Knihy, které ve mě probudily emoce
Každý čtenář mi teď určitě rozumí - neexistuje totiž lepší kniha než ta, která ve vás probudí emoce. A je jedno, jestli se nad jejími stranami nahlas a od srdce zasmějete nebo jestli vás dojme k slzám. Její síla tkví k tom, že vás imaginární svět donutí cítit reálné emoce.
Rozhodla jsem se zamyslet nad tím, jaké pocity ve mě určité knihy vyvolaly a protože na ty se jen tak nezapomíná, sestavila jsem rovnou menší seznam. V tom zcela jednoznačně převažuje smutek. Těžko říct, zda je to dobře nebo špatně, ale i tahle nepříjemná emoce hold k životu a ke světu patří.
RADOST
Začnu tím nejpříjemnějším a sice radostí. Protože smíchu není nikdy dost a já miluji, když mě kniha dokáže rozesmát a že to rozhodně není lehký úkol. Spousta knih často obsahuje nějaké ty vtipné situace a výroky, občas se ale stane, že kniha je těmito "hláškami" propletená od začátku do konce. Vzpomněla jsem si na dvě knihy, u kterých jsem se hodněkrát zasmála.
Jako první musím jednoznačně zmínit Marťana, protože to je asi nejvtipnější kniha, jakou jsem zatím četla (přiznávám, že těch humoristických moc nečtu, takže uznávám, že Marťan je v tomhle seznamu tak trochu jako jednooký mezi slepými). Andy Weir se mi svým smyslem pro humor na 100% trefil do vkusu. Jeho humor je inteligentní, úderný, originální a zkrátka geniální! Pro představu přikládám pár úryvků.
Moje konverzace s NASA ohledně recyklátoru vody byla nudná a plná technických detailů. Proto vám ji shrnu: Já: "Očividně se něco ucpalo. Co kdybych ho rozebral a podíval se na vnitřní potrubí?"NASA (po pěti hodinách rozjímání): "Ne. Posereš to a umřeš."A tak jsem ho rozebral.
Obrátil jsem se a podíval se na rover a přívěs. Všechno bylo tam, kde jsem to nechal (na Marsu je velmi málo zlodějů aut).
Město z kostí - Cassandra Clare
Druhou knihou, u které jsem se od srdce zasmála, bylo Město z kostí. Vlastně se to týká všech tří prvních knih z této série, které jsem četla. Důvod je jednoduchý a říká si Jace Wayland. Tenhle lovec stínů se se svými typicky kousavými narážkami okamžitě stal mým oblíbencem.
„Už ti někdo řekl, že přitažlivá vlastnost je taky skromnost?"
„To říkají jenom ti oškliví," sdělil jí Jace. „Svět bude možná jednou patřit pokorným, teď ho ale mají pod palcem sebevědomí. Jako jsem já."
„Zlobíš se.“ Jace vyčítavě mávl rukou směrem ke svému nevlastnímu bratrovi.
„Ale nezlobím,“ procedil Alek mezi zuby. „Jenom proto, žes tvrdil, že dračí démoni už vyhynuli –“
„Říkal jsem, že skoro vyhynuli.“
Alek na něj namířil prst. „Skoro,“ řekl a hlas se mu třásl hněvem, „není ANI ZDALEKA DOSTATEČNÉ.“
„Aha,“ opáčil Jace. „Asi budu muset požádat, ať kvůli Alekovi změní v učebnici démonologie údaj ‚skoro vyhynulý‘ na ‚zdaleka ne dostatečně vyhynulý‘. Má totiž rád, když jsou příšery opravdu, ale opravdu pořádně vyhynulé.“
VZTEK
Vztek ve mě většinou vyvolají jen špatně, ale opravdu špatně napsané knihy. Takové mi přišlo Na hraně zapomnění od J. A. Redmerski. Na tuto knihu jsem se hodně těšila, ale výsledek mě opravdu zklamal. Vlastně bych ji tak trochu mohla zařadit i mezi ty vtipné - sexuální scény byly totiž tak trapné, že jste se tomu časem už jen smáli.
