Kdybyste mohli jednoduše vymazat svoje nejhorší vzpomínky, udělali byste to? Zůstali byste tím stejným člověkem? Co byste získali? Co byste ztratili?

S prvními paprsky slunce se brzy ráno na dětském táboře uprostřed lesů probouzí třináctiletá Angie. Jen rychle opustit pohodlí stanu a odskočit si, skrytá před zraky ostatních hustým lesním porostem. Jenže není skrytá před všemi, někdo ji přece jen vidí. Od zmizení Angie uplynuly tři roky a vyšetřování nepřineslo žádné výsledky. Po dívce jako by se slehla zem. Pak se však jednoho dne z ničeho nic objeví ve dveřích svého domu. Špinavá, zraněná, ale hlavně bez jediné vzpomínky na to, co se během posledních tří let dělo.

Lidská mysl je fascinující, nepochopitelně složitá a skrývající spoustu tajemství, kterým možná nikdy nepřijdeme na kloub. Proto obdivuji odvahu každého spisovatele, který se pokusí alespoň část jejích tajemství zmapovat a převést do knižní podoby. Liz Coley si pro svůj příběh vybrala jednu z nejméně probádaných poruch osobnosti. Angie, hrdinka Návratu z temnoty, trpí disociační poruchou identity. V jejím mozku se vytvořilo několik alternativních osobností, které se vyvinuly tak, aby Angie dokázala zvládnout trauma z únosu. Kniha však není jen o psychice člověka, je hlavně příběhem o strastech, které musí mnoho dětí přetrpět. O lidech, kteří nemusí být na první pohled tací, jací se zdají. A o síle člověka bojovat se vším, co mu život postaví do cesty.

Příběh začíná záhadným návratem Angie domů. Na nic si nepamatuje, ale na jejím těle jsou zvláštní stopy, které prozrazují, že poslední tři roky jejího života rozhodně nebyly žádnou procházkou růžovým sadem. Záhadné rýhy na rukou a nohou spolu se spoustou jizev značí, že byla Angie nejspíš obětí dlouhodobého zneužívání. Nyní si však musí poskládat jednotlivé dílky složité skládačky dohromady a pokusit se vzpomenout si, co se s ní dělo. Byť téma knihy není příjemné a mně bylo při čtení občas vážně mizerně, autorka ho zpracovala s citem, nevyžívala se v děsivých detailech a útrpných zážitcích hlavní hrdinky. Kniha se tak stává dle mého názoru vhodnou například i pro "teenagery".

Samotný příběh je neuvěřitelně čtivý, já měla celou knihu přečtenou během pouhých dvou dnů. Postava Angie je velice zajímavá. Dospívající dívka připravená o svou dětskou nevinnost, což bylo nejspíš jedním z důvodů jejího předčasného dospění. Ke konci knihy se nesetkáváte s vyděšenou šestnáctiletou dívkou, ale máte pocit, že před vámi stojí dospělá rozumná žena. Nebýt Angiiného středoškolského života, kterým je příběh prokládán, člověk by skoro zapomněl, že je teprve dítě. Celkově si myslím, že autorka všechny psychické pochody Angie i jejího okolí skvěle vystihla. Dočkáte se i témat jako je šikana nebo mediální hyenismus. Je těžké obsáhnout tolik nepříjemných a těžkých témat a stále udržet knihu čitelnou nejen pro citově velice odolné jedince. Autorce se to však dle mého povedlo a všechny aspekty dávkovala postupně a přiměřeně.

Nevýhodu spatřuji ve velmi snadné předvídatelnosti děje. Avšak nutno říci, že toto není kniha, u které by odhalení zápletky kazilo čtenářský zážitek, takže mi to ve výsledku ani nevadilo. Spíš než o krimi thriller se jedná o psychologickou sondu do nejhlubších temnot lidské mysli. Tato sonda je stejnou měrou děsivá jako zajímavá. A přesně takové je i samotné čtení této knihy.

Návrat z temnoty vám rozhodně mohu doporučit. I když se nejedná o oddychové čtení, nebudete litovat, že jste se do této knihy pustili. Ano, občas je to náročné a cítíte silný smutek nad utrpením mladé dívky, které jako by nemělo hranice. S ještě palčivější bolestí si však čtenář uvědomuje, že podobné příběhy se odehrávají po celém světě, každý den. Možná právě teď, když čtete tyto řádky.

80%

Drazí čtenáři,

děkuji vám za celkem hojnou účast v letošním halloweenském knižním hopu. I když v Čechách není úplně tradicí slavit Halloween jako takový, já mám tohle období ráda a vymýšlení masek a různé tématické věci kolem toho, to mě prostě nikdy nepřestane bavit. A jednou z těch tradic je i tato soutěž :)

A teď rovnou k tomu, co vás jistě zajímá nejvíce - kdo vyhrál?

Ze všech přijatých odpovědí (plus bonusových vstupů) jsem losovala jen jednoho jediného výherce a štěstí se usmálo na "Spisy jedné knihomolky"!

Moc gratuluji a užij si výhru :)

A vy ostatní nezoufejte, soutěží bude ještě spousta!

I.

