Klub sebevrahů - Rachel Heng | recenze

Představte si svět, ve kterém není nic důležitějšího, než lidské zdraví. A kde věda pokročila natolik, že je poměrně snadné jít dlouhověkosti naproti. Přesně v takovém světě žije Lea. V práci je velice úspěšná a díky svému odhodlání a neotřesitelné víře ve zdravý životní styl tak, jak ho káže Ministerstvo, má možnost využívat výhod takzvaných náhrad, díky nímž byste netipovali, že jí je ve skutečnosti přes sto let. Lidé si mohou dopřát vysoce kvalitní syntetickou krev, pevnou, téměř nepoškoditelnou pokožku a mnohá další vylepšení. Dalo by se říct, že Lea žije život přesně podle představ - svých i společnosti. Až do jednoho dne, kdy za záhadných okolností spatří na ulici svého otce. Muže, který z jejího života zmizel už před lety, a který se nyní záhadně vrací. Muže, který je za své činy považován za protispolečenský živel.

Rachel Heng ve svém sci-fi románu vytvořila velice zajímavou představu budoucnosti lidstva. Budoucnosti, ve které je zdraví na prvním místě a každý, kdo své tělo dobrovolně ničí tučným jídlem nebo provozováním riskantních sportů, je považován za nepřítele společnosti. Lidé se už běžně dožívají sta let a díky neustálému zdokonalování a vyvíjení tělních náhrad se zdá být na dosah i samotná nesmrtelnost. Na první pohled se myšlenka, kterou autorka ve své knize rozvíjí, může zdát absurdní a zcela nereálná. Čím víc se však do příběhu začítáte a pozorujete život hlavních postav, tím víc si s úděsem uvědomujete, že něco podobného by se klidně mohlo stát.

V knize sledujete většinu času dvě hlavní postavy, Leu a Anju, které se spolu poznaly na sezeních podpůrné skupiny. Anja nemá život ani zdaleka podobný Lee. Nemá možnost využívat tělních náhrad, které by jí přinesly dlouhověkost. Zároveň je nucena pečovat o svou umírající matku, která je díky orgánům z černého trhu upoutaná na lůžko. Jak se čtenář brzy dozvídá, obě ženy toho však mají i tak mnoho společného. Nemohu říct, že by mi kdokoliv z postav byl sympatický, oceňuji však, jakou mozaiku lidských povah autorka vytvořila. Rozhodně nečekejte další román s morálně správnými postavami. Hrdinky Klubu sebevrahů mají ve své minulosti mnoho temných kapitol. Nejvíc na vážkách jsem byla u právě u Ley, která zcela evidentně trpěla nějakou formou psychické poruchy, byť to v knize nikdy nebylo explicitně řečeno. Již od začátku jste si tak mohli být jistí, že nemáte v rukou klasické young adult sci-fi. A právě netradiční postavy pro mne byly jedním z největších plusů této knihy.

Klub sebevrahů je hodně zajímavé dílo, byť dějově se toho na stránkách zas tolik neodehrálo, opravdu fascinující bylo sledovat přerod v názorech hrdinek. Od slepé důvěry v nastolený systém, přes lehké pochybnosti, které se nezastavitelně rozrůstají do nebezpečných rozměrů. Zároveň je čtenář svědkem toho, jak málo v nemocné společnosti stačí k tomu, aby se člověk stal vyvrhelem, jehož jméno je už napořád vyryto na černé listině. Je to děsivá předzvěst možné budoucnosti, která člověku nenásilně předkládá své "co kdyby" zručně zabalené do osudů a životních příběhů hlavních postav.

V knize vás sice čeká pár hluchých míst, kde se nic moc podstatného nedělo, na celkové čtivosti to však naštěstí neubralo. Také bych ocenila, kdyby autorka svět ještě trochu více rozvinula. Celkově jsem si knihu užila a k přečtení mohu doporučit každému, kdo neprahne jen po příběhu nabitém akcí, ale hledá něco víc, například netradiční charaktery a jejich vývoj.