Smrtná zima - Kate A. Boorman | recenze

Spousty let existuje uprostřed lesů osada obehnaná vysokými zdmi. Uvnitř žije komunita lidí vedená Radou, která dohlíží na to, aby každý žil v souladu s ctnostmi. Věří, že tímto způsobem udrží mezi obyvateli klid a vyhnou se vzpourám. Kdo nerespektuje pravidla, je z komunity vyloučen a potrestán nejtvrdším trestem. Každý si však dává pozor na to, aby nezhřešil - osada poskytuje jediné útočiště nejen před každoročním obdobím kruté smrtné zimy. V okolních lesích totiž žije mnohem větší zlo - malmaci. Součástí osady je i mladičká Emmeline, kterou však okolní lesy táhnou k sobě a ona ví, že musí zjistit proč.

Strach může být příčinou neskutečných zvěrstev. A jakékoliv zrady.

Smrtná zima je debutem kanadské spisovatelky Kate A. Boorman. Nová trilogie je již tradičně vnucovaná čtenáři anotací slibující úspěch u všech fanoušků knih Hunger Games a Labyrint: Útěk. Vydání se ujalo - a všichni knižní fetišisté jásají radostí - nakladatelství Host a kniha dostala magicky krásný háv, kvalitní listy papíru a líbivý formát.


Škoda, že autorka nevěnovala stejnou péči obsahu své knihy. Příběh pokulhává už od ideje naprosto nereálné a prapodivné teokratické komunity lidí, která žije na hromádce v osadě obehnané zdmi, aby se zde ukryla před blíže nespecifikovaným „zlem“, které číhá venku. Žádná ponorka, žádné pochybnosti o puritánském způsobu života, který káží místní „bratři“ a „sestry“. Všichni zkrátka poklidně mlčí a drží krok. Na hojně používané slovní spojení „vzpurný čin“ jsem dostala alergii již po několika stranách a celé společenství působí spíš jak nějaká sekta.

Další žlučí hýbající aspekt knihy byly hlavní postavy, které představují instantní klišé z pytlíku pro začínající spisovatele. Nechybí zde milostný trojúhelník (jeden komponent tajemný a sexy, druhý vtipálek s ďolíčky na tvářích) ani nejlepší kamarád gay. Středobodem vesmíru dvou soků je samozřejmě nevýrazná hlavní hrdinka, která je navíc v tomto případě vyvržena na okraj společnosti pro svou „poskvrnu“, jak se ve Smrtné zimě říká břemeni, jež si celý život nesete, pokud někdo z vaší rodiny v minulosti spáchal závažný vzpurný čin. Emmeline, patnáctiletá paranoidní hlavní hrdinka se sebedestruktivními sklony, mi iritovala nejen svou nevýrazností a klišoidní skrytou rebélií, ale hlavně tím neustálým sebepoškozováním, které používala jako formu trestání sebe samotné. V knize se našlo hned několik postav padlých na hlavu, které se vydatně řezali a pálili a jinak ubližovali svému tělu. Opravdu je to něco, co chce autorka mladým čtenářům prezentovat jako naprosto běžné adolescentní chování a formu vyrovnávání se se svými problémy a chybami?


Od postav se pomalu dostávám k námětu. Ten bych bezpochyby nazvala zajímavým, kdyby byl autorčin. Takhle ho jen okomentuji jako obyčejné vykradení cizího námětu (viděli jste The Village?). Děj první poloviny knihy byl pomalejší a akce jsme se dočkali až daleko za půlkou. V knize se nacházelo i pár opravdu napínavých a tajemných scén, které mě bavily. Škoda, že si autorka nastavené tempo neudržela i na konci, který byl dle mého názoru násilně natahován detailními popisy úvah, které se odehrávaly v hlavě hlavní hrdinky. Celkové rozuzlení nebylo ničím překvapivé, ale i tak se čtenář dočká pár zajímavých událostí, které alespoň trochu zlepšily můj celkový dojem z knihy. Příběh překvapivě skončil poměrně uzavřeně, přičemž si nechává zřetelné možnosti pro další vývoj.


Smrtná zima vám minimálně krásně ozdobí knihovnu. Pokud si chcete užít typickou oddychovou young adultovku a příliš nelpíte na detailech a logice, pak si možná užijete i samotný příběh.