuruem tato skutečnost silně otřásla, poznamenala ho na spousty let a přivodila mu dokonce myšlenky na sebevraždu. Nyní, o patnáct let později, se Cukuru na popud své kamarádky Sary rozhodne staré přátele vyhledat a zjistit pravý důvod jejich odloučení.

Haruki Murakami je japonský autor ověnčený řadou významných ocenění. Je laureátem Ceny Franze Kafky a Tanizakiho ceny a několikrát byl dokonce nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Tento autor láme rekordy v prodejnosti knih a zvláště v posledních letech se stal velice populárním i v České republice. Jeho literatura se nedá s ničím jiným srovnat. Je svébytná, intimní a lidská. V příběhu se stírají hranice reálného světa a světa snů a halucinací. Občas je těžké nebo přímo nemožné tuto hranici mezi reálnou skutečností a iluzí rozpoznat. Murakami opět zručně pracuje s atmosférou plnou melancholie a bolestné nostalgie. Na pozadí hlavní zápletky, která představuje Cukuruho hledání starých přátel, autor rozvíjí mnoho témat všedního dne - lidská bolest a osamění, zrada, vztah mezi mužem a ženou, provázanost mezi lidskými sny a životem, který žijeme. Nejintimnější události na pomezí reality a lidského vnímání nám otevírají dveře do duše hrdiny tak, jak by to prostý popis nedokázal. Explicitním sexuálním scénám se Murakami nebránil nikdy a nechybí ani v této knize. Některé věci jsou možná až příliš, ale nakonec je to ta nejúčinnější sonda do nitra hlavního hrdiny. Murakami se zkrátka nebojí bořit tabu, což oceňuji o to víc, že se nejedná jen o bezúčelné rebelství, ale aspekt nezbytný pro správné vyznění celého příběhu. Skvěle zde fungují i pro Murakamiho typické květnaté metafory, jimiž dokáže ozvláštnit například i každodenní šedou realitu nádraží na Šindžuku.

"Lidská srdce nepojí vjedno mír a harmonie. Mnohem hloub je dokážou propojit jejich vzájemné rány. Vzájemné bolesti a vzájemná křehkost. Nemůže být ticha bez bolestných výkřiků, není odpuštění, pokud po zemi netekla červená krev, není smířlivého přijetí, pokud jsme předtím nezažili krutou ztrátu. Přesně tyhle věci totiž leží v kořenech každé opravdové harmonie a míru."

Hlavního hrdinu poznáváme poměrně důkladně, škoda, že nebyla o něco větší pozornost věnována i vedlejším postavám a zvláště Cukuruho čtyřem přátelům. Jejich povahy a charakterové rysy se mi v hlavě slévaly dohromady a spolu se složitými japonskými jmény jsem občas nebyla schopná odlišit, kdo je vlastně kdo. Pochválit musím jak jinak než skvělý překlad Tomáše Jurkoviče a grafické zpracování knihy, jejíž obal je nejen sofistikovaným grafickým klenotem, ale zároveň geniální interpretací hlavní myšlenky knihy.

"Lidská mysl je jako noční pták. V tichosti na něco čeká, aby se za tím, až přijde správný čas, pustila střemhlavým letem."