Babička pozdravuje a omlouvá se

Jímavý příběh o síle pohádek a lidské fantazie. O mezilidských vztazích, světle na konci tunelu a nových začátcích. Babička pozdravuje a omlouvá se vás pohladí po duši a nejednou vám vykouzlí úsměv na tváři. Kniha o obyčejných životech neobyčejných lidí představuje sama mezi ostatními romány unikum. Jak by řekla zmiňovaná babička, jen odlišní lidé mají schopnost měnit svět.

Elsa je sedmiletá holčička, vlastně skoro osmiletá. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. Mezi sebou mají velice ojedinělý a hluboký vztah. Tráví spolu spoustu času a před realitou utíkají do Říše před procitnutím, krásného pohádkového světa plného mrakoní a jiných magických postav, kde na své narozeniny rozdávají lidé dárky ostatním a vůbec tam nenarazíte na šikanu, rozvody a další problémy, které se chtě nechtě dotýkají spousty dětí školního věku. Dětí, jako je Elsa. V této říši je být jiný největší výhodou.

Fredrika Backmana vám jistě nemusím představovat. Tento švédský autor všechny mile překvapil svou prvotinou Muž jménem Ove. Klíčovou otázkou bylo, zda i jeho druhé dílo bude stejně milé, zábavné a zároveň dojemné, jako slavný Ove. Babička pozdravuje a omlouvá se vás obklopí magickou atmosférou pohádek a jiných světů. Příběh sám o sobě je dost idealistický, plný snů a ušlechtilých myšlenek. Dílo patří mezi knihy, při jejichž čtení si odpočinete a užíváte si každou stranu rozmanitého příběhu. Často vám bude reálný svět a Říše před procitnutím splývat v jedno, stejně jako hlavní hrdince tohoto příběhu, malé Else. Ze začátku působí pohádky, kterými je děj proložen, zcestně, ale jak tomu u dobrých knih bývá, vyčkejte a všechny dílky skládačky zapadnou na své místo.

Nikdo na světě není úplnej blbec, a není ani nikdo, kdo by blbcem nebyl aspoň trošku.

Po dobu čtení se stáváme pozorovateli života v panelovém domě, který sídlí mnoho lidí, jejichž povahy jsou tak razantně odlišné a různorodé, až se musíte místy usmívat. Nejvýrazněji zde působí ztřeštěná babička, která se nezdráhá žádat svou sedmiletou vnučku ani o zapalovač. Pohled na svět babičky a její dcery, Elsiny matky Ulricky, je zcela antitetický. Matka miluje pořádek, babička je ztělesněním chaosu. Každá postava v domě představuje určitý povahový profil. V jednom patře naleznete dominantní, panovačnou a protivnou sousedku, jiné patro - introvertní, pohostinná a nekonfliktní sousedka. Každá postava zde má i svou nemesis, ale vy si postupem času najdete pochopení pro každého. Což je na celé věci nejkrásnější, protože autor vám ukazuje, že každý v sobě má něco dobrého, ale někdy to dobré nalezne jen opravdu trpělivý člověk.

Ne všechny příšery tak vypadají i navenek. Někteří si příšeru nesou uvnitř.

Máme je perfekcionistka a táta pedant, právě proto jim to v manželství neklapalo. Perfekcionisté a pedanti jsou dva naprosto odlišné tábory. Když měli uklízet, rozepsala máma v Excelu rozvrh po minutách, přitom táta se na dvě a půl hodiny zasekl při odvápňování kávovaru.