Dítě číslo 44 - překvapení nebo zklamání? Aneb jaká byla předpremiéra

V neděli jsem měla možnost zúčastnit se v pražské Ústřední knihovně předpremiéry filmu Dítě číslo 44 natočeného dle knižní předlohy, jejímž autorem je britský spisovatel Tom Rob Smith. Pokud jste četli mou recenzi, víte, že zmiňovaný román miluji (recenze zde). Má očekávání od filmové adaptace byla proto hodně vysoká.
Výsledek?
Skvělý večer, úžasný Tom Rob Smith, nicméně velké zklamání ze samotného filmu.
Pojďme to ale vzít pěkně od začátku.



Na pátou hodinu jsme dorazili na Mariánské náměstí a usadili se ve velkém sále městské knihovny. Jako první byla na programu hodinová beseda s T. R. Smithem, která probíhala formou otázek z publika. Poslech Smithovi britské angličtiny byl sám o sobě omamným zážitkem. Jeho úžasný přízvuk je samozřejmě vedlejší, v prvé řadě mě nadchl jeho smysl pro humor, pohotovost a celkově neskutečně přátelský přístup k fanouškům. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací. Například, že je autor velice spokojen s herci, kteří prý odpovídají jeho vlastní představě. I o samotném filmu mluvil velice kladně (ostatně, co mu zbývá, že?). Zbylé otázky byly hodně podobné například těm, které jste mohli slyšet v rozhovoru v Hyde parku.

Následovala evidentně neplánovaná autogramiáda, která proběhla ve vedlejší místnosti, kam se Tom odebral po rozhovoru. Odpočinku se mu ale nedostalo, protože dveře okamžitě rozrazil dav podpisu chtivých fanoušků. Každému byla kniha podepsána a dočkal se i nějakého milého slova od autora. Skvělý přístup.


Strašně moc jsem si přála, aby se mi film líbil, aby mi vyrazil dech a já se z něj posadila na zadek tak, jako z knihy. Bohužel pro mě byl značným zklamáním a nebyla jsem sama. Abych začala pozitivem, musím vyzdvihnout brilantní herecké výkony a to v prvé řadě Toma Hardyho, jehož schopnost zprostředkování emocí měla odzbrojující účinky. Jednoduše mi spadla brada, jeho výkon byl uvěřitelný a on ukázal, že toho má filmové branži ještě hodně co nabídnout. Bohužel i kdyby se stavěl na hlavu a dělal stojky na jedné ruce, nevymazal by fakt, že tvůrci filmu zcela nepochopitelně vynechali nejdůležitější části knihy. Začátek filmu byl skvělý, budování atmosféry, pomalé uvádění diváka do obrazu a pak to vše vyšumí ve zmateném finále, které postrádá nejinfarktovější zvraty, které byly na knize tím nejzajímavějším. Kdybych knihu nečetla, dost možná bych se v celém ději lehce ztrácela.

Převést na filmové plátno takto komplexní dílo je samozřejmě náročné, ne-li přímo nemožné. Neříkám, že je film špatný, jen spousta věcí mohla být zvládnuta ještě lépe. Určité pasáže volají po zkrácení, případně by vůbec nevadilo, kdyby byly zcela vyřazené a mnoho částí filmu postrádá spád a celkově mi přijdou ty dvě hodiny velice špatně využité. Určitě se na film ještě v budoucnu podívám a třeba s odstupem času přehodnotím svůj postoj. Každopádně jsem si celý večer užila a doufám, že budu mít více příležitostí podívat se na nějakou předpremiéru. Ta atmosféra za to stojí! Viděli jste filmovou adaptaci Dítěte číslo 44? Jak se vám líbila a co na ni říkáte v porovnání s knihou? I.