Wreck this journal #3

Máte WTJ? Nebo plánujete jeho koupi?
I.

Nemám žádné jméno

Kniha Nemám žádné jméno je deníkem Dagmar Hilarové, ženy, která byla roku 1943 převezena do terezínského ghetta. Bylo jí pouhých patnáct let, když ji nacisté odtrhli od její rodiny. Za ostnatým drátem pak strávila dva roky svého života. Žila uprostřed anonymního davu, kde lidé představují jen pouhá čísla v kartotéce.
To její bylo CV 190.

Dagmar Hilarová byla českou spisovatelkou a básnířkou. Narodila se 26. března 1928 v Praze a zde také 1. července 1996 umírá. Za svůj život napsala a vydala více než šedesát knih a úspěch sklidila i za hranicemi naší republiky. Během svého pobytu v Terezíně si psala deník a právě ten se stal základem této knihy, jejíž vydání bylo značně komplikováno dohady o jeho autorství. Kniha byla údajně nejprve "ukradena" nizozemskou spisovatelkou Miep Diekmannovou, která příběh vydávala za svůj. Tomuto sporu je věnována hned první část knihy, po jejímž přečtení si na celou situaci můžete udělat vlastní názor. Následuje samotný autentický deník paní Hilarové. Ten se skládá z deníkových záznamů, střípků Dagmařiného života za zdmi Terezína a zároveň je proložen jejími básněmi, které dokreslují celkovou atmosféru a pomáhají čtenáři nahlédnout do dané doby. Obzvláště básně jsou nesmírně krásné a není pochyb o tom, že autorka byla velice nadanou básnířkou. Její rýmy vás donutí zamyslet se nad skrytými významy a obdivovat autorčiny zručné obraty.

Pouhých devadesát šest stran máte přečtených velice rychle, kniha je tenoučká a samotný deník tvoří jen zhruba dvě třetiny celkového obsahu. Co mi příliš nevyhovovalo, byl formát textu. Velice drobné písmo je navíc nevzhledně roztažené až k samotným okrajům stran.

Abeceda knihomola #E

Proč občas nemůžu vystát lidi, kteří nečtou

Tento článek bude z kategorie stručných. Z kategorie velmi stručných. Existují totiž věci, u kterých není třeba komentáře. Případě nastane situace "slova došla". Přeji pevné nervy všem vášnivým čtenářům při každodenním boji za dobrou pověst knih a četby!
1. Já nemám čas číst PŘÍPADNĚ To bych teda taky chtěl mít tolik času co ty, abych si mohl furt číst

2. Nedoporučíš mi knihu, když tolik čteš? Ale prosím tě, žádný bichle, maximálně 200 stránek

3. Já nechápu, jak můžeš hodnotit ty knížky, to já bych nevěděl, co o tom psát

4. A na těch knižních srazech děláte co? To si tam jako všichni čtete?

5. A to jim ten recenzní výtisk musíš pak vrátit?

6. A co když ti pošlou knížku a ty ji nezrecenzuješ?

7. Víš vůbec o čem to je, když čteš tak rychle?

8. Kdo je George Orwell?

9. To co teď čteš jsem viděla zfilmovaný! Jen mě dost naštvalo, když mu na konci zabili manželku

10. To už zase čteš?

11. A kdo byla ta Anna Franková?

12. Dostojevskij... Ten něco psal, že jo? Ňáká klasika asi.

Ano, všech dvanáct vět už jsem slyšela. Teď se tomu člověk už jen zasměje, ale v okamžiku, kdy to slyšíte, máte občas tendenci šmátrat po nějakém blízko se nacházejícím těžkém předmětu, který... No, tady ten článek raději utneme!

Pamatujete si i vy nějaké perly, které vypadly z úst vašich "knihami nepolíbených" přátel, rodičů nebo známých?
Přeji hezký týden!
I.

Marťan

Abeceda knihomola #D

New in - březen

Jsem na sebe pyšná. Už od nového roku se mi daří úspěšně krotit v nákupu nových knih. Má mě za to ráda moje peněženka (pěkně těžká, hehe), má mě za to ráda moje knihovna (stále neumí sama od sebe expandovat dle potřeby, ani se v ní neobjevila malá černá díra, ve které bych mohla skladovat přečtené knihy) a mám se zato ráda i já sama, protože pohled na tolik nepřečtených knih mě prostě bolí. Navíc neexistuje lepší pocit, než si zajít do knihkupectví pro vytouženou knihu a hned ji přečíst. Kdy se mi to stalo naposledy? Ani nevím.


Každopádně za březen jsem si pořídila 6 nových knih. Tedy, pořídila jsem si jen 4 (25% sleva v Dobrovském, díky moc, děkuje i moje peněženka a knihovna taky zdraví) a dvě knihy jsou recenzními výtisky. První knihou je Marťan. Hrozně dlouho jsem váhala, zda si ho pořídit a přečíst, ale nakonec jsem neodolala a jsem přesvědčená, že jsem udělala dobře! Momentálně jsem tak v jedné třetině a jsem absolutně nadšená. Kdo by to byl řekl, že kniha o chlapovi, který trčí na Marsu, může být tak vtipná a poutavě napsaná? Nemůžu se dočkat, až budu mít přečteno a prozradím vám, že se chystá i filmová adaptace.
Druhou knihou, kterou jsem si pořídila je Vítězové nikdy nepodvádějí, o které jsem už sepsala i článek. Bylo to docela zajímavé čtení, do kterého jsem se pustila hlavně díky školní povinnosti.
Svůdné zúčtování není žádný erotický román, jak by se podle názvu mohlo zdát, ale zakončení velice zajímavé trilogie plné démonů, temných knížat a tak podobně. Ještě jsem se k jeho přečtení nedostala, protože jsem z toho žánru jaksi dočasně vypadla - tedy, nemám chuť na čtení podobných knih. Tak snad mě to brzy přejde.

