How I read? TAG

Zdravím vás po několikadenní odmlce.
Lehce jsem se zasekla u čtení Bezbarvého Cukuru Tazakiho - rozhodně ne proto, že by to byla nudná nebo snad špatná kniha, spíš naopak! Jen jsem na to moc neměla čas. Dnes pro vás mám docela zábavný tag, ve kterém se dozvíte něco málo o mých čtecích návycích. Bohužel jsem si uložila otázky, ale zapomněla jsem, kde jsem na tag narazila, takže nemohu uvést autora.
Jdeme na to.

Jak přicházíš na nové knihy ke čtení?
Dřív jsem s tímhle měla velký problém. Člověk by vůbec neřekl, jak je těžké získat nějaké opravdu ověřené tipy na kvalitní knihy, které mi ještě navíc padnou do noty. Byla jsem tedy uzavřená v úzkém kruhu svých oblíbených autorů. A pak jsem vstoupila do světa knižních blogerů a můj problém se změnil ve zcela opačný. Samozřejmě, že jsem vděčná za každý tip a každou recenzi, která ve mě vzbudí touhu po nové knize. ALE zároveň mi vždycky hlavou bleskne jedno velké ironické "DÍKY MOC", protože upřímně - vypadám snad, že kradu? Asi bych měla začít..



Jak jsi začala číst?
Ten okamžik si pamatuji dobře. Nevím, kolik mi bylo, ale ke čtení mě přivedla sestřenice, která mi půjčila svou knihu. Vždycky jsem se děsila dlouhých knih ("dlouhá" pro mě tehdy znamenalo 100 stran plus) a proto sama nechápu, jak je možné, že jsem se tak statečně pustila do pěti set stránkové Úžasné knihy Molly Moonové o hypnotismu. No a tím začala má láska ke čtení.

Jak se mění tvůj vkus na knihy?
Dost zvláštně a netradičně. V 15-ti letech jsem začala číst Murakamiho, čemuž se občas otevřeně divili i samotní prodavači v knihkupectví "Kolik vám je jestli se můžu zeptat? No co já bych za to dal, kdyby moje mladší sestra četla v patnácti Murakamiho." Pak jsem měla období, kdy jsem četla jen jeho knihy plus nějaké detektivky. Až v nějakých dvaceti letech jsem poprvé přečetla paranormální romanci aka Stmívání a lehká, nenáročná literatura se na chvíli stala mým koníčkem. Je to ale věc, které se rychle přesytíte a já se zase pomalu vracím k tomu, co jsem četla dříve. No a co čtu právě teď? Ano, Haruki Murakamiho.

Jak často nakupuješ knihy?
To hodně záleží na okolnostech. Poslední dobou moc ne, protože dostávám dost recenzních výtisků a když nečtu zrovna ty, tak sáhnu po nějaké knize, která mi doma leží už delší dobu. Kupování nových knih se proto v poslední době snažím omezit na minimum. Sami ale víte nejlépe, jak tato předsevzetí u knihomolů nakonec dopadají.

Jak jsi začala psát recenze?
Založila jsem si blog a pustila jsem se do toho. Psaní mě bavilo vždycky. Pak už jen zbývá naučit se daný útvar.

Jak reaguješ na špatný konec v knize?
Neexistuje špatný konec, jen špatně napsaný. Tragický konec není špatný konec a naopak dobrý konec je mnohdy špatný. Často je smrt hlavního hrdiny nevyhnutelná pro správné zakončení a vyznění celého příběhu.

Jak často se díváš na poslední stranu knihy?
Nikdy, nikdy jsem si nepřečetla ani kousek děje dopředu. Proč bych sama sobě kazila překvapení? Tohle úplně nechápu. To je jako bych se doprovolně pídila po spoilerech. Hlavně by mě pak nebavilo knihu dál číst, když bych věděla, jak příběh skončí.


Listujete knihou dopředu, abyste zjistili, jak příběh dopadne?
A jak se mění váš vkus na knihy?

Mějte se krásně,
I.