Abeceda knihomola #H
Tři asociace týkající se knih a literatury.
~ H ~
Dnes pro vás mám osmý díl projektu a tři asociace začínající na písmeno H. Autorkami projektu jsou Marky a Kristý.
Hrdina
Knihy jsou plné hrdinů. Osob s nadpřirozenými schopnostmi, brilantním úsudkem, fyzicky zdatných, pohledných, sečtělých a moudrých. Jak se na hrdiny dívají spisovatelé je snadné si domyslet podle toho, jak jejich hrdinové vypadají, jak se chovají. Jak se na ně ale díváte my? Kdo je pro nás hrdina?
Spíš než osob předurčených zázrakům, vybraných osudem a podobně si všímám a obdivuji ty hrdiny, kteří zůstávají v pozadí a ve stínu hlavních hrdinů se jim nedostává zasloužené pozornosti. Přátelé, rodiče nebo sourozenci hlavních hrdinů, kteří obětují klidně vlastní život, aby pomohli svým milovaným. Možná se to bere jako samozřejmost a nebo si to v kontrastu s neskutečnými skutky hlavních postav neuvědomíme, ale tihle lidé jsou pro mě hrdiny stejně velkými a mnohdy ještě většími, než ti, kteří ve svých fantasy říších zachraňují svět.
Horory
Mám ráda horory? Já vlastně sama nevím. Rovnou bez okolků přiznávám, že dívat se večer sama doma na horor, tak asi umřu. Obzvlášť takové ty nadpřirozené, kdy zlo neumíte pojmenovat, jen bolestně cítíte jeho přítomnost. Zároveň mě to neskutečně láká, i když vím, že si pak týden strachy nedojdu na záchod.
Ano, je zjevné, že jsem začala filmovými horory. Jak je to ale s těmi knižními? Znáte nějaké opravdu děsivé, ze kterých nejen, že jste měli husí kůži při čtení, ale báli jste se o potom, co jste knihu zaklapli a odložili? Pár knih se štítkem horor už jsem četla, ale nikdy na mě neměly tak silný dopad jako jejich "kolegové" na stříbrném plátně. Vzpomenu si na Řbitov zviřátek, Osvícení..
A tak si vás dovolím vyzvat - doporučte mi knihu, u které se mi hrůzou bude tajit dech! Znáte vůbec takovou?
Hlas
Mám ráda horory? Já vlastně sama nevím. Rovnou bez okolků přiznávám, že dívat se večer sama doma na horor, tak asi umřu. Obzvlášť takové ty nadpřirozené, kdy zlo neumíte pojmenovat, jen bolestně cítíte jeho přítomnost. Zároveň mě to neskutečně láká, i když vím, že si pak týden strachy nedojdu na záchod.
Ano, je zjevné, že jsem začala filmovými horory. Jak je to ale s těmi knižními? Znáte nějaké opravdu děsivé, ze kterých nejen, že jste měli husí kůži při čtení, ale báli jste se o potom, co jste knihu zaklapli a odložili? Pár knih se štítkem horor už jsem četla, ale nikdy na mě neměly tak silný dopad jako jejich "kolegové" na stříbrném plátně. Vzpomenu si na Řbitov zviřátek, Osvícení..
A tak si vás dovolím vyzvat - doporučte mi knihu, u které se mi hrůzou bude tajit dech! Znáte vůbec takovou?
Hlas
Posloucháte svůj vnitřní hlas, když vám v knihkupectví a v knihovně radí, po které knize sáhnout a které se vyhnout? Jasně, je to naprosto iracionální způsob rozhodování se nepodložený žádnými fakty, ale někdy to doopravdy funguje. Tedy, nedokážu si teď vybavit ani jednu knihu, kterou jsem si spontánně koupila a pak z ní byla obrovsky nadšená, ale určitě musí náš vnitřní hlas občas fungovat, no ne?
Ze svého vnitřního hlasu jsem občas zmatená, ať už se snaží převzít vedení v rozhodování o kterékoliv složce mého života, nějak mu nedokážu plně důvěřovat. A i knihy si raději pečlivě vybírám, pročítám recenze, hlídám oblíbené autory. Přece jen, času je málo a knih až příliš mnoho.