"Převyprávění tajemné pohádky o Králi duchů, podzemní říši a velké lásce."

Dávej si pozor na skřety a zboží, které prodávají. Liesl celé své dětství poslouchala krásné a tajemné příběhy o Králi skřetů – o nezbedném panovníkovi, který vládne podzemí, o Králi duchů, který ji inspiroval ke skládání hudby. Poté ale Liesl vyrostla a musela své sny o králi a skládání hudby nechat stranou a věnovat se praktičtějším věcem. Avšak když zmizí její sestra Käthe, jen Liesl ví, že ji odnesli skřeti, a vydává se do podzemní říše, aby ji zachránila a přivedla zpět. Král podzemí jí sestru vydá pouze pod jistou podmínkou – Liesl se pro ni musí obětovat. Bez smrti se nemůže svět znovu zrodit, zimu nevystřídá jaro, a tak Liesl nabídne králi svou ruku. V podzemní říši Liesl pomalu ztrácí sílu a jako králova nevěsta umírá. Čeká ji velké rozhodnutí: Obětuje svou lásku, anebo nastane konec světa?

Jakou jinou knihu zvolit ke čtení v období přicházející zimy, než právě Píseň zimy, která vás již svou zasněženou obálkou láká zalézt do tepla deky spolu s horkým čajem? Z anotace zjišťujete, že vás na necelých čtyř stech stranách čeká pohádkový příběh o takzvaném Králi duchů. Hned z počátku jsem byla okouzlená krásným provedením knihy a grafickou úpravou kapitol. I když mám radši knihy s přebalem, musím uznat, že Píseň zimy se po grafické stránce celkem povedla.

Uvnitř pak čtenáře čeká magický příběh, kde je již od prvních stran znát autorčina snaha o navození co nejsilnější pohádkové atmosféry. Příběh se odehrává v jakémsi světě podobném tomu našemu, o kterém se toho jinak příliš nedozvídáme. Hlavní hrdinka Liesl žije se svou rodinou v malé vesničce a již odmala slýchá od své babičky strašidelné příběhy o zlomyslných skřetech a děsivém Králi duchů. Rozvíjením pozadí příběhu se autorka příliš nezabývá, takže sice víte, že jsou zde nějací skřeti, kteří žijí zahnaní do podsvětí, ale proč tomu tak je a co vše se v minulosti odehrálo, to vám je odhaleno jen velmi zlehka.

"Vy smrtelníci jste všichni tak netrpěliví. To je asi tím, jak máte pořád kolem krku ruku smrti."

Vyjadřování postav je spisovné a uhlazené, nejspíš s cílem působit zastarale a vznešeně. Což u knih moc ráda nemám a řekla bych, že ve výsledku to akorát lehce znepříjemňuje čtení. Líbila se mi však příjemná vánoční atmosféra, která dokresluje už tak pohádkový příběh plný všudypřítomné bělostné zimy, skřetů a jiných magických stvoření. Celá kniha je protknuta také hudbou. Postavy hrají na klavír, housle i zpívají a je úžasné ztotožnit se s autorčiným popisem této vášně. Každý, kdo hraje na nějaký nástroj toto netradiční zpestření ocení.

Navzdory zajímavému začátku zde však bylo mnoho věcí, které se u mne neshledaly s pochopením. Vadilo mi neustálé náhodné používání německých oslovení, jejichž význam v ději jsem naprosto nepochopila. Prostě jen tak náhodně do děje mrsknu německé slovíčko a je to. Hlavní hrdinka byla ze začátku spíše nevýrazná, zhruba v půlce knihy se z ní však stává hysterická "drama queen". A nejspíš také trpí krátkou pamětí, soudě dle toho, že na jedné straně nad Králem duchů vzdychá a prahne po něm a jakmile otočíte na stranu druhou, rozmlátí mu znenadání půlku obýváku.

Tím se dostávám k další skutečnosti, která mi poměrně vadila, a sice, že kniha byla plná rozporů. Liesl je tak nějak průběžně naplněná vztekem na Krále duchů. Pochopitelně, když jí naboural rodinu a ukradl sestru. Ale najednou o pár stran dál po něm touží a nemastný neslaný grázlík jí rozechvívá kolena. Na jednu stranu se autorka snaží vytvořit pohádkový příběh, který celou dobu působí zacílený spíše na mladší čtenáře, ale najednou jako blesk z čistého nebe se dočkáte lehce erotických scén, u kterých se autorka rozhodně nebojí popisu každého detailu. Takové scény pak absolutně nezapadají do konceptu celé knihy a něco, co mohlo být originální pohádkou, se stává obyčejnou, klišé přeplněnou young adultovkou, z jejíž rozpačitosti a nerozhodnosti jste ve výsledku jen otrávení.

Nakonec jsem z knihy silně rozčarovaná. Děj byl zmatený a navzdory obrovské délce se tam nic moc nedělo. Kdyby autorka děj razantně zkrátila, rozhodla se, jaký žánr chce vlastně psát a vyloučila nějaké nelogičnosti, mohla by z toho možná být zajímavá vánoční povídka. Takhle se ale dočkáte jen dlouhého pomalu plynoucího děje, bez špetky napětí nebo zvratů.