Chlapec na mostě - M. R. Carey | recenze

20:49 Ivcca 1 Comments

Záhadná epidemie proměnila většinu populace v nemrtvé hladovce, kteří požírají všechno, co jim přijde do cesty, a dál šíří nákazu. Z posledního lidského sídla v jižní Anglii vyráží na cestu do Skotska napůl vědecká a napůl vojenská výprava. Jejím cílem je sesbírat vzorky plísňových kultur, které po sobě v terénu zanechala předchozí expedice, a získat tak o patogenu informace, jež by mohly vést k objevení léku. Jedinou nadějí na přežití lidstva jsou doktorka Samrina Chanová a výjimečně inteligentní a velmi zvláštní chlapec Stephen Greaves, kterého se Chanová ujala. A nepřítel venku má hlad. Tentokrát se kniha více zaměřuje na jednotlivé postavy, jejich minulost, příběh i myšlenkové pochody.

Chlapec na mostě navazuje na celkem úspěšný postapokalyptický thriller Všemi dary obdarovaná a byť vychází druhý v pořadí, tak po přečtení pár stran zjistíte, že se vlastně časově řadí před události autorovy první knihy. V rukou tedy máte prequel a s ním i možnost zjistit, co se vlastně odehrálo předtím, než po světě začala suverénně pobíhat masožravá monstra. A opět vás čeká pořádná a trochu děsivá jízda.

Na toto pokračování jsem se opravdu těšila, protože svět zombie apokalypsy, který autor vytvořil ve své předchozí knize, mě opravdu uchvátil a knihu jsem přečetla jedním dechem. Zároveň jsem ale měla pochyby, zda stejné kvality předvede i v pokračování, která většinou za svými předchůdci poněkud pokulhávají. Hned na začátek nutno říct, že kniha je trochu jinak strukturovaná. Mnohem více se zaměřuje na samotné postavy, jejich minulost a příběh. Což bylo ve výsledku pro knihu kamenem úrazu. Akce často ustupuje do pozadí a nechává prostor zdlouhavým úvahám hlavních hrdinů, které byly časem více a více úmorné a nezáživné a já se nemohla ubránit pocitu, že autor tyto pasáže používá jen proto, aby knihu prodloužil.

Celá první polovina se nese v poklidném a místy vlastně trochu nezáživném tempu. Naštěstí zhruba v polovině se to zvrátí a čtenář se konečně dočká nějakého zpestření a začne se před ním rýsovat celá zápletka. Ta je sama o sobě docela zajímavá, nicméně má to hned několik "ale". Nevyhnete se totiž okamžikům, kdy hlavní postavy, nejspíše za účelem zvýšení napětí, zcela nelogicky jednají na vlastní pěst a ohrožují tak nejen sebe a všechny ve svém okolí, ale i celou misi. A pak své jednání završí ještě další sérií činů, které jsou tak absurdní, až je to do nebe volající.

Po pár desítkách stran zjistíte, že tento vzorec hodlá autor opakovat ještě párkrát - hloupé rozhodnutí, které si jedinec z nevysvětlitelného důvodu nechá pro sebe, je tak hloupé jako se následně ukáže být nebezpečné. A tragédie je vytvořena! Problém je, že tenhle jednoduchý vzorec čtenáře začne nudit a otravovat. Autor se snažil více zaměřit na postavy, více vám odhalit jejich osobnost a motivy, nicméně ve výsledku vytvořil nekonzistentní směsici postav, které se chovají tak, jak se to zrovna autorovi hodí do krámku a pro mne jednoduše nebyly uvěřitelné.

Mimoto se autor opět nebojí detailních popisů odpudivých scén a vlastně už i některá řekněme obyčejná přirovnání zvládne podat tak, že se z toho nepříjemně oklepete. Tudíž tento román rozhodně není pro slabší povahy. Pokud jste četli první díl, nemějte od pokračování přehnaná očekávání, protože jedničku to určitě nepřekoná. Na druhou stranu kniha poskytne zajímavý vhled do událostí, které se odehrály dříve a dotvoří zajímavým způsobem celkový obrázek.


