Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru - B. A. Sáenz | recenze

Aristoteles vášnivě nenávidí celý svět, nemá příliš koníčků a jeho bratr je ve vězení. Dante miluje poezii a umění a nedělá mu problém navazovat mezilidské vztahy. Aristotelovi a Dantemu je patnáct let, oba jsou Mexičané a tak trochu samotáři. Až do dne, kdy na sebe narazí na koupališti a Dante Aristotelovi nabídne, že ho naučí plavat. Mezi dvěma chlapci začne vznikat opravu nezvyklé přátelství.

Někdy si představuju, že všichni jsou jako lidi v tom obraze, ztracení ve svým vlastním univerzu bolesti nebo smutku nebo viny, vzdálení a nepoznatelní.

Aristoteles a Dante by těžko mohli být odlišnější. Ale právě protiklady se často přitahují jako dva magnety. Když se jednoho dne za nezvyklých okolností tito dva poznají, vznikne mezi nimi těžko definovatelný vztah. Přátelství, díky kterému možná oba jednou odhalí všechny záhady vesmíru. Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru je výjimečnou knihou, jejíž čtení si užijí i starší čtenáři. Opravdu pěkné poselství však nese pro mladší generace. Je to kniha o těžkostech dospívání, o přátelství překonávajícím vzdálenosti - fyzické i psychické. Silný a s neuvěřitelnou lehkostí vyprávěný příběh o úskalích mezilidských vztahů, o hledání sebe samého a odhalování své podstaty, protože to je nakonec ta největší záhada v celém vesmíru.

Děj knihy je rozdělen do šesti částí a každá část ještě do mnoha kapitol. Kapitoly jsou opravdu krátké a někdy jejich délka nepřesáhne ani dvě strany - je tedy téměř nemožné se od čtení odtrhnout. Každá kapitola uteče tak rychle, že si prostě musíte dopřát ještě jednu další. Dante miluje poezii a svou vášeň postupem času přenese i na Aristotela. Velice se mi líbilo umělecké založení prvně jmenovaného a bylo krásně znát, jak vzájemné přátelství oba dva obohacuje a postupně mění v jiné lidi.

Autor dokázal skvěle vystihnou život dospívajících dětí. Oběma hlavním hrdinům je sice teprve patnáct let, ale jak jsem již zmiňovala, nemám problém knihu doporučit i starším čtenářům. Nejvíce oceňuji, že autor dokázal charaktery vykreslit tak, že věříte, že jim je teprve patnáct. Postavy chovající se zcela neúměrně svému nízkému věku jsou totiž velice častým nešvarem spisovatelů. Aristoteles i Dante jsou nadprůměrně inteligentní a velice vnímaví chlapci. I tak se u nich ale objevují typické "puberťácké" nálady a problémy. Momenty, kdy nesnášíte celý svět, mizantropie, boj proti společnosti, boj se sebou. Objevovat a chápat sebe samotné je pro oba chlapce velice těžké, obzvláště pro Aristotela. Sledujeme vývoj jejich přátelství během několika let, kdy období léta je vždy v určitém slova smyslu zlomové. Oba chlapci prožívají ty nejkrásnější momenty přátelství, ale i rozpačité odloučení, kdy stačí pár měsíců, abyste se ve zběsile rychlém tempu období dospívání s druhou osobou zásadně odcizili.

Příběh se podle anotace tváří trochu filozoficky, ale žádné mudrování zde nečekejte. Opravdu žádné poučování, slibuji. Jen hledání a nacházení cesty. Příběh je tak krásně nenucený a milý. Kniha se čte tak automaticky a sama, aniž by k tomu potřebovala přítomnost nějakého velkého napětí nebo snad dějových zvratů. Těch se samozřejmě pár najde, ale jsou stavěny spíš do druhé linie. Mám tento klid ráda, jsou to momenty, kdy si uvědomuji, že mě čtení dané knihy opravdu baví a užívám si každou přečtenou stranu.

Všichni vedeme svou malou soukromou válku.

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru je nesmírně zvláštní a nesmírně krásnou knihou. Hlavní postavy jsou reálné, máte je rádi, i když vám občas dovedou pěkně lézt na nervy. Spousta lidí, kteří si prošli tím samým, se určitě usměje a zavzpomíná na své období dospívání. Nenapadá mě ani příliš negativ, které by stály za řeč. Kniha není ničím, co by se vám vrylo pod kůži a už to tam zůstalo napořád. Je to ale dílo, s kterým strávíte spoustu krásných chvil. A takové knihy dle mého stojí za přečtení.