Otázek bylo vzneseno víc než dost! Tak co, poradíte mi nějaký pořádný knižní horor? :)
Kdo je pro vás ten pravý hrdina?
A jak moc důvěřujete svému vnitřnímu hlasu (nejen) při vybírání knih?
Přeji nádherný slunečný víkend všem,
I.
Ze svého vnitřního hlasu jsem občas zmatená, ať už se snaží převzít vedení v rozhodování o kterékoliv složce mého života, nějak mu nedokážu plně důvěřovat. A i knihy si raději pečlivě vybírám, pročítám recenze, hlídám oblíbené autory. Přece jen, času je málo a knih až příliš mnoho.
Otázek bylo vzneseno víc než dost! Tak co, poradíte mi nějaký pořádný knižní horor? :)
Kdo je pro vás ten pravý hrdina?
A jak moc důvěřujete svému vnitřnímu hlasu (nejen) při vybírání knih?
Přeji nádherný slunečný víkend všem,
I.
Tak jo jdem na to ! :D
OdpovědětVymazat1. Hrdina - krásně si to vystihla, někdy jsou to vedlejší postavy, které miluju a obdivuju. Teď si teda ani za Boha nevzpomenu na jediný příklad, ale už jsem to zažila ! :D
2. Horory - Tak asi víš, že ty filmový strašně moc miluju :D A pokud jde o knižní, tak mě asi žádnej nikdy nebyl schopnej úplně vyděsit - "To" nepočítám, protože mám naprosto iracionální hrůzu z klaunů, takže by mě vyděsil kdekoliv a kdykoliv :D - což mě přivádí k tomu, že kromě Kinga se k nějakému pocitu strachu, nikdy žádný autor ani trochu nepřiblížil.
3. Hlas - Já na svůj vnitřní hlas dám dost často a většinou je o dost chytřejší, než já :D Když si totiž takhle spontánně koupíš knížku a nic od ní nečekáš, tak můžeš být většinou jenom mile překvapená :D (viz moje Kečupová mračna :D)
Super článek - jako vždy :) :*
"To" jsem viděla filmově a bylo dost hrozný no :D Hrozný jakože děsivý. A souhlasím s tím, že Kinga jen tak někdo nepřekoná. Ale stejně to nebylo to správné hororové šílení strachy :D S tím, že nemáš žádná očekávání, souhlasím, ale já prostě většinou trefím takovou, která mě ani s těmi nulovými očekáváními nijak nepřekvapí :D
VymazatDěkuji moc <3 :-*
Kdybych důvěřovala svému vnitřnímu hlasu, hodně rychle bych se ocitla na mizině :D
OdpovědětVymazatSebekontrola je pak druhou fází :D Ta mi občas taky schází.
VymazatHoror som v živote žiaden nevidela, ale jedného krásneho dňa, keď budem mať s kým, tak si pozriem Crimson Peak (tak trochu kvôli Tomovi Hiddlestonovi :D). Od kamarátky som dostala rovnomennú knihu, ktorá bola vlastne napísaná až po filme, a hoci som sa miestami trochu bála, nebolo to až také strašné a koniec ma dosť prekvapil. Ale na iné horory - či už knižné alebo filmové - si netrúfam :D
OdpovědětVymazatTaky mám ráda přehlížené hrdiny, nebo takové hrdiny, kteří vlastně ani hrdiny nejsou - třeba Mrakoplaš ze Zeměplochy :)
OdpovědětVymazatCo se týče hororů, těch se bojím a radši se na ně nedívám, ani je nečtu, ale jednou jsem četla povídkovou knížku od Geralda Durrela, který píše samé veselé romány o zvířatech, ale v téhle knize byla jedna neskutečně strašidelná povídka, jmenovala se Zrcadlo. Několik dnů po přečtení jsem se bála podívat do zrcadla :D
Můj vnitřní hlas by v knihkupectví koupil snad úplně všechno, takže ho neposlouchám :D