Vztek ve mě také vyvolal závěr Vampýrské akademie, tedy šestý díl s podnázvem Poslední oběť. Takhle zpackat osudy hlavních postav? Proč?
SMUTEK
Není to příjemné, ale smutek bývá velice často součástí dobrých knih. Neštěstí, tragédie a zlomená srdce totiž k životu neodmyslitelně patří a existuje pár knih, které způsobily, že se mi vnitřnosti svíraly úzkostí. Některé z nich mi dokonce vehnaly slzy do očí.
Kniha vyprávějící příběhy severokorejských uprchlíků ani nemůže být veselá. Nešťastné osudy lidí, kteří neměli štěstí a narodili se tam, kde se narodili, asi vyvolají soucit v každém. Kniha je vynikající a určitě ji doporučuji každému.
Pět dní - Julie Lawson Timmer
Kniha o statečné ženě s těžkou chorobou, o její rodině, dceři a manželovi. Posledních několik stran mi řádky pod přívalem slz splývaly v jednu velkou šmouhu. Neskutečně silná kniha.
Muž jménem Ove - Fredrik Backman
Muž jménem Ove je krásná kniha. Dlouhou dobu jsem se ptala, co je jejím sdělením, co mi autor chce prostřednictvím příběhu říct. A pak dočtete poslední stranu a pochopíte vše, co vám doposud třeba unikalo. Muž jménem Ove je kniha o životě takovém, jaký je.
O myších a lidech - John Steinbeck
Jeden z důkazů, že povinná četba není ani zdaleka nudná. O myších a lidech vás dojme nejen příběhem o přátelství dvou lidí a jejich životních osudech.
Na západní frontě klid - Erich Maria Remarque
Světové války jsou jedním z mých oblíbených témat, o kterých toho chci vědět co nejvíce. Na západní frontě klid je rozhodně jedním z nejzdařilejších válečných románů. Skvěle napsaný a mám pocit, že i zde jsem na konci zatlačovala slzu.
Dva proti říši - Jiří Šulc
Poslední kniha, kterou zde zmíním, je také válečným románem a tentokrát z pera českého autora Jiřího Šulce. Pojednává nejen o příběhu Kubiše a Gabčíka, ale i o velké spoustě jiných lidí, kteří se podíleli na realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Jedním slovem vynikající. I přes obsáhlost díla máte přečteno za jeden, maximálně dva dny. Čtivý styl psaní vtáhne do děje opravdu každého.
DĚS
Děs je v tomto případě myšlen pozitivně. Zmíním tři skvělé knihy, při jejichž čtení se mi děs dostal až do morku kostí. První je Dítě číslo 44, ve kterém vás autor Tom Rob Smith přenáší do kruté a krvavé reality Sovětského svazu. Další knihou pojednávající o totalitním režimu, i když smyšleném, je 1984 od George Orwella. Zdvižený prst před hrozbou, která nikdy nebude zažehnána. A hlavně skvěle napsaná kniha. Od stejného autora musím zmínit i Farmu zvířat, která se
dotýká hodně podobných témat, jako samotné 1984. Závažná společenská témata a problémy jsou převedeny do reality hospodářských zvířat. Věřím, že Farmu zvířat všichni znáte a pokud ne, určitě vřele doporučuji její přečtení.
PŘEKVAPENÍ
Překvapit čtenáře, to v dnešní době pro spisovatele rozhodně není snadné. Čtenáři četli tisíce knih a vymyslet zápletku, kterou už někdo nepoužil, zvrat, který naše vycvičené mysli nedokážou odhadnout dopředu, to se stává skoro nadlidským výkonem. O to lepší je pak váš pocit a nadšení, když na takovou knihu narazíte. Knihu, která vám jednoduše svými zvraty vyrazí dech.
Ostrov lhářů - E. Lockhartová
Takovou knihou byl určitě Ostrov lhářů. Spousta lží a šokující pravda. Nechci se o této knize ale moc rozepisovat, abych se vyhnula jakýmkoliv náznakům.
