Pád - R. J. Pineiro | recenze

Jack Taylor odjakživa potřeboval k životu dobrodružství a adrenalin. Pro vládu testoval výzbroj a výstroj v nejrůznějších drsných prostředích, od vyprahlých pouští přes hlubiny oceánů po ledové vrcholky hor. Až mu byla i samotná Země malá…

Dalším krokem v Jackově slibné kariéře je zvlášť extrémní kousek – na vlastní kůži vyzkouší možnost strategických výsadků z kosmu. A nejde o „pouhý“ skok ze stratosféry, jaký absolvoval Felix Baumgartner nebo Joseph Kittinger. Jack se chystá vrhnout se do prázdna až z nesmlouvavé žhavé termosféry, překonat rychlost zvuku a čelit řadě předvídatelných nebezpečí: vzplanutí v atmosféře, selhání výstroje či vlastního organismu.

Jenže na to, co ho čeká dole na Zemi, ho žádný výcvik nepřipravil!

Představte si, že jste vyneseni za Karmánovu hranici do termosféry, abyste absolvovali skok z takové výšky, ze které to nikdo před vámi neudělal. Přesně takto vypadá realita Jacka Taylora – zkušeného vojáka a příslušníka SEALs, pro kterého je adrenalin nedílnou součástí každodenního života. Jack je sympaťák od pohledu a jeho klid a logické uvažování je přímo pohlazením po duši a vám nezbývá, než mu fandit při překonávání všech překážek. Postav potkáte v příběhu poměrně dost, u žádné se však nedočkáte nějaké hlubší psychologie a často jsou jednotlivé charaktery černobílé.

“Jediný snadný den byl včera.” – Neoficiální moto SEAL, Námořních, vzdušných a pozemních týmů Námořnictva USA

Nálepku „sci-fi thriller“ si tento román zaslouží. O akci, napětí a vládní intriky zde opravdu není nouze. Rozhodně nečekejte žádné chození kolem horké kaše, příběh začíná rovnou Jackových seskokem a od toho okamžiku si prakticky neoddechnete. Akce střídá akci a čtenáři ustavičně sviští kulky kolem hlavy a duní výbuchy náloží za zády. Navzdory poměrně velkému rozsahu se Pád čte doslova sám a čtyři sta stran vám uteče jako voda. Ze samotného programu na testování orbitálních skoků, který představuje stěžejní téma knihy, budete ze začátku možná trochu v rozpacích, avšak jakmile autor poskytne technické detaily a teorie (a že jich není málo), dokážete tuto teorii jakž takž strávit, byť některé zmiňované technologie jsou písní hodně vzdálené budoucnosti.

Silnou stránkou Pádu je styl, jakým je vyprávěn. Čtenář toho neví o moc víc, než Jack a po jeho návratu na Zem je stejně zmatený a stejně zvědavý jako zmiňovaný hlavní hrdina. Až postupem času se nitky začnou rozplétat a mozaika začne dávat smysl.

Bohužel má však kniha i značná negativa. Z Jacka dělal autor občas Jamese Bonda a stavil ho do absurdních bojových situací, na kterých prokazoval jeho nadlidské bojové schopnosti. Nad reálností těchto situací jsem pak místy musela pochybovat. Stejně tak Jackova manželka Angela a její kamarádi z motorkářského gangu působili někdy až komicky a dlouhé onanie nad jejich hackerskými super schopnostmi mě lehce otravovaly. Dalším mínusem pro mě je značná nadnesenost, autor má často tendence přehánět a vytvářet příliš mnoho zápletek, což příběhu jako celku škodí. Občas méně znamená více a když autor není opatrný, může vše působit absurdně.

Samotný konec má velmi rychlé tempo, sem tam proložené mírně zdlouhavými popisy. Korunu všemu pak nasadí naprosto epický epilog. Musím říct, že jsem Pád začínala číst se značnými obavami. Nakonec jsem však byla velmi mile překvapena. Brilantní nápad a víc než kvalitní provedení. Z každé strany je znát, jakou práci si autor dal s přípravou svého románu a já musela každou chvíli smekat imaginární klobouček.