Ódinovo dítě - Siri Pettersen | recenze

Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho jsi nikdo. Nákaza. Pouhý mýtus. Hirka se v den svých patnáctých narozenin dozvídá, že je Ódinovo dítě – bezocasá zrůda z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná. Člověk. Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá to zajistit všemi prostředky. Zmatená Hirka musí uprchnout, protože jí jde o život. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy… Úspěšná norská trilogie Havraní kruhy se inspiruje severskou mytologií, ale přitom vytváří vlastní svébytný svět, kde být člověkem znamená ocitnout se ve zcela nezvyklé roli vyvržence. Hlavní hrdinka není „vyvolená“, dokonce nemá žádné zvláštní schopnosti. To, co ji odlišuje od ostatních, je děsivý fakt, že postrádá něco, co všichni ostatní mají.

Ódinovo dítě upoutá pozornost každého čtenáře a to minimálně svou troufalou obálkou jasně vystihující celý příběh. Jak říká samotná autorka „Může se ti to líbit, můžeš to nenávidět, ale o tomhle ten příběh je.“ A já můžu jen dodat, že obálka není zdaleka to jediné, co vás na tomto díle zaujme. Jedná se o rozsáhlé fantasy koketující se severskou mytologií. Autorka vytvořila zajímavý a komplexní svět a zorientovat se v ději je ze začátku poměrně náročné. Čtenář potřebuje notnou dávku trpělivosti, aby zvládl absorbovat veškeré souvislosti a zákonitosti tohoto světa. Jakmile ale zvládne prvních pár desítek stran, otevře se před ním bohatý barvitý a zajímavý příběh. Jen nesmí lpět na zodpovězení všech otázek, které mu neodbytně rezonují v hlavně.

Za zmínku rozhodně stojí samotné postavy. Jednak sympatická divoká Hirka, která nevyniká žádnými ohromujícími vlastnostmi a možná právě pro svou obyčejnost a statečnost si ji nemůžete neoblíbit. K srdci vám pak přiroste Rime, udatný bojovník s vlčíma očima, dlouhými sněhově bílými vlasy a dvěma meči na zádech. Tohoto zádumčivého muže zkrátka nelze nemilovat. Kromě toho autorka vytvořila mnoho originálních postav a tvorů, přičemž z některých jde člověku mráz po zádech. Veškeré zákonitosti jsou dobře promyšlené a originální. Svěží a poutavý děj je zasazen do barvitě popsané magické krajiny, která v čtenáři vzbuzuje touhu nasadit na záda batoh, popadnout stan a vydat se s knihou někam do divočiny. 

I když máte chvílemi pocit, že naprosto přesně víte, jak se bude příběh vyvíjet a jak kniha dopadne, autorka vám nedopřeje tu radost a vaše iluze se hned několikrát zbortí jako domeček z karet. Děj je šikovně členěn do kratších kapitol, které dodávají na svižnosti, nicméně stále jsem se nemohla zbavit pocitu, že by knize prospělo zkrácení. V delších pasážích jsem občas začínala ztrácet pozornost, zároveň však nemohu říct, že by příběh měl vyloženě hluchá místa. Naopak konci bych se věnovala o něco více, protože byl trochu zmatený a čtenář se musel pekelně soustředit, aby pochopil, proč se co děje a jak to spolu všechno souvisí. Konec mě tedy lehce zklamal, jelikož jsem se připravovala na epesní finále. Nemůžeme však mít vše a i přes tento drobný nedostatek je jasné, že autorka si svým debutem právem otevřela dveře do světa a já se nemohu dočkat, až u nás vyjdou i zbylé dva díly této trilogie. Co si budeme nalhávat, první díl končí srdcervoucím cliffhangerem!

Nezapomeňte si přečíst rozhovor s autorkou, který jsem dělala v rámci Světa knih - najdete ho ZDE.

85%