Přízrak - Jo Nesbo
Jo Nesbo je génius. O tom už jsme se přesvědčili několikrát a kdo od něj ještě nic nečetl, měl by to hodně rychle napravit. Zatím nejvíc mi vyrazil dech v Přízraku. Neskutečné! Nesbo umí vymyslet rozuzlení, které by vás ani ve snu nenapadlo. Donutí vás několik minut po dočtení nehnutě sedět a zírat do prázdna. Tleskám tomuto talentovanému Norovi.
Jaké knihy ve vás vyvolali nejsilnější emoce? A jaké?
I.
Orwell je topka! Taky pocit aky vo mne zanachala kniha 1984 som nikdy predtym nezazila....No a co sa tyka tych knih na ktore nikdy nezabudnem lebo pohli mojimi pocitmi su Burlive vysiny(Heatcliff ty somaaaar),Maly princ (taka mala kniha a tak vela pekneho) Tisic ziarivych slnk (plakala som ako maly pes prvykrat v zivote kvoli knihe) a Biely tiger (tu som zase mala rozmyslacky ze ci bol hlavny hrdina vlastne dobry alebo zaporak)...odporucam ti vsetky :-)
OdpovědětVymazatAno, to bych úplně zapomněla na Větrnou hůrku!! :) Malého prince se musím přiznat, že jsem ještě nečetla, ani jako malá... Ale teď jsi ve mě probudila touhu to napravit, taková kniha se doma rozhodně neztratí :) Ty poslední dvě knihy, které zmiňuješ, jsem ještě nečetla a určitě si je píši na seznam. Moc děkuji za tipy!
VymazatJeziiiiiis Ivca az teraz som si vsimla ze citas Kinga... Veeeelmi sa tesim na recenziu :-)
VymazatTy jsi ale všímavá! Já to tam totiž dala chvíli před tím, než jsi psala tenhle komentář :D No a taky jsem náramně zvědavá, konečně jsem se k tomu Osvícení dostala.
VymazatUž delší dobu jsem podobný článek chtěla napsat, tys to pojala skvělou formou, možná se budu inspirovat! :)
OdpovědětVymazatSouhlasím se zařazením Pěti dnů, Oveho, Na západní frontě klid a několika dalších knih. :)
Budu moc ráda, když se inspiruješ a těším se na Tvou verzi, jsem zvědavá, jaké knihy vybereš :)
VymazatSkvelé, ako-tak sa mi darilo moju túžbu prečítať si Marťana a Nástroje smrteľníkov na uzde, a teraz si prečítam tento článok a som asi milimeter od zrúcania celej mojej snahy a vydania sa na cestu, z ktorej niet návratu (teda, Marťan nič, ale šesť dielov Nástrojov smrteľníkov?) :D
OdpovědětVymazatSúhlasím so zaradením knihy Na západe nič nové, i s tvojím opisom, fakt to bola skvelo napísané. O myšiach a ľuďoch vo mne také silné emócie nevyvolalo, podobne ako 1984, i keď chcem ešte dať šancu Zvieracej farme.
Nesbo okrem prekvapenia u mňa vyvoláva pri čítaní aj taký strach, že mám zimomriavky na chrbte :D Nie preto, že by som sa bála, že vrah stojí za mnou, ale proste je to tak napísané, že nemám problém sa do toho vžiť, akoby som sama bola takým tichým pozorovateľom za Harryho chrbtom.
Veľmi pekný článok :)
Z Mortal instruments jsem četla jen první tři díly, bále jsem se, že pak bude kvalita klesat. Ale ty Ti rozhodně doporučuji. No a Marťan to je must-have! :D Koukej si je přečíst, nevíš o co přicházíš!
VymazatA s tím Nesbom mám pravdu, jeho knihy jsou mrazivé a člověk se do toho detektiva snadno vžije.
