Asi to skončím - Ian Reid | recenze

Představte si, že poznáte sympatického chlapce, se kterým poslední dva týdny nepřetržitě trávíte čas, cítíte, že je mezi vámi nějaké zvláštní pouto a on vás teď veze představit rodičům na jejich odlehlou farmu. Přesně to zažívá hlavní hrdinka s Jakem. Vše se zdá být ideální, přesto si nemůže pomoct a poslední dobou stále častěji přemýšlí nad tím, zda by vztah neměla ukončit. Poté, co dvojice dorazí na farmu, se však tento problém odsouvá do pozadí. Co se událo na tomto zvláštním místě? Na promrzlé půdě se povalují mrtvá zvířata, oba rodiče se chovají přinejmenším zvláštně a tajemstvími je celá farma doslova prolezlá. A to nejhorší má teprve přijít.

Když jsem zjistila, že Ianu Reidovi u nás vychází nová kniha, bylo jasné, že si ji musím co nejdřív přečíst. Není tomu totiž tak dávno, co tento autor vydal Soka, thriller, který mě neskutečně překvapil a já doufala, že podobně šokující bude i jeho druhá kniha - tentokrát novela s pouhými dvě stě stranami. Příběh byl dokonce zfilmován a vychází právě nyní na Netflixu.

Asi to skončím začíná cestou autem, během které si obě hlavní postavy vyměňují názory na rozmanitá témata a zapáleně řeší vše možné. Tím dostává čtenář šanci je trochu poznat a dozvědět se o historii jejich krátkého vztahu. Celá úvodní část působí poněkud zdlouhavě, neustálé konverzování o nesourodých tématech mě začínalo nudit a já už netrpělivě vyhlížela příjezd na farmu. Toho se nakonec dočkáme a od onoho momentu vše nabírá ohromný spád.

Ian Reid opět ukazuje, jak bravurně umí budovat napětí. Jeho popis veškerých událostí na farmě byl nervy drásající, často jsem se přistihla, že u čtení zapomínám dýchat a mrazivá atmosféra mě naprosto pohltila. Autor místo popsal tak živě, že bylo nemožné příběh neprožívat spolu s hlavní hrdinkou. Ponuré staré stavení, které je však precizně uklizené, bez jediného snítka prachu. Rodiče, neustále se tiše hádající v kuchyni, matka s neurózou a přehnaným křečovitým úsměvem. To vše je popsané tak přesvědčivě, že vás strach a děs pomalu prostupuje stejně jako hlavní hrdinku.

Od příjezdu na farmu mají všechny události spád a děj plyne takovou rychlostí, že se zkrátka neodtrhnete, dokud knihu nedočtete celou. Bohužel samotný konec knihy mě zklamal. Začínala jsem mít tušení, kam to celé spěje a k mému rozčarování jsem nebyla daleko od pravdy. Po celou dobu nám autor předhazovat střípky a náznaky, od kterých jsem měla velká očekávání, ale na které jako by na konci knihy úplně zapomněl. Spousta věcí vůbec nebyla vysvětlena a je tak těžké pochopit, proč je autor do knihy vůbec dával. 

Je to velká škoda, protože jsem doufala v nějaké epické vyvrcholení a pospojování všech útržků, které nám v průběhu příběhu byly servírovány. Konec však působil useknutě a nedomyšleně, jak kdyby už autorovi došly nápady kam děj dále směřovat a já z něj tak byla spíš otrávená než šokovaná nebo nadšená, jako tomu bylo u autorovi předchozí knihy.

I přes nepříliš povedený konec jsem si knihu celkem užila a dostala od ní to, co bych od hororu očekávala. Pokud máte rádi mrazivou atmosféru a plíživý děs a jste schopni odpustit ne příliš domyšlený konec, bude pro vás Asi to skončím příjemnou jednohubkou.