Ostrov lhářů

Sinclairovi. Báječná americká rodina plná usměvavých lidí s atletickou postavou, pohlednými rysy a dokonalým životem. Opuštěný ostrov s rodinným sídlem. Ráj na zemi nebo past? Cadence Sinclairová Sheffieldová, Mirren Sinclairová Sheffieldová, Jonathan Sinclair Dennis a Gatwick Matthew Patil. Stejně dokonalí, chytří a pohlední. Nebo jen čtyři lháři?


Dlouho mi žádná kniha nepadla do noty tolik, jako právě tato. Souhrou okolností jsem po ní sáhla v ten nejlepší možný okamžik a v tom nejvhodnějším rozpoložení, což jen umocnilo sílu, s jakou mě příběh oslovil. Nechala jsem se pohltit, nechala jsem autorku aby mi lhala a nechala jsem ji, aby mi vyrazila dech syrovou pravdou. Závěr knihy je jen třešinkou na dortu, postrčením, díky kterému zapadnou všechny díly skládačky na své místo. Ale tím hlavním je dle mého samotný průběh a vývoj příběhu. Pravda, kterou hledáme, ale zároveň se jí ze všech sil snažíme utéct. Miluji způsob, jakým je Ostrov lhářů napsán. Květnaté metafory, zdánlivě nesouvislá změť útržkovitých myšlenek, které vám dokonale zprostředkují pocity a vnitřní rozpoložení hlavní hrdinky. To všechno dohromady funguje jako dokonalý celek. Neskutečně komplexní dílo, které neřadím mezi young adult, ale vidím v něm plnohodnotný a kvalitní společenský román. Kniha je zrcadlem dnešní společnosti, jejíž odraz se vám nemusí líbit. Proč vám prostě nemůže ještě chvíli lhát? Je to tak opojné. Každé pozlátko má ale svou temnou stránku, každá rodina má své černé ovce. Nic není jen černé nebo jen bílé.

"Ve sprše jsem bouchla pěstí do zdi. Hanbu a vztek jsem ze sebe splachovala mrazivě ledovou vodou. Pak jsem se v posteli klepala jako opuštěný pes, kterým jsem byla, a kůže se mi třásla na kostech."

Plně si uvědomuji, že má recenze je plná subjektivních pocitů, což je dáno skutečností, že o knize, jako je Ostrov lhářů, se neuvěřitelně těžko hovoří. Musíte to zkrátka sami prožít.
Samozřejmě jsou zde i určité mínusy, jako přehnaně přeslazená romantická linka nebo samotný výše zmiňovaný konec, který je podán lehce roztržitě a možná je až příliš rezolutní. Nesedl mi a vyzněl do ztracena, místo aby mi v hlavě rezonoval ještě dlouho po dočtení. Nicméně rozhodně není náhodou, že je název knihy poslední dobou skloňován ve všech pádech a já míním, že právem. Má velký potenciál a autorku cením za to, že dokázala napsat takto atraktivní a "přitažlivý" příběh, který je jednoduchý, ale zároveň nepostrádá hloubku. Je definicí věčného mládí, je hravý, ale nekompromisní. Na něco takového jsem dlouho čekala a přitom ani nedokážu říct proč. A to mě na celé věci asi nejvíce fascinuje. Závěrem bych také ráda pochválila nakladatelství Host za precizní zpracování vizuální podoby této knihy.

"Ten den byl život jako pohádka. My čtyři Lháři spolu, jako jsme vždycky byli. Jako vždycky budeme. Tohle je náš ostrov. Tady zůstaneme mladí napořád."