Moc děkuji za pochvalu a pěkný komentář :)
Dva proti Řiši si popravdě chci přečíst už hodně dlouho, ale ještě jsem se k tomu nedostala... Hodně pocitů ve mě vyvolává Potter, zvlášť když ho teď už po-xté. Dost silné jsou pro mě válečné romány od Hassela - zděšení, strach a občas lehké pousmání se nad tím, jakým způsobem autor vykládá hrůzy války. Dost silné pak bylo Smrt je mým řemeslem, Je-li toto člověk, Osvětimská knihovnice (strach, zděšení, nepochopení). Nostalgii a lehkou zamilovanost ve mně vyvolává sága Stmívání, vzpomínka na ranou pubertu. :)
OdpovědětVymazatDva proti říši si určitě přečti, protože je to určitě jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Já jsem udělala chybu a jako malá Harryho nečetla. Zpětně jsem teď četla první díl a už mě to tolik nechytlo, hold jsem propásla ten správný věk. Děkuji moc za tipy na knihy, určitě se po nich poohlédnu :)
VymazatKoukám, že tu máš nejvíc knih u smutku :) Taky mám dojem, že čtu nejvíce těch knih, co mě rozesmutní, proč já si to dělám? A toho Marťana fakt musím sehnat, už mi ho doporučuje tolik lidí, že si začínám připadat blbě, když to pořád odkládám :D
OdpovědětVymazatMarťan je boží!!!
VymazatU mňa vyvolali najsilnejšie emócie asi.. Harry Potter a Dary smrti, pretože Lupin bol a je moja obľúbená postava a bolo mi ho veľmi ľúto.. taktiež aj Na vine sú hviezdy, kde padla nejedna slza a to vtedy, keď Hazel čítala svoju reč na Gusov pohreb v kostole.
OdpovědětVymazatSmiech vo mne vyvolala Kam zmizla Aljaška, Papierové mestá a trochu aj séria Podzemie.
A nakoniec prekvapenie.. určite séria Dcéra dymu a kosti, ktorú naprosto zbožňujem, dokonca aj Nočný tieň bol geniálny a určite aj séria Fablehaven :)
Hvězdy nám nepřály si také chci přečíst :) Zatím mě Green trochu zklamal, tak snad si u tohohle spravím chuť. Děkuji moc za tipy na knihy.
VymazatPekný článok :) Ja si najviac zapamätám knihy, ktoré u mňa vyvolajú smútok. Dosť sa mi páčilo Léto na druhý pokus, Beznádejná, knihy od Youngovej... a pri radosti mám asi sériu Zavrhnutý, Krásnu katastrofu, znova Youngovú. :D
OdpovědětVymazatDěkuji!!! Léto na druhý pokus si snad letos konečně přečtu, i když jsem ho měla v plánu už loňské léto :D
VymazatMoc pěkně jsi to vyjádřila a shrnula :) Cítím to stejně. Knížka musí vyvolat emoce, jinak je zážitek z ní neúplný :)
OdpovědětVymazatMarťana už se nemůřu dočkat, chystám se na něj už od chvíle, kdys ho četla ty. Ale víš jak to s náma knihomolama je, když říkáme, že se na nějakou knihu chystáme. No... :D
Jace mi naopak nic moc neříká :)
Na hraně zapomnění bylo podle mě (kromě sexy scén) napsané dobře, jen ten obsah sám byl dost zpackaný. Se závěrem VA souhlasím.
Jelikož momentálně čtu Babička pozdravuje a omlouvá se, jsem přesvědčená, že až se dostanu k Ovemu (konečně), zamiluju si ho :)
O myších a lidech je nádherná kniha :)
Když už mlucíš o 1984, připomínám, že bys měla zkusit Konec civilizace (Huxley) a My (Zamjatin)...1984 tyhle dvě díla, která byla napsána dříve (nebo minimálně Konec civilizace ano) hrozně zastiňuje a je to škoda :)
O emotivních knihách taky plánuju článek, tak se více rozepíšu tam, když dovolíš :)
Už se nemůžu dočkat, co na Marťana řekneš. Jen doufám, že kvůli mě nebudeš mít nějaká obrovská očekávání a nebudeš pak zklamaná.
VymazatU Oveho musíš překonat trochu nudnější začátek a hlavně šíleně mrzutého Oveho :D Ale stojí to za to!! Těším se na tvou recenzi na Babičku a doufám, že s ní teď také konečně pohnu :)
Děkuji za tipy, já právě četla jen 1984, ale ráda bych i něco podobného a tyhle dvě knihy vůbec neznám.
A na článek se moc těším, doufám, že bude brzy!!! :)