Píseň zimy - S. Jae Jones

"Převyprávění tajemné pohádky o Králi duchů, podzemní říši a velké lásce."

Dávej si pozor na skřety a zboží, které prodávají. Liesl celé své dětství poslouchala krásné a tajemné příběhy o Králi skřetů – o nezbedném panovníkovi, který vládne podzemí, o Králi duchů, který ji inspiroval ke skládání hudby. Poté ale Liesl vyrostla a musela své sny o králi a skládání hudby nechat stranou a věnovat se praktičtějším věcem. Avšak když zmizí její sestra Käthe, jen Liesl ví, že ji odnesli skřeti, a vydává se do podzemní říše, aby ji zachránila a přivedla zpět. Král podzemí jí sestru vydá pouze pod jistou podmínkou – Liesl se pro ni musí obětovat. Bez smrti se nemůže svět znovu zrodit, zimu nevystřídá jaro, a tak Liesl nabídne králi svou ruku. V podzemní říši Liesl pomalu ztrácí sílu a jako králova nevěsta umírá. Čeká ji velké rozhodnutí: Obětuje svou lásku, anebo nastane konec světa?

Jakou jinou knihu zvolit ke čtení v období přicházející zimy, než právě Píseň zimy, která vás již svou zasněženou obálkou láká zalézt do tepla deky spolu s horkým čajem? Z anotace zjišťujete, že vás na necelých čtyř stech stranách čeká pohádkový příběh o takzvaném Králi duchů. Hned z počátku jsem byla okouzlená krásným provedením knihy a grafickou úpravou kapitol. I když mám radši knihy s přebalem, musím uznat, že Píseň zimy se po grafické stránce celkem povedla.

Uvnitř pak čtenáře čeká magický příběh, kde je již od prvních stran znát autorčina snaha o navození co nejsilnější pohádkové atmosféry. Příběh se odehrává v jakémsi světě podobném tomu našemu, o kterém se toho jinak příliš nedozvídáme. Hlavní hrdinka Liesl žije se svou rodinou v malé vesničce a již odmala slýchá od své babičky strašidelné příběhy o zlomyslných skřetech a děsivém Králi duchů. Rozvíjením pozadí příběhu se autorka příliš nezabývá, takže sice víte, že jsou zde nějací skřeti, kteří žijí zahnaní do podsvětí, ale proč tomu tak je a co vše se v minulosti odehrálo, to vám je odhaleno jen velmi zlehka.

"Vy smrtelníci jste všichni tak netrpěliví. To je asi tím, jak máte pořád kolem krku ruku smrti."

Vyjadřování postav je spisovné a uhlazené, nejspíš s cílem působit zastarale a vznešeně. Což u knih moc ráda nemám a řekla bych, že ve výsledku to akorát lehce znepříjemňuje čtení. Líbila se mi však příjemná vánoční atmosféra, která dokresluje už tak pohádkový příběh plný všudypřítomné bělostné zimy, skřetů a jiných magických stvoření. Celá kniha je protknuta také hudbou. Postavy hrají na klavír, housle i zpívají a je úžasné ztotožnit se s autorčiným popisem této vášně. Každý, kdo hraje na nějaký nástroj toto netradiční zpestření ocení.

Navzdory zajímavému začátku zde však bylo mnoho věcí, které se u mne neshledaly s pochopením. Vadilo mi neustálé náhodné používání německých oslovení, jejichž význam v ději jsem naprosto nepochopila. Prostě jen tak náhodně do děje mrsknu německé slovíčko a je to. Hlavní hrdinka byla ze začátku spíše nevýrazná, zhruba v půlce knihy se z ní však stává hysterická "drama queen". A nejspíš také trpí krátkou pamětí, soudě dle toho, že na jedné straně nad Králem duchů vzdychá a prahne po něm a jakmile otočíte na stranu druhou, rozmlátí mu znenadání půlku obýváku.

Tím se dostávám k další skutečnosti, která mi poměrně vadila, a sice, že kniha byla plná rozporů. Liesl je tak nějak průběžně naplněná vztekem na Krále duchů. Pochopitelně, když jí naboural rodinu a ukradl sestru. Ale najednou o pár stran dál po něm touží a nemastný neslaný grázlík jí rozechvívá kolena. Na jednu stranu se autorka snaží vytvořit pohádkový příběh, který celou dobu působí zacílený spíše na mladší čtenáře, ale najednou jako blesk z čistého nebe se dočkáte lehce erotických scén, u kterých se autorka rozhodně nebojí popisu každého detailu. Takové scény pak absolutně nezapadají do konceptu celé knihy a něco, co mohlo být originální pohádkou, se stává obyčejnou, klišé přeplněnou young adultovkou, z jejíž rozpačitosti a nerozhodnosti jste ve výsledku jen otrávení.

Nakonec jsem z knihy silně rozčarovaná. Děj byl zmatený a navzdory obrovské délce se tam nic moc nedělo. Kdyby autorka děj razantně zkrátila, rozhodla se, jaký žánr chce vlastně psát a vyloučila nějaké nelogičnosti, mohla by z toho možná být zajímavá vánoční povídka. Takhle se ale dočkáte jen dlouhého pomalu plynoucího děje, bez špetky napětí nebo zvratů.