Sběratel kostí - Jeffery Deaver | recenze

New in - leden

Milí čtenáři,

kdo mě sleduje na facebooku, ví, že jsem byla na krásné skoro tří týdenní dovolené na Srí Lance. Velkou část tohoto kouzelného exotického ostrova jsme procestovali a odnesli si spoustu nezapomenutelných zážitků. Nicméně můj mozek se evidentně ještě stále válí někde na pláži v Hikkaduwě. Rozhodla jsem se pro vás totiž nafotit new in za leden a únor a až někdy během práce v Photoshopu mi došlo, že je únor teprve v půlce. Takže tu máte knižní novinky za 1,5 měsíce.

Gratuluji si.

Po příjezdu domů mě vedle hnusný zimy (je tu o 34°C méně než v Colombu, což je minimálně sprostý) přivítal ještě recenzní výtisk knihy Pád. To mi značně zvedlo náladu, protože na tuhle parádu jsem pořádně zvědavá a brousím si na ni zuby už od začátku roku.

Ještě před odletem jsem se rozhodla udělat si radost za úspěšně zvládnuté státnice z ekonomie a vyrazila jsem do knihkupectví pro Odpusť mi. Megan. Psala jsem to už stokrát, ale protože opakování je matka moudrosti, zmíním to pro jistotu ještě jednou - krásnější obálku jsem neviděla. Na fotce bohužel nevynikne ta dech beroucí zářivá oranžová barva, takže upalujte do knihkupectví pro vlastní výtisk. Je mi vlastně úplně jedno, jaká ta kniha bude obsahově, obálka mi bohatě stačí ke štěstí.

Návrat do běžného života proběhl v poměrně rychlém tempu a já se v pátek zúčastnila křtu knihy Adaptace slovenské spisovatelky Miroslavy Varáčkové. Tato akce probíhala v útulné kavárně poblíž pražského Letenského náměstí a my jsme vedle dárkových předmětů, látkové tašky od nakladatelství Slovart a rozkošných cupcaků dostali samotný výtisk křtěné knihy. Ten mi udělal radost, protože mě zaujal už v edičním plánu a hlavně bych ráda konečně začala více číst české a slovenské autory. Zatím mi to moc nejde. Dostal se vám už tento dystopický román do rukou?

Součástí páteční akce byla i tombola. Miluju tombolu! Což je trochu zvláštní vzhledem ke skutečnosti, že v ní nikdy nic nevyhraju. Nicméně včera se kletba prolomila a já si domů odnesla Kečupová mračna. Mé nadšení neznalo hranic, protože tuhle knihu jsem si nutně potřebovala přečíst už od okamžiku, co ji Ellen vychválila až do nebes. Navíc má krásnou obálku a divný název. A já mám ráda divné věci.

Tím jsme se ve výpisu knižních přírůstků v mé knihovně dostali až na úplný konec. Omlouvám se ještě jednou za menší zmatečnost, opravdu se vynasnažím vrátit nejpozději do příštího článku zpět do normálu.

Jaké jsou vaše knižní přírůstky?
Byli jste na křtu knihy Adaptace? A jaký je obecně váš názor na křty knih, máte tyto společenské události rádi?

Malý princ - Antoine De Saint - Exupéry | recenze

Antoine de Saint-Exupéry uvízl kvůli nehodě uprostřed Sahary. Dochází mu voda a potřebuje co nejrychleji opravit svůj letoun, aby mohl odletět a zachránit se dřív, než mu dojde voda. Uprostřed nekonečné pouště však potkává zvláštního človíčka. Tím je Malý princ, křehký chlapec, který opustil svou malou planetu, aby poznával ostatní planety ve vesmíru a mezi nimi právě i Zemi.

Malý princ je bezpochyby jedno z nejvýznamnějších děl všech dob. I když se má jednat o pohádku, určitě bych ho zařadila spíše mezi četbu pro dospělé, protože děti nemohou pochopit všechna poselství, která v sobě tato útlá knížka skrývá. Neexistuje snad nikdo, kdo by o Malém princi alespoň neslyšel. Ve čtenářích vyvolává velmi různorodé pocity, jedni příběh o malém blonďatém vesmírném cestovateli milují, jiní ho vnímají jako zbytečně nadhodnocené dílo. Mě osobně uchvátilo a přečetla jsem ho během jednoho večera.
Zakoupila jsem si vydání od nakladatelství Omega, které opravdu chválím. Každý jeden prvek knihy je skvěle promyšlený, samozřejmostí jsou i barevné ilustrace, kvalitní papír a látková záložka. Tohle se zkrátka povedlo a já vydání od Omegy považuji za vizuálně nejhezčí. Autorem všech zmiňovaných ilustrací je samotný Saint-Exupéry a ty tak skvěle korespondují s textem.
Příběh je vyprávěn s lehkostí pohádky, což kontrastuje s částmi, které mají až tragický ráz. Autor nostalgicky vzpomíná na vlastní dětství - období, o kterém tvrdí, že na něj již většina dospělých zapomněla a přemýšlí také nad nepochopením dětí ze strany dospělých. Prostřednictvím cest Malého prince autor poukazuje na největší hříchy a malichernosti lidstva, silný důraz je kladen na čest, smysl pro spravedlnost a odpovědnost jedinců za závazek vůči svému okolí.

Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.

Během svého putování se Malý princ setkává s mnoha lidmi a tvory. Mnozí z nich představují určité zrcadlo společnosti a autor poukazuje na zjevnou absurditu lidských rozmarů a hříchů. Ať už jde o marnotratnost, zahledění do sebe samého nebo zbabělost. Těžko říct, zda jsou děti schopny tyto myšlenky "přežvýkat" a pochopit a myslím, že většina lidí, která dílo odsuzuje, tak činí právě proto, že ho četli v dětství a vnímali ho právě jen jako jakési panoptikum zvláštních myšlenek, které dohromady nedávaly příliš velký smysl.

Děj je protkám množstvím metafor a nejrůznějších přirovnání, které mu dodávají nepopiratelné kouzlo. Malý princ může být čtenáři velkou inspirací a já sama jsem přesvědčena, že se k tomuto dílu v budoucnu ještě mnohokrát vrátím.