Dva roky prázdnin

Tento román je krásný nejen navenek, ale i uvnitř. Jules Verne s noblesou sobě vlastní vypráví dobrodružný příběh o výletu do zrádných vod jižního Pacifiku, kde vám společnost bude dělat jen patnáct chlapců a místní člověkem nedotčená divočina.

Originální název: Deux ans de vacances
Autor: Jules Verne
Žánr: Klasická literatura
Počet stran: 357

Román Dva roky prázdnin vypráví příběh skupiny patnácti chlapců, kteří se během svých prázdnin chystají na dobrodružný výlet lodí. Shodou nešťastných náhod je však loď z přístavu odnesena proudem na širé moře - někdo evidentně odvázal lano a všichni dospělí byli v tu chvíli na pevnině. Když to samotní chlapci zjišťují, je již příliš pozdě na záchranu. Provedou loď bouřkou a vše končí ztroskotáním na pustém ostrově v jižním Pacifiku. Zde jsou tito mladí chlapci vydáni napospas nemilosrdné přírodě a v momentě se z nich stávají trosečníci. Jak si dokáží poradit s nástrahami ostrova, který se stal jejich novým domovem a podaří se jim někdy vrátit zpět domů?

Mít dva roky prázdnin, po tom touží každý školák a i já sama si na to moc dobře vzpomínám. Stojí to ale za to v případě, že ty dva roky musíte strávit přežíváním na ostrově kdesi uprostřed nekonečných vod oceánu? Tato kniha se mi dostala do rukou v novém vydání od nakladatelství Omega a já si ho zamilovala na první pohled. Pod přebalem naleznete stejně krásnou obálku a uvnitř vás čeká ještě lepší zážitek v podobě velké spousty ilustrací od Léona Benetta. Musím říct, že se kniha po vizuální stránce opravdu povedla a je to jedna z nejkrásnějších knih, jaké v knihovně mám.












Tato kniha je jednou z řady "robinsonád", ve které nám autor dává nahlédnout do života několika dětí, které jsou nuceny společnými silami vybudovat fungující společnost a to vše bez dohledu dospělých. Detailní popisy vás přenesou do místa dění, přímo doprostřed lovů, stavění osady, ale i nebezpečných situací, kdy musí skupina čelit nebezpečím a to nejen těm, která číhají mezi místní faunou a flórou.



Postupem času poznáváme všechny chlapce, některé více, některé méně. Nejvýrazněji na mě působili asi Briant, který je v podstatě ztělesněním všech šlechetných lidských vlastností a Doniphan, představující svou svérázností a nepoddajností určitý protipól prvně jmenovaného.
Někdy na mě chlapci působili možná až moc zručně, až moc inteligentně a až moc dospěle. Jinými slovy - trochu nereálně. Jules Verne nám předkládá zidealizovanou představu neporazitelné a hluboce zakotvené lidské morálky, statečnosti, sounáležitosti a soudržnosti. Jedná se předně o ten typ románu, který dám přečíst svým dětem, až někdy nějaké budu mít, aby viděly, jak důležité je nezapomínat na základní lidské ctnosti a jejich význam pro hladké fungování společnosti. Děti bych také určila jako cílovou skupinu této knihy, neboť já se musela na toto zidealizované dobrodružství dívat trochu skepticky a nedivila bych se, kdyby i William Golding svou nejslavnější knihou reagoval právě na tuto Robinsonádu obhajující čest a odhodlání. Je to však samozřejmostí u takto malých dětí různých národností, když sami vidíme, jak se dokáží v určitých krajních situacích chovat dospělí?


Nemohla jsem přestat pochybovat nad tím, zda je opravdu možné, aby měly děti zmíněné zásady chování civilizované společnosti tak silně vštěpené a proto na mě právě zmíněný Pán much působil jako mnohem věrohodnější hypotetický scénář. Přece jen jsou to stále malí chlapci, kteří se ze dne na den ocitnou tváří tvář divočině, tváří tvář smrti. A tato poměrná nereálnost a dobrodružná idylka mě v průběhu čtení trochu rušila. Vše je navíc umocněno Verneovým stylem psaní, plným noblesy a vznešenosti. Pokud však chcete uniknout na opuštěný ostrov a prožívat vzrušující dobrodružství, určitě byste si tuto klasiku měli pořídit do své knihovničky. Na srdci vás zahřeje nejen nádherně ilustrované a zpracované vydání, ale také neochvějná víra v dobrotu a čest, skrytou hluboko uvnitř každého člověka.