Policie

Napětí, šok, zvrat. To je Jo Nesbø ve třech slovech. Ptáte se, jestli překonal vysoko nastavenou laťku svých předchozích románů? Nepřekonal, on ji totiž přímo přeletěl. Už v jeho předchozích knihách jste zjistili, že policejní práce není žádnou procházkou růžovým sadem. Je to víc než práce, je to poslání, které vám vkládá strašáky do skříně a přivodí nikdy nekončící noční můry. Jenže jak u poslání bývá zvykem, nemůžete zastavit  a přestat. Ne, dokud nedojdete až na samotný konec. A ten je teď konečně tady. Vyvrcholení jedné z nejoblíbenějších detektivních sérií u nás vychází 8. dubna. Toto datum byste si měli červeně vyznačit do svých diářů. A já vám teď řeknu proč.

Komisař Harry Hole je zpět a jako vždy v nejlepší kondici. Nebo ne? Zdá se, že vyšetřovací sbor se tentokrát bude muset obejít bez brilantní mysli tohoto geniálního policisty. Dokáže si však poradit s řadou záhadných vražd svých kolegů, které se odehrávají vždy na místech nevyjasněných případů? Obětí je navíc pokaždé policista, který se bezvýsledného vyšetřování v minulosti účastnil. Jedná se o zločin z pomsty? Z lásky? Z nenávisti? Osolská policie je bezradná, ale musí jednat rychle. Stojí totiž tváří v tvář nebezpečnému sériovému vrahovi, který si nebere servítky. A další obětí může být kdokoliv z nich.

O kvalitě Nesbøho románů se již většina z vás přesvědčila. Občas mám dokonce pocit, že má úroveň kvality jeho románů vzestupnou tendenci. A nyní máte před sebou poslední díl a finální vyvrcholení série s oblíbeným komisařem Harry Holem. A věřte tomu nebo ne, Jo Nesbø jako by se zastavil a zhluboka nabral dech, aby mohl konečně napsat vrchol své detektivní série. Něco, co pro mne předčilo jeho ostatní díla a zcela zastínilo jiné detektivky. Jo Nesbø jako by si svou Policií definitivně vytvořil monopol na detektivní žánr a mílovými kroky utekl ostatním autorům, kteří se vedle jeho spletitých a promyšlených dějových konstrukcí smrskávají do miniaturních rozměrů.

V ději sledujete střídavě život hned několika postav. Části věnované té které postavě se různě střídají a svou délkou i obsahem přesně odpovídají ději - s jeho gradací se zkracují a svižněji střídají, čímž dodávají příběhu neuvěřitelný švih a čtivost. Posléze se zase prodlužují, vždy přesně podle
potřeb vypravěče. Pro vás to má za následek neustálé připoutání ke stranám. Cítíte, jak na vás příběh dýchá, jak vás pohlcuje a vtahuje do centra dění. Všechny postavy jsou dobře propracované a mnoho jich znáte z autorových předchozích knih. Před přečtením doporučuji přečíst Přízrak, 9. díl série s Harrym Holem, jelikož se zde nachází mnoho odkazů na jeho děj a jsou zde vyzrazeny i hlavní zápletky. Na zbylé díly série je však odkazováno jen pomálu nebo velice okrajově bez vyzrazení podstatných informací. Tudíž není překážkou, pokud nemáte všechna autorova díla přečtená.

Není žádným překvapením, že i ve svém posledním románu nedělá Nesbømu nejmenší problém konstantní udržování napětí, které je pročísnuto hned několika zásadními zvraty - nečekanými a dech beroucími. Celý příběh se nese ve vážném tónu a na jeho pozadí se vám naskytá mimo jiné i možnost prozkoumat důkladněji osobnosti a temná zákoutí myslí jednotlivých hlavních protagonistů. Nesbøho román se vyznačuje jednou charakteristikou vlastností, která je pro detektivky zásadní a přitom ji paradoxně velká část knih nedokáže zcela udržet, či ji úplně postrádá. Je to nepředvídatelnost a Policie se pro mě stává definicí toho, jak by měla v praxi vypadat. Nejen, že jsem neodhadla vývoj děje ani stránku dopředu a po většinu času spíš jen tápala ve svých mylných teoriích, já si navíc ještě po dočtení poslední strany kladla otázky a zpětně dohledávala určité informace v textu. Právě samotný konec musím vyzdvihnout, protože je zjevné, že nad ním autor dost přemýšlel a ukryl do něj i určité poselství a já se po otočení poslední strany cítila přesně tak, jak by se člověk měl po dočtení skvělé knihy cítit.

Čtenář musí být pozorný, vnímat jména a události, aby byl následně schopen dostatečně ocenit komplexnost a propracovanost knihy, jejíž autor musí být génius nebo možná blázen a nebo třeba od každého trochu. Na tom však nezáleží, podstatné je jen jedno - tuto knihu si musíte přečíst, musíte to sami prožít a pak teprve pochopíte a uznáte, že všechna má chvála je zasloužená.