60%

1 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Páté roční období - N. K. Jemisin | recenze

18:17 Ivcca 3 Comments



Během jediného týdne se stanou tři strašné věci. Essun, která se skrývá v jednom tichém městečku jako obyčejná učitelka, přijde domů a zjistí, že manžel surově zavraždil jejich syna a unesl dceru. Mocné Sanzedské císařství, jež bylo po tisíc let nositelem pokroku a základem civilizace, se zhroutí, protože jistý šílenec pomstychtivě zničí jeho největší město. A co je nejhorší, v srdci jediného světového kontinentu se začne rozevírat velká rudá trhlina, která chrlí tolik popela, že zakryje oblohu na celé roky. Nebo staletí. Toto je ale Tišina, svět, kde boj o život není zdaleka ničím novým a kde větší strach než dlouhá chladná noc budí orogénové – ti, kdo ovládají sílu zem jako zbraň. Essun si uvědomí, kým je, a rozhodne se získat dceru zpátky. Je jí jedno, že se svět kolem ní rozpadá. Bude-li to nutné, klidně ho sama zničí, jen aby dosáhla svého.

Páté roční období je prvním dílem fantasy trilogie afroamerické spisovatelky Nory K. Jemisin a na první pohled vás jistě zaujme nápis na obálce hlásající, že se jedná o nejúspěšnější fantasy v historii. K těmto "zaručeným" referencím se stavím poněkud skepticky, nicméně jsem se rozhodla dát knize šanci a přesvědčit se o jejích kvalitách sama. Příběh čtenáře přivádí do světa, který je sužován neustálými otřesy způsobenými dvěma tektonickými deskami, na jejichž pomezí se oblast nachází. Jednou za čas nastává takzvané páté roční období, kterým se označuje sled různě závažných přírodních katastrof, které mají drtivý dopad na celý svět a pravidelně zahubí velkou část světové populace.

První dějová linie sleduje život Essun a je psána poněkud netradičně ve druhé osobě. Essun je orogénka, což znamená, že je obdařena schopností využívat zemskou energii a manipulovat s ní například při tišení otřesů, ale dá se využít i jako nekompromisní smrtící zbraň. Co může někdo vnímat jako dar, většina lidí vnímá jako prokletí a na orogény je nahlíženo jako na nebezpečné jedince, které nelze považovat za příslušníky lidské rasy. A právě to je důvodem, proč Essun jednoho dne po návratu domů nalezne na podlaze tělo svého mrtvého synka. Vrahem je její vlastní manžel, který následně unesl jejich dceru a ta se tak ocitá ve vážném nebezpečí.

Zbylé dvě dějové linie jsou již vyprávěné ve třetí osobě, jak bývá zvykem a pravidelně se napříč knihou střídají. Čtenář tedy sleduje tři osudy a pomalu se snaží zorientovat v prostředí plném neznámých výrazů, roztodivných názvů kast, spolů a dovedností. Děj je poměrně složitý, k čemuž silnou měrou přispívá právě mnoho neznámých výrazů, ve kterých se však čtenář po čase zorientuje a následně si může naplno užít zajímavý svět se všemi jeho úchvatnými detaily. Nicméně je potřeba určitá pozornost a soustředěnost, aby vám opravdu neunikl ani jeden detail, protože každá maličkost má v této knize své uplatnění.

Páté roční období je kniha překypující fantasií a originalitou, pochmurná atmosféra blížícího se konce světa spjatého s osobními tragédiemi hlavních hrdinů nabývá na síle a dovádí čtenáře až do epesního vyvrcholení, ve kterém se jednotlivé linie prolnou a odhalí nečekané skutečnosti. Je to velice dospělé a komplexní fantasy, s brilantně propracovanými a realistickými vztahy mezi jednotlivými postavami a zároveň zesílené zoufalstvím a nespravedlností, které je pácháno na lidech, kteří jsou považováni za něco méně než ostatní. Za zmínku stojí i úžasná práce s časovou osou, kdy se autorka v určitých částech nebojí poodskočit v ději i o několik let. Dohromady to však dává dokonalý smysl a v poslední třetině knihy se čtenáři doslova tají dech a nezbývá mu než smeknout nad promyšleností a rafinovaností, kterou může ocenit až po spatření celého obrazu.

