Knižní novinky duben + květen

Nepůsobí na vás můj blog občas lehce zmatečně? Dovolte mi vyjádřit se k tomu, proč pravidelné rubriky jsou na mém blogu definicí všeho, jen ne pravidelnosti. Jsem člověk hodně impulzivní, v životě i v blogování. Když mě něco jen trochu nebaví nebo si tím nejsem stoprocentně jistá, vezmu imaginární nůžky, přestřihnu nitky a je hotovo. Rychlá cesta ke spokojenosti.

Konkrétně na mém blogu to v praxi znamená, že jsem například přestala psát Abecedu knihomolů. Nic proti tomuto projektu! Je skvělý a zajímavý a ze začátku mě vážně bavil. Pak už jsem ho ale psala jen z povinnosti a necítila, že předávám svým čtenářům něco přínosného. Jako další mohu uvést můj věčný boj s rubrikami New in a Měsíční shrnutí, které jsem už párkrát vynechala, párkrát spojila dohromady do jednoho článku a x-krát změnila podobu a koncept celého článku.

JÁ VÍM, je to asi otravné, ale musíte se hold smířit s tím, že Obsessed with books je stejně spontánní a v jistém slova smyslu chaotický projekt, jakým se občas cítím být já samotná. Nechci zveřejňovat článek, u kterého mi přijde, že nemá dostatečnou informativní hodnotu, nechci šidit své čtenáře, proto články upravuji a měním jak se mi zlíbí a nějaké pravidelné rubriky a projekty u mě asi hold nemají šanci. Doufám, že to pro vás není nijak velký problém - což si ostatně můžete ověřit na dnešním článku nesoucím název Knižní novinky duben + květen, který:

a) není psán na konci měsíce, i když by zcela logicky měl být
b) je spojen s nudnou a nezajímavou úvahou výše (nezlobím se, pokud jste ji přeskočili)
c) zcela účelně spojuje dva měsíce dohromady, protože jsem teď tak trochu "knižní socka" a kupuji si málo knih

Tak si ho užijte!


Prvními přírůstky, ze kterých jsem jednoznačně nejvíc nadšená, jsou Pod vodou a Ostrov lhářů. Obě tyto knihy jsem si přinesla ze Světu knihy, kde jsem je u stánku Hostu ulovila za příznivou cenu. Musím říct, že Host jednoduše miluji! Málokdo si s obálkami a vůbec s celkovým provedením knih tak pohraje. Knihu je potom radost nejen číst, ale i se na ni dívat. První zmiňovanou knihu jsem zrovna začala číst a na druhou už mám dokonce napsanou recenzi a můžete ji čekat brzy na blogu. Na její přečtení mi stačily pouhé dva dny.


Za poslední dva měsíce mi přišly tři recenzní výtisky. Sci-fi Erebos, na který naleznete recenzi zde a Nemám žádné jméno - deník ženy, která strávila dva roky života v Terezíně (recenze zde). Obě knihy mi na recenzi poskytlo nakladatelství Fragment.
Třetím a posledním recenzním výtiskem je Ospalá díra - děti revoluce, za kterou vděčím Knihcentru. I na tuto knihu jsem před pár dny zveřejnila recenzi a vy si ji můžete přečíst zde.

Po velice dlouhé době jsem si našla čas a zavítala do knihovny! Zde jsem měla štěstí a hned u vchodu narazila na Kukuřičný město, nejujetější a nejúchylnější knihu všech dob. Mám ráda ujeté věci, proto jsem po ní nadšeně sáhla a jsem zvědavá, jak mi padne do noty. Druhou knihou, kterou jsem si vypůjčila, je Mlčení jehňátek. Nevím, zda jsem se o tom už zmiňovala, ale filmy s Hannibalem Lecterem jsou něco jako má modla, pilíř mé lásky k filmům a kanibalský doktor je jednoznačně jednou z mých nejoblíbenějších postav vůbec. Proto nevím, jak je možné, že jsem ještě nečetla knižní předlohu. Snad bude stejně dobrá jako film.


Jak často chodíte do knihovny? Četli jste některé z výše uvedených knih?

P.S.: Za dva dny je to přesně 10 měsíců od založení mého blogu!

I.