Abeceda knihomola #E

Tři asociace týkající se knih a literatury.

5. týden - E

Další týden a s ním pátý díl projektu a tři asociace začínající  na písmeno E. Autorkami projektu jsou Marky a Kristý.

Etiketa čtení

Je mi celkem jedno, jak ostatní zachází se svými knihami. Ať si do nich třeba balí jídlo, ale jakmile jde o mojí knihu, jsem přísná jak Igor Hnízdo. Když si někdo půjčuje mojí knihu, absolvuje nejprve půlhodinovou ceremonii zahrnující:

1. zasvěcení do toho, jak nečíst jako prase
2. ujištění, že to dotyčný pochopil
3. zvýšený důraz na to, že s knihou musí jednat doslova jako v rukavičkách

Nejhorší to mají lidé, kteří se při čtení vyskytují v mé blízkosti, vyslechnou si pak spoustu doporučení a rad typu "PROBOHA, neotvírej to tolik, vždyť je to paperback!! Nechci mít rýhy na vazbě!" a tak podobně. Tak co, půjčili byste si ode mě knihu?

Esej o tragédii

Esej o tragédii je nádherná kniha. Kouzelná ve všech směrech - za prvé se mi strašně líbí její název, ten skvěle vystihuje celý děj a obsah knihy a to hned v několika smyslech. Obálka naopak podtrhuje sentimentální atmosféru, ve které se celý příběh nese. Není to jen obyčejný příběh ze školních kolejí. Má nápad, má atmosféru, dýchá na vás. Co se týče kvality, neřadím ho nikterak vysoko, ale nemohu knize upřít její kouzlo, protože má opravdu potenciál vás jako čtenáře oslovit. Pokud jste ještě nečetli a máte chuť na trochu netradiční young adult, určitě doporučuji přečíst. Více info najdete v mojí recenzi.

Erotické romány

Jakmile mě napadla tato asociace na "E", následovala hned další a sice příhoda z posledního pražského knižního srazu, kde se Wichita zmínila, že přečetla 60 stran Padesáti odstínů šedi. Od té doby už nebyla "Klára", nýbrž "ta, co přečetla 60 stran Odstínů šedi". Ponaučení? Pokud s tou knihou nechcete být spojováni, radši o ní vůbec nemluvte - knihomolové se toho jinak hned chytnou a máte to na talíři už napořád. Já sama erotické romány nečtu, 50 odstínů jsem četla - v rámci všeobecného přehledu, samozřejmě (muhehee..) a řeknu k tomu snad jen - ne, vnitřní bohyně mě opravdu nedostala do kolen. Že někdo jiný čte erotické romány poznáte celkem snadno. Za prvé svou knihu nosí pořád v nějakém obalu. Vždy, když někdo v metru čte tlustou knihu a má ji zabalenou do novin, neodolám a nakouknu. Hmmm, copak to asi čteš? Ano, zatím to pokaždé bylo 50 odstínů. Za druhé, dotyčný ve většině případů nepřizná, že erotické romány čte. Případně, pokud se jedná o špatného lháře, místo odpovědi jen zčervená jak rajče. Přitom na tom není nic špatného, lidé čtou i horší věci, no ne?