Je to jednoduše kniha, která se vás hluboce dotkne a po které se poněkud zdráháte ponořit do dalšího příběhu, protože laťka je nasazena velmi vysoko. Marně se snažím najít další fantasy, které by ve mně zanechalo takové pocity. A neskutečně se těším na další díl, protože je zcela jasné, že ten první byl pouhou přípravou před tou pravou akcí, co nás teprve čeká.

95%

3 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Šest vran - Leigh Bardugo | recenze

19:46 Ivcca 14 Comments


Šest vran je příběhem o bandě zlodějíčků, která v přístavním městě Ketterdamu přežívá jak se dá a nebojí se samozřejmě ani nějaké té špinavé práce. Tím nejznámějším je však jen jeden, legendami opředený Kaz Brekker. Samotář, který se obklopuje jen těmi nejlepšími z „oboru“. Není proto divu, že zrovna on je osloven s nabídkou zakázky, která je tak nebezpečná a šílená, že by na ní nikdo se zdravým rozumem nekývl. Jenže odměna je vysoká a nebavíme se tu o žádném obyčejném pouličním kapsáři, bavíme se o Kazi Brekkerovi. Nuže, sebevražedná mise může začít.

Občas se najde kniha, která vás zaujme už na první pohled. Svým názvem, obálkou i nápadem, který jaksi vyčnívá nad ostatní. A když pak po prvních stranách zjistíte, že něco opravdu dobrého vás čeká i uvnitř, to je pak další důvod k radosti. A přesně to je případ Šesti vran, knihy, která si získala mé okolí a nakonec i mne samotnou. Nebudeme si nic nalhávat, svůj podíl na tom nepopiratelně mají tak trochu záporní hlavní hrdinové, což je trend, který prostě táhne. Svět zkrátka není černobílý, že ano.

Najít pořádné dospělé a propracované fantasy je těžší, než se zdá. Obzvlášť, když hledáte něco, co se bude číst samo a zároveň si zachová určitou rozvernost a mladistvou svěžest. A tohle je vlastně takový shrnující popis Šesti vran. Fantasy příběhu, který byl po dlouhé době něčím, co mě doopravdy pohltilo a bavilo od začátku až do konce.

Kniha je rozsáhlá, čeká vás mnoho kapitol, kde se ve vyprávění střídá spousta postav, bohaté a členité prostředí a samozřejmě spousta nových pravidel a zákonitostí fantasy světa, který pro své čtenáře autorka Leigh Bardugo vymyslela. Není tedy překvapením, že je ze začátku čtenář zavalen značnou spoustou informací, které jsou však dávkovány tak promyšleně, že jsem nikdy neměla pocit, že bych „nevěděla, která bije“.

Celkově je konstrukce příběhu skvěle promyšlená, autorka vám přibližuje svět a postavy, ale vždy naprosto přesně ví, kdy přimíchat pořádnou akci, která způsobí, že vás zdlouhavé popisy nezačnou nudit. Komplexnost příběhu je obrovská, navzdory tomu se však příběh čte velice jednoduše. Já osobně neměla s čtivostí nejmenší problémy a rozhodně jsem se v dějových liniích nijak neztrácela.

Postavy jsou kapitolou samy o sobě. Všechny charaktery jsou zajímavé, originální a různorodé a dohromady tvoří skvěle fungující partu, kterou si prostě zamilujete, byť to nejsou žádní andílci.  A nebo možná právě proto. Samozřejmě se nevyhnete ani milostné lince, ta je však spíš na pozadí a tak celý příběh jen zajímavě okoření, což je přesně to, co mi vyhovuje.

Již od začátku čtenář přesně ví, kam děj směřuje a to k velké a skoro nemožné loupeži. Zdánlivě jednoduchou a jasnou zápletku autorka rozvrství do rozsáhlého příběhu, kde vás překvapí mnoho malých detailů a dech vyrazí velké zvraty, včetně poměrně otevřeného konce, po kterém nemůžete jinak, než sáhnout po druhém dílu. Nejdřív si ale dopřejte trochu času na vstřebání toho prvního, je to opravdu bohatý zážitek.

90%

14 komentářů:

Děkuji za každý komentář!