Náklaďáky Volvo - Erlend Loe | recenze

Náklaďáky Volvo jsou pokračováním autorovy velice úspěšné knihy Doppler. V druhém díle se spolu s Dopplerem, jeho synem a losem Bongem vydáváme za hranice Norska. Během toulek švédskou krajinou zažívá toto trio spoustu zvláštních a zábavných věcí, ale hlavně potkává hned několik zajímavých lidí. Třeba Maj Britt, aktivní stařenku s velkou zálibou v kouření závratného množství marihuany a nezlomnou touhou změnit svět a nebo von Borringa, postaršího skauta, jehož největší vášní je pozorování ptáků a spaní pod širákem.

Čtenáře, které bavil už Doppler, jistě nezklame ani pokračování této slavné knihy. Znovu se setkáváte s důvěrně známými hlavními hrdiny a nesmrtelným osobitým humorem Erlenda Loeho, který však potěší i čtenáře, kteří první díl nečetli. Příběh totiž na předchozí děj pouze volně navazuje a znalost Dopplera proto není nezbytně nutná, což ostatně sám autor v textu několikrát zmiňuje a vše, co by snad mohlo být nejasné, připomene a objasní.

Erlend Loe se role vypravěče chopil netradiční a svéráznou formou. Během vyprávění často odskakuje od příběhu a k čtenáři různě promlouvá. Jeho poznámky a postřehy jsou vtipným zpestřením samotného děje. Často používá hvězdičky (*) a to i několikrát v rámci kapitoly a k různým aspektům předchozího textu se pak vrací, aby je objasnil a doplnil o další detaily. Čtenář tak musí vyostřit smysly a občas to chce dost soustředění, aby neztratil nit, protože autorovy myšlenkové pochody pádí jak stádo splašených koní a snadno můžete ztratit tempo. Což by byla obrovská škoda! Člověk má pocit, že sedí s autorem na kávě a ten mu spolu se spoustou doplnění a zákulisních informací vypráví poutavý příběh. Bez pochyb se jedná o velice originální formu psaní, se kterou jsem se v jiné knize nesetkala.

Samotné postavy představují takové malé panoptikum povah a charakterových vlastností. Energická stařenka Maj Britt bojující snad proti úplně všemu, mě ze začátku hodně zajímala, ale postupem času mi její urputnost trochu lezla na nervy. Mnohem sympatičtější mi byl postarší pozorovatel ptáků von Borring, který byl jako postava zajímavou mozaikou všemožných osobnostních aspektů. Doppler je kapitolou sám o sobě a oblíbila jsem si ho už v první knize. Jeho zajímavý pohled na svět, pragmatičnost, upřímnost a místy zvláštní laxnost vytvořily opravdu zapamatování hodnou postavu.

Náklaďáky Volvo jsou příjemným a rychlým čtením. Kniha je totiž poměrně útlá a kapitola má někdy třeba jen dvě strany, takže uvnitř najdete spoustu volného prostoru, který způsobí, že budete mít přečteno vskutku bleskově. Čeká vás autorův typický humor a výřečnost, která místy příběh možná až moc rozmělňuje a děj v podstatě odsouvá do pozadí za autorovy poznámky, rýpavé náznaky a vtipné úvahy. Sečteno a podtrženo mě Dopplerova dobrodružství i nadále baví a nemůžu jinak, než doporučit k přečtení. I když jsem přesvědčena, že u této knihy bude víc než u jiných platit rčení "sto lidí, sto chutí". Což je však zároveň věc, za kterou autora oceňuji. Mám ráda, když se člověk nebojí vystoupit z řady a být svůj.

80%