Policie

Napětí, šok, zvrat. To je Jo Nesbø ve třech slovech. Ptáte se, jestli překonal vysoko nastavenou laťku svých předchozích románů? Nepřekonal, on ji totiž přímo přeletěl. Už v jeho předchozích knihách jste zjistili, že policejní práce není žádnou procházkou růžovým sadem. Je to víc než práce, je to poslání, které vám vkládá strašáky do skříně a přivodí nikdy nekončící noční můry. Jenže jak u poslání bývá zvykem, nemůžete zastavit  a přestat. Ne, dokud nedojdete až na samotný konec. A ten je teď konečně tady. Vyvrcholení jedné z nejoblíbenějších detektivních sérií u nás vychází 8. dubna. Toto datum byste si měli červeně vyznačit do svých diářů. A já vám teď řeknu proč.

Komisař Harry Hole je zpět a jako vždy v nejlepší kondici. Nebo ne? Zdá se, že vyšetřovací sbor se tentokrát bude muset obejít bez brilantní mysli tohoto geniálního policisty. Dokáže si však poradit s řadou záhadných vražd svých kolegů, které se odehrávají vždy na místech nevyjasněných případů? Obětí je navíc pokaždé policista, který se bezvýsledného vyšetřování v minulosti účastnil. Jedná se o zločin z pomsty? Z lásky? Z nenávisti? Osolská policie je bezradná, ale musí jednat rychle. Stojí totiž tváří v tvář nebezpečnému sériovému vrahovi, který si nebere servítky. A další obětí může být kdokoliv z nich.

O kvalitě Nesbøho románů se již většina z vás přesvědčila. Občas mám dokonce pocit, že má úroveň kvality jeho románů vzestupnou tendenci. A nyní máte před sebou poslední díl a finální vyvrcholení série s oblíbeným komisařem Harry Holem. A věřte tomu nebo ne, Jo Nesbø jako by se zastavil a zhluboka nabral dech, aby mohl konečně napsat vrchol své detektivní série. Něco, co pro mne předčilo jeho ostatní díla a zcela zastínilo jiné detektivky. Jo Nesbø jako by si svou Policií definitivně vytvořil monopol na detektivní žánr a mílovými kroky utekl ostatním autorům, kteří se vedle jeho spletitých a promyšlených dějových konstrukcí smrskávají do miniaturních rozměrů.

Abeceda knihomola #C/ Č

TIP: Vítězové nikdy nepodvádějí

Dnes pro vás nemám recenzi. Spíš takový tip na jednu zajímavou knihu, která není moc známá, ale pozornost si určitě zaslouží. V dnešní době, kdy se roztrhl pytel s různými sebevzdělávacími a motivačními knihami, je náročné vybrat nějakou, která stojí za přečtení. Já k nim mám přirozený odpor. Proč by mě měl někdo učit, jak mám žít? Dávat mi nějaké laciné a průsvitné rady o tom, jak bych se měla chovat a jednat, abych působila dobře na lidi, kteří mě ve skutečnosti ani nezajímají?

Vítězové nikdy nepodvádějí je ale trochu odlišná kniha. Na své přednášce ji doporučovala Eliška Hašková Coolidge. Inteligentní a inspirativní žena, odbornice v oblasti etikety a bývalá asistentka pěti amerických prezidentů. A pak, shodou náhod, jsem tuto knihu o měsíc později opravdu držela v ruce.

Jejím autorem je Jon M. Huntsman, americký podnikatel, miliardář a filantrop. Za svůj život rozdal na dobročinné účely více než 1,2 miliardy dolarů. Sám o sobě představuje velice zajímavou osobnost. Je to člověk, který dosáhl neuvěřitelných věcí a úspěchů. A nejzajímavější na tom je, že to dokázal čestnou cestou. Nechat si poradit od takového člověka? No prosím, chci všechny ty informace, chci je hltat a chci jich víc a víc!
Kniha je malého formátu a je rozdělena do několika kratších kapitol. Čtení tak ubíhá překvapivě rychle. Jedná se spíše o sbírku různých myšlenek a osobních názorů pana Huntsmana podložených jeho vlastními zkušenostmi, zážitky a událostmi (velice často z Wall Street). Tato koncepce z knihy dělá zajímavý zdroj informací.
Ráda bych se na chvíli vrátila k tomu, co jsem nakousla už na začátku tohoto článku - proč nečtu motivační knihy. Hlavním důvodem je, že autoři často tak nějak automaticky sklouzávají k omílání jedné primitivní myšlenky pořád dokola a dokola. Ve výsledku se tak nedozvíte nic zajímavého ani přínosného a často takové knihy jen představují pokus, jak z důvěřivých lidí, kteří mají zoufalou potřebu zlepšit svůj život, vydolovat peníze. Tato kniha taková není. O tom svědčí už samotný fakt, že autor by ostatním věnoval svůj poslední dolar, kdyby to bylo potřeba.

"Podstata etiky spočívá v tom, jak se vyrovnáme s výzvou, kdy bude daň za správnou věc vyšší, než jsme ochotni zaplatit. Respekt často něco stojí - občas hodně -, ale člověk musí být ochoten takovou cenu zaplatit."