Deset malých nadechnutí

Jedna autonehoda a celoživotní následky. Kacey zůstala jen se svou sestrou, bez peněz a s velkými psychickými problémy. Obyčejná věc jako držet někoho za ruku? Nemyslitelná, protože poslední ruka, kterou držela, byla ve vraku auta a patřila jejímu mrtvému příteli. Deset malých nadechnutí je román o křivdě a odpuštění, o tom, jak důležité je odrazit se ode dna a žít.

 Během tragické autonehody přišla Kacey o své rodiče, nejlepší kamarádku i přítele. Každou noc se budí s křikem z nočních můr a když navíc zjišťuje, že vlastní strýc, který jí poskytl útočiště, se pokusil zneužít její mladší sestru Livii, je to poslední kapka. Sbalí si všechny věci a spolu se svou sestrou prchá z Michiganu do Miami. Její cíl je jasný, začít nový život a zapomenout na minulost.

Deset malých nadechnutí je kniha plná rozporů. Na jednu stranu je to typické NA obsahující nejedno klišé. Rozuzlení je vám jasné prakticky od prvních stran, nechybí mnoho přeslazeností a jeden dokonalý chlap. Má to ale jedno velké "ale", autorka knihy vám totiž zároveň přináší něco zcela nového a sice hlavní hrdinku trpící PTSD, neboli posttraumatickou stresovou poruchou. Nesnese, když se někdo dotýká jejích rukou a kolem sebe si vytváří silnou ochrannou ulitu, za níž nikoho nepouští. Vše je zapříčiněno nehodou, kterou před čtyřmi roky prožila a ztratila během ní skoro všechny své milované. O samotné chorobě se toho dozvídáme více až v druhé polovině knihy a ta pro mne také představuje nejzajímavější část příběhu.

Kacey se chová zvláštně, ale s přihlédnutím k jejím problémům jsou její reakce samozřejmě zcela logické. Proto mi její výbuchy nevadily a dokázala jsem se do ní vcítit. Postavami, které mě v celé knize velice bavily byla jednoznačně Livie a sousedka Storm. Představovaly vlastně prototyp přátel, jaké by chtěl mít po svém boku každý.


I když knize vytýkám její snadnou předvídatelnost a spousty klišé, kterým se autorka nedokázala nebo nechtěla vyhnout, není tohle dle mého názoru to stěžejní, pro co byste si Deset malých nadechnutí měli zapamatovat. Tím hlavním je příběh a životní cesta Kacey. Kniha pojednává o významu odpuštění, empatie a vzájemné podpory. Protože mnohdy člověk jedná nebo uvažuje sobecky, aniž by si to sám uvědomoval.

Kniha by byla ještě o stupínek lepší, kdyby měla jiný konec. Ten, který zvolila autorka, mi nevyhovoval a tak trochu mi zážitek z knihy zkazil. Je to ale jen detail a já budu vzpomínat na ty ostatní aspekty příběhu, které mi učarovaly a vryly se